DODATKY A VYSVĚTLIVKY

[1] Zvětrávání vápenců je zvláštní proces:
Vápencová hornina se vlivem vody a v ní obsaženého CO₂ mění na rozpustný kyselý uhličitan vápenatý Ca (HCO₃)₂, který je částečně odplavován vodou (nebo vsakuje) a částečně se váže do nových sloučenin, tvořících v konečné fázi silikátový pokryv uložený na bazickém karbonátovém podkladě.

[2] Zřejmě po jedné z největších středomořských katastrof, jíž patrně byl výbuch sopky na ostrově Santorin. Historická věda ani geologie stále ještě neví kdy k této události došlo, "odhaduje se" však, že to bylo v letech 1675>1628 př. n. l. Malta mohla být zaplavena obrovskou tsunami, která tehdy zničila celé středomořské pobřeží a především ostrovy. Tehdy také mohla být původní ostrovní pevnina rozlomena na současné tři díly, přičemž došlo k poklesu severovýchodního a zdvihu jižního a jihozápadního pobřeží o několik desítek metrů.

[3] Jedlá sůl totiž zdaleka není jen to, co jsme zvyklí najít v solničce; tedy NaCl - chlorid sodný.
Předkové věděli své a navíc měli to, co my už nemáme -- nerafinovanou mořskou sůl; kamenou, snad miliony let starou mořskou usazeninu. Mořská sůl v sobě má více než 70 minerálů, zatímco naše rafinovaná je jen jeden...
Moře je sice všude slané, ale ne všude stejně slané. V různých částech světa, má voda jiné složení minerálů, které je odlišné dokonce i v různých částech a zátokách stejného moře. Tudíž - není sůl jako sůl! Mořské soli jsou velmi potřebné a mají léčivé účinky, ovšem každá na něco jiného. Jedna je lepší na sliznice, jiná na pokožku, jiná na solné koupele, na pití a homesotázi a tak podobně. Velký rozdíl je také mezi kamennou "pra-solí" a solí získanou z mořských salin.
Naši předchůdci ještě věděli, která sůl a odkud se k čemu hodí, a proto pro nás nepochopitelně "vozili dříví do lesa". Znali totiž nejen sůl A z místních zdrojů, ale také sůl B, C, D atd. odkudsi ze "zahraničí". Domnívám se, že by to mohlo být rozumné vysvětlení.