Máte nás za úplné blby?
Michael C. Ruppert

"Zbigniew Brzezinski a CFR prezentuje své válečné plány v knize, vydané v roce 1997 pod názvem ´Náčrt světové diktatury´ (A Blueprint for World Dictatorship)," říká bývalý vysoký představitel německého Ministerstva obrany a NATO, který už v roce 1984 varoval před snahami o nastolení globální nadvlády.

Stručné shrnutí

"The grand Chessboard (Veliká šachovnice) - nadřazenost Ameriky a její geostrategické imperativy", Zbigniew Brzezinski, Basic Books, 1997.

První slova uvedené knihy zní: "Od dob před asi pěti sty lety, kdy se světadíly začaly vzájemně politicky ovlivňovat, byla Eurasie až dosud centrem světové moci." (str. XIII) Eurasií je míněno celé území východně od Německa a Polska, protažené přes Rusko a Čínu až k Pacifickému oceánu. Zahrnuje Střední východ a většinu indického subkontinentu. Klíčem k ovládnutí Eurasie, píše dále Brzezinski, je kontrola středoasijských republik. A klíčem k ovládnutí středoasijských republik je Uzbekistán. Proto nepřekvapuje, že právě o Uzbekistánu se zmínil prezident George W. Bush v projevu, adresovaném společnému zasedání Kongresu jen pár dnů po útocích 11. září, jako o výchozím prostoru umístění ozbrojených sil USA.

K hlavnímu rozmístění amerických a britských jednotek totiž došlo už dlouho před útoky na WTC a americká armáda i CIA byly v Uzbekistánu aktivní už několik let. To dokazuje, že to, čeho jsme byli a jsme svědky, je chladně kalkulovaný a přinejmenším čtyři roky připravovaný válečný plán, a že útoky na Středisko světového obchodu, podle Brzezinského slov o Pearl Harbor, představují pouze nutný mechanizmus, potřebný ke spuštění finálního aktu dobyvatelské války.

Je zde věta, kterou údajně vyslovil Allan Dulles poté, když roku 1964 konstatoval, že konečná zpráva Warrenovy komise o atentátu na JFK obsahuje dramatické rozpory. Tyto nesrovnalosti prakticky vyvracejí závěr komise, tvrdící, že Lee Harvey Oswald jednal 22. listopadu 1963 sám. Dulles, profesionální špion, wallstreetský právník, ředitel CIA vyhozený JFKl v roce 1961 po fiasku v kubánské Bay of Pigs, člen Warrenovy komise, který se zúčastnil vyšetřování a sestavování závěrečné zprávy, prý řekl:

"Američané nečtou."

Někteří Američané ovšem čtou. Stejně jako Evropané a Asijci a Afričané a Latinoameričané.


Světové události po 11. září 2001 nebyly jen předvídané, ale plánované, řízené a - jak by jejich architekti rádi věřili - kontrolované. Aktuální středoasijská válka není odpovědí na terorismus ani reakcí na islámský fundamentalismus. Slovy jednoho z nejmocnější mužů planety, je to ve skutečnosti počátek finálního střetu před dosazením úplné celosvětové nadvlády Spojených států; diktatury směřující k rozpuštění všech národních vlád. Jak říká člen rady pro mezinárodní vztahy (CFR) a dřívější Carterův poradce pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski, povede to k včlenění národních států do Nového světového řádu, kontrolovaného výhradně ekonomickými zájmy diktovanými bankami, korporacemi a vládními elitami, držícími se u moci manipulacemi a válkou.

Čím vystrašit neosvíceného čtenáře, který narazí na tento děsivý plán?
CFR (Brzezinski) tvrdí , že pokud USA jakýmikoliv prostředky neovládnou planetu, což je podle plánu nezbytné a pravděpodobně se i podaří, bude jedinou alternativou totální celosvětový chaos...

Tyto skutečnosti jsou podepřeny argumenty, které přednesl Dr. Johannes B. Koeppl, Ph.D. dřívější vysoký úředník německého Ministerstva obrany a poradce tehdejšího generálního tajemníka NATO Manfreda Wörnera.  V listopadu 2001 (v interview pro FTW) sdělil, že "Zájmové skupiny skryté za Bushovou administrativou, jako například CFR, Trilaterální komise (založená Brzezinskim pro Davida Rockefellera) a Bilderberger Group, přešly k realizaci dlouho připravovaného plánu, jehož cílem je dosazení otevřené celosvětové diktatury v průběhu nadcházejících pěti let. Oni neválčí s terorismem, bojují proti občanům zemí celého světa!"

