NICOLA TESLA

           Kdo chceš, rozuměj...!

 

Dokumentace K.I.S.S !

VYUŽITÍ TESLOVY TECHNOLOGIE V DNEŠNÍM SVĚTĚ

Říká vám něco jméno Nicola Tesla? Pokud ne, dovolte mi nejdříve říci, že Tesla byl průkopnickým vynálezcem a technologickým filozofem, jehož vědu a myšlenky dnes používáme více, než kdykoli předtím, a přesto se jeho jméno, zhruba před šedesáti až sedmdesáti lety všeobecně známé, opět objevilo v alternativní literatuře teprve nedávno. Před třiceti lety znala Teslovu práci pouze hrstka věrných, vytrvalých obdivovatelů a experimentátorů. Vedle těchto nadšenců však existují ještě další lidé, kteří jeho jméno nikdy nezapomněli. Jsou to členové vnitřního kruhu establishmentu US "národní bezpečnosti".
Je nanejvýš pravděpodobné, že jste jméno Tesla viděli v současné alternativní literatuře od nějakého "Honzo-přijď-později", který se nedávno přidal k houfu nových "expertů na Teslu". To je v pořádku, ale proč to trvalo tak dlouho? Skutečně jim nelze mít za zlé, že jím byli náhle tak ohromeni, uvážíme-li, že jeho jméno nadlouho a důkladně zmizelo z encyklopedií a knih o vědě, vynálezcích a technologiích.

Nápadné vakuum, které vzniklo všude kde by mělo být zmíněno jméno muže, který tak významně přispěl k vědě, technice a zlepšení kvality našeho života, vyvolává otázku: Proč historie spolkla jeho jméno takřka den po jeho smrti? Co Tesla objevil, čím tak vyděsil mocné tohoto světa? Protože víme o mnoha patentovaných vynálezech lze předpokládat, že existují i jiné, utajované práce, daleko předčící ty publikované, a že projekty, o nichž Tesla oznámil, že na nich pracuje nebo je už vyvinul a otestoval, ale "dosud je nedal světu", skutečně existovaly.

Mezi objevy, jejichž existenci příslušníci establishmentu a vědci poplatní zájmům nadnárodních korporací kategoricky popírají, patří věci jako:

Z dostupné dokumentace a z důvěryhodných zdrojů vyplývá, že objevy a projekty, které Tesla realizoval dlouho před svou smrtí, jsou dosud klasifikovány jako tajné. Mezi mnoha jeho patentovanými vynálezy se skrývá řada úžasných objevů a překvapení, výzkumníci a experimentátoři nedávno objevili náznaky opravňující k přesvědčení, že jeho nejsmělejší tvrzení byla ve skutečnosti velmi skromná.


Tesla se narodil roku 1856 ve vesnici Smiljan, Lika v někdejším Rakousko-Uhersku (Srbsko) a zemřel 3. ledna 1943 v New York City. Jeho první biografie, "Prodigal Genius, the Life of Nikola Tesla", již sepsal John O'Neill, byla poprvé publikována v listopadu 1944 a vyšla hned ve tří vydáních. Pro případ, že se divíte proč byla tato kniha v jednom měsíci vydána třikrát, vězte, že O'Neillovi vyhrožoval FBI, který knihu cenzuroval, takže z ní musel vypustit pasáže dodnes podléhající utajení. 
Bylo to podivné, protože Tesla se opakovaně pokoušel získat pozornost ministerstva obrany, ale setkal se jen s lhostejností a povýšeným jednáním. Pozornost vlády si získal až v roce 1942, kdy nacisté začali stavět létající talíře a další "fantastické" zbraně, založené na jeho vynálezech.

Proč je před veřejností dodnes skrýváno to, co nacisté ukradli už před rokem 1934? V případě elektrického pohonu létajících talířů je vynález nejen utajován, ale zatím všechny vlády kategoricky popřely jeho existenci, zatímco agenti nasazení v ufologické komunitě tvrdí, že tyto stroje jsou mimozemského původu. Může být lepší způsob, jak odradit civilní vědce od seriózního zkoumání?


O Teslovi jsem uslyšel už jako čtyřleté dítě v roce 1943, kdy nad jeho smrtí naříkal Elmer Schlosser, dospělý kamarád ze sousedství, který mi o něm vyprávěl jako první. Také jsem kdysi ve své sbírce starých knih měl zachovalou nádhernou starou knihu, vydanou v roce 1893 u příležitosti Světového veletrhu v Chicagu, kde byl Tesla čestným hostem. Bylo tam mnoho fotografií Teslových vynálezů a několik článků. Dodnes, více než 54 let po jeho smrti, se stále ještě dělají vzrušující experimenty více než sto let starými Teslovými objevy a objevovány "skryté" významy v jeho raných spisech a patentech.

