p	Strana 12
q
q	Společný jmenovatel Gnostická učení se navzájem mísí; Konrad Dietzfelbinger, který přeložil a okomentoval texty z Nag Hammadi míní, že shodu náplně s pozdější hebrejskou mystickou tradicí je třeba přičíst vlivu hebrejských esoteriků žijících v helénistické Alexandrii. Toto tvrzení nelze přímo vyvrátit ani definitivně potvrdit. Mnohem pravděpodobnějším se však jeví pravý opak. Naprosto nesporný ovšem je překvapivý fakt: Školy Herma, Seta (nebo Setha?), Derdekease nebo Zoroastry (= Zostrianos = Zarathustra) měly jedno společné: ať už byl za jejich zakladatele považován kdokoli, pro převážnou většinu směrů gnostického mystického učení předoasijské, perské, platonské hebrejské nebo egyptské větve, byla ztělesněním síly působící v jejich školách osoba Ježíše (u Řeků skrytého za pseudonymem "pomazaného" - Krista). V jejich spisech je centrální postavou, charakterizující cestu a cíl. Původ mysterií Červenou nitkou, která se táhne všemi mystickými učeními, je neobyčejně pevná víra v posmrtné převtělování - reinkarnaci. Její počátek musíme hledat kdesi v "předhistorickém" období, které pro nedostatek informací máme za "šerý dávnověk". Zdroje rané egyptské mystiky, především tzv. Kniha mrtvých, vyvěrají z časů kdesi dávno před první "historicky potvrzenou" dynastií faraonů. Původně se tradovaly ústně v tajném jazyce kněží, který se postupně vytrácel. Útržky popisů dávných reálných událostí se časem nevyhnutelně staly mýty, podléhajícími v následujících pohnutých obdobích dalším zkreslením. Čím hlouběji do nich zařízneme skalpel touhy po poznání, tím hůř: z domnělých "poznatků", vykuchaných z traktátů zbavených původní substance už před tisíciletími, lze vytvářet jen jakýkoli význam postrádající kompilace. Kořeny mýtů středomořských národů najdeme v Sumeru a v Eposu o stvoření světa, který se v úplnosti, i když ve prospěch lokálního božstva Marduka účelově pozměněné formě, částečně zachoval na tabulkách posvátného starobabylonského chrámového textu. Záznam začíná slovy: "Enuma Eliš...", přeložitelnými jako: "Když ještě nebylo bohů...". (Tedy ne "Na počátku...", jak se leckde můžeme dočíst. Známější zmínku o božském původu Člověka najdeme v mnohem mladších hebrejských kompilacích, vycházejících se shora uvedeného eposu. Zde, v díle národa monoteistického židovského vyznání, se dočítáme, že člověk byl "stvořen" na základě osudného rozhodnutí rady skupiny jakýchsi bohů (Elohim). El = Bůh; Elohim = bohové! Pluralitu prvotních biblických bohů si "dovolili" svévolně zrušit až "tvůrci" unifikované nehoráznosti známé jako Ekumenická bible. Předstupněm bylo (v souzvuku s církevní výrobou "trojjediného Boha") tvrzení, že v případě Elohim jde o pluralus majesteticus - vyjádření majestátu (na způsob: My, císař římský...). Hebrejci, autoři původního kompilátu zvaného Genesis, tím ovšem mysleli něco zcela konkrétního. Správný překlad inkriminovaného biblického místa tedy zní "Stvořme člověka k našemu obrazu." Hebrejskými autory textu Genesis využité sumersko-babylonské zdroje svorně uvádějí, že Člověk byl stvořen k obrazu Anunnaki, "bohů", kteří sestoupili na Zemi od Ana - eventuelně z Anovy planety (nebeského tělesa). Tito evidentně mimozemští "bohové" zprvu potřebovali jen poslušnou pracovní sílu použitelnou k výkonu manuálních prací. A je zde i jiný, toto tvrzení dokládající zdroj, jenže tentokrát z opačné části světa! "Čas jitra nastal, nechť dílo skončí a objeví se naši služebníci, naši živitelé, děti světla, synové světla. Nechť se objeví člověk, lidský rod na tváři země," pravili bohové. "A spojili se, sešli se a drželi poradu v noci a v tmách. Tam pátrali, rozprávěli, tam