Brzezinského slova, stojící vedle aktuálně oficiálního tvrzení, že Spojené státy vstoupily do války, která má skoncovat s terorismem, jsou sebeobviňující. FTW v sérii článků konzistentně informuje o neoddiskutovatelných poznatcích, že americká vláda o útocích na Středisko světového obchodu předem věděla, ale nezastavila je, protože jí vývoj situace nahrál k získání veřejného souhlasu s válkou, která nyní probíhá. Tato válka, jak sdělil viceprezident Dick Cheney, "... neskončí za našeho života." Tím je míněbo, že neskončí dokud veškeré obranyschopné skupiny, které jsou kdekoli na světě politicky, ekonomicky nebo fyzicky schopné vzdorovat zavedení celosvětové diktatury, budou zničeny. To jsou "teroristé", které nyní Amerika potírá v Afghánistánu, zatímco plánuje brzké střety po celé zeměkouli.


Předtím než Brzezinskeho (a ty které reprezentuje) demaskujeme jeho vlastními slovy, stojí za to pohlédnout na jeho minulost.

Brzezinski, držitel Ph.D. z Harvardu /1953/, v jedné rekapitulaci sám vypočítává následující výkony:


Veliká šachovnice

Tón pro svou strategii nasazuje Brzezinski charakterizací Ruska a Číny jako dvou nejdůležitějších zemí - téměř, ale ne tak zcela supervelmocí - jejichž zájmy by mohly ohrožovat prezenci USA ve Střední Asii. Z obou považuje Brzezinski za vážnější hrozbu Rusko. Oba zmíněné národy hraničí se Střední Asií. V méně důležitém kontextu, jako nárazníkovou zónu či protiváhu Ruska a Číňanů, charakterizuje Ukrajinu, Ázerbájdžán, Írán a Kazachstán jako "menší národy", které USA musí řídit při přesunech směřujících ke kontrole ropy, plynu a nerostného bohatství ve středoasijských republikách (Turkmenistánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu a Kirgizstánu).

Rovněž naprosto otevřeně poznamenává (str. 53), že kterýkoli národ, jenž by se ve střední Asii mohl stát dominantním, přímo ohrožuje aktuální americkou kontrolu ropných zdrojů v Perském zálivu. Při čtení této knihy se vyjasňují motivy, proč USA v devadesátých letech vložily do Ruska nějakých 300 miliard dolarů, destabilizovaly ruskou měnu (1998) a tím dosáhly toho, že se oslabené Rusko, jemuž šlo o ekonomické a politické přežití, muselo obrátit na západní Evropu a ne na jih, do Střední Asie. Závislé Rusko dnes postrádá jakýkoli vojenský, hospodářský a politický vliv na události v regionu. Toto oslabení také vysvětluje, proč ruský prezident Vladimir Putin dosud tak ochotně podporoval americké úsilí. (Viz FTW sv. IV, Číslo 1 - březen 31, 2001)

Rozbor vybraných citací z knihy "Veliká šachovnice" v souvislosti s aktuálními událostmi odhaluje temnou agendu na pozadí vojenských operací, naplánovaných dávno před 11. zářím 2001.

"… v poslední dekádě dvacátého století jsme byli svědky doslova tektonického posunu světových záležitostí. Úplně poprvé vyvstala neeurasijská mocnost, nejen jako klíčový arbitr eurasijských mocenských vztahů, ale také jako celosvětově nadřazená síla. Rozpad a zhroucení Sovětského svazu bylo posledním krokem, zajišťujícím rychlý nárůst převahy sil západní hemisféry. Spojené státy se staly výhradní a skutečně první opravdu globální mocností … (str. XIII)

"… zatím to však ještě je podmíněno tím, že do hry nevstoupí žádný eurasijský soupeř, schopný ovládnout Eurasii a tím vyzvat Ameriku. Smyslem této knihy je proto formulovat komplexní a integrovanou euroasijskou geostrategii." (str. XIV)

"Postoj americké veřejnosti vůči vnější projekci americké moci bývá hodně rozpolcený. Veřejnost podpořila americké angažmá v druhé světové válce velkou měrou jen kvůli šokujícímu účinku japonského útoku na Pearl Harbor." (str. 24-25)

