| q |
Chrámy?
Mnoho významných "chrámových staveb" mohlo plnit daný účel
jen na pečlivě vybraných a komplikovaným měřením určených místech.
Zdejší lidé kupodivu nestavěli napřed města a potom (v nich) chrámy.
Naopak - města byla v blízkosti chrámů zakládána až mnohem později,
pokud ovšem vůbec lze hovořit o městské zástavbě. Archeologové rádi
zaměňují zbytky provizorních budov, sloužících k byť mnohdy
dlouhodobému ubytování stavebních dělníků, za pozůstatky trvalé zástavby.
Na staveništích chrámů, budovaných na odloučených místech
(zikkuraty, pyramidy a podobně), žilo po poměrně dlouhou dobu až několik
set tisíc dělníků, včetně mnoha specialistů a řemeslníků
"importovaných" z cizích zemí.
Vydedukovali jsme, že pod velkým areálem, který s tak obrovským úsilím
postavil Gudea, se skrývala podzemní základna sloužící ke kosmickým
letům (včetně nutného zázemí). To, co pilný sumerský král popsal
jako "lesklou kovovou výzdobu zikkuratu", bylo ve skutečností
nedílnou součástí velmi účinného energetického zařízení, schopného
nárazově dodat velké množství energie. Proto onen obrovský stupňovitý
kondenzátor, jehož desky nesly mohutné zdi sedmipatrového jádra
zikkuratu.
Jakou roli asi hrálo dioritové obložení jeho stěn? Sytily se
desky kondenzátoru nábojem, dodávaným piezoelektrickými krystaly?
Nahrazoval "světle modrý kámen obložení" (které bylo posléze
pokryto kovovou vrstvou!?) zesilovač? Co dodávalo základní impulsy?
Proto ta důsledně vyžadovaná přesnost, kvůli které byla normována
každá cihla, a proto hned tři páry s největší pravděpodobností
rovněž kovových sloupů Gunnu (= svíce - trubice
- roura - světélkující dutý válec)? Mám důvodné
podezření, že na zdroje energie, jakým byl Eninnu v Gir-su a
"hora bohů" v Duatu, nebyl připojen jen odpalovací katapult.
Dodávaly energii ke kontinuální výrobě paliva.
Jakého, z čeho a jak? Uveďme si několik dnes už sice ne zrovna nejnovějších,
ale přesto stále platných poznatků.
Kosmická
energie
Kosmonautika si vyžádala důkladný výzkum prostoru kolem Země. Některé
satelity se totiž ze záhadných důvodů vymykaly kontrole. Přitom bylo
zjištěno, že nad zemskými póly teče směrem do atmosféry nepřetržitý
proud energetických částic. Energie jejich toku se pohybuje mezi 0,1 až
1,0 W/m2.
Ve výškách mezi 600 až 800 km dochází k silným poruchám lokálních
geomagnetických polí. Elektrony s energií kolem 10 keV vyvolávají na
povrchu družic statický potenciál. Tento efekt je hlavní příčinou
rušení funkcí jejich pozičních systémů. Satelity, které kolem pólů
neprolétají (s inklinací dráhy pod 45°), se s těmito jevy setkají
jen výjimečně.
Co to vůbec je, ten elektron?
Elektron je negativně nabitá elementární částice s nábojem e =
4,803 . 10-10 elektrostatických jednotek (CGS).
CGS = 1,602 . 10-19 C (elementární náboj - kvant). Klidová
hmotnost elektronu mo = 0,9108 . 10-21 g. Elektrony
tvoří obal atomu složený z valenčních slupek a jsou nositeli náboje
a proudu, především v kovových vodičích. Tolik velmi zjednodušeně
suchá teorie.
Plyny rozžhavené na teplotu okolo 3000 °C nazýváme plazmou.
Vysoká teplota uvolňuje elektrony z valenčních slupek atomů - plazma emituje
(vyzařuje) volné elektrony.
Prochází-li proud elektronů uvolněných z plazmy magnetickým polem,
dochází k vychýlení směru jejich toku (polarizaci). Pokud do proudu
žhavých plynů procházejících mezi póly magnetu vsuneme dvě
elektrody, teče vodičem mezi nimi (použitelný) stejnosměrný proud.
Elektroda umístěná u severního pólu magnetu je kladná. Soustavu
fungující na popsaném principu nazýváme magneto-plazma-dynamický
generátor (MPDG).
Podobně (z magneto-hydro-dynamického generátoru, MHDG) lze získávat
elektrický proud i z určitými přísadami obohacených proudících
tekutin nebo kovů (rtuti).
Proč tedy neodebírat přímo energii elektronů? Vždyť je jich všude
plno. Tak jednoduché to zase není.
Elektrony odevzdávají energii teprve tehdy, jsou-li donuceny proudit
(téct) určitým směrem. Proudu elektronů v prostoru říkáme
elektronové záření.
V elektronkách (například v televizní obrazovce) vystupuje z takzvané
katody. Je to vlastně elektrickým proudem nažhavená tyčinka
vhodného materiálu.
Zde je ale háček. Proud elektronů, paprsek dopadající na stínítko
obrazovky (v okamžiku, kdy uprostřed zajímavého pořadu nečekaně
"vypustí duši" generátor řádkování, dobře viditelný
jako jasná tečka uprostřed obrazovky), má mnohem menší energii, než
je ta, kterou musíme vložit, aby vůbec vznikl!
Tudy tedy cesta k získání energie nevede. |
|