Egyptské legendy vyprávějí, jak kněží dopravovali obrovské kamenné bloky na místo určení vzduchem: napřed prý kámen obalili do papyru a pak na něj uhodili jakousí kovovou hůlkou. Zazněl velmi zvláštní zvuk a blok se vznášel nad zemí, jako by nic nevážil. Nekolik dělníků ho bez potíží dotlačilo na místo určení. Při dlouhých vzdálenostech bylo nutné proceduru několikrát opakovat poté, když vibrace zeslábly.
Co asi "kněží" (speciálně vyškolení technici) skrývali pod papyrovým obalem? Bylo na kámen připevněno jakési zařízení, které ho zvedalo? Musela být struktura dopravovaného materiálu v rezonanci s přístrojem, který umožnil jeho levitaci? (Podobným způsobem přepravil podle jiné legendy balvany ze Skotska do Stonehenge. tajemný Merlin.) A jsme opět u Edgara Cayce.
Jak je vidět, využití krystalů bylo rozáhlé. Zdá se, že byly schopny podle druhu, úpravy a geometrického rozmístění v dutinových rezonátorech produkovat síly, které měly velmi rozdílné využití. Sahalo od "prosté" výroby energie a použití v transportních, komunikačních nebo naváděcích zařízeních, až k nebezpečným zbraňovým systémům.
Velká pyramida byla kompaktní víceúčelové technické zařízení - svého času skutečná hora bohů.

Metalurgická továrna Tiahuanaco
Také o Tiahuanacu toho už bylo napsáno velmi mnoho. Nejdokonalejším dílem v tomto směru jsou práce Arthura Posnanskeho, jenž se průzkumu obrovského ruinového pole věnoval přes třicet let.
Z technického rozboru jeho popisů v díle (The Hydraulic Works in Tiahuanacu) a výsledků pozdějších vykopávek vyplývá, že seskupení hlavních budov a jejich okolí bylo jakýmsi obrovským zušlechťovacím zařízením, kde, podle zeleného zbarvení vrstev drobných kamenů a jiných zřetelných indicií, byla jakýmsi způsobem rafinována měď. Ale proč zde? Hutě by zde opravdu asi nikdo nehledal. I naprostý laik podotkne, že zde nejsou žádné zásoby paliv, jež by další zpracování (tavbu a odlévání) kovů na tomto místě opodstatnily.
Na jihovýchodě tohoto průmyslového komplexu je pahorek zvaný Acapana, považovaný za pevnost. Na jeho vrcholu byla velká vodní nádrž, údajně založená pro "zásobování obránců".
Tito lidé museli být velmi rafinovaní: nepřítele mátli pracně vybudovanou soustavou velmi složitých podzemních, nadzemních a zpola krytých kanálů, nádržek a propustí, odvádějících životně důležitou vodu z cisterny k severně ležícím budovám.
Zdá se, že soustava jiných, později objevených podzemních kanálů, kdysi přiváděla vodu z jezera pod Acapanu.
Posnansky k tomu podotknul:
"Existují dvě Tiahuanaka. Jedno nahoře a druhé pod zemí."
Zjistil, že kalasasaya ("vztyčené sloupy") je vlastně kamenná ohrada rámující protáhlou terasu o rozměrech 150 krát 130 metrů. Obdélník je směrován v ose východ - západ. Jak později rekonstruoval Edmund Kiss, stála v západní třetině terasy dutá třístupňová "pyramida" (Posnanskym objevené kanály směřují přímo k ní a přilehlým stavbám).
Posnansky podle zásad archeoastronomického datování určil z odchylky osy stáří stavby. Podle jeho měření, a později "archeology světového jména" vehementně zpochybňovaných výpočtů, byla dostavěna někdy roku 15 000 př. n. l.! Německá astronomická společnost poté vyslala do Peru a Bolívie několik specialistů, jejichž úkolem bylo Posnanského tvrzení vyvrátit. Tým pod vedením prof. Dr. Arnolda Kohlschüttera, ředitele Astronomické observatoře v Bonnu, a prof. Dr. Hanse von Ludendorffa, ředitele Astronomické a astrofyzikální observatoře v Postupimi, prováděl dlouhodobá pozorování a měření přímo na místě (od prosince 1926 do června 1928).