"Pro Ameriku je hlavní geopolitickou kořistí Eurasie … nyní má hlavní slovo v Eurasii neeurasijská mocnost - ale americký globální primát přímo závisí na tom, jak dlouho a jak efektivně si převahu na eurasijském kontinentě udrží. (str. 30)

"Dobrovolný americký ústup ze světa či ústupky náhle objevivšímu se úspěšnému soupeři by vyvolaly masivní mezinárodní nestabilitu a okamžitou globální anarchii." (str. 30)

"V této souvislosti je rozhodující, jak Amerika ´zvládne´ Eurasii. Eurasie je největší kontinent na Zemi a představuje její geopolitický střed. Mocnost ovládající Eurasii kontroluje dvě ze tří nejpokročilejších a ekonomicky nejproduktivějších oblastí. Pouhý pohled na mapu kromě toho ukazuje, že kontrola Eurasie téměř automaticky znamená podřízení Afriky, přetvoření západní polokoule a Oceánie, která k tomuto ústřednímu světovému kontinentu geopoliticky přiléhá. V Eurasii žije téměř 75% světového obyvatelstva a je zde většina světového bohatství, ať už v továrnách nebo jako nerostů pod zemí. Eurasie produkuje 60 procent světového hrubého národního produktu (GNP) a vlastní asi tři čtvrtiny známých světových energetických zásob." (str. 31)

"Je ovšem rovněž skutečností, že Amerika je doma příliš demokratická na to, aby mohla být autokratická v zahraničí. To limituje použití její síly, především kapacitu vojenského zastrašování. Žádná populistická demokracie v historii nedosáhla světovlády. Ale soupeření o moc není zrovna záměr, vyvolávající a řídící vášně lidu, s výjimkou situací náhlého ohrožení nebo dovolávání se veřejnosti ve smyslu udržení domácího míru a pohody. Vzhledem k nutnému úspornému odříkání (čti: výdaje na obranu) a lidským ztrátám (obětem, včetně těch mezi profesionálními vojáky) při tomto úsilí je demokratický instinkt nevhodný. Demokracie je vůči imperiální mobilizaci nepřátelská." (str. 35)

"Nyní je zapotřebí učinit dva základní kroky. Za prvé: Rozpoznat geostrategickou dynamiku eurasijských států schopných vyvolat potenciálně významný posun v rozložení mezinárodní distribuce sil, dekódovat hlavní zahraniční cíle jejich politických elit apod. a důsledky, vyplývající z toho, když jich dosáhnou; … za druhé: Formulovat specifickou politiku sloužící jejich kompenzaci, kooptaci, anebo kontrole …" (str. 40)

"… stejně jako v nejbrutálnější éře starověkých císařství platí tři hlavní závazná pravidla imperiální geostrategie: Předcházet dohodám a udržovat bezpečnou závislost poddaných, udržovat a zabezpečit povinnost platit pružnou daň a nedovolit barbarům, aby se scházeli." (str. 40)

"V budoucnu budou Spojené státy muset rozhodnout, jak se vypořádat s oblastními koalicemi usilujícími o vytlačení Ameriky z Eurasie a takto ohrožujícími americké postavení, coby globální velmoci." (str. 55)

"Uzbekistán, který je národnostně nejvitálnějším a nejlidnatějším ze všech centrálních asijských států, tvoří hlavní překážku jakéhokoli obnovení ruské kontroly nad touto oblastí. Jeho nezávislost je rozhodující pro přežití dalších středoasijských států, a je také nejméně zranitelný ruským nátlakem." (str. 121)

V návaznosti na oblast, již nazývá "oblastí eurazijských Balkánů" a mapu, na níž už v roce 1997 zakroužkoval přesnou lokalizaci současného konfliktu, charakterizuje Brzezinski tuto oblast jako ústřední region očekávaného boje o světovládu. Píše:
"Mimo to jsou [středoasijské republiky] významné z hlediska bezpečnosti a historických ambicí a alespoň tři z nich mají bezprostředního, většího silného souseda, jmenovitě Rusko, Turecko a Írán. Nelze opominout ani Čínu, která rovněž signalizuje zvýšený politický zájem o tuto oblast. Eurasijské Balkány jsou ale neskonale důležitější jako potenciální ekonomická kořist: V tomto regionu je umístěna enormní koncentrace zemního plynu a ropných zásob a řada důležitých nerostů, včetně zlata." (str.124)

