p	Strana 5
q
q	Kniha mrtvých Pod tento obecný pojem jsou zahrnuty texty na stěnách hrobů nebo k mumiím přikládané svitky papyru (nezaměňovat s "texty pyramid"!). Byly víceméně podrobným průvodcem zemřelého Egypťana na složité cestě k věčnosti. Zprvu byly dávány jen do hrobů faraónů a význačných osobností, zejména místodržitelů a velekněží. Později došlo k jakési "třídně sakrální devalvaci" dokumentu; byl vkládán do hrobu takřka každé osobě, jejíž dědicové byli schopni zaplatit písaře pořizujícího kopii. V hrobech faraónů vedle vyobrazení domněle oslavujících jejich slavné činy mnohdy nacházíme hieroglyfy provázená obrázková schémata záhrobního putování bájným Duatem. Asi nejhodnotnější texty tohoto druhu, provázené nástěnnými malbami, byly nalezeny v hrobech faraónů Pepiho I. a II.. Pozdější, zejména "lidové verze" knihy mrtvých byly již zcela prodchnuty kašírovanou mystikou. Původní smysl zcela zanikl pod nánosem chyb a vědomě provedených úprav. Jeden z těchto nesmyslných pozdních textů kdysi "ohnul" do češtiny akademik František Lexa, který pochopitelně vycházel z tehdejších "poznatků". Je smutné, že právě svědectví o úpadku původních vědomostí těžce zkoušených Egypťanů je považováno za "TO pravé", zatímco zdrojům podstatně bližší informace mnohem staršího data získaly nálepku jakéhosi "dokonalého, ale mezitím degenerovaného mystického Poznání" jen proto, že se nevejde do schémat tehdejších ani dnešních pobloudilců. Podobné smýšlení mnohdy sdílejí, a velmi nevybíravými způsoby obhajují, i mnozí -logové a -ici, kteří se během honu za imaginární "prestiží" dosud nedokázali vymanit ze sféry vlivu pseudovědeckých dogmat, kdysi nazdařbůh slátaných "na slovo vzatými" a dosud citovanými "odborníky" na vykrádání královských hrobů. Svatozář kolem hlav těchto "učenců" ovšem cudně halí fakt, že většina těchto "průkopníků vědy" psala svá takzvaně "odborná pojednání" prošpikovaná nesmyslnými termíny jen proto, aby mohli nerušeně pokračovat v "záslužné práci". Přitom rozkradli, odnesli, nenávratně zničili, zfalšovali anebo alespoň k nepoznání poškodili doklady o skutečné, pravé a opravdu velké primární civilizaci žijící na území dnešního Egypta. Ve srovnání s ní je "velká evropská křesťanská kultura" jen mírně zjemnělým výrůstkem barbarství. Bezpříkladně zneuctili hroby dávných králů a z veřejné prezentace jejich tělesných pozůstatků si udělali zdroj příjmů. Proč "xakru" nevystavují vysušené pozůstatky příslušníků vlastních panovnických rodin? "Pfui! Wie unetisch!?" "Par bleu!?" "Shocking!?" "Jak neetické!" To však byl jen počátek tragedie. Tito "vědci", schopní pro lordské tituly, peníze, slávu a prestiž ukazovat na trhu sice nikoli vlastní, ale cizí vycpané babičky, podnítili hrabivým zájmem o módní a dodnes velmi dobře zpeněžitelné antikvární předměty u chudých Egypťanů touhu po snadném zisku. Z hrobů a zřícenin rabované předměty nedozírné hodnoty tak z Egypta nenávratně a nekontrolovaně zmizely v soukromých sbírkách. Značnou částí Egypťanům uloupených pokladů se neoprávněně dosud chlubí velmi proslulá muzea... Historie se opakuje. Pokud ihned nezasáhneme, budou brzy rozkradeny nebo průmyslovými exhalacemi nenávratně zničeny i relikty civilizace Mayů a Aztéků. Zde nepomůže honit po pralesích hladové Indiány, ani zástup velmi snadno uplatitelných "hlídačů". Navrhuji, aby každý, v jehož držení bude nalezen zcizený předmět, byl po určité časově omezené amnestii, během níž jej může beztrestně odevzdat, nepodmíněně odsouzen k dlouhodobým nuceným pracím jako pomocná síla při vykopávkách a rekonstrukcích mayských měst; k trestu, z jehož výkonu by se nikdo nemohl a nesměl vyplatit žádnými penězi. Pokud někdo staré památky miluje natolik, že je ochoten podstoupit i toto riziko, neměl by mu takový trest připadat zatěžko...