| q |
Nikdo, kdo
se na jedné straně ztotožňuje s myšlenkou, že lidstvo bylo vytvořeno
"bohy" - astronauty přišlými odněkud z prostoru - na straně
druhé přece nemůže jedním dechem tvrdit, že tyto v mezihvězdných
kosmických lodích létající bytosti měřily přesný čas slunečními,
přesýpacími nebo vodními hodinami.
Je nesmyslné předpokládat, že technicky natolik vyspělé bytosti
budou měřit úhlovou výšku hvězd nad horizontem "průhledítky z
kravských rohů, připevněných k dlouhým tyčím". V "lepším"
případě se jim klidně připíše, že k tomu užívaly sklonu stěn
jen za tímto účelem budovaných obrovských zikkuratů...
Není to k smíchu. To jsou totiž neustále omílané a opravdu vážně
míněné a zveřejňované argumenty! Co na tom, že (a už pár set
let!) stačí použít obyčejný sextant nebo teodolit, hodinky a buzolu,
abychom mohli kdekoli určit, ve kterém místě vyjde Slunce v den
slunovratu. Prehistoričtí astronauti z tohoto důvodu stavěli obrovské
chrámy a computery typu Stonehenge.
Tak stojí psáno...
Chtěl bych opravdu vidět zařízení, která na palubách svých kosmických
lodí užívali k navigaci. Těch tun kamení a kravských rohů, které
museli vozit s sebou... Ale humor stranou.
Motivem dvou sloupů se zabývali mnozí. Kdybych zde měl citovat všechny
závěry a názory, které jsem na toto téma přečetl, měl by tento
text asi čtyři sta stran. Jeden výklad lepší než druhý. A všechny,
bez rozdílu, jsou kalendářně-astronomické! Mezi nimi jsou i
takové perly jako "zdvojený pilíř slunečních hodin". To
nemá chybu! Stín jednoho z totožných obelisků nestačil k tomu, aby
na příslušné škále současně ukazoval čas a měsíc v roce!
Astronomická pozorování holt vyžadují křížovou kontrolu... (Příslušné
stupnice, ani náznaky potvrzující uvedenou funkci, nebyly kolem párových
obelisků nikde nalezeny.)
Teď už ale opravdu vážně.
Dřívější Egypťané používali pro párové obelisky název Techen.
"Tento výraz je tak starý, že jeho původní význam zapomněli
už v rané periodě." (Budge)
Je možné, že výrazy Jachin a Techen jsou odvozeny od akkadského Chunnu
- "správně postavit" nebo "rozsvítit světlo", či
"zapálit oheň". Výraz Chunnu má pravděpodobně kořen v
sumerském výrazu GUNNU. Ten má dva významy: "denní světlo"
a "trubice" (Sitchin). Původní
piktogram zvěčňující tyto "svíce" (uprostřed
obrázku)
je skutečně nanejvýš podivuhodný!
Gudea, který v areálu Ningirsu vztyčil sedm takových sloupů (tři páry
a jeden, stojící na konci prodloužené severovýchodní osy schodiště
zikkuratu), jim říkal NE.RU - svíce. Sitchin jde ve svých úvahách
v knize When Time Began dokonce až tak daleko, že se ostatních
šest párů snaží postavit do kruhu a nazývá tuto (tím pádem jaksi
automaticky k astronomickým pozorováním odsouzenou) sestavu
"Stonehenge na Eufratu"...
Přenesme se od v čase velmi vzdálených Sumerů zpět k našemu Šalomounovi
do starozákonního Jeruzaléma. Vysvětlení celé řady záhad se totiž
skrývá ve stavebních plánech tamějšího prvního chrámu.
Šalomounův
chrám
Popis stavby, zbudované zřejmě někdy mezi -950 až -940,
najdeme v Kronice II (Paralipomenon - Letopisy), v kapitolách 3. a 5. a v
knize Králů (K I. kap. 5. až 7.).
Zde se mimo jiné dozvíme, že hlavním architektem byl (na doporučení
tyrského vladaře) Tyřan Huram-Abi (Chíram), pod jehož
dozorem pracovali všichni řemeslníci i ti, kteří vyrobili veškeré
kovové prvky a obřadní náčiní. To je opravdu zajímavá
paralela k "božskému kováři", jehož dali bohové o 1300 let
dříve k dispozici králi Gudeovi. (V této souvislosti by asi bylo
chybou přehlédnout, že právě tento Chíram, ,Hiram', kovář
a všestranný architekt, je podle legendy zakladatelem svobodného zednářství!