Existuje bezpočet spekulací o tom, které Teslovy objevy jsou nejtajnější. Po jeho smrti FBI zkonfiskoval množství materiálu, který by zaplnil železniční vagón. Materiály byly na čtyř různých místech, v Teslově hotelovém úložišti, pokoji i v trezoru. Z těchto dokumentů viděli Teslovi jugoslávští příbuzní jen zhruba 150.000 dokumentů, které nyní jsou ve vlastnictví Teslova institutu v Bělehradě. Dokumenty a staré modely převážně historické povahy zahrnují většinu publikovaných Teslových materiálů. Velké množství zbylých dokumentů a modelů ponechala US Správa majetku cizinců v neutajeném stavu, protože vládní "experti" prohlásili, že tyto materiály nestojí za to, aby byly klasifikovány jako tajné.
V letech 1943-45, kdy byli v rámci Operace Paparclip do USA dopravováni nacističtí vědci a tajná válečná akta nacistického Německa, vpadli vojáci z letecké základny Wright Patterson do skladišť Správy majetku cizinců a sebrali veškeré dokumenty a ostatní materiál, načež byl každý kousek klasifikován nejvyšším stupněm utajení... Vláda dosud žádný z nich neodtajnila.

Zbytek Teslových prací je dosud utajen -- jde doslova o tuny poznámek, dokumentů, nákresů a plánů. Vláda rozšířila falešné pověsti o tom, že si "Tesla nikdy poznámky nedělal", což byla nestydatá lež. Jen záznamy z experimentů v Colorado Springs (1899-1900) jsou tak obsáhlé, že by vydaly na knihu velkého formátu o 433 stranách. Vezmeme-li v úvahu fakt, že Tesla prováděl své záhadné výzkumy v laboratoři v Colorado Springs řadu let -- z nichž nemáme žádné poznatky -- je to dostatečný důvod k podezření. Z Teslových vlastních slov je známo, že "dodatečné experimenty" v Colorado Springs byly velice obsáhlé.


Když jsem se v roce 1979 snažil získat přístup k Teslovým dokumentům, uloženým v J. Robert Oppenheimer Study Center v LANL (Los Alamos National Labs), vláda sice připustila, že je vlastní, ale odmítli mne tam vpustit -- pro nízký stupeň bezpečnostního osvědčení! Teslovy práce, nebo alespoň jejich část, jsou nyní uloženy v Los Alamos v Novém Mexiku. V tentýž den jsem tam objevil plány na výrobu vodíkové bomby, ležící na polici ve veřejně přístupných místnostech, ale přístup k Teslovým dokumentům mi byl odepřen. Na co asi Tesla před rokem 1943 přišel, že je to tajnější než vodíková bomba?

V roce 1948, když mi bylo 8 let, se naše rodina vrátila do městečka Kermit v západním Texasu. Navštívil jsem krám s radiosoučástkami starého přítele Elmera Schlossera a přivlekl si domů hromadu použitých elektronických součástek, které mi dal po krátkém učeném rozhovoru o Teslovi. Smontoval jsem součástky, přístroj umístil v mé skrýši na stromě, jeden vývod z aparátu zapíchl do země, vztyčil drátěnou anténu -- a pokoušel se chytat volnou energii. Neúspěšně. Přesto jsem ve svých experimentech s elektromagnetismem pokračoval dalších osm let, dokud jsem je na dvacet let neopustil. 
V roce 1975 jsem "projekt Tesla" obnovil, postavil řadu Teslových cívek a dokonce začal pořádat přednášky a demonstrace pro menší shromáždění v oblasti Santa Fe.

Koncem roku 1974 mne začala obtěžovat CIA. Jejím původním záměrem bylo "motivovat" mě, abych přijal místo v exekutivě, které mi později, začátkem roku 1975, nabídl i George Bush. Nabídku jsem odmítl a ještě hlouběji se ponořil do intenzivního výzkumu, jenže obtěžování pokračovalo a zintenzivňovalo se do té míry, že jsem byl nucen výzkum v letech 1986 - 1992 přerušit. 
Poté, v roce 1993, poprvé vyšla má kniha "Space Aliens from the Pentagon". Na konci roku 1995 vyšla podruhé v revidovaném a rozšířeném vydání. Další z mých knih, "Occult Aether Physics: Tesla's Hidden Space Propulsion System and Conspiracy to Conceal It", se soustřeďuje na "vědu o éteru" z 19. století, která vedla k Teslově objevu elektrického pohonu. Kniha také obsahuje několik úžasných staronových objevů "volné energie", odporujících teorii relativity.