"Světová spotřeba energie je v příštích dvou nebo třech dekádách vázaná na obrovský růst. Odhady Ministerstva energetiky USA předjímají mezi roky 1993 až 2015 zvýšení světové poptávky o více než 50 %, přičemž nejvýznamnější nárůst spotřeby vykazuje Dálný Východ. Hybnost asijského ekonomického rozvoje už dnes generuje masivní tlak na průzkum a exploataci nových zdrojů energie, přičemž středoasijský region a bazén Kaspického moře jak známo obsahuje zásoby zemního plynu a ropy, jež vysoce převyšují ty v Kuwajtu, Mexickém zálivu či Severním moři." (str. 125)

"Uzbekistán je skutečně prvním kandidátem na středoasijského regionálního vůdce." (str. 130)

"Jakmile budou do oblasti přivedena potrubí, gigantické turkmenistánské zásoby zemního plynu předpovídají národu této země prosperující budoucnost." (str. 132)

"Vlastní islámské obrození - podporované zvenčí nejen Íránem, ale i Saúdskou Arábií - se pravděpodobně stane mobilizujícím impulsem stále pronikavějšího nového nacionalismu, odhodlaného vzdorovat jakýmkoliv pokusům o integraci pod kontrolou ´nevěřících Rusů´." (str. 133).

"Pákistán má primární zájem získat geostrategickou pozici politickým vlivem v Afghánistánu - a přitom upírá Íránu užít v Afghánistánu a Tádžikistánu stejný vliv - aby případně mohl těžit z nějakého ropovodu, spojujícího Střední Asii s Arabským mořem." (str. 139)

"Turkmenistán … byl aktivně prozkoumán pro stavbu nového ropovodu přes Afghánistán a Pákistán k Arabskému moři …" (str. 145)

"Z toho vyplývá, že pro americké zájmy je primární zajistit, aby tento geopolitický prostor neovládla žádná nezávislá moc, aby k němu globální společenství mělo neomezený finanční a ekonomický přístup." (str. 148) "Růst čínské hospodářské přítomnosti v regionu a její politické postavení, co se týče nezávislosti, rovněž vyhovují americkým zájmům." (str. 149)

"Amerika je nyní jedinou globální supervelmocí a Eurasie ústřední arénou glóbu. Proto vše, co se stane v rámci distribuce sil na eurasijském kontinentu, bude mít rozhodující význam pro americký globální primát a americké historické dědictví." (str. 194)

"Bez trvalé a řízené americké angažovanosti by světovou scénu mohly brzy ovládnout síly globálního nepořádku. Předpoklady umožňující podobnou fragmentaci vězí v geopolitických napětích, a to nejen v současné Eurasii, ale ve světě obecně." (str. 194)

"Při výstražných znameních na horizontu napříč Evropou a Asií, se úspěšná americká politika musí soustředit na Eurasii jako celek a řídit se geostrategickým plánem." (str. 197)

"To dává prioritu manévrování a manipulacím za účelem předejít vzniku nepřátelské koalice, která by posléze mohla usilovat o odmítnutí americké nadřazenosti…" (str. 198)

"Neodkladným úkolem je zajistit, aby žádný stát či spojení států nezískal kapacitu k vytlačení Spojených států z Eurasie nebo dokonce mohl významně oslabit jejich rozhodující arbitrážní postavení." (str. 198)

"Časem budou politici na celém světě stoupající měrou nakloněni soustřeďování hegemonické moci v rukou jednoho státu. Amerika je nejen první, právě tak jako jedinou, skutečně globální supervelmocí, ale pravděpodobně také tou úplně poslední." (str. 209)

"Protože Amerika má stále multikulturnější společnost, bude mnohem těžší zpracovat ji tak, aby souhlasila s těmito aspekty zahraniční politiky, vyjma v případě skutečného obecně rozšířeného povědomí hrozby přímého vnějšího ohrožení." (str. 211)


Zděšení a komentáře člověka, který byl s Brzezinskim v pracovním styku

"Brzezinského kniha je úžasně arogantní. Pěje chválu na MMF a Světovou banku, ekonomicky terorizující národy všech kontinentů a zatímco zcela přehlíží globální teroristické činy americké vlády, které vedly ke genocidám, kobercovému bombardování civilního obyvatelstva v Kosovu, Laosu, Iráku a Afghánistánu. Vlády, která vyvíjí a používá na bojištích biologické i chemické zbraně, jako sarin a finančně znásilňuje celé kultury - a při tom všem se snaží nechat čtenáře uvěřit tomu, že tyto postupy jsou pro dobro lidstva.

