Dva sloupy
Klíč k neuvěřitelně účinné technologii sloužící k získávání energie je skryt v architektuře!
Dvojice jakési "májky" připomínajících sloupů nebo liliemi či zubatým cimbuřím zdobených věží najdeme už na nejranějších sumerských vyobrazeních. Ukážeme si, že původně byly velmi důležitou součásti rafinovaného technického know how. Postupem času, za vydatného přispění historiků a téměř vždy vítězícího zapomnění, byly a jsou považovány za jakousi nezbytnou symbolickou ozdobu chrámů. Prakticky nikde na světě neexistuje chrám nebo chrámový komplex, kde bychom se s ní, ať už ve formě páru sloupů, věží nebo obelisků nesetkali. Na počátku ale bylo všechno jinak.
Podivné chrámy, spojované s úkazy provázenými "božím ohněm" (o jehož fyzikálním charakteru není pochyb), nebo "chrámy", kolem nichž se hemžili létající bohové, si přímo vynucují odpověď na otázku:
Skrývá se v architektuře těchto staveb jakási dosud přehlížená informace o tom, jak získat efektivním způsobem levnou energii? To vůbec není od věci. Z principu laseru a nakonec i atomového reaktoru víme, že k dosažení nečekaných výsledků stačí prosté geometrické seskupení naprosto primitivních komponentů.
Nelze se nepozastavit nad tím, kolik badatelů (i "nekonformních") neumí překonat magickou hranici zažitého způsobu myšlení. Při všech snahách o nové výklady smyslu snažení dávných "bohů", jimž jsou na druhou stranu ochotni přiznat schopnost cestovat v kosmických lodích přinejmenším od planety k planetě, se zaplétají do naprosto zmatečných úvah o vyznávání "kalendářních kultů" atd. a historiky bez ubrousků servírovaných nesmyslných úkonů. To vše jen proto, že z pohodlnosti odvozují své úvahy od zastaralých, na dílčích poznatcích a axiomech vykonstruovaných teorií a od terminologie fachidiotů. I když si to za nic na světě nepřipustí, plují při vší nezávislosti na lodi konformistů. (Užitý výraz není tak hanlivý, jak zní. Fachidiot bývá fantastickým odborníkem ve svém oboru. Trpí jen jedním neduhem - při vší odbornosti nevidí souvislosti.)
Prohlásit, že se Sumerové vyznali v astronomii, ba dokonce, že měli znalosti, které se v mnohém vyrovnají poznatkům moderní vědy, byla kdysi obrovská, přímo revoluční troufalost. Dnes je to v zasvěcených kruzích bráno jako nesporný fakt.
Problémy nastanou až tehdy, když na těchto poznatcích začali stavět někteří badatelé, kteří pak zveřejnili některé převratné hypotézy. V důsledku toho se jejich antikonformní příznivci snaží seč mohou nacpat všechny tajemné "votivní předměty" a symboly do přihrádek s nápisy Pre-astronautika a Pre-astronomie, zatímco odpůrci je nadále nechávají v tichosti zmizet pod kobercem.
Pokud se "nečinu" zmizení doličných předmětů dopustí akademik, je to pochopitelné - nemůže a neumí jinak. Badatelé, kteří tvrdí, že hledají historickou pravdu, si tento luxus dovolit nemohou.
Časy a přístupy se mění jen zdánlivě. Nevěříte?

"Dnešní dějepisci jsou většinou muži velmi učení; spíše se obávají, že by se mohli
o vlas zmýliti, než že nevystihnou dějinné souvislosti; spíše se bojí nepochybné směšnosti, jež jim hrozí z nesprávného data, než výtky, že nějakou dějinnou událost pochybně zhodnotí.
Je docela v pořádku, že za dnešní chvátavé a překotné doby má celá třída mužů oddaných své vědě tak vysoké ponětí o jemné přesnosti. Ale tato vysoká měřítka podrobné správnosti nám nedávají pražádnou naději, že najdeme u dějepisců, čeho hledáme. Pro ně by to nebyla úloha přitažlivá, nýbrž kormoutivá.
U nich musíme spíše hledati nahromaděný materiál nežli seskupené a uspořádané výsledky. Podávají nám nyní v četných svazcích, psaných mnohými odborníky s různých stanovisek a s příjemnou rozmanitostí ducha i úmyslů, veliké a krásné kompilace, které mají neobyčejnou cenu - pro učence..."
(H. G. Wells, předmluva ke knize Dějiny světa, II. opravené vydání podle IX. vydání anglického; Dr. Ot. Štorch - Marien, Prag 1936)