Expedice Malta 2001
Průběžně zpracovávaná a inovovaná zpráva, díl I, pracovní verze 4.
© GeWo, 6. března 2001 Poslední změny 12.11.2001 00:06

Vypracováno pomocí metody K.I.S.S. (Keep It Simple, Stupid), 
která zde nahrazuje "pravidlo Ockhamovy břitvy"...

Následující text obsahuje pouze můj vlastní názor na věc! Může se tedy výrazně lišit od názorů ostatních kolegů a členů expedice. Neberte proto zde zveřejněné jako jakési "nové dogma", ale jako skromný příspěvek k (doufejme plodné a věcné) diskusi.

Středomořský ostrov Maltu, jeho bratříčka Gozo a patrně i maličké Comino zdobí několik zvláštností. Kromě celé řady "restaurovaných" megalitických "chrámů" zpochybnitelného archeologického datování, jsou oba ostrovy doslova pokryty sítí takzvaných "cart ruts" -- vozových tras. Přísně paralelní stopy ve tvrdém kameni, zdánlivě vedou po úbočích a hřebenech místních vyvýšenin odnikud nikam. Jsou všude a ze změti jejich linek nelze vyčíst žádný smysl... 

Zkrátka "klasická Záhada" s velkým Z...
Jenže záhady neexistují! Jen věci, které nedokážeme pochopit.

Zleva doprava a shora dolů: Jirka, Marta, Honza, gewo, Honza, Václav a Milan

Úkolem sedmičlenné výpravy, v jejíž výbavě k určení polohy a nadmořských výšek nechyběl ani satelitní orientační systém GPS, bylo v období od 18. do 25. února 2001 podchytit rozsah a pokud možno i hlavní směry stop.

Výchozí názory účastníků, mnohdy bůh ví proč utajované až do poslední chvíle, se značně různily. Nechybělo ani mínění, že koleje vyjezdil kdosi, kdo se zde povozil "jen tak". Prostě pro zábavu bezcílně brázdil krajinou, jako když američtí boys křižují na bugginách písčité pláže... May be. 
Člověk by vzhledem k tomu, co se nabízí pohledu, chvílemi snad i uvěřil. 

Na Maltu jsem jel s přesvědčením, že stopy vznikly v naplavené vápnité mase nevyschlého povrchu; poté, co se ostrov vynořil z moře nebo se přes něj převalila obrovská vlna, která zanechala příslušný náplav (viz také článek zveřejněný v ZAZ). 
K této úvaze mne vedly lidské i jiné šlépěje nalezené v různých částech světa, které jsou jakoby vtištěné do měkké vápnoté usazeniny. Jenže, podle mého osobního názoru, převážná většina aspektů a pozorovaných vlastností zkoumaných maltských stop tomuto způsobu vzniku nenapovídá. Odůvodnění?

1/ Hmota vytlačená z kolejí by zanechala zřetelné vyvýšeniny, lemující jejich okraje. Pokud by je spláchla voda, musela by současně narušit i boční stěnu stopy, což se evidentně nestalo. Koleje byly s nejvyšší pravděpodobností postupně vydrceny tlakem v identickém materiálu, jaký se zde dodnes těží pro stavební účely. ( V lomu nahoře nad útesem s nádherným Azurovým oknem na ostrově Gozo se těží materiál, který má vlastnosti velmi podobné známému Ytongu^®.)

2/ V místech, kde místy bylo v jedné z kolejí tvrdší podloží než v druhé, vznikl poměrně strmý "skok". Druhé kolo zde postupně vyrývalo hlubší stopu, jejíž absolutně hladce ofrézovaná vnitřní stěna má přiměřeně negativní sklon. Totéž lze pozorovat u obou stop v místech s velkým náklonem. Pokud by se vozidlo pohybovalo v blátě, musela by se stěna stopy nutně deformovat a sesunout dovnitř koleje už krátce po jeho průjezdu. Vybroušený (vydrolený) profil je však absolutně perfektní a nezměněný. 
Proti tomu lze namítnout, že by někdo těžko zarputile sledoval stopu, v níž hrozí převrácení, jenže terén na druhou stranu vůbec nemusel vypadat tak jako dnes. 
Tato stopa na Gozo prochází prakticky jediným bezpečně sjízdným průchodem na úbočí útesu, jak ostatně dokazuje i nanejvýš 80 let stará úprava terénu. Odsekáním části stopy a zdrsněním plochy příčnými drážkami bylo toto místo zprůchodněno mulám a koním. Tato skutečnost je dodatečným potvrzením skutečnosti, že vozy, které vyjely prastaré koleje nepoužívaly tažných zvířat. 

3/ Stopa s rozchodem 142 centimetrů je uvnitř pouze 4,5 - 5 cm široká a dokonale hladká. Nikde, a to ani v nejobtížnějších stoupáních nevykazuje stopy "hrabání", které by se u hnané nápravy jistě projevilo. Zakončení některých stop jsou pod místy s náhlým, krátkým prudkým sjezdem sice výjimečně prohloubená, ale přesně stejný úkaz lze pozorovat i pod prudkými sjezdy na krosových tratích. I zde se názory různí, ovšem podle mého soudu používaná vozidla naprosto jednoznačně neměla trakční pohon.

E. v. D., který se tu kdysi zastavil jen na skok, ba ani pan Clark natáčející na Maltě jeden z dílů svého dnes už antického seriálu, se kolejemi blíže nezabývali. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že Mr. Clark po celou dobu natáčení dokonce vůbec neopustil hotel odkud řídil svůj tým, takže koleje vůbec neviděl na vlastní oči... Tak či tak, jisté je, že oba převzali a publikovali nesprávný údaj o jejich rozchodu, udaný v neexistujících tolerancích jistým "hlavním maltským archeologem", později zbaveným úřadu pro naprostou neschopnost...
Také jsem kdysi z nedostatku jiných informací opisoval a uvedl "asi 160 cm"... Mea culpa.
Na informace uvedené v literatuře a turistických průvodcích se při hledání "cart ruts" v maltském terénu nelze spolehnout. Totéž platí i o řadě údajů ve všude nabízených "nejnovějších turistických mapách".
Pravda. V průvodcích sice jsou odkazy na žalostně zanedbané, zaplevelené a ve stojaté vodě nenávratně erodující "kolejové zahrádky" obkroužené plotem uprostřed měst, ale na těchto osamělých místech se z nich nedá pranic vyčíst. Tyto "rezervace" jsou jen smutným alibi, stěží zakrývajícím skutečnost, že jedinečný fenomén je pomalu ale jistě nenávratně překrýván zástavbou a požírán lžícemi nenasytných bagrů...

Chce to velkou láhev s vodou, metr, kameru, kompas a hlavně pevné boty. Ujít "per pedes" desítky kilometrů a pátrat v nehostinném prostředí škrapových polí, pokrytých ostrými výstupky a zvětralými troskami. Teprve pak lze získat jistou představu o tom, že o kolejích jako o celku nelze vyslovit žádný závěr, který by jakž takž zapadal do archeologického, historického či "záhadologického" rámce.

        home