p      Strana 13  
q    
q  Z nákresu rekonstrukce Šalomounova chrámu je zřejmé, že za jeho západní (zadní) stěnou byla vyvýšená terasa podepřená nezvyklým množstvím sloupů. Na ní, mimo dohled a dosah zvědavců, asi spočívalo něco hodně těžkého.
Šalomounův legendární létající stroj?
-- Z plynojemů (kulatých hlavic sloupů) odebírané plyny procházely trubkami (které možná současně sloužily i jako vodiče elektrické energie) dozadu na terasu, kde byly pravděpodobně zkapalňovány a plněny do nádrží stroje. Terasa byla patrně spojena se záhadnými, veřejnosti a kněžím nepřístupnými místnostmi nad hlavní svatyní.
-- Celý systém byl dokonale samoregulační. Při zastavení odběru vzrostl tlak plynu ve válcích. Elektrolyt byl vytlačován zpět do vyrovnávací nádrže ("moře") a proces elektrolýzy se po obnažení kterékoli z elektrod přerušil. Je docela možné, že někde byl zabudován i jakýsi ochranný ventil, který odpojil a uzemnil přívod náboje do kondenzátoru oscilátoru, aby na nádvoří nedošlo ke zbytečnému neštěstí.
-- K výboji (blesku), který při obřadu zasvěcení "chrámu" zapálil obětiny na oltáři, došlo z jednoduchého důvodu: v "moři", a tedy ani ve sloupech, které pochopitelně nebyly uzemněny, nebyl elektrolyt. Na nezatíženém zařízení došlo k obrovskému přepětí.
Po dosažení plné kapacity vyrovnávacího systému (stěn předsíně) byl velmi zúžený paprsek směrován přesně na uzemněný oltář.
Přeskok výboje takto ionizovaným kanálem byl jen otázkou času.
Lišák Šalomoun si pro vlastní ochranu oblékl "obřadní roucho" (M.II. 28. 1 až 38) a pro jistotu klečel na vysokém izolovaném podstavci.

Skrytý odkaz bohů
"Bohové" vždy velmi žárlivě střežili klíčová technologická tajemství. Dokonale ovládali psychiku člověka a skutečný význam různých činností, společně s vybranými lidskými spolupracovníky, dovedně maskovali řadou očividně "divadelních" prvků. Dosáhli tak toho, že druhořadé (obřadní) úkony byly (a dosud jsou!.) v očích nezasvěcených považovány za podstatné a posvátné.
Samotní kněží - potomci a učni bývalých techniků - si předávali dílčí znalosti, které považovali za důležité. Ještě i strážci zcela neškodných babylonských chrámů dodržovali tajné rituály, které byly předávány jen ústně od velekněze veleknězi. Tajné části modliteb nesměl znát nikdo nezasvěcený.
V určitých částech psaných návodů k jednotlivým obřadům se často objevují místa jako: "... jedenadvacet řádků, obsahujících tajemství Esagilu. Vyznavač boha Marduka je může sdělit jen dalšímu veleknězi."
Obsah nikde nezapsaných, nebo poté, když se je nový velekněz naučil, pečlivě zničených řádků, se adepti učili nazpaměť. Jaký asi byl rozsah znalostí, které směli sdílet jen iniciovaní kněží urigallu?

Dnešní domnělá racionalita a takzvaně "vědecký přístup" jsou klapkami na očích badatelů. Podle jakýchsi "zásad" (určených konvenčními přístupy) nejsou ochotni připustit, že většina náboženských rituálů, praktikovaných kněžími starověkých národů, kopíruje úkony kdysi racionální činnosti. Zdánlivě nesmyslné náboženské obřady kamuflují věci, o kterých se jim nezdá ani v těch nejdivočejších snech.
Slepá víra v pozdější církevní výklady, nesmyslná pravidla scholastiky, otupující konformismus a axiomy nahražující intuitivní myšlení zaženou každou snahu po poznání do slepé uličky.
Jakoby omylem s úžasem objevujeme po tisíciletích věci, které pro určitý úzký okruh zasvěcených bývaly naprostou samozřejmostí. Tehdejší odborníci na kamufláž a dezinformace, jejichž posláním bylo skrýt před hlupáky poznání určené generaci inteligentních lidí, kteří pochopí, by byli s reakcemi dnešních "moudrých" navýsost spokojeni.
Opicím totiž nůž do ruky nepatří...