p      Strana 11  
q    
q Moc chytré. Kouřové částice neutralizovaly negativní ionty v uzavřeném prostoru a kondenzátor se přestal nabíjet. Kouř kadidla tak oklikou snížil kmitočet v jiskřišti, a tak poměrně rychle snížil a posléze znemožnil činnost oscilátoru. (M.III.16.12, 13, 17) Pak mohl Áron bezpečně zasunout zkratovací tyče - a zařízení bylo mimo provoz. Vypnuto - a beze svědků. (Za účelem dosažení obráceného efektu používáme vysokonapěťové ionizátory v pračkách vzduchu. Sytí vzduch zápornými ionty. Ty se váží na kouřové částice "stahované" na mřížky filtru, nesoucího náboj opačné polarity.)
A řekl Hospodin Mojžíšovi:
"Mluv Áronovi bratru svému, ať nevchází každého času do svatyně
za oponu před slitovnicí, kteráž jest na truhle, aby neumřel."
a pokračuje:
"nebo (já) v oblace ukážu se nad slitovnicí"
(M.III.16.2).
Slovo "já" je v překladu kurzívou, bylo tedy vloženo překladatelem. Překlad by měl znít:
"... neboť oblak mocné neviditelné síly ukáže se nad slitovnicí".
Při častých návštěvách by se návštěvník zbytečně vystavoval vlivu mikrovlnného záření. To, jak potvrdili "Filištínští", vůbec nebylo zdraví prospěšné
(Sam. 5. 6, 9, 11 a 12). Proto byl vymyšlen složitý rituál.
Každý zbytečný vstup do svatyně přišel Árona - ale jen pro jeho dobro - pěkně draho. Kromě složité, veřejnosti předváděné tajuplné procedury se dvěma kozly a beranem, musel obětovat ještě i vlastního volka! To samo o sobě omezilo nadměrnou horlivost a touhu po meditacích v blízkosti "Boží truhly" na minimum.

Důležitější než popis vlastního rituálu je text v odstavcích M. III. 16. 12, 13 a 17.
Kněz si musel obléci lněnou košilku, a ne složitý, před zářením chránící oděv, jako při obřadech u oltáře před stánkem! Ten by se totiž v bezprostřední blízkosti mikrovlnného zářiče hezky rychle nažhavil a jeho nositel v něm mohl i uhořet.
(Předem varuji před podobnými pokusy, ale - zkuste položit doma do mikrovlnné trouby spojený kroužek neizolovaného drátu a krátce ji zapněte. Za okýnkem se dějí moc zajímavé věci. Totéž hrozí u talířů a hrníčků s pozlaceným okrajem.)

Přechod od "neviditelné smrtící síly" ve svatyni k božské síle - neviditelné, mocné a všudypřítomné Vyšší moci, později proti všem příkazům stylizované do postavy Jahveho - je vynikající demonstrací toho, jaká směs pojmů může vzniknout ve snaze o náboženský výklad nepochopitelných jevů.

Jsme o hezký kus dále, ale stále ještě zbývá celá sada nezodpovězených otázek:
- Kdo a k čemu potřeboval energii vyrobenou ve stánku? Nabíjela snad akumulátory pohánějící motory vzducholodě ("oblaku"), která nad ním parkovala (viz UFO, bible a konec světa)?
- Provedl výpočty jednotlivých prostor "chrámu" znalec "mistrovské formule" Chíram? Vypočítal podle ní i rozměry rezonančních ploch "křídel cherubínů" v oscilační komoře?
- K jakému účelu byla odebírána získaná energie? (V každém případě asi nesloužila k rozsvícení lampičky na Šalomounově nočním stolku.)
- Byly 8,7 m vysoké duté měděné sloupy o průměru 220 centimetrů a jejich kulaté hlavice o průměru 2,9 m jen jiskřiště a elektrody? K tomu by přece stačily prosté kovové desky.
Nezbývalo, než znovu pečlivě prostudovat veškeré texty, včetně apokryfů. A znovu se potvrdilo, že vytrvalost se vyplatí.

Létající král
"A daroval jí vozidla, jezdící po zemi a také jeden létající vůz, který sestrojil podle vědomostí, které mu svěřil Bůh."
(KEBRA NEGEST, kap. 30) Pisatel zde zřetelně rozlišuje mezi dvěma různými typy vozů!
Opravdu krásný, i když trochu překvapující dárek, který playboy Šalomoun (mimochodem - v bibli se zachoval text jedné z jeho krásných milostných písní!) daroval sličné návštěvnici. Příjemcem nezvyklého daru nebyl nikdo jiný než tajemná královna ze Sáby, kterou dnes někteří "badatelé" řadí do rodiny "několikametrových obrů...".
Šalomouna uctívají Hebrejci, Arabové a kupodivu i Indové. Všude, od Egypta až po Indii, se zachovaly stavby zvané Šalomounův trůn, Šalomounův odpočinek a existuje několik Šalomounových hor. Legendy vyprávějí, že cestoval s četným doprovodem na létající platformě (na níž, s tím, jak legenda stárla, časem našli místo i jejich koně a velbloudi.). Dělala pekelný hluk a při průletu byly strhávány střechy domů.
Archou úmluvy a létajícím králem Šalomounem se podrobně zabýval Erich von Däniken v knize Věštec minulosti. Pátral však po stopách záhadné truhly z jiných důvodů - hledal "zařízení na výrobu many, napájené plutoniovým minireaktorem". Ke skutečnému vyřešení záhady mu scházel doslova milimetr! Kdyby se býval držel své vlastní ohromné intuice a neuklouzl na slepičinci cizích myšlenek...
Vedlejší výsledky Dänikenova bádání, zejména jeho rozbor legend o Šalomounově létajícím stroji, potvrzují následující hypotézu o účelu stánku i chrámu:
Oba "svatostánky" sloužily jako zdroje energie pro elektrolytickou výrobu kyslíku a vodíku - pohonných hmot pro (létající) mechanické dopravní prostředky!