Teslův "svatý grál" byl "elektrický létající stroj" a čerpání energie z prostoru. Jeho plány zahrnovaly teorii o radioaktivitě, kterou Tesla rozvíjel už v 90. letech 19. století. Byla zcela v rozporu s dnes uznávanou teorií relativity, kvantovou mechanikou a teoriemi o nukleární energii. (Tím nechci říci, že věda nazývaná "klasickou kvantovou mechanikou" nemůže být platná, na rozdíl od "relativistické kvantové mechaniky".)

Pro Teslu byla takzvaná "atomová energie" jen výsledkem působení "energie prostoru", vyzařované z kosmu, která o sobě dává vědět prostřednictvím "radioaktivní" hmoty. Ta, jak říkal, má zvláštní schopnost reagovat v rezonanci s všudypřítomným "kosmickým zářením" (termín použitý Teslou před rokem 1900).

"Kosmické záření", o němž hovořil, má mnohem vyšší frekvenci než to, které nazýváme "radioaktivním". To  pro Teslu bylo jen důsledkem "procesu snižování rezonance", v němž určitá zvláštní hmota reaguje na všesměrové a všudypřítomné kosmické záření -- nyní nazývané "zářením nulového bodu" (ZPR, Zero Point Radiation) -- a mění vyšší frekvence na nižší, užitečnější a vhodnější (např. záření gama, rentgenové, ultrafialové, viditelné a infračervené záření, stejně tak jako elektromagnetismus a dokonce i elektrický proud. Tyto snížené frekvence lze mnohem snáze detekovat a měřit než ZPR.

Ačkoli byla existence ZPR Teslovi dobře známa již v 90. letech 19. století, teprve nedávno se stala vědecky přijímaným a prokázaným faktem. Toto záření má tak vysokou frekvenci, že prochází prostorem, Zemí i našemi těly (aniž by je poškodilo) v konstantní rovnováze, protože jeho extrémně krátká vlnová délka nereaguje ani nerezonuje s atomy většiny látek. 
"Radioaktivita" se projevuje jen u takzvaných "radioaktivních látek", tedy u hmoty, která podle Tesly má zvláštní atomovou strukturu reagující se zářením ZPR. "Atomová energie" tedy podle Tesly vychází ze ZPR a ne z atomů. Kdyby mohl být například kousek radia odstíněn (mimo dosah účinků ZPR), říká Tesla, žádnou radioaktivitu by nevykazoval.

Většina přirozeně radioaktivních prvků má velkou hustotu a je "nestabilní" -- to jest, jak říkají relativisté, radioaktivní prvky se rozpadají na prvky s nižšími atomovými čísly a přitom vyzařují energii. Relativisté, s nimiž Tesla zásadně nesouhlasil, věří, že přirozeně radioaktivní prvky spontánně ztrácejí hmotnost v procesu takového "rozpadu", takže energie vyzářená formou radioaktivity je ekvivalentní ztrátě hmotnosti podle Einsteinovy rovnice E = mc2. To mi vždy připadalo neudržitelné, protože tyto prvky, vzhledem ke kosmologickému mýtu o "Velkém třesku", by musely být starší než Země, přestože geologické výzkumy ukazují, že se vytvářely za fyzikálních procesů probíhajících v přirozených pozemských strukturách. Kdyby tyto prvky byly součástí údajného Velkého třesku, musely by být dnes už zcela rozloženy. Na druhou stranu, jestliže jsou takové prvky průběžně vytvářeny během pozemských procesů tak, jako ve vesmíru (prostřednictvím, elektrických, magnetických a dalších fyzikálních sil), je příčina jejich výskytu na Zemi snáze pochopitelná. Nemyslím, že pro elitu pečující o "národní bezpečnost" je to nějaké překvapení. Vědí dokonce mnohem víc.

