Uvedené poznatky z terénu nutně vyvolávají několik otázek. 
• Co zde bylo transportováno? 
• Komu, a proč, to "cosi" stálo za takovou námahu? 
• A proč přitom sjezdil (a rozjezdil) tak rozsáhlé plochy?

PO ČEM

Malta je geologicky velice zajímavý ostrov připomínající nahlodaný dort z barevných desek hornin, uložených v několikrát prostřídaných vrstvách obdobných materiálů. Hladina moře nebo pevnina se zde několikrát pozvedly a poklesly; vrstvy plné lastur mořských plžů překrývají tlusté pruhy metamorfovaných vápenců, neobsahujících žádné okem rozpoznatelné stopy mořského života. Bizarní řez holými pobřežními skalisky přizdobuje čokoláda okrově zbarvených pruhů sopečného popela. Poslední větší tektonická změna vyzvedla pobřeží obou větších ostrovů o několik desítek metrů nad hladinu moře, zatím co jejich opačná strana poklesla.
V podkladu lze nalézt až několik desítek centimetrů tlusté desky krystalického, jantarově zbarveného kalcitu. Na povrchu nenápadná černá hornina místy přechází v amorfní, sklovitou hmotu. Přes 3000 m vysoká Etna je odtud vzdušnou čárou jen něco málo přes 200 km.
Povídání o tom, že coby cenné barvivo byl na Maltu dovážen okr ze Sicílie, je jednou z mnoha chimér, jimiž jsou důvěřiví turisté ohlušováni v instruktážním filmu povinně shlédnutém při návštěvě Hypogea... Pachatel komentáře je buď nevidomý (asi tak jako jistý pan Novák, který bez uzardění tvrdí, že koleje byly vytesány či vyfrézovány jakýmsi strojem...), anebo na Maltě nidy nebyl.

Převážnou část ostrovního masivu tvoří mnohametrové okrově-žlutavé usazeniny. Jde o naplavenou, dobře promísenou směs obsahující metamorfovaný vápenec se stopami rudohnědého sopečného popela; hladké svislé lomy vznikající během odvodňování vrstev často protínají i několik vrstev. Pukliny vyplňuje tenká, asi dvoumilimetrová vrstvička křemičitanu, který do nich vnikal z povrchu. Pod zvětralým povrchem je hornina poměrně křehká a drolivá; umožňuje snadný vryp i řezání běžnou pilou. Zvětralý šedivý povrch z metamorfovaných křemičitanů získal vysokou tvrdost zásluhou působení kysličníkem uhličitým nasycené vody na bohatě zastoupený vápník. Svrchní sluncem vypálená vrstvička má místy velmi ostrý, keramický až pazourkový lom. Některé obzvlášť tvrdé čočkovité útvary možná lze přičíst na vrub zásahům blesků.
Silně zvětralá hornina je zejména na návrších místy porézní, takže připomíná velkými oválnými otvory posetou mořskou houbu. Úlomky efektně protažené okrově zbarvenými proužky sice místy připomínají načervenalý mramor, ale složením se nejspíš blíží "kotelnímu kameni".

Na Maltě je v činnosti řada moderních "lomů" na stavební kámen. Postup je prostý. Odkrytím zvětralé tvrdé povrchové slupky je zpřístupněna mohutná vrstva, jejíž konzistence vzdáleně připomíná napůl pískovcový materiál, který lze nalézt ve stěnách vytěžených pískoven. Tento "kámen" lze v přesném tvaru přiřezávat speciálně přizpůsobenou okružní pilou ("cirkulárkou"). 
Těžba je jednoduchá a vysoce efektivní. Rovná plocha o rozměru zhruba 30 × 20 metrů je nejdřív prořezána pojízdnou  pilou do pravidelných pruhů. Druhý řez z nich udělá přesně stejné obdélníky. Nato je vrstva postupně podřezávána v hloubce odpovídající šířce horní hrany a uvolněné hranoly stavěny na výšku k proschnutí. Přímo po odtěžení je materiál lámavý a drolivý. Hotové "tvárnice" pak nakládá k odvozu další stroj, který je na dopravním pásu cestou na náklaďák ofrézuje na "konfekční velikost". Takový to je materiál.
Lom vybavený vlastní elektrárnou s mohutným dieselelektrickým generátorem obsluhuje asi pět lidí, víc jich tam nebylo. Denně vytěží materiál v množství, přibližně postačujícím k hrubé stavbě patrového rodinného domu. 
S vodou smíšená drť vznikající řezáním a opracováním vytváří slibně vypadající hmotu, podobnou okrem přibarvené zednické maltě. Ta se ovšem po zaschnutí rozpadá na prach spolu s mou původní úvahou, že v obdobné kaši mohly vzniknout koleje. Člověk se stává chytřejším, když pozoruje věci na místě a ne od psacího stolu...