Tatáž legenda uvádí, že ho zabili jeho tři tovaryši; nechtěl jim
prozradit svou mistrovskou formuli...!)
V knize UFO, bible a
konec světa najdete popis konstrukce a vybavení stánku úmluvy.
Vyslovil jsem tam podezření, že stánek, i pozdější jeruzalémský
chrám byly jakýmisi "trafostanicemi" - zařízeními transformujícími
statickou elektřinu. Nové poznatky mne nutí, abych se poopravil:
statická elektřina hraje vzhledem k funkci a účelu zařízení velmi důležitou,
nicméně jen doplňkovou roli.
Je nesporné, že stánek i chrám, který byl díky podstatně větším
dimenzím mnohem účinnější, měly stejný účel a funkci. Postupně
si popíšeme účel jednotlivých stavebních prvků.
Rozměry
prvního chrámu
Hned úvodem narazíme na jednu z mnoha neshod v biblických
textech. Existují dva popisy chrámu a jeho vybavení. Liší se především
rozměry. Podívejme se napřed na záznam ve druhé knize Letopisů
(Par.
II. 3).
Zde je udávána délka budovy 60 a její šířka 20 loktů. Tedy obdélník
o délce asi 34,8 a šířce 11,6 metru. Poměr stran je přesně 3:1.
(Biblický loket = 52 cm)
Svatyně (Dvir - překládám jako "místo, které hovoří")
zaujímala celou šířku o stejné délce a výšce (20 loktů). Tedy
krychle o hraně 11,6 x 11,6 x 11,6 m. Dovnitř byla vestavěna dřevěná
místnost, jejíž stěny byly oboustranně obloženy zlatem. Z dalšího
popisu vysvítá, že základní míry platí pro vnitřní rozměry
obvodových stěn vestavby. Tloušťku dřevěných stěn neznáme.
Místnost před svatyní (Hechal - ze sumerského E.GAL - "velký dům;
dóm") měla stejný půdorys. Byla rovněž vytáflována cypřišovým
dřevem, potaženým zlatem. Její stěny zdobily "květinové řetězy",
drahé kameny, "cherubíni" a "rytiny palem". Také
dveře, prahy a střešní trámy obou místností byly potaženy zlatem.
Zbytek prostoru zabírala předsíň (Ulam - sumersky ulammu).
Kniha Králů (I. 6.2) naproti tomu
uvádí výšku vstupní haly 30 loktů a délku přední místnosti 40
loktů. To by asi odpovídalo zvětšeným proporcím stánku úmluvy. Je
v tom trochu zmatek, ale rozměry nejsvětějšího svatostánku, Dviru,
se opět shodují. Co bylo nahoře nad svatyní - nadbývá deset loktů
- nám kniha Králů tají.
V popisu svatyně je v Kronice II. další zvláštnost. Jako délka je
uvedena šířka budovy a šířka 20 loktů! Je to chyba v překladu,
nebo to snad znamená, že místnost (včetně vnitřního zařízení, a
tím i umístění "cherubínů") byla situována podélně a ne
napříč domu jak se všeobecně předpokládá? To není jedno!
Navíc, na rozdíl od vstupní a střední části chrámu, je zde ona zmínka
o "horních místnostech nad svatyní", samozřejmě se stěnami
potaženými zlatem. Jak jinak.
Tímto kovem se opravdu nešetřilo. Jen k pozlacení dřevěných přepážek,
podlah a stropů Dviru, svatyně ve které stála archa, bylo použito 600
talentů zlata, tj. 29 400 kilogramů! Pan Wells asi bibli moc dobře nečetl...
Každý ze zlatých hřebů jimiž byly zlaté pláty upevněny k ostění
vážil 50 lotů (lot = 0,82 kg...). Nabízí se nepřehlédnutelná
paralela k popisům inckého Chrámu Slunce v peruánském Cuzcu
před jeho vypleněním Španěly.
Také zde držely zlaté pláty na stěnách těžké zlaté hřeby. |
|