Jsou-li neradioaktivní prvky přírodními silami přeměňovány na radioaktivní, o jaké procesy jde?
V New York Times, v článku z 11. července 1937 (str. 13, 2. sloupec), Tesla při oslavě u příležitosti svých narozenin tvrdil, že vyvinul proces "výroby" radia přeměnou z jiných prvků. Byl tak účinný, že libra tohoto prvku mohla být prodávána za jediný dolar. Mimo to oznámil, že dokončil vývoj systému pro mezihvězdný přenos energie. Oznámil, že pracuje v několika laboratořích, ale odmítl prozradit jejich umístění. Funkční model, řekl: "... využívá více než tří tuctů mých vynálezů. Tento složitý přístroj, složený z velkého množství součásek, může vysílat výkon několika tisíc koňských sil na jiné planety, bez ohledu na vzdálenost, a to kanálem, jehož průměr je menší než půl milióntina centimetru." Dále řekl: "... to není experiment. Postavil jsem to, předvedl a použil. Zakrátko ho budu moci dát světu."

Ten čas nikdy nepřišel. Po necelých šesti letech zemřel v přítomnosti dvou agentů FBI a německé ošetřovatelky. Nacisté, kteří měli jeho plány již od roku 1936, je aktivně rozvíjeli.

Tato fakta demonstrují, že Tesla dokonce ještě ve svých 81 letech prováděl tajný výzkum v několika laboratořích umístěných na neznámých místech. Pracoval na technologii, která dodnes podléhá klasifikaci nejvyššího utajení, o níž široká veřejnost, ani nikdo z International Tesla Society neví téměř nic. Byla před námi dobře utajena mocnými tohoto světa. Důmyslným výzkumem je možné některá fakta rekonstruovat. Zaměříme-li se na Teslovu veřejně dostupnou technologii je zřejmé, že dokonce i z ní probleskuje fantastické, téměř neuvěřitelné poznání.
Po podniknutí patřičných kroků je možné z veřejně dostupných zdrojů rekonstruovat mnoho Teslových neznámých objevů, abychom viděli, co před námi pečlivě ukrývají naše vlastní vlády a korporace, které je ovládají.

Zdroj © 1997, William R. Lyne
překlad © GeWo 2001, upraveno


TESLŮV SYSTÉM ZÍSKÁVÁNÍ ENERGIE ZE ZÁŘENÍ

Brooklyn Eagle 10. července 1932

Tesla tvrdí

"Zapřáhl jsem kosmické paprsky a přiměl je, aby uváděly v činnost pohonné zařízení. Výzkum kosmických paprsků je věc, která je mi velice blízká. Byl jsem první, kdo je objevil a přirozeně cítím, že jsou mi tak blízké, jakoby byly z mého masa a krve."

"Rozvinul jsem teorii kosmických paprsků a pak na každém kroku svého výzkumu zjišťoval, že je zcela oprávněná. Přitažlivost kosmických paprsků spočívá v jejich stálosti. Prší na nás nepřetržitě po 24 hodin denně, a pokud bude vyvinuto zařízení k využití jejich energie, nebudou potřebná akumulační zařízení pro její uchovávání, jak je tomu u strojů využívajících síly větru, přílivu nebo slunečního světla."

"Všechny mé výzkumy mne přivedly k závěru, že existují částečky, z nichž každá nese tak malý náboj, že je opodstatněné nazývat je neutrony. Pohybují se rychlostí převyšující rychlost světla."

"Před více než 25 lety jsem začal usilovat o zapřažení kosmických paprsků a nyní mohu tvrdit, že jsem byl úspěšný ve vývoji hnacího zařízení, využívajícího jejich energii."

"Řeknu to co nejobecněji - kosmické paprsky ionizující vzduch uvolňují mnoho nabitých iontů a elektronů. Tyto náboje zachycuje kondenzátor, vybíjený přes obvod motoru. Doufal jsem, že postavím motor velkých rozměrů, ale okolnosti nejsou příznivé uskutečnění tohoto plánu."


New York American, 1. listopadu 1933

Tesla tvrdí, že vynalezl přístroj na zapřažení kosmické energie

"Nová síla pro pohon strojů bude odvozena od energie ovládající vesmír, od kosmické energie, jejímž centrálním zdrojem pro Zemi je Slunce a je všudepřítomná v neomezeném množství."

Teslův první "přijímač zářivé energie" hromadil statickou elektřinu ze vzduchu a převáděl ji na užitečnou formu. Tento vynález je jednodušší verzí pozdějšího přístroje T. H. Moraye. Morayovo zařízení používalo pro účinné zachycování statické elektřiny z okolí jedinečný druh usměrňovače (RE-elektronku). Morayovy oscilační elektronky (magnetronové měniče) využívaly vysokého napětí této energie ke generování vnitřní sekundární reakce -- "studené fúze".