Eroze vrstev napravo na útesu s Azurovým oknem (nad Vnitřním jezerem) na Gozo, se zažrala do přesně stejného druhu horniny, která je těžena v lomu nahoře. Tenkou křemičitanovou slupkou je potažen pouze povrch a samotný vryp a okolní povrch. Z fotografií zřetelně vyplývá, jak hluboká je souvislá vrstva materiálu s vyjetými kolejemi. Pokud by byl náplav v době kdy se po něm jezdilo měkký, jakékoli těžší vozidlo by v něm zcela jistě "utonulo" až po nápravu. Vyschlá vrstva s vydrolenými kolejemi byla následně zřejmě po dlouhá staletí vystavena erozi; bez ochranného křemičitanového povlaku by stopy jistě dávno zmizely. 
Přítomnost ochranné "slupky" na druhou stranu naznačuje, že vrypy po kolech skutečně musí být velice staré -- oddobnou nenajdete ani na nejstarších maltských budovách, postavených ze stejného materiálu. Je také možné, že v době vzniku kolejí obsahovaly svrchní vrstvy pravděpodobně mnohem více dnes už vymytého reakce schopného vápníku. Kromě toho má na kvalitu zbylých stop jistě rozhodující vliv především sklon a poloha jednotlivých lokalit. 
Na Maltě málo prší a nikdy nemrzne. O erozi pobřežních útesů na jihu a jihozápadě obou ostrovů se starají mořské vlny, zatímco na planinách neomezeně vládne vítr. Nejkrásnější stopy se proto uchovaly mimo jiné v chráněných prohlubních a v závětří hran strmých pobřežních útesů, které lámou od moře dující vítr v ostrém úhlu nahoru.

Doma se vrátila únorová zima a hustě sněžilo a v maltských údolích byly plné fóliovníky nádherných dozrávajících okurek. Úroda číslo jedna... Rozsáhlá pustá návrší nad nimi bičoval severozápadní vítr, který s námi místy téměř mlátil o zem a zle lomcoval expediční Toyotou. V létě přechází v takřka nepřetržitě od jihu vanoucí Scirocco. Na větrných hůrkách a pláních lze vypozorovat, jak mezery mezi trhlinami, vznikajícími při vysychání z jakéhosi důvodu bahnitého povrchu, kdysi dávno vyplnil vápník. Zatímco výplň už vítr dávno odvál, zbyla z tvrdé vápencové horniny jakási kazetová mřížka. Místy až půlmetrové výstupky, nebo dokonce ve vzduchu trčící, zespod podemletá žebra a můstky jsou zdobeny nebezpečně ostrými hranami. Přízračná krajina, každopádně nic prázdninového pro rodiny se skotačivými dětmi. Chybný krok a upadnutí zde znamená minimálně dlouhodobý pobyt pod šicím strojem v nemocnici, což platí obzvlášť pro zoufalce, kteří se sem vydají v teniskách, tričku a bermudách... Tohle není výlet na léto.
A ač se to zdá být k nevíře, i těmito místy se táhnou všudypřítomné "cart ruts"! Cvičené oko objeví jejich takřka neznatelné zbytky pouze na svrchních hranách ze země trčících útvarů. Vestoje neuvidíte téměř nic. V podřepu ale bezpečně uvidíte kolej a můžete určit její směr.

A je tu ještě něco. Z místního lehce lehce opracovatelného příjemného materiálu vyrostla naprostá většina současných i historických maltských staveb, včetně částí vnitřních vestaveb zvenčí vskutku megalitických chrámů (řecky, mega = velký; litos = kámen). Zatímco dnes se zde v základech novostaveb zcela prozaicky používá betonu, byly staré stavby zřizovány na vrstvách možná odněkud z kopců dopravených tvrdých balvanů erodovaného povrchového materiálu, uložených do základových jam, místy sahajících až tři metry pod povrch, nebo jejich mohutné zdi zčásti doslova vyrůstají z rostlé skály, jako např. valettská pevnost Sv. Eliáše (Fort St. Elmes). Vůči tlaku působenému vahou zdí větších budov, je podpovrchový "kámen" málo stabilní. 

home