Dr. Johannes Koeppl koncem sedmdesátých let odešel z německého Ministerstva obrany do NATO a často pak navštěvoval Washington.
Jeho washingtonskými kontakty byli kromě Brzezinskeho i Steve Larabee (CFR), tehdejší ředitel CIA John J. McCloy, ekonom Milton Friedman a pracovníci Carterova Úřadu pro řízení a rozpočet. Byl prvním člověkem jehož jsem potkal, který se účastnil několika zasedání Bilderberger Group a početných schůzí podskupin Trilaterální komise. To bylo ovšem předtím, než proti nim otevřeně vystoupil.

Pád následoval brzy potom, jakmile si uvědomil, že Brzezinski patří ke skupině zamýšlející uvrhnout svět do diktatury.
"V letech 1983/4 jsem upozornil na snahy o převzetí světovlády pod taktovkou těchto lidí. Je zde očividný plán rozvracet skutečné demokracie a vybírat jim vůdce, ne podle charakteru, ale na základě loajality vůči ekonomickému systému pracujícímu pro elitu a míry, v jaké jsou oddáni pečovat o jejich moc."

"Všechno, co tu dnes máme, jsou jen pseudodemokracie."

Koeppl vzpomíná na schůzku s americkým kongresmanem Larry McDonaldem v Norimberku počátkem osmdesátých let. McDonald, který tehdy uvažoval o prezidentské kandidatuře, byl tvrdým kritikem privilegované vrstvy. Zahynul v roce 1985, když Rusové "omylem" sestřelili let 007 Korean Air. Koeppl věří, že to mohl být atentát. Není sám. V průběhu let už mnozí psali o letu 007 v tomto smyslu. Samotná skutečnost, že někdo s Koepplovou věrohodností, zkušenostmi a morálním kreditem věří, že lze nechat zničit letadlo plné pasažérů kvůli eliminaci jediného nepohodlného muže, nabízí hrůzný pohled na to, jakou hodnotu má pro mocné lidský život.

V sérii článků, publikovaných v roce 1983 v Newsweek i jinde, Koeppl varoval, že Brzezinski a CFR patří k silám usilujícím o globální diktaturu. Jeho následný pád z výsluní přízně mocných byl rychlý. "Je to zločinecký spolek, s nímž jsem se tehdy zapletl. Ale nebylo to možné zveřejnit v takzvaných respektovaných publikacích. Má třicetiletá politická kariéra byla u konce."

"Obyvatelé západního světa jsou vycvičeni na dobré konzumenty soustředěné na peníze, sportovní automobily, krasavice a spotřební zboží. Nejsou trénovaní k tomu, aby zkoumali lidské charaktery. Proto nutně potřebujeme vzdělávat politiky, jistou formou školení vštěpujícího smysl pro etiku, pro vyšší cíle než je služba penězům. Neexistuje žádný trénink pro ty, kteří mají vést svět. Je to ostudné, protože zodpovědní vůdci by byli celému lidstvu prospěšnější než ti, za nimiž slepě bloudí destruktivními stezkami."

"Kromě výchovy politiků, jejichž úkolem je vytvořit novou elitní síť opřenou o charakter a sociální porozumění, je třeba vychovávat také občany, aby se účinněji zapojili ve svých demokraciích."

Koeppl v roce 1989 dopsal svou doktorskou disertaci na NATO management a současně i knihu, nazvanou "Ta nejdůležitější tajemství světa" (The Most Important Secrets in the World; 1989) která je však do značné míry ignorována právě kvůli kontroverzním odhalením. Jeho webovou stránku v němčině najdete pod http://www.antaris.com - e-mail: jbk@antaris.com

K současnému konfliktu vyjádřil Koeppl vážné znepokojení: "Je to víc než válka proti terorizmu. To je válka proti občanům všech zemí. Současná elita už vyprodukovala tolik strachu, že lidé vůbec nevědí jak reagovat. Na jedno však musíme pamatovat. Je to pohyb, který během příštích pěti let povede k nastolení celosvětové diktatury. Zde už asi nebude žádná jiná možnost."

Konec