Tyčová anténa, vztyčená do vzduchu, čím výše tím lépe, byla připojena k jednomu z vývodů kondenzátoru, druhý vývod byl uzemněn. Paralelně ke kondenzátoru bylo připojeno spínací zařízení, které jej periodicky vybíjelo -- výsledkem byl oscilující elektrický výstup (střídavý proud). T. H. Moray jednoduše rozšířil Teslovu myšlenku využití vysokého napětí k vytvoření iontových oscilací.

Teslova koncepce volné energie byla patentována roku 1901 jako "Přístroj na využití zářivé energie". Patent odkazuje na "Slunce, stejně jako na jiné zdroje zářivé energie, jako jsou kosmické paprsky, takže přístroj pracuje i v noci, kdy jsou dostupné pouze kosmické paprsky." Tesla zde hovoří o Zemi jako o "obrovském rezervoáru negativní elektřiny."


Teslu fascinovala "zářivá energie" a možnosti využití volné energie.
Crookeho radiometr -- přístroj s lopatkami, které se otáčejí ve vakuu, když jsou vystaveny energii záření -- nazval "překrásným vynálezem." Věřil, že tuto energii bude možné využívat přímo. V den svých 76. narozenin, na každoroční "rituální" tiskové konferenci, oznámil Tesla vynález "motoru poháněného kosmickými paprsky". Když byl otázán, je-li silnější než Crookeho radiometr, odpověděl: "Tisíckrát silnější."

V roce 1901 byl Tesla jedním z prvních, kdo rozpoznali "zářivou energii". Tesla říká, že jejím zdrojem je Slunce. Dospěl k závěru, že Slunce emituje malé částice, pohybující se vysokou rychlostí převyšující rychlost světla, z nichž každá nese náboj. Tesla je nazval neutrony a věřil, že tyto částice jsou zodpovědné za veškeré radioaktivní reakce. Zářící hmota je s těmito částicemi v rezonanci. Zářící hmota jednoduše funguje jako převodník jedné formy energie na jinou.


Jak fungoval přijímač zářivé energie

Elektrickým potenciálem mezi elektrodou umístěnou ve výšce (plus) a zemí (mínus) se nabíjí kondenzátor. Energie akumulovaná v kondenzátoru, vybíjená ve vhodných intervalech, může vykonávat práci. Kondenzátor, říkal Tesla, by měl mít značnou kapacitu a jeho dielektrikum je vhodné vyrobit ze slídy nejvyšší kvality, aby vydrželo potenciály, které by slabší dielektrikum mohly prorazit.

Tesla nabízel různé varianty spínacího zařízení. Jedním je rotační spínač, podobný jeho řídicímu obvodu, dalším je elektrostatický přístroj, sestávající ze dvou velmi lehkých membránovitých vodičů, umístěných ve vakuu. Vodiče jsou připojeny ke kondenzátoru, takže jeden má kladný potenciál a druhý záporný. Vlivem elektrostatických sil jsou tyto vodiče k sobě přitahovány, až dojde k výboji a vybití kondenzátoru. Tesla se také zmiňuje o spínači, který se skládá z malé vzduchové mezery nebo slabého dielektrického filmu, který se prorazí, když je dosaženo určitého potenciálu.

Tesla na tato zařízení obdržel dva patenty, Patent číslo 685.957, který byl vystaven na "Přístroj pro využití zářivé energie", byl podán 21. března 1901 a udělen 5. listopadu 1901. Druhý patent, jehož data podání i udělení jsou shodná, má číslo 685.958. V těchto patentech Tesla vysvětluje:

"Slunce, stejně jako jiné zdroje zářivé energie, vrhají nepatrné částice kladně nabité hmoty, dopadající na horní desku kondenzátoru neustále přijímajícího elektrický náboj. Opačný vývod kondenzátoru je připojen k zemi, již lze považovat za obrovský rezervoár negativní elektřiny. Slabý proud elektřiny neustále teče do kondenzátoru, a protože částice nesou velmi vysoký potenciál, nabíjení kondenzátoru může pokračovat, jak jsem skutečně pozoroval, téměř do nekonečna, dokonce až do bodu, kdy dojde k proražení dielektrika."

Elektrostatický náboj Země

Teslův zájem byl soustřeďovat energii mezi zemí a horní atmosférou a transformovat ji na elektrický proud. Líčil Slunce jako nesmírnou kouli elektřiny, kladně nabitou potenciálem zhruba 200 miliard voltů. Na druhé straně je Země, nabitá zápornou elektřinou. Obrovská elektrická síla mezi těmito dvěma tělesy tvoří, alespoň zčásti, to, co nazýváme kosmickou energií. Její síla se mění v závislosti na denní době a ročním období, ale je vždy přítomna.

