Případ zvrstveného asteroidu (Sitchin)

PŘÍPAD ZVRSTVENÉHO ASTEROIDU

Moderní věda opět potvrzuje prastaré znalosti

Zecharia Sitchin

Nestává se každý den, že vítám telefonáty ze zámoří s jásotem, ale v pátek 18. února 2000 se tak stalo. Příčinou byla tisková konference NASA o prvních nálezech kosmické sondy NEAR (Near Earth Asteroid Rendezvous) zkoumající asteroid Eros, která proběhla tři dny předtím.

Asi 21 mil dlouhý, bramboru podobný Eros je jedním z bezpočtu kousků a úlomků planetární hmoty obíhající Slunce mezi Marsem a Jupiterem pod souhrnným názvem "pás asteroidů". Jedna z teorií uvádí, že jde o pozůstatky z dob, kdy se v prostoru kolem Slunce shlukovala primární hmota do planet; jenže tyto kousky a zlomky kamení na to vůbec nevypadají. Jiná teorie říká, že se jedná o pozůstatky dříve existující planety, která "se jaksi rozpadla"; nemožnost vysvětlit jak a proč k tomu došlo je příčinou toho, že ji vědci nikdy nepřijali.

S čím přišla NASA
Za účelem získání více informací o původu asteroidů vypustila NASA před čtyřmi lety (17. února 1996) zmíněný NEAR, jehož cílem bylo dostihnout asteroid Eros a zaujmout poblíž něho stálou oběžnou dráhu. Tak se i stalo, a to přesně na Valentina 14. dubna 2000.

A už první nálezy zveřejněné na tiskové konferenci v pátek 17. února vyvolaly vlnu telefonických gratulací, protože dokladovaly část prastaré kosmogonie, zveřejněné v mé první knize Dvanáctá planeta (1976).

“Erotův prastarý povrch je pokrytý krátery," sděloval vedoucí vědeckého projektu Dr. Andrew Cheng. "Nárazy byly tak mučivé, že jeho povrch je vrstvený, jako překližka." Tyto stratifikované rysy, vysvětloval Dr. Cheng, mohly vzniknout jen tehdy, když předtím byla natavená hmota asteroidu součástí nějaké planety (citát z Associated Press Science News, 2/18/00, zvýrazněno Z. S.).

Co říká Sitchin
Ve Dvanácté planetě tvrdím, že starý sumerský text, výborně zachovaný v pozdější babylónské verzi zvané Enuma Elish, kterou učenci považují za alegorii nebo mýtus o božských válkách na nebesích, je ve skutečnosti záznamem důmyslně propracované kosmogonie, která se zabývá formováním našeho slunečního systému.

Napsal jsem, že v případě hlavních aktéřů Tiamat a Nibiru (jehož Babyloňané na počest svého národního božstva přejmenovali na "Marduk"), nejde o alegorická či mýtická hvězdná božstva, ale o konkrétní planety, z nichž jedna (Tiamat) kroužila kolem Slunce mezi Marsem a Jupiterem, a druhá (Nibiru/Marduk) byla vetřelcem z vnějšího prostoru. Při míjení našeho slunečního systému byla gravitací vtažena dovnitř, což vyústilo v kolizi s Tiamat. Při této Nebeské bitvě (jak prastarý text nazývá tuto katastrofickou událost) byla Tiamat rozlomena a víceméně kompaktní polovina byla mrštěna na novou oběžnou dráhu a stala se Zemí. Z druhé poloviny jejího "těla", rozdrceného pekelnou kolizí, vznikl “kovaný náramek”, jemuž říkáme pás asteroidů.

Vpád Nibiru (Marduka) do našeho slunečního systému z vnějšího prostoru.

Kosmická srážka -- "Nebeská bitva"

Sumerská kosmogonie, prohlásil Sitchin už v roce 1976, nabízí nejlepší řešení řady záhad v našem slunečním systému a vzniku pásu asteroidů především. (S tím naprosto souhlasím, Sitchinovu interpretaci jsem přijal a od roku 1996 ji dále šířím a rozvíjím i ve svých knihách. - pozn. gewo)

Malý Eros pozemskému robotu prostě sdělil: No jistě, kdysi jsem byl součástí nádherné planety která byla rozlomena. Ano, vznikl jsem důsledkem prudké kolize, tak, jak to zapsali před tisíci let Sumerové, a to je ten důvod, proč jsem složen z vrstev!

A tohle, přátelé, jsou pouze ty nejnovější z moderních poznatků, dokazujících jak rozsáhlé a precizní byly prastaré znalosti.