CO A PROČ?

Pozorovatel neuspokojený představou prehistorické návštěvy mimozemšťanů, jíž sice lze vše odbýt, ale nic nevysvětluje, nutně musí začít přemýšlet nad tím, co mohlo být na maltských výšinách tak cenného, aby se vyplatila vynaložená námaha. Staré koleje nekončí v "antických lomech" a zdá se, že až na dnes už nenávratně zahlazené výjimky zřejmě nesměřovaly ani k megalitickým "chrámům". Vzhledem k tomu, že je ostrov rozježděn takřka všude, nemohlo být hledané "cosi" soustředěno na určitých místech, ale s největší pravděpodobnosti rozptýleno po velkých plochách. 

Předmětem zájmu teoreticky mohl být: 
• kámen z povrchové vrstvy používaný do základů nebo ke stavbě obzvlášť odolných zařízení, například přístavních hrází; 
• obrovskými vlnami kdysi naplavené dřevo.

Po dřevě zde není ani památky a hráze i jiné stavby, jak naznačují koleje vedoucí k pobřeží a dále pod hladinu moře dnes mohou být několik metrů pod vodoou. Podle výpovědí potápěčů jsou stopy lidské činnosti vysledovatelné na mořském dně až do hloubky 18 metrů. Přibližně stejně hluboko, ne-li ještě hlouběji, byl nedávno údajně objeven i další megalitický chrám...

Obvodové zdi megalitických "chrámů" byly stavěny z tvrdých ploten povrchového materiálu. Určující byla velikost přirozenou cestou rozpukaných ploten dvou svrchních vrstev, kameny hlavních stěn proto mají rozměry dané místními podmínkami (tloušťka vrstvy určuje dilatační lom) a nebyly příliš upravovány. Protože pocházejí výhradně z místní vytvrzené povrchové vrstvy (nebyly sem dopraveny z žádného lomu!) odolaly větru i zubu času. Naproti tomu některé opracované kameny vnitřního vybavení, zejména ty, jimiž byly poměrně nedávno nahrazeny původní zdobené prvky (ke shlédnutí ve valettském Archeologickém muzeu), se už rozpadají. Dodnes bylo objeveno 23 "chrámů" a dvě pohřebiště; kamenný kruh Xaghra a k pohřbům využívaný jeskynní komplex na ostrově Gozo.

(K tématu stavby chrámů se i s obrázky a nákresy ještě jednou vrátím. Každopádně po příští výpravě...)

-- Z výšin mohly být odváženy například nepříliš silné desky velmi tvrdého povrchového kamene připomínajícího mramor, nebo silnější plotny již zmíněného sklovitého, měkkého polokrystalického kalcitu, použitelného jako surovina při výrobě ozdobných předmětů, nebo jako přísada do keramiky či skla. (Krásný příklad vybroušení takového materiálu do hladkého oválu v podobě hlavičky, která je stále ještě spojená se zbytkem krystalu, je ve vitríně Archeologického muzea ve Vallettě.) 

Pohříchu až doma, při prvním urovnávání dojmů, mi blesklo hlavou, že mi na Maltě uniklo něco velmi podstatného. Už vím, že příští návštěva tohoto kouzelného ostrova bude mít zcela konkrétní cíl...

Zdá se totiž, že vysvětlení největší z maltských „záhad“ leží doslova na dlani!

SŮL NAD ZLATO

Upozornění pro méně pozorné čtenáře s rychlým odsudkem  
Aby nedocházelo k nějakým nedorozuměním: V žádném případě nechci implementovat jednoznačně mnohem starší "cart ruts" do období popisovaného v následujícím textu. Jde pouze o nezbytný úvod do tématu!

Ještě v období Římské říše byla v této části Středomoří těžená kamenná sůl [3] vyvážena do Asie, Persie, Arábie a Egypta. Lodní cesty vedly z pobřeží jižní Francie, kolem Sardinie, průplavem mezi špičkou italské "boty" a Korsikou a jistě i kolem Malty. 
Tímto obchodem žila řada přístavů, kde se vybírala solná daň -- clo.

I na našem území vzniklo kolem tzv. solné stezky, vedoucí Moravskou bránou od dolů v Polsku na jih, množství sídlišť a hradišť. Na jejich místech vyrostla řada středověkých hradů, chránících životně důležitou tradiční obchodní cestu, zejména průsmyky, brody a jiné strategické body. 
Stejná příčina stála u zrodu většiny prastarých karavanních tras vedoucích napříč Saharou, také ony jsou dodnes používány (mimo jiné) k původnímu účelu.