Kladné částice jsou bržděny ionosférou, mezi ní a negativním nábojem země je v hloubce 60 mil obrovský rozdíl potenciálu -- řádově 360.000 voltů. Společně s plyny atmosféry, tvořícími izolátor mezi dvěma opačnými "shromaždišti" elektrických nábojů, je oblast mezi zemí a okrajem vesmíru zásobárnou obrovského množství energie. Navzdory obrovským rozměrům se planeta elektricky chová jako kondenzátor, uchovávající kladné a záporné náboje, přičemž je atmosféra využívána jako izolátor.

Země má náboj 96.000 coulombů. S potenciálem 360.000 voltů tvoří kondenzátor o kapacitě 0,25 faradů (farad = coulomb/volt). Jestliže vzorec pro výpočet energie uložené v kondenzátoru (F = 1/2Cu^2) aplikujeme na zeměkouli, vyjde nám, že okolní médium obsahuje 1,6 x 1011 joulů nebo 4,5 megawatthodin elektrické energie. Abychom tuto vysokonapěťovou energii využili, musíme udělat dvě věci - vytvořit energetický spád a vymyslet způsob, jak ho nechat oscilovat.

"Energie nulového bodu?"

Musíme vytvořit místo, v němž je energetický stav nižší než v okolním médiu. Aby do něj neustále mohla proudit energie, musí být odtud stále odčerpávána. Místo s nižší energií musí být neustále udržováno na nižší energetické hladině a zároveň splňovat energetické požadavky připojené zátěže. Elektrická energie, wattsekunda, je součin volty x ampéry x sekundy. Jelikož se perioda oscilací nemění, musí být v energetické rovnici tohoto systému zacházeno jako s proměnnnou buď s volty, nebo s ampéry. Systém používá cívek s bifilárním vinutím, jelikož maximalizují rozdíl napětí mezi závity, zatím co proud je minimalizován (stojaté vlny).

Cívka pak v daném systému bude uvedena do oscilací na její rezonanční frekvenci vnějším zdrojem energie. V "nulovém bodě" cyklu se tato cívka prjeví jako jedna z desek kondenzátoru. Zvýšením napětí na cívce se zvýší i množství čerpaného náboje. Energie přiváděná (vtažená) do cívky energetickým výpadkem (nulový bod) se zdá být klíčem k úspěchu systému. V nulovém bodě se energie rozloží na kladnou a zápornou složku proudu (amplituda). Únik energie při poklesu elektromagnetického pole vytvoří silné magnetické oscilace (napěťové špičky). Správně vyladěný systém může zachycovat a přeměňovat zářivou energii na použitelný elektrický proud.

Energie přímo z atomu

Systém zářivé energie je autooscilační kapacitní systém. Jakmile je jednou uveden do oscilací, spotřebuje velmi málo energie k jejich vlastnímu udržení. Jelikož jde o elektrostatický oscilační systém, pohybuje se v něm během cyklu velmi malé množství náboje, to znamená, že množství coulombů za sekundu (v A) je malé.

V Teslově patentu "Cívka pro elektromagnety" [1] je popsána cívka velmi zvláštní konstrukce. Na rozdíl od obyčejné cívky, navinuté např. na válec, používá dvou drátů vinutých vedle sebe (bifilární vinutí), ale konec jednoho vinutí je přitom připojen k začátku druhého. Tesla vysvětluje, že takováto dvojitá cívka pojme mnohonásobně více energie než konvenční. Porovnání měření dvou cívek stejné velikosti se stejným počtem závitů, jedné jednoduché a druhé s bifilárním vinutím, vykazuje různá napětí.

Funkce Teslovy bifilární cívky může být vysvětlena pouze na základě její elektrické aktivity. Bifilární cívka pojme více náboje než cívka s jednoduchým vinutím. Pracuje-li v rezonanci, je distribuovaná kapacita bifilární cívky schopna překonat elektromotorickou sílu, induktivní reaktanci, která v ní vzniká.

Protože v bifilárním vinutí nepůsobí elektromotorická síla, bránící průtoku proudu, napětí na cívce rychle narůstá. Přitom je vykonávána pouze malá práce. Protože přitom dochází k jen minimálním tepelným ztrátám, oscilace udržuje přebytek náboje, generovaný katalytickými reakcemi atomů, a z kinetických momentů těchto nábojů je čerpána energie. Velmi nízké energetické ztráty umožňují dodávat energii do elektrické zátěže po značnou dobu i bez připojení vnějšího zdroje energie. Po počátečním přísunu energie z vnějšího zdroje bude elektrický generátor sestavený na tomto principu fungovat jako velmi efektivní zařízení.


Pohled do historie umožňuje pochopit, proč nebyly některé vynálezy komerčně využity. Hlavní překážkou je ekonomika, ne věda. Je známo, že v Teslově době byla proti střídavému proudu silná opozice ze strany mocných finančníků. Ani dnes tomu není jinak...

Michael Pupin [2] ve své autobiografii píše:

"Kapitáni průmyslu se obávali, že by přišli o své investice do přístrojů na stejnosměrný proud a do továren na jejich výrobu, kdyby systém střídavého proudu získal podporu. Na začátku devadesátých let (19. století) u většiny Američanů převládala nevědomost a falešné představy, protože kapitáni elektrotechnického průmyslu věnovali malou pozornost vysoce kvalifikovaným vědcům."


Philadelphia Public Leader, 2. listopadu 1933

"Tesla spoutává kosmickou energii"

Vynálezce oznamuje objev náhrady paliva pro pohonné stroje. Říká, že hlavním zdrojem je Slunce.

Jak dnes oznámil, princip, na jehož základě by energie pro hnací stroje mohla být získávána z kosmické energie, byl objeven Nikolou Teslou, proslulým fyzikem a vynálezcem vědeckých zařízení. Na základě jeho principu je ze zdroje, který popsal jako "všudepřítomný v neomezeném množství", čerpána energie, která může být přenášena dráty nebo bezdrátově z centrálních zařízení do jakéhokoliv místa na zeměkouli. Jak řekl, znamená to eliminaci potřeby uhlí, ropy, plynu a jiných běžných paliv. Dr. Tesla v dnešním prohlášení ve svém hotelu naznačil, že není daleko doba, kdy tento princip bude připraven ke komerčnímu využití.

Na otázku, zda náhlé zavedení nového principu nezvrátí současný ekonomický systém, Tesla odpověděl: "Již dnes je ošklivě převrácený." Dodal, že nyní je tak, jako nikdy předtím, čas zralý pro vývoj nových zdrojů. "Zatímco v dnešní průmysl volá po výrobě energie v centrálních zařízeních, vyžadujících obrovské stroje, jsem schopen vypracovat plán její výroby a využití jednotlivci. Centrálním zdrojem kosmické energie pro Zemi je Slunce, řekl dr. Tesla, ale "ani noc nepřeruší její proud."

Je jasné, že Tesla nemluvil o atomovém reaktoru, ale o přímém převodu ionizovaných částic generovaných zářící hmotou. To není jaderná energie jak ji dnes známe. Zářivá energie je převáděna na elektrickou přímo! Tesla věřil, že Slunce generuje vysoce nabité částice a že záření pouze zprostředkovává přenos energie, která může být použita pro praktické účely.

Zdroj překladu Bruce A. Perreault
překlad © GeWo 2001, upraveno a doplněno


PAPRSEK SMRTI

V době kdy se schylovalo k válce a Tesla se obával, že se jí nevyhnou ani Spojené státy, sestrojil vynález, o němž si myslel, že by mohl zajímat armádu: paprsek smrti.

Mechanizmus Teslova paprsku smrti nikdy nebyl správně pochopen. Byl to, jak se zdá, jakýsi druh urychlovače částic. Tesla řekl, že jeho podstata spočívala v zesilovacím transformátoru jeho konstrukce, jehož energetický výstup soustředil do úzké nosné vlny a takto koncentrovaný byl distribuován do obrovské vzdálenosti. Propagoval své zařízení pouze jako zbraň určenou k obraně před útoky -- paprsky smrti tedy byly jakýmsi pra- prapředkem Strategické obranné iniciativy, SDI. (S největší pravděpodobností šlo o zařízení na principu umožňujícím dálkový přenos energie; ohlášeno 11. července 1937. Pak je ovšem zřejmý důvod proč takto víceúčelová technologie dosud podléhá přísnému utajení. p.p.)

Není jisté zdali Tesla těchto paprsků někdy použil, ba dokonce ani to, zda skutečně byl úspěšný při jejich realizaci. Následující často vypravovaný příběh však údajně popisuje události jedné noci v roce 1908, když Tesla testoval svou zlověstnou zbraň.

Robert Peary tehdy realizoval svůj druhý pokus dosáhnout severního pólu. Tesla údajně tajně informoval jeho výpravu, že se s ní jakýmsi způsobem pokusí navázat kontakt. Účastnící byli vyzváni, aby mu po návratu podali detailní zprávu o všem neobvyklém, čeho budou svědky v otevřené tundře. Navečer 30. června, provázen společníkem George Scherffem, vystoupili na vrchol Wardenclyffovy věže. Tesla zaměřil paprsek smrti přes Atlantik, směrem k severnímu pólu, k bodu, který jak předpokládal ležel západně od Pearyho výpravy.

Pak zapojil zařízení. Zprvu bylo těžko říci, jestli skutečně funguje. Vyzařovalo jen mdlé, stěží viditelné světélkování. Avšak pojednou vzlétla z řadu pod střechou na vrcholu věže sova a vletěla přímo do trasy paprsků. Pták byl okamžitě dezintegrován. Po této události byl test ukončen.

Tesla napjatě listoval všemi novinami a v očekávání potvrzení účinnosti paprsků smrti dokonce poslal Pearymu telegram. Nic se však nestalo. Tesla už byl ochoten připustit neúspěch, když tu přišla zpráva o neobyčejné události na Sibiři.

30. června zničila obrovská exploze kus vzdálené oblasti sibiřské divočiny, Tungusku. Pět set tisíc čtverečních akrů země bylo okamžitě zcela zpustošeno. Ekvivalent výbuchu odpovídal explozi deseti až patnácti megatun TNT, tunguský incident byl nejmocnější explozí v lidské historii a nepřekonaly ho ani následné pokusné výbuchy termonukleárních bomb. Exploze byla slyšitelná až do vzdálenosti 620 mil. Vědci mají za to, že událost způsobil meteorit nebo fragment komety, ačkoli nebyl nikdy nalezen žádný zřetelný impaktní kráter či nerostné zbytky takového objektu.

Nikola Tesla měl jiné vysvětlení. Bylo mu jasné, že jeho paprsek přestřelil zamýšlený cíl a zničil Tungusku. Byl nadmíru vděčný za to, že exploze -- jako zázrakem -- nikoho nezabila. (Toto žel není pravda, v jejím důsledku zahynul téměř celý kmen Evenků! Na Podkamenné Tungusce takřka okamžitě zahynuly tisíce lidí a zvířat... p.p.) Tesla hned nato rozebral zařízení produkující paprsek smrti, protože považoval za velice riskantní ponechat ho v provozu.


Počátek první světové války o šest let později způsobil, že Tesla začal o paprsku smrti znovu uvažovat. Napsal presidentu Wilsonovi dopis, v němž odhalil svůj tajný test. Nabídl se, že pro ministerstvo války znovu postaví tuto zbraň, ovšem s podmínkou, že smí být použita pouze jako odstrašující prostředek. Mínil, že už pouhá hrozba natolik zničující silou by způsobila, že by válčící národy okamžitě souhlasily s uzavřením trvalého míru.
Jedinou reakcí na jeho nabídku byl zdvořilý formální dopis od presidentova tajemníka. Smrtící paprsek nebyl nikdy rekonstruován, za což bychom pravděpodobně měli být všichni vděčni.

Tesla se pak ještě jednou pokusil pomoci své zemi ve válečném úsilí. V 1917 představil speciální vysílací stanici vyzařující "výzkumné vlny", které operátorům umožňovaly určit přesnou polohu vzdálených nepřátelských lodí. Ministerstvo války Teslovy "průzkumné paprsky" odmítlo jako směšnou věc...

O generaci později pomohl totožný "nový vynález" spojencům k vítězství ve druhé světové válce.

Je to radar.

Z různých neautorizovaných zdrojů
překlad © GeWo 2001


Reference

[1] Nikola Tesla, U.S. patent #512,340, "Coil for Elektro Magnets" (V patentu Tesla uvádí, že obyčejná cívka o 1000 závitech s potenciálem 100 voltů bude mít mezi závity rozdíl napětí 0,1 voltu. Podobná, ale bifilární cívka, bude mít mezi závity napětí 50 voltů. V ní uložená energie je funkcí čtverce napětí, takže energie v bifilární cívce bude 50^2/0,1^2 = 2500/0,01, což je 250.000 krát větší než v běžné cívce.

[2] Michael Pupin, "From Immigrant to Inventor"; Charles Scribner's Sons, N.Y., 1923, str. 285-286.


Viz také Neobyčejný život N. Tesly