p      Strana 2  
q    
q Cesta a cíle mystiků
Cesta opravdového mystika je z pohledu přepychem hýčkaného současníka trnitá: musí se z vlastní vůle (!) zprostit od dětství pečlivě pěstovaného a modelovaného ega, které ho pojí s materiálním světem. K tomu ovšem nestačí stát se militantně zapřisáhlým vegetariánem; čajujícím asketou, který jsa zahalen dýmem vonných tyčinek studuje velemoudré knihy, vydané většinou těmi, jež dosáhli všeho možného - jen ne cílů, o nichž tak zasvěceně hovoří... "Poznej sám sebe!"

Vše začíná záměrnou a důslednou likvidací všech materialistických iluzí v mysli adepta, dosud ovládaného jen tělesnými potřebami! Musí dospět k vědomému odtržení od světa smyslů a jimi vrhaných stínů. Úspěch se projeví v pozvolném obratu ke skrytému vnitřnímu světu zrcadlícímu pravé "já" - duchovní bytost uvnitř člověka. Přitom musí spoléhat jen na vlastní vnitřní sílu, neboť jen s její pomocí může dosáhnout stavu, v němž se v jejich mysli otevře kanál umožňující vstup duchovních sil. Jejich příliv časem zesílí a vstoupí do vědomí adepta jako Poznání.
To se navenek projevuje laskavostí, dobrotou a moudrostí, uvnitř pak sílícím pocitem odvahy pokračovat v započaté cestě. Společným působením Poznání a Ducha se tak pozvolna změní myšlení, rozsah vnímání, potřeby i způsob vystupování. Sebeuvědomění a bytí takto vybaveného jedince odpovídá dosaženému stupni sjednocení se strukturou duchovního světa.
Ale jednoduché to opravdu není. Člověk důsledně sledující cestu mystérií se ve spotřební společnosti, tvořící civilizaci našeho typu, velmi rychle ocitne v roli opovrženíhodného asociála; podivína ohroženého neodvratným konfliktem s jejími zákony. (Například ženatým hrozí reálné nebezpečí, že brzy přijdou o rodinu. Jsou-li důslední, brzy nemají po rozvodu kde bydlet ani z čeho platit výživné...)
Z toho plyne, že volba tohoto způsobu života není pro každého. Člověk musí být buď velmi dobře zajištěn, anebo připraven snášet opravdu krušný, mnohdy osamělý život a spoléhat na pochybnou podporu okolí. "Kdo chceš, rozuměj."

Společenství Růže a Kříže
Příkladem za všechny je učení tajuplného sdružení rosekruciánů, jimž nešlo o úpravu modelu egoisticky založené osobnosti ovládající svět smyslů a stínů (rozvinutí osobní moci a ovládání jiných). Jejich teze výrazně ovlivnily mnoho esoterických hnutí. Příkladem je svobodné zednářství, dále pak theosofické nebo antroposofické učení.
Cesta adepta mystické školy rosekruciánů, podrobně popsaná v alegorickém díle Alchymistická svatba (zřejmě kolektivní práci zveřejněné pod pseudonymem Christian von Rosenkreuz, jejíž četba vyžaduje obrovskou pozornost a představivost), je shrnuta do tří etap:
- Důvod. Adept si musí ujasnit, proč se k dosažení cíle cestou mysterií hodlá vzdát vlastní vůle. To je rozhodující moment. Jedinec se může zcela obětovat a zapřít pro nějakou ideologii, národ, pro jiného člověka nebo Mistra (guru). Jeho oběti a snahy pak ovšem směřují ke klamnému cíli. Stane se jen poslušným zajatcem čísi ideologie, jakéhosi národa nebo osobnosti nějakého Mistra. Jeho duch se nikdy neuvolní.
- Oproštění - duchovní život nemá nic společného s majetkem ani s touhou po sebeuplatnění a moci.
- Cesta - člověk zcela obětuje dosavadní k egu upoutaný život ve prospěch opravdového "já". Původní osobnost posléze "umírá" pod tlakem struktur nové osobnosti; působením oživených duchovních sil. Oproštěný sám rozpozná, že touha po majetku, sebeuplatnění či moci je přelud vytvářející stínové překážky v cestě k velkému cíli a odhalí jejich skutečný účel a zdroje. Teprve pak dosavadní ego uvolní prostor, aby definitivně ustoupilo nesmrtelné duchovní bytosti.
Postup nevyžaduje žádné speciální pomůcky a techniky, jako askesi nebo vědomé snahy o rozšíření vědomí. Za všemi těmito pomůckami se totiž skrývá k egu poutaná vůle. Mystická cesta vyžaduje, aby se adept všech pomůcek z vlastního rozhodnutí vzdal.
Požadavkem cesty ke "smrti v Ježíši" a následnému zrození nového oduševnělého člověka je bezpodmínečné "rozpuštění" jakékoli formy vlastní vůle v lučavce struktury a síle pravého duchovního "já".

Podobný stav umí prostřednictvím davové sugesce vyvolat někteří "zázrační kazatelé". Na přechodnou dobu v člověku probudí skryté síly; chromí chodí a nemocní se cítí lépe. Následné vystřízlivění však pro tyto naprosto nepřipravené jedince představuje větší šok, než předchozí "zázračné uzdravení". Proces vývoje duchovní osobnosti, disponující mimo jiné i schopností sebeléčby, nelze obejít.