Kamenná sůl bývala hlavním zdrojem příjmů a ohromného bohatství mnoha národů. Měla doslova cenu zlata; vždyť solí byli dokonce vypláceni ještě i římští legionáři (salarium tvořilo nemalou část žoldu, z toho např. dnešní německý Salär - mzda, plat). Není důvod myslet si, že dvě nebo i více tisíciletí předtím tomu bylo jinak. Obchod se životně důležitou solí narůstal společně s potřebami lidí, kteří se postupně vzdalovali od moří a osidlovali stále odlehlejší vnitrozemské prostory.
("... toť ta země, mlékem a strdím oplývající!" děl údajně praotec Čech. Historici a jazykozpytci se přou o význam tohoto výrazu. Mám pocit, že nehovořil o ničem jiném než o soli.)

Ceněná sůl se nacházela na povrchu pouště a středomořských ostrovů v tabulích, kromě toho vyplňovala v oblastech s vulkanickou činností různé prohlubně, dočasně zahřívané vrstvami sopečného popela. Také na Maltě se povrchová kamenná sůl bohatá na vápník mohla po vysušení mořské vody usadit v tabulích na ploškách, které později vytvořily zmíněné "kazetové" útvary. 

Je nanejvýš pravděpodobné, že například velká jeskyně, z níž pocházejí tyto fotografie, vznikla podpovrchovou těžbou ložiska kamenné soli! To by ostatně odpovídalo jejímu tvaru i stopám dlát zanechaných nesmyslně vysoko na stěnách mnohem lépe, než domnělé lámání kamene Římany. Vytěžená ložiska kamenné soli lze nalézt kolem pobřežní silnice poblíž Marsalform na ostrově Gozo. Také různé jiné údajné „římské lomy“, vlastně spíš důlní chodby prapodivného lahvovitého tvaru nacházené ve středomořské oblasti, obdobně jako díla kutnohorských havířů následující rudné žíly, mohly sledovat podzemní solná ložiska! Takto pečlivě vykutané jeskyně později často posloužily jako přechodná útočiště, úkryty nebo pohřební komory. 

Spekuluji s myšlenkou, že některé menší "chrámy" stojí nad bývalými doly, mezi něž možná patří i značná část Hypogea ("Podzemí"). Protože sůl byla natolik ceněna, mohlo jít v případě "chrámů" o bezpečné mezisklady, přičemž stavby s podzemní cisternou současně měly obranný charakter. Vzhledem k tomu, že by obránci měli na rozdíl od útočníků v pevnůstkách chráněných mohutnými zdmi dostatek potravin a hlavně zásobu pitné vody, mohli by snadno odolat případnému útoku a obléhání nepočetných posádek loupeživých lodí Ale jak říkám - tohle je jen spekulace.

MEGALITICKÉ CHRÁMY

Vznik těchto staveb a příčiny vzniku následné kultury jsou pro archeology dodnes záhadou. Oficiální verze zní takto:

"První obyvatelé Malty přišli ze Stentinella v severovýchodní Sicílii okolo roku 5000 př.n.l. Byli už zdatnými zemědělci a přivezli s sebou dobytek, ovce, prasata, čočku a ječmen."
"Okolo 3600 př.n.l. se v osadách maltských zemědělských osadníků muselo stát cosi pozoruhodného. Jejich kultura se od té doby stále více izolovala od původní mateřské Sicílie, ačkoli je tento sousední ostrov vzálen pouhých 100 km. Z prostých zemědělců se z předhistorických Maltézanů stali vysoce kvalifikovaní zedníci, architekti a inženýři, kteří zbudovali napříč ostrovy řadu megalitických chrámů a pohřebišť."
"Na Maltě se pak po více než tisíciletí vyvíjela kultura, jenž neměla v soudobém Středomoří obdoby. Neolitičtí ostrované nepřijali za vlastní vnější kulturní ideje, ale také neovlivňovali zbytek civilizace. Tento fenomén zůstává jedním z nejzáhadnějších aspektů předhistorické maltské ostrovní kultury."
"Jedinečný kulturní pokus dospěl k náhlému konci okolo roku 2500 př. n. l. [2] Změna byla natolik radikální, že ostrovy patrně zůstaly zcela neobydleny až do příchodu následné kultury."

home