zvažovali a přemýšleli", praví Popol Vuh. Totéž, a mnohem podrobněji, popisují i čínské mýty a legendy. V knize Tunel do kosmu jsem se věnoval hypotetickým příchozím ze světa, na němž, alespoň z našeho pohledu, vládne věčná tma. Pozemšťané pak nutně musí být nazýváni dětmi světla; žijí na planetě, která ho má díky příznivé oběžné dráze kolem centrální hvězdy opravdu dostatek. Vylepšená verze dělníka lulu, pozemšťan adapa, však proti očekávání (a původnímu záměru) zdědila inteligenci tvůrců! Jako takový, z etických důvodů a podle pravidel diktovaných základními body Zákona, patří člověk i přes svou nedokonalost do kosmické rodiny inteligentních bytostí. Vývoj pozemské civilizace později ovlivnila kataklyzmatická katastrofa známá jako Potopa světa (diluvium). Po ní se vztah mezi "bohy" a po glóbu roztroušenými skupinkami přeživších lidí výrazně změnil; Návštěvníci postupně přenechali pozemšťanům odpovědnost za Zemi a vlastní vývoj. Odkazem a směrnicí je Zákon, určující směr myšlení a chování v zájmu dosažení vyššího cíle, jímž je integrace do společenství ostatních vyspělých kosmických inteligencí. Karty osudu lidského pokolení však zamíchali i jacísi "cizí bohové". Ti sice rovněž sestoupili z nebe, jak kromě apokryfických textů chtě nechtě potvrzuje i okleštěná bible, ale nebyli "dětmi sumerského Ana". Tyto rovněž humanoidní bytosti jsou našemu "obrazu" - naší genetice - velmi vzdáleni. A nejen to. Zatím co naši Tvůrci pochopili jakého přehmatu se dopustili genetickou katapultáží primitivní pozemské bytosti na vyšší vývojovou rovinu a rozhodli se proto ponechat pozemšťany vybavené zásobou základních informací vlastnímu samostatnému vývoji, považují nás tyto entity za účelově vytvořené bioroboty, na nichž lze beztrestně provádět genetické i jiné pokusy. V podstatě stejný přístup, jakým proslul neblahý "doktor" Mengele. Je pochopitelné, ale v celkovém kontextu jaksi tragikomické, že v člověku (i přesto, že existuje nepřeberné množství potvrzujících materiálů!) se jaksi všechno brání přijetí těchto skutečností. Naše mysl byla příliš dlouho zpracovávána těmi, jimž se teze o jedinečnosti tvora prezentujícího "korunu Božího Stvoření" náramně dobře "hodila do krámu". Tvrzení o lidské jedinečnosti bylo hlavním argumentem, který byl a v překrouceném významu stále ještě je zneužíván k permanentnímu zotročování lidského ducha! Je pozoruhodné, jak se právě v tomto bodě dokázali materialističtí marxističtí "vědci" shodnout s církvemi. Oba -ismy (každý pod jinou záminkou) v šíření jakýchkoli úvah v tomto směru cítily bytostné ohrožení základů své existence. Pokud se nad tím zamyslíte, brzy pochopíte proč. Pochopíte i důvod, proč se tyto vzrušující myšlenky objevovaly u nás jen zprostředkovaně, proč o nich (výhradně zlehčujícím způsobem a s patřičným komentářem) mohli psát a veřejně mluvit jen někteří, a proč u nás donedávna nesměly vycházet ani neškodné Dänikenovy knihy. Ale nenechte se mýlit! To vše se zdaleka nedělo jen na naší straně "železné opony"! Sveřepý boj o zachování dosavadního způsobu myšlení je celosvětovou záležitostí; jen formy se různí. Není za tím nic jiného než křečovitá snaha o zachování nesmyslného, neetického systému rozděleného světa, udržovaného proti lidským zájmům stojícími ideologiemi, "ekonomikou", rasismem a ostatními nástroji Vlády blbosti. Světa, jemuž, zpracována nacionalismem a sdělovacími prostředky, "vládne" naše "civilizace"! Naše opravdová jedinečnost nespočívá v tom, že jsme jedinými bytostmi, které si uvědomují a snaží pochopit Vesmír, ale v tom, že patříme mezi ostatní inteligencí oplývající a navzájem nezaměnitelné jedinečné entity!