Z čeho sestával krystalový oscilátor ve víku archy, popisovaný v Kebra Negest? ("Kniha o slávě králů"; originál byl napsán přibližně roku 850 př. n. l.) Myslím, že i na tuto otázku existuje odpověď.

Áronův efod zdobilo dvanáct vyjmenovaných drahokamů. Jejich přesné pořadí (!) je uvedeno v bibli:

A vysadili jej (efod) čtyřmi řady kamení pořádkem:
sardius, topazius, smaragdus v řadu prvním;
V řadu pak druhém karbunkulus, zafir a jaspis;
A v řadu třetím linkurius, achates a ametyst;
A v čtvrtém řadu chrysolit, onychin a beryl,
vložení a vsazení do zlata v svém pořádku. (M.II. 39. 10 až 13)

Otázky pro odborníky:
Jaké jsou vlastnosti krystalických mřížek těchto kamenů? Mohly - po potřebné úpravě a seřazení v udávaném pořadí - sloužit jako piezoelektricky buzený krystalový násobič kmitočtu? Nebo jako součást maseru?
První řada (v závorce tvrdost a krystalická soustava):
rubín (9; klencová),
topaz (8; kosočtverečná)
smaragd (7,5 - 8; šesterečná);
druhá řada:
tyrkys (5,6; trojklonná)
safír (9; klencová)
jaspis (6,5; kryptokrystalický)
třetí řada:
linkurius (hyacint?) (7,8; čtverečná)
achát (7; vláknitý křemen)
ametyst (7; klencová)
čtvrtá řada:
chryzolit (6,5 - 7; kosočtverečná)
onyx (7; vláknitý křemen)
nefrit (5,6; jednoklonná).

Možné zapojení:
-- Jeden piezoelektrický krystal byl umístěn v sekundárním jiskřišti archy, kde přeskakoval výboj vysokého napětí. Stalo se tak pokaždé, když při dosažení určité kapacity kondenzátoru (zřejmě v interakci s dále popsanou "mřížkou") došlo k výboji v primárním jiskřišti - mezi "křídly cherubim".
Byla těla (podstavce) cherubim, připevněných ke slitku na arše (nota bene udělaná z taženého zlata - drátu!), cívkami budiče vysokofrekvenčního kmitavého obvodu?
-- Oscilátor, generující mechanické vlnění na velmi vysoké frekvenci, zřejmě byl sestaven jako násobič kmitočtu z řady piezoelektrických krystalů. Složený krystal popsaný v Kebra Negest byl zabudován do víka, pod kovovou rezonanční desku (slitek - "slitovnici"). Toho, kdo namítne, že zlato je pro udávaný kmitočet příliš měkké, upozorňuji na skutečnost, že naši domněle "primitivní předkové" uměli dělat slitiny zlata a mědi. Podle některých amerikanistů dokonce ještě předtím, než se naučili dělat dokonalou keramiku. 
(Viz Miloslav Stingl: Indiáni bez tomahavků; str. 163, odst. 2.)
-- Křídly "cherubim", která byla primárním jiskřištěm samonabíjecího kondenzátoru a současně membránami zářiče, bylo vlnění vyzařováno (odevzdáváno) do okolního prostoru - podobně jako z membrány piezoelektrického reproduktoru. To vše s využitím elektronové afinity (stavu, za kterého se atomy s nenasycenými elektronovými obaly snaží nahromaděním elektronů vytvořit negativní ionty) kovové vrstvy na povrchu membrán (křídel).
(Zde je zřejmě třeba hledat vysvětlení původu záhadné "choroby", která se projevila když archu ukořistili chudáci "Filištíni". Popisované potíže - nádory, lupence podobné kožní problémy, vypadávání vlasů, zvracení a smrt - odpovídají potížím, ke kterým dochází při vystavení organismu vlivu vysokofrekvenčního záření (mikrovln!). Postižení byli podle popisu výskytu "boláků" nejvíce zasaženi v oblasti od hýždí do pasu. Podle toho si lze udělat představu o tom, v jaké výšce byla umístěna "křídla cherubim".)
-- Mikrovlny vyvolávaly spontánní koncentraci elektronového náboje v uzavřeném prostoru a elektronová lupa, stěny "svatyně" nabité atmosférickou elektřinou, udávala směr jeho toku. (Dvir - "místo, které hovoří"? Místo, kde je slyšet zvuk sršení výbojů! "... šepot, vycházející z místa mezi křídly cherubim."; "... obláček neviditelné síly, bůh, pohled do jehož tváře zabíjí.")
Výsledek?
Svazek elektronů byl vypuzován průzorem z rezonanční komory (svatyně), a to kolmo ke směru geomagnetických siločar, mezi dvěma kovovými sloupy směrem k uzemněnému vnějšímu oltáři - anodě II.
Do cesty paprsku byly vestavěny čtyři nastavitelné svislé kovové žaluzie, působící jako mřížka, pravděpodobně připojovaná přes jiskřiště k zemnícímu pólu napájení oscilátoru.
Vnitřní prostor (Dvir) obou v bibli popsaných "svatyní" tedy byl jakýmsi "reproduktorem" s pečlivě spočítanou rezonancí. Použití oscilátoru, původně konstruovaného pro potřeby mnohem menšího stánku, v podstatně větším prostoru Šalomounova chrámu ovšem vyžadovalo jisté přizpůsobení; transformaci. Bylo zvoleno velmi "jednoduché" řešení!
-- Membrány ("křídla" obou velkých "cherubim", zářiče, které byly současně jiskřištěm pólů místnost obepínajícího kondenzátoru obrovské kapacity) byly rozkmitávány v rezonanci s vysokofrekvenčním vlněním, vycházejícím z plochy "křídel" původních "cherubim" - se "slitovnicí" spojených membrán bezprostředně rozkmitávaných oscilátorem archy.
-- Kondenzátor dobíjely kolektory umístěné na střeše budovy. Na svorky stejného zdroje byla svými pozlacenými tyčemi připojena i archa, protože kondenzátor nezbytně nutný pro činnost oscilátoru by se v jinak perfektně odstíněném prostředí svatyně nenabíjel.

Jak zněla tajná "mistrovská formule", kterou znal pouze Chíram? Dojde k ní někdo výpočtem a bude ochoten své výsledky zveřejnit?