Ladění
-- Proměnná kapacita náboje obložení vzájemně elektricky oddělených stěn vstupní haly sloužila k usměrnění (vychýlení) toku energetického paprsku v prostoru mezi sloupy u vchodu (podobně jako příslušné řídící elektrody elektronky). Úhel vychýlení byl regulován změnou potenciálu náboje na řídících elektrodách!
A/ Hrubě - dolaďováním kapacity změnou masy vychylovací elektrody v závislosti na ročním období.
Princip: jedna z pokovených stěn vstupní haly byla vodivě připojena k měděným odlitkům býků, nesoucích na zádech "moře" - obrovskou vodou naplněnou nádrž. Pokud tyto masivní bloky kovu byly vzájemně odizolovány (každý odlitek zvlášť), mohlo jejich postupné připojování a odpojování v průběhu roku velmi dobře posloužit hrubému ladění.
Sloužila řada průběžně prováděných astronomických pozorování dolaďování elektráren tohoto typu?
B/ Jemné doladění bylo plně automatické: pokud na kterémkoli sloupu (sběrné elektrodě) došlo k nežádoucímu přepětí, vybil se nadbytečný potenciál mezi hlavicí a košem, který ji obepínal. Kulovitý povrch vybíjecích elektrod, "jablek", měl zabránit jejich opotřebení a nežádoucímu "sršení" výbojů. Hlavice sloupů v noci zřejmě slabě světélkovaly.
Pletivo košů bylo vodivě spojeno s kovovou deskou příslušné strany obložení předsíně. Zvýšený elektrický potenciál desky na straně přebytku paprsek "potlačil" opačným směrem.
-- Svazek elektronů byl na celé trase vystaven působení geomagnetického pole. Při nepřesném nasměrování osy chrámu hrozila velká ztráta účinnosti nebo celková nefunkčnost zařízení. Také jakékoli v konstrukci zapomenuté železo mohlo způsobit katastrofu. Proto ten přísný zákaz jeho užívání na staveništi.
Otevřenou otázkou zůstává, jaký vliv měla velmi pravděpodobná přítomnost velkého množství meteorického železa pod chrámem? Jak se projevuje dnes? Je zde měřitelná magnetická anomálie?
-- Proud polarizované energie procházel v optimálně doladěném úhlu a byl odchytáván sběrnými elektrodami - měděnými sloupy. Vodiči napojenými na sběrné elektrody (sloupy) protékal použitelný, pulsující, stejnosměrný proud o vysokém napětí! Závěr je jednoznačný:
"Chrám" je postaven jako kombinace zářiče a "elektronového děla". K separaci proudu elektronů bylo využito geomagnetického pole!
-- Aby se kolem sběračů na střeše neustále obnovoval potřebný potenciál statické elektřiny, stoupal z "obětního oltáře" (anody) na nádvoří sloup kladnými částicemi nabitého ionizovaného horkého vzduchu, smíšeného s párou a kouřem. "Obětiny" byly navíc vydatně soleny! Celek tvořil doslova past na záporné ionty, které byly za účelem dosažení narušené rovnováhy stahovány ze širokého okolí - a proudily kolem střešních kolektorů podivuhodného "chrámu".
Oltář likvidoval zbytek záření nezachycený elektrodami, a tím se uzavřel vnější okruh. (Totožný princip byl využit i u stánku úmluvy.)