Šalomounova elektrárna

Strana 20

Na Caycem udaném principu zřejmě pracoval i Charrouxem popisovaný kotel, který kdysi ohříval vodu pro lázně kdesi v Orientu. K ohřevu velkého množství vody údajně postačil plamen jediné svíčky!
Pokud teplem vyvolané pnutí ve vhodném materiálu následně nabudilo soustavu krystalů, transformujících statickou elektřinu, mohly vodu ohřívat mikrovlny.
Charroux se zmiňuje, že kotel rozřezali a odvezli všeteční Angličané. Když ho opět dali dohromady pochopitelně nefungoval. Zapomněli zřejmě pár zdánlivě nepotřebných maličkostí, ale spíš z neznalosti narušili strukturu materiálu natolik, že efekt zanikl.
(Robert Charroux: Prozrazená tajemství.)

Skutečnost, že tu kdysi kdosi dokázal pravé zázraky při zpracování krystalů, snad nejlépe dokumentují jihoamerické nálezy skulptur, optických čtecích zařízení, která byla zhotovena jakýmsi nám nepochopitelným způsobem z horského křišťálu (několik lebek, "zajíc").
Odborníci na zpracování krystalů konstatovali, že neznámý "umělec" dokázal nemožné - krystal byl opracován proti směru růstu osy. Něco podobného dosud neumíme, protože proti ose opracovávaný krystal okamžitě praská; vznikají drobné trhliny, které ho okamžitě znehodnotí.

Je nanejvýš pravděpodobné, že poměrně primitivní, ale o to geniálnější zařízení Stánku úmluvy i pozdějšího Šalomounova chrámu, využívala tentýž princip, jež, ve zjemnělé a vylepšené formě, slouží k pohonu záhadných strojů označovaných jako UFO.
Došlo k vyklizení složitých zařízení užívaných k urychlování startujících strojů v důsledku technologického skoku, který Návštěvníkům umožnil prakticky neomezený zisk energie z prostoru?
Co umožnilo tento pokrok? Zkusme si položit velmi zásadní otázku:
Byl stroji (viz Síla geparda) dodáván jen počáteční pohybový impuls, nebo mu byl současně "uštědřen" (kaskádou obrovských kondenzátorů?) jakýsi prvotní energetický šok o ekvivalentu mnoha set tisíc ampérů, který nabudil měnič energie ("oko Ré") na jeho palubě? Řešilo by to naprosto dokonale problém startu, o kterém jsme hovořili před chvílí.

Od technologie vertikálně orientovaných stacionárních elektráren (zikkuratů), dodávajících energii zařízením kosmodromů typu GIR.SU, zřejmě není daleko ke kompaktním zařízením využívajícím stejný princip. I my, vedle atomového reaktoru vyžadujícího obrovskou stavbu a rozsáhlou infrastrukturu, už umíme vyrobit miniaturní zařízení pracující s izotopy, užívaná především jako zdroj energie pro průzkumné kosmické sondy a satelity.
Hlavním problémem asi je výběr vhodných materiálů. Stánek a Šalomounův chrám byly vyloženy zlatými pláty. Pod elektronovým mikroskopem vidíme, že atomy zlata jsou uspořádány ve velmi pravidelné mřížkové struktuře připomínající jutovou tkaninu.
Existují ovšem vhodnější materiály (například cesium, lithium a podobně) jejichž ionizační schopnosti jsou tisícinásobně větší. (Viz dnes už i v v mobilních telefonech používané vysokokapacitní "Lion" baterie, které díky vlastnostem použitého lithia netrpí "paměťovým efektem" limitujícím životnost i kapacitu jiných akumulátorů.) Cesium se například používá jako materiálu ke zušlechtění povrchu zrcadel fotonových motorů (dnes už pokusně využívaných u průzkumných satelitů!), jež teoreticky mohou přivést kosmickou loď na rychlost blízkou rychlosti světla.