O původu Hopi 

Putování z prvního do čtvrtého světa


Napřed byl jen Tokpella, Nekonečný prostor. Žil v něm jen Dawa, sluneční duch, s některými nižšími božstvy. Dawa shromáždil základní prvky Tokpella a přidal něco z vlastní podstaty a vytvořil První svět. Nebyli na něm ještě žádní lidé, jen hmyzu podobné kreatury, žjící v temných jeskyních hluboko pod zemí. Dawa je pozoroval , ale byl hluboce zklamán protože nechápaly význam života.

Dawa zavolal svého posla, Gogyeng Sowuhti, Pavoučí babičku, a řekl jí, aby sešla dolů a připravila tyto kreatury na změnu. Přišla za nimi a říkala jim: "Dawa, který vás stvořil, je nešťastný protože nechápete smysl života. Chce udělat nový svět a zdokonalit všechno živé. Připravte se na přechod do Druhého světa."

Gogyeng Sowuhti je pak vedla dlouhou cestou k jiné velké jeskyni, daleko od té první. Když pak vystoupili do Druhého světa zjistili, že je Dawa změnil na zvířata. Ta zprvu byla šťastná, ale protože nebyla inteligentní zahořkla a začla spolu bojovat. Dawa viděl, že ani kreatury jeho Druhého světa nechápou smysl života. A opět poslal Gogyeng Sowuhti, aby je přivedla na jinou cestu.

Zatím co putovali vytvořil Dawa Třetí svět. Když však zvířata přešla do Třetího světa zjistila, že se jejich těla opět změnila. Gogyeng Sowuhti jim řekla: "Nyní jste lidmi. Pamatujte si, že Dawa pro vás vytvořil toto místo, abyste tu žili v harmonii a zapoměli na všechno zlo. Pokuste se porozumět smyslu věcí." A pak je zase opustila.

Lidé si pak postavili vesnice a zasili kukuřici. Žili ve shodě a byli Dawa vděčni za nový svět. Mnohé věci ale nebyly dokonalé. Kukuřice dobře nerostla, protože tam bylo málo tepla a místo světla jen příšeří. Gogyeng Sowuhti opět přišla a naučila lidi tkát přikrývky a látky, kterými udržovali svá těