Projekt GENESIS


Tato informace je určena k volnému využití. Nesmí být použita k patentování, opatřena ochrannou známkou či nahlášena jako chráněný vzor a není ji možné prohlásit za výlučné vlastnictví žádného jedince ani firmy. Prosím rozšiřujte tyto znalosti beze změn a v největším možném rozsahu.


ÚVOD

Historie lidstva je záznam o průběžné destrukci a současný další vývoj přináší stále větší zkázu, jejíž příčina tkví v nevyhnutelné platnosti fyzikálních zákonů Vesmíru.

Současní fyzici říkají, že tato destrukce sleduje tok času. Abychom radikálně předešli záhubě, musíme pro postupy a vývoj na poli fyziky najít nový tok času. Jinými slovy, začít vyrábět energii z ničeho, jako to dělají perpetuum mobile ve vědeckofantastických románech.

Ve skutečnosti samozřejmě nic nemůže být vytvořeno z nuly. Termodynamika tuto pravdu dokonale prokazuje. Avšak ta část učení, která říká, že perpetuum mobile nemůže existovat, spočívá pouze na tradičním názoru, že veškerá energie nutně musí být pozitivní.

Mnozí teoretičtí fyzici ovšem už začali brát v úvahu koncept fiktivního času, čili negativní energie. (Viz také čerstvý důkaz existence antihmoty v CERN.) Pokud ovšem negativní energie opravdu existuje, měl by být fyzikální koncept energie změněn a rozšířen o negativní sféru. Z toho pak vyplývá, že perpetuum mobile je skutečně možné. A jestliže je možné ho sestrojit, může lidstvo alespoň načas uniknout zkáze.

Abychom dokázali zaměnit destrukci za tvorbu, musí být v první řadě objasněn princip mechanizmu, schopného generovat zápornou energii. A to je cílem projektu Genesis.

Představíme zde novou ideu, vycházející převážně z nauky o elektromagnetizmu. K objasnění procesu elektromagnetických jevů, probíhajících ve fiktivním čase, použijeme pár konkrétních výpočtů o třídění a vytváření pozitivní/negativní "energie z ničeho".


Doposud se nic podobného neobjevilo, a také toto pojednání není snahou o definitivní vědecké potvrzení perpetuum mobile. To je samozřejmé, protože perpetuum mobile až dosud samo o sobě nikdy neexistovalo.

Genesis předznamenává počátek epochy, v níž se všichni můžeme těšit z nekonečného množství energie. Ode dne kdy započne, se náš starý pohled na svět úplně zhroutí.


Zavedením elektrického proudu do negativně nabité bezindukční cívky lze navodit opačný samoindukční jev. Tehdy je do ní, bez ohledu na nulu, vtahována pozitivní i negativní energie. Pozitivní energie se projeví jako elektrická a negativní energie efektem ochlazení a antigravitace.


POLE NEGATIVNÍ ENERGIE

Volný elektron je elektron oddělený od jádra v důsledku oslabení vazební síly. Elektricky neutrální atom za předpokladu, že ztratí elektron negativního elektrického náboje, se změní v pozitivní iont.

Kondukční proud je úměrný rozdílu toku volných elektronů a iontů. Elektrický proud se tedy z pohledu volných elektronů jeví jako tok iontů. Z pohledu iontů naopak jde o tok volných elektronů. V porovnání tedy tyto dva proudy tekoucí protichůdnými směry mají totožnou kvantitu, ale obrácenou polaritu. To znamená, že proud měřitelný na obou stranách je stejný. Proto je magnetické pole sledované volnými elektrony stejné, jako magnetické pole sledované ionty.


DIAGRAM 1 - Kondukční proud


Když se kondukční proud mění, jinými slovy, když se změní relativní vztah průtočného množství volných elektronů a iontů, rovná se kolísání magnetického pole, vyvolané změnou množství toku iontů chápaného z pohledu volných elektronů, odchylce magnetického pole, způsobeného změnou množství protékajících volných elektronů chápaného z hlediska iontů. Elektrické pole, indukované střídáním magnetického pole chápaného z hlediska volných elektronů, může být chápáno ve stejném směru, jako elektrické pole indukované variacemi magnetického pole chápaného z hlediska iontů. Elektrická pole, která mají z obou hledisek (z pohledu elektronů i iontů) stejný pozorovatelný směr, uplatňují síly v protichůdných směrech toku volných elektronů a iontů, a brání ve výměně mezi volnými elektrony a ionty v jejich relativním kvantitativním toku.

Toto je zcela nový výklad na základě principu všeobecné relativity kondukčního proudu, magnetického pole a indukovaného elektrického pole. Z této interpretace lze odvodit základní princip objektivizovaného elektromagnetického náboje, jehož pohyb nelze rozpoznat nynějšími měřícími prostředky, pokud není vázán na jiný elektromagnetický náboj. Říkáme tomu "princip pozadí elektromagnetického náboje". Z toho vyplývá, že samoindukci lze považovat za relativní jev probíhající mezi elektrickými náboji. Samotné indukované elektrické pole nemá za následek urychlování elektrického náboje. Indukované elektrické pole se totiž objeví jen teddy, když elektrický náboj ve srovnání s jiným nábojem zrychluje. Podle Machova principu vzniká inertní gravitační pole v hmotě urychlované jinou hmotou v jejím pozadí; za pozadí hmoty tedy lze považovat celý Vesmír.

Z principu pozadí elektromagnetického náboje vyplývá, že energie uložená v relativním magnetickém poli mezi pozitivními a zápornými elektrickými náboji vzniká díky schopnosti jejich vzájemné samoindukce. Když nastane samoindukce, působí proud pozitivně směrem do prostoru, za předpokladu, že proud a a jím indukovaná elektrická pole jsou protisměrná. V opačném případě, kdyby bylo obojí jednosměrné, působil by prostor pozitivně vůči proudu. Za prvního stavu relativní průtočné množství mezi odlišným druhem elektrických nábojů poroste, zatím co v druhém případě se bude snižovat. Energie uložená v relativním magnetickém poli mezi pozitivními a negativními elektrickými náboji bude přesto kladná. Toto je normální kondukční proud.



DIAGRAM 2 - Úkaz samoindukce je v relativním vztahu k akceleraci mezi kladnými a zápornými náboji.


Z principu pozadí elektromagnetického náboje vyplývá, že energie, uložená v relativním magnetickém poli mezi stejným druhem elektrických nábojů, vzniká působením jejich vzájemné samoindukční vlastnosti. Když se vztah protékajícího množství mezi stejným druhem elektrických nábojů změní, má energie, kterou každý elektrický náboj přijímá z indukovaného elektrického pole tentýž směr, jako je směr urychlování změny relativního průtočného množství. Protože v tomto případě je směr vůči normální samoindukci opačný, nazýváme ho opoziční samoindukce. Když se relativní průtočné množství mezi stejným druhem elektrických nábojů zvýší, působí prostor na relativní tok mezi elektrickými náboji kladně. Když se naopak sníží, působí relativní tok mezi elektrickými náboji kladně na prostor. Energie uložená v relativním magnetickém poli mezi stejným druhem elektrických nábojů je tedy NEGATIVNÍ.



DIAGRAM 3a - Mezi stejným druhem urychlovaných nábojů se projevuje relativně opačný samoindukční fenomén



DIAGRAM 3b - Mezi zpomalovanými a zrychlovanými náboji stejného druhu vzniká opačný samoindukční jev.


Negativní energie je energie nebo hmota, která provází fiktivní čas.


Podle Diracovy rovnice, může být energie částice (elektronu) pozitivní anebo negativní.

Negativní energie, coby "nereálná veličina", není zahrnuta mezi fyzikální subjekty. Ale je opravdu nereálná? Zkusme pro ni v některých oblíbených rovnicích vytvořit podmínky dosazením negativních hodnot. Aby znaky mohly být záporné, je zřejmé, že čas musí být imaginární, zatímco prostor bude představovat reálné číslo.



Jaký druh pohybu bude vykonávat vůči vnější síle objekt, který sice bude v imaginárním čase, ale v reálném prostoru? Soudě podle pohybové rovnice bude zrychlovat ve směru opačném vůči přijímané síle. Například hmota přijímající klesající gravitaci zrychluje směrem vzhůru.



Mimochodem - vzhledem k opačné vlastní indukčnosti a za podmínky, že elektrický náboj zbytku systému sleduje zatížení kinetické soustavy - je zřejmé, že by vektor virtuální síly indukovaného elektrického pole, které se objevuje ve zbytku systému, vlastně měl poskytnout jeden z kinetických systémů síly, která působí opačným směrem (ve směru urychlování náboje) a zatěžuje přijímající kinetický systém.


NEGATIVNÍ INDUKTOR

Pomocí uvedené interpretace v rámci zásad všeobecné relativity tedy zjišťujeme, že změnou relativního množství průtoku dojde mezi stejným druhem elektrických nábojů k jevu opačné samoindukce. Za jeho využití by ovšem mělo být možné generovat z prostoru elektrickou energii - při současném poklesu entropie.

Představme si teď základní obvod systému, který to skutečně dokáže.

Kondukční proud je relativní tok mezi volnými elektrony nesoucími záporné náboje a záporně nabitými ionty. Stručně řečeno - jde o relativní proudění na rozhraní odlišných druhů nábojů. Toto proudění vyvolává klasickou samoindukci. Abychom v kondukčním proudu vyprodukovali opačnou samoindukci, je nezbytné vytvořit relativní tok, proudící na rozhraní mezi stejným druhem elektrických nábojů. Za tímto účelem by měly být pozitivní ionty změněny na negativní nebo volné elektrony na pozitrony. Soudě podle stavby hmoty je však takový postup nerealizovatelný. Nereálný je rovněž pokus o změnu relativního toku mezi stejným druhem nábojů, aby došlo k zápornému nabití okolí vodiče. Příčina tkví v tom, že bychom museli koncentrovat záporné náboje těsně u vodiče proti působení Coulombovy síly. Nadto potřebujeme mít ve vodiči větší množství záporných než kladných iontů, což je přirozeně nemožné.

Zkusme si tedy nejprve představit kondukční proud, který samoindukci nevyvolává. To znamená obousměrný proud bez doprovodného magnetického pole. Pokud dva druhy proudů o stejné kvantitě vtékají opačnými směry do dvou vodičů umístěných těsně vedle sebe, magnetická pole si nikdy neodporují. Berme tedy tento dvojvodič jako jeden, v němž se, z hlediska iontů, množství volných elektronů proudících vodičem doleva rovná jejich množství protékajícímu vodičem doprava. Ani zde se z hlediska iontů žádné magnetické pole neobjeví.
Považujme teď, za této podmínky a z hlediska volných elektronů protékajících doleva, polovinu volných elektronů za ionty, proudící vodičem doprava dvakrát rychleji než skutečné ionty. Za tohoto stavu se množství protékajících volných elektronů rovná množství protékajících iontů. Za těchto okolností se z hlediska volných elektronů proudících vodičem doleva opět neobjeví žádné magnetické pole.
Také vzhledem k situaci z pohledu volných elektronů proudících doprava, protéká polovina volných elektronů (na místě iontů) vodičem dvojnásobnou rychlostí iontů doleva. To znamená, že se množství protékajících volných elektronů rovná množství protékajících iontů. Magnetické pole se tedy neobjeví ani z pohledu volných elektronů, proudících vodičem doprava.


DIAGRAM 4 - Relativní tok nábojů ve zdvojeném vodiči magnetické pole (v obou případech) nevybudí.


Předpokládejme tedy, že oba proudy o stejné kvantitě vtékají do dvojitého vodiče opačnými směry. Když se proudy vymění, obměna množství protékajících pozitivních elektrických nábojů se vždy rovná změně množství negativních elektrických nábojů, protékajících na pozadí proudu volných elektronů. Při změně množství protékajícího elektrického náboje, k níž dojde na pozadí volných elektronů, nedojde k žádnému střídání magnetického pole. Protože bez střídání magnetického pole nemůže vzniknout indukované elektrické pole, k relativní samoindukci mezi tokem volných elektronů a pozadím nedojde.

Při změně proudu za podmínky, že pozadí dvojitých vodičů má záporný náboj, se změní relativní průtok mezi volnými elektrony vtékajícími do vodičů a volnými elektrony v pozadí. To znamená, že tímto způsobem lze měnit relativní množství průtoku stejného druhu nábojů. V tomto okamžiku se projeví jev opačné samoindukce, nesoucí zápornou energii.


DIAGRAM 5 - Pokud má pozadí dvojitých vodičů záporný náboj, projeví se opačná samoindukce a z hlediska volných elektronů skupiny (A) a (B) magnetická pole se zápornou energií.


Dvojité cívky jsou vinuty párem vodičů na magnetické jádro. Pokud toto magnetické jádro nabijeme negativně, vyvolá elektrický proud protékající dvojitě vinutou (bifilární) cívkou relativní opačný samoindukční jev mezi volnými elektrony obsaženými v mase magnetického jádra a volnými elektrony vtékajícími do dvojitých cívek. V důsledku toho může být v okolní vodičů ukládána negativní energie, která zde vytváří relativní magnetické pole. Negativní induktor je cívka, sestávající z negativně nabitého magnetického jádra a dvojitého bifilárního vinutí (bezindukční cívka), jíž protékají proudy o stejné velikosti v opačných směrech.


DIAGRAM 6 - NEGATIVNÍ INDUKTOR


Na DIAG. 6 je příklad nejjednoduššího negativního induktoru. Za účelem zvýšení elektrostatické kapacity magnetického jádra jsou zde použity dva koaxiálně uložené hliníkové válce o různých průměrech. Těsné vinutí dvojicí smaltovaných drátů je na vnějším válci (na diagramu je jeden modrý a druhý červený), přičemž vývody jednoho z vodičů vinutí jsou spojené nakrátko, zatím co volné konce druhého vinutí jsou vyvedeny na připojovací svorky. K vytvoření relativního magnetického pole, jenž se, viděno z hlediska volných elektronů vtékajících do cívky, objeví v jejich směru, vyvolá opačnou samoindukci, nezbytnou k negativnímu nabití vnějšího válce, přičemž se vnitřní válec nabije pozitivně. Nabijeme-li válce opačnou polaritou, dojde v bifilární cívce ke kladné indukci.

Na DIAG. 6, platí následující podmínky; a = 3 cm, b = 5 cm, c = 120 cm, poloměr vodiče (měď) tvořícího cívku
, napětí aplikované na magnetické jádro , vnitřní válec má pozitivní a vnější negativní náboj. Obvod uzavírají dvě připojovací svorky. Za předpokladu, že je bifilární cívka tohoto záporného induktoru napájena 500 volty, představuje počáteční elektromotorická síla opačné samoindukce 15V.

Směr elektromotorické síly reverzní samoindukce indukované rostoucím proudem se rovná směru počátečního přiloženého napětí. U uvedeného modelu, ihned po počáteční aplikaci napětí 500 V, dosáhne celkové napětí 515 V. Zároveň působí mnohem větší proudy a elektromotorické síly, pomáhající zvyšovat indukovaný proud. Během této neustále opakované indukce může proud velmi rychle dosáhnout fyzikálního limitu. Snižujeme-li proud řízením vstupního napětí, účinkuje indukovaná elektromotorická síla jako prvek napomáhající snížení proudu, a ihned poté, když proud dosáhne nuly, začne prudce narůstat v opačném směru.

Záporná indukce negativního induktoru je stejně jako u obyčejné indukční cívky úměrná produktu rychlosti změny relativního magnetického toku pronikajícího cívkou a počtu jejích závitů. Při apliaci rostoucího napětí na magnetické jádro může úhrnná hodnota relativních magnetických toků pronikajících dvojitou cívkou růst.

Ke spouštění obvodu s negativním induktorem je nezbytné v co nejvyšší možné míře zrušit magnetická pole v okruhu, aby byla udržena jeho celková záporná indukčnost.

Negativní induktor ukládá zápornou energii do prostoru, kde se objeví jako relativní magnetické pole. Induktor v protiakci generuje elektrický výkon s pozitivní energií. Volné elektrony, které obdržely k akceleraci kinetickou energii z prostoru ji vracejí zpět do prostoru formou zpomalování. V normálním vodiči ztrácejí volné elektrony kinetickou energii srážkami s atomy. Atomy, jejichž vibrační energie byla zvýšena kolizemi s volnými elektrony, pak vyzařují teplo. Ve vodičích negativního induktoru prostupuje kinetická energie elektronů dovnitř a zpět ven do prostoru, takže elektrony ovlivňují atomy jen málo. Z tohoto důvodu fungují volné elektrony jako vyrovnávací prvek tepelné vibrace atomů. To znamená, že se negativní induktor při činnosti ochlazuje. Tentýž fenomén se projeví i v záporně nabitém vodiči. Ačkoli se volné elektrony ve vodiči po srážkách s atomy pohybují nahodilými směry, ruší vzájemně svou rychlost, takže se proud neprojeví makroskopicky. Je to stejné, jako když dva proudy o stejné velikosti a různých směrech vtékají do bezindukční dvojité cívky. Za předpokladu, že se vodič nabíjí negativně, může každý volný elektron vytvářející tepelný pohyb vyvolat opačnou indukci, když akceleruje nebo brzdí. Proto se vodič při záporném náboji ochlazuje, zatím co v jeho okolí vznikne negativní energetické pole. Vodič, který se stává záporně nabitým, tedy lze považovat za funkční záporný vodič.

Naším dalším cílem je vyvinout perpetuum mobile využívající negativního induktoru a studovat antigravitační efekt, který s sebou tento induktor přináší.


PŘÍKLADY NEGATIVNÍHO INDUKTORU


DIAGRAM 7
Jediný válec (negativně nabitý)
Dvojité válce ( vnitřní válec nabitý kladně, a vnější válec negativně)
Vzorek magnetického jádra užívaného v negativním induktoru solenoidového typu. Dvojité cívky jsou vinuté na negativně nabitý válec.



DIAGRAM 8
Magnetické jádro použité v negativním induktoru toroidního typu. Vnitřní válec je nabitý negativně a venkovní pozitivně. Bezindukční vodič je umístěn na povrchu vnitřního válce, podél jeho obvodu směrem k ose. Vodiče tedy nejsou umístěny na vnějším válci. Volným elektronům proudícím směrem k ose válce, se nabité dvojité válce jeví jako toroidní cívka.


DIAGRAM 9
Rozmístění záporně nabitých kovových koulí symetricky kolem osy dvojitých bezindukčních cívek. Další, menší pozitivně nabitá kovová koule leží nahoře, poněkud stranou od osy cívky. Protože bezindukční cívka negeneruje magnetické pole, není zde z hlediska volných elektronů přitékajících do vinutí nic než magnetické pole, vyvolávané okolními nabitými koulemi. Toto relativní magnetické pole proniká cívkou a indukuje reverzní samoindukční jev.


Generátor s vlastním buzením

 

Sériový obvod RLC je známý jako elektrický oscilační obvod.

V tomto obvodu, za podmínky, že spínač sepne poté, když je kondenzátor nabitý:, vznikne podle rovnice (1) oscilační proud.
( 1 )

 

Za podmínky, že

e je základ přirozeného logaritmu, e = 2,7182
a je útlumová konstanta, a =R/2L (reciproční hodnota časové konstanty)

se proud dostane do tlumené oscilace (DIAG. 11)


DIAGRAM 11 - Tlumená oscilace


 Pokud odpor R=0, útlumová konstanta a = 0. Za této situace nastane netlumená oscilace (DIAG. 12).

DIAGRAM 12 - Netlumená oscilace


Jaký druh proudu ale poteče při sériovém zapojení okruhu RLC v případě, že induktance L bude záporná? Zajímavé je, že za podmínek umožňujících oscilaci dojde k růstu oscilace (viz DIAG. 13) se zápornou hodnotou. V tomto okamžiku se ve shodě s rovnicí 1 (protože hodnota základního sinu je záporná) stává hodnota proudu imaginárním číslem. Jinými slovy - pohyb volných elektronů doprovází imaginární čas.


DIAGRAM 13 - Nárůst oscilace


Za předpokladu, že imaginární proud I (A) teče po t sekund jako v reálném čase v okruhu, jehož odpor je R, mělo by být množství tepla H (J) generovaného obvodem podle Joulova zákona záporné: .

Při RLC sériovém zapojení okruhu jehož úhrnná induktance je záporná protože je to negativní induktor, protéká imaginární proud se zvýšenou oscilací. Tento imaginární proud okruh ochlazuje.


Na DIAGRAMU 15 je experimentální obvod generující elektrickou energii. Použití symetrického křemíkového spínače (SSS) jehož průrazné napětí je asi 60 V, předchází vzniku vysokému napětí, elektrických výbojů a zkratů a zajišťuje stabilní výstup.



DIAGRAM 15


Nákres aktuálního experimentálního přístroje na DIAG. 16



DIAGRAM 16 - GENERÁTOR S VLASTNÍM BUZENÍM


ZÁVĚR


Úkaz samoindukce vyvolaný akcelerací elektrických nábojů je relativní jev, který se vyskytuje při relativní akceleraci mezi elektrickými náboji. Po vyvolání relativní akcelerace mezi stejným druhem elektrických nábojů, může být vznikající negativní energie ukládána v relativním magnetickém poli. Pro aplikaci tohoto fenoménu lze sestrojit negativní induktor. Záporné indukce lze snadno dosáhnout záporným nabitím pozadí bezindukční cívky.


Tato informace je určena k volnému využití. Nesmí být použita k patentování, opatřena ochrannou známkou či nahlášena jako chráněný vzor a není ji možné prohlásit za výlučné vlastnictví žádného jedince ani firmy. Prosím rozšiřujte tyto znalosti beze změn a v největším možném rozsahu.