| q |
Tajemství
pythagorejců
Mimo Egypt patří ta Pythagorova mezi jednu ze zdánlivě nejlépe
zdokumentovaných mystických škol. Z jeho učení byly nesporně
odvozeny myšlenky, které (byť oklikou) výrazně ovlivnily vývoj
evropské civilizace. Pohříchu jsme opět převzali jen tu část, která
přímo souvisí s řízením materialisticky založeného světa a
matematikou.
Záležitosti duchovního charakteru někdejším osvícencům, oslepeným
darwinismem a jeho myšlenkami živeným "vědeckým ateizmem",
jaksi unikly; pojem "božský duch" novotářům, kteří se snažili
prosadit principy vědy na bázi mathemata, až přespříliš zaváněl církevním
kadidlem. Záměr jim, v neposlední řadě i dík nereformovatelnosti v
jejím dogmatu zabetonované paulistické církve, skutečně dokonale vyšel.
Proti sobě najednou stáli nesmiřitelní "služebníci boží"
obklopení vojem kreacionistů a ateisticky smýšlející vědci, zastánci
evoluce. Obě skupiny se od sebe valně neliší - základem víry obou
stran jsou pouze nepotvrzené teze a dohady, které přežívají jen
proto, že se pokládá za svatou povinnost v ně věřit. Církevní
"Duše" a "Duch" mystiků se tak nedobrovolně sešly
ve společném, oběma zaslepenými stranami řádně protřepávaném
pytli.
Pythagorejci se v rámci vlastního učení zabývali otázkami, které
dnes řadíme do několika oborů, jejichž zprvu ostře vymezené hranice
opět pozvolna splývají: aritmetikou, geometrií, hudbou a astrologií.
V rámci zobecnělých úvah už nikoho ani nenapadne, že na základní
škole do zblbnutí omílaná Pythagorova věta a2+b2=c2
je původně pythagorejským vyjádřením duality božského principu!
Aritmetiku a geometrii, jež shrnujeme pod obecný pojem matematika, považoval
Pythagoras za základní a nedílnou součást celku, a nejen to: čísla
mu byla prostředkem k poznání duchovní pravdy.
Ale už jeho žáci se rozdělili do skupin zastávajících dva odlišné
myšlenkové směry. Část zastupovala názor, že na vědomí se musí
brát slyšené (akusmatum), a tedy i staré legendy a eposy, zatímco
protistrana zohledňovala pouze mathematum. Zastánci tohoto směru
tvrdili, že pravdu lze rozpoznat a nakonec i uznat pouze na základě
hmatatelného nebo logického ověření. (Zde má původ pojem
matematika.) Jejich učitel však trval na tom, že oba extrémy vylučují
přístup k poznání - cestu otevírá jen symbióza; sloučení obojího
v nutné rovnováze.
Pythagorovo
mysterium čísla
Rčení: "Všechno se rovná číslu", bylo
Pythagorovým krédem.
U Aristotela se dočteme: "...(Pythagorejci) mínili, že Kosmos
je utvářen harmonií čísel..." nebo: "...věci
vznikají napodobováním čísel."
Podle Jamblicha se Pythagoras odvolával na Orfea, který prý řekl: "Věčná
bytost čísla je počátkem, který vše vymýšlí předem: původ
nebeské oblohy, země a mezi tím ležící přírody."
Pythagorejci rozlišovali čtyři úrovně bytí:
- svět "nebes", sféru působnosti tvůrčí silové struktury
Ducha;
- harmonii a číslo;
- svět "věcí"; projevů hmoty vnímaných smysly
- a mezisvět přírodních sil; svět démonů a osudu.
Všechny tyto aspekty jsou, podle filozofické interpretace Pythagorova učení,
součástí Duše (ne Ducha!). Teprve na konci dlouhé cesty světem démonů
(období vnitřních konfliktů) čekal na adepta objev harmonie Ducha a
nesmrtelné spojení se světem Nebes. Domníváme se, že v čísle viděli
příčinu věcí smysly vnímaného světa.
"Věci vznikají napodobováním čísel." Podle našeho názoru
věřili, že čísla obsahují tvůrčí zákon, fixující strukturu
siločár duchovního světa; v existenci jakýchsi struktur napodobujících
tvůrčí zákony a průběh siločar, a že teprve z těchto napodobenin
vznikají veškeré hmotné věci, vnímané ve smysly ohraničeném světě.
Ale podívejme se na to z druhé strany. Lze to totiž vyjádřit i takto:
převedeme-li obrazec do řeči čísel (na body v mřížce či na
vektory), definujeme nebo získáme body křížení, jakýsi grafický
rastr obsahující konkrétní informaci! Totéž funguje i naopak, za předpokladu
že známe způsob jakým byl obrázek rozložen. Tento poznatek je nesmírně
důležitý, protože se za ním s největší pravděpodobností skrývá
Pythagorem pečlivě chráněné tajemství. O oprávněnosti tohoto podezření
se budeme mít možnost přesvědčit později.
Pythagorejci využívali čísla k vyjádření kvantit jen okrajově.
Pojem množství, vyjádřený čísly, pro ně nebyl prvořadý, i když
čísla samozřejmě používali i za tímto účelem; čísla jim sloužila
především ke znázornění kvality struktur duchovního i materiálního
světa. A v tom je zásadní rozdíl: zatímco pro nás jsou čísla pouze
pomůckou sloužící k vyjádření množství a porovnávání veličin
- v učení pythagorejců definují stav! Pro Pythagora byla jednička
nejvyšším, největším a nejdokonalejším číslem, absolutní základní
jednotkou, od níž je odvozeno všechno ostatní.
"Jednička je zosobněním neuchopitelného prapočátku Bytí, výrazem
neviditelného Ducha." |
|