p      Strana 5  
q    
q  Na staveništi bylo přísně zakázáno používat jakékoli železo, včetně železných nástrojů (Král. I. 6. 7)! Jak později uvidíme, toto nařízení nebylo samoúčelné. Jakýkoli ve stavbě zapomenutý železný předmět mohl velmi vážně narušit výsledný efekt díla.
Ve svatyni byli vztyčeni dva pozlacení cherubíni z olivového dřeva, s křídly o rozpětí 580 cm. Stáli tak, že se jedním křídlem dotýkali stěny a druhým křídla toho druhého (rozestup stěn je tedy 11,6 m!).
Po stranách schodiště u vchodu (podle Pa. II. dále před domem) umístil Huram-Abi oba obrovské, duté měděné sloupy. Byly 15 loktů (Pa. II. 35 loktů?) vysoké. Tloušťka stěn těchto válců byla čtyři prsty (8 cm) a obvod 12 loktů. (Po rekonstrukci se vzhledem k ostatním rozměrům přikláním k názoru, že správný bude údaj v Knize králů, udávající rozumnou výšku 15 loktů. Ale mohu se mýlit.)
Sloupy byly nahoře ukončeny pět loktů vysokými, litými "makovicemi". Ty obepínal jakýsi "závoj" z kovového pletiva, zdobený "dvěma sty zlatými koulemi velikosti granátového jablka". Byly připevněny uvnitř kovových klecí ve dvou řadách, a to tak, aby mezi nimi a výdutěmi kulových hlavic byla pravidelná mezera. "Na vrcholu těch sloupů bylo dílo liliové", dozvíme se nakonec. Sloupy (nebo vrcholky klecí?) byly lemovány ozdobami ve tvaru liliových květů - útvarů s trojitým hrotem. Napodobeninu tohoto prvku později nacházíme i na hlavicích řeckých sloupů. (Prohlédněte si teď ještě jednou obrázek Raimondiho stély, nebo zkuste uhodnout: čím jsou nahoře ukončena "žezla jaguářího muže" z Chavínu?)
"Pravý sloup nazval Jachin (Jachim) a levý Boaz (Boas)", praví bible.
Ze závěrů o účelu podzemních instalací sinajského Duatu a areálu lagašského Girsu (viz Síla geparda) vyplývá nutnost produkce značného množství energie. Některá z popisovaných staveb musela sloužit jako elektrárna.
Sumerové nazývali zikkuraty "horami bohů". Také popis událostí na Sinaji se zmiňuje o "hoře bohů", kterou Ninurta zničil nejdříve:

Místo, ze kterého vzlétají bohové, vyhodím do vzduchu. (Erra epos)
Nechali bohy uprchnout, nechali je prchnout před spalujícím žárem.
To, co sloužilo k letům k Anu, zničili, vymazali tvář tohoto místa, zničili je.
(Kedor-Laomer)
Na nejvyšší horu (?) odešel Ninurta,
nesrovnatelných sedm hrůzu budících zbraní vzal s sebou.
Hrdina dorazil na nejvyšší horu.
Zvedl ruku, hora byla roztříštěna, pak vymetl i rovinu u hory Nejvyšších;
v lesích nezůstal jediný strom.
(Erra epos)

Oběma místům vévodily obrovské zikkuraty. Podezření, že právě tyto umělé "hory bohů" měly něco společného s výrobou energie potřebné k dosažení kosmu, nepřímo potvrzuje už zmíněná biblická historie o babylonské věži.
Pokusíme se odhalit princip, na jakém taková elektrárna pracovala. Přitom vyjdeme z předpokladu, že "chrámy", zikkuraty, byly obrovskými a výkonnými elektrocentrálami, využívajícími určitých fyzikálních zákonů.

Atmosférická elektřina
Je nad slunce jasné, že Šalomounův chrám (tak jako přenosný stánek úmluvy) jakýmsi způsobem využíval atmosférickou elektřinu. Obě konstrukce mají mnoho společných prvků. Jedním z nich jsou vnitřní prostory svatostánku, Dviru, prostoru sloužícího k uložení archy.
Oboustranné obložení stěn zlatými plechy, mezi nimiž je dielektrická vrstva pryskyřicí nasyceného cypřišového (cedrového) dřeva, tvoří velkokapacitní elektrický kondenzátor, stejně jako v případě Archy úmluvy. V popisu prací je zdůrazněno, že zdivem hlavní budovy nesměl procházet žádný trám! To by totiž výrazně narušilo izolační funkci obvodových zdí stavebního jádra. Z čelního pohledu proto vypadaly jako obrovské schody - výstupky, na kterých uvnitř spočívaly trámy dřevěné vestavby a zvenčí podlahové trámy postranních přístaveb chrámu. Předpokládám, že obdobně byly vestavěny i blíže nepopsané "vnitřní místnosti nad svatyní".
Podle popisu v Kebra Negest lemovaly střechu zubaté kovové lišty. Zajisté nesloužily jako ochrana před dotěrnými holuby. Hroty na hřebeni a obvodu střechy - velkoplošné kolektory - "nasávaly" náboj atmosférické elektřiny z okolí. Témuž účelu sloužila i "koruna" - zubatá lišta na obvodu archy, kterou některé překlady degradovaly na pouhé "zlaté lemování".
Svody s možností uzemnění ve vodních cisternách byly připojeny na vnější kovovou vrstvu obložení stěn vnitřních místností.
Zapálení obětin na oltáři v den kolaudace zařízení ("zasvěcení chrámu") "ohněm z nebe", tedy elektrickým výbojem - bleskem - lze bez potíží vysvětlit vybitím náboje, nashromážděného v kondenzátorech a v obou kovových sloupech.
Šalomoun, který v chrámu uložil Davidův poklad, si před zloději mohl být jistý. Jenže egyptští a babylonští plenitelé se po jeho smrti zmocnili chrámových pokladů až podezřele snadno. Pomohl jim někdo, nebo si přivedli techniky, kteří s podobnými zařízeními uměli zacházet? Z bible víme, že důležití řemeslníci byli vždy "importováni". Měli Egyptští, kteří chrám vyrabovali jako první, na své loupežné výpravě jednoho z nich s sebou? Zdá se, že to z jakéhosi důvodu nebylo nutné. Podle některých zdrojů odstranil Jeremiáš těsně před vpádem babylonských plenitelů z chrámu velmi podstatnou náležitost - archu. Ukryl prý ji na boží příkaz v jakési jeskyni. To by ovšem znamenalo, že se Egypťané, kteří chrám vyplenili jako první, a po nich ani Babyloňané této relikvie vůbec nezmocnili!
Samotné použití v kondenzátorech nastřádané statické elektřiny k vyvolání několik metrů dlouhého intenzivního výboje (na pečlivě izolovaném nádvoří!) svědčí o naprosto nečekaných znalostech.
Odborník může namítnout, že tak dlouhý výboj je možný jen v silně ionizovaném prostředí. Má přirozeně pravdu. Prosím o malinké strpení, ono se to za chvíli vysvětlí.
Protože na rozdíl od historiků nepovažuji všechny naše předky za pobloudilce propadlé z palce vycucaným kultům a pověrám, začal jsem pátrat po hlubším smyslu věci. Bylo jasné, že za laciným efektem "metání blesků", a grilováním hovězího na uzemněném stole, nelze hledat hlavní důvod k stavbě geniálního technického zařízení, kterým tento "chrám" nepochybně byl.
V bibli popsanou příhodu považuji za pouhý test; zkoušku izolace a výkonu nově zbudovaného energetického zařízení. Navíc zde byly ne právě nepodstatné přidružené efekty: případní nenechavci dostali na vědomí, že na poklady v po čertech nebezpečné svatyni bude nejlépe hned zapomenout. A Šalomoun?
Ten se v očích svého národa neodvolatelně stal chráněncem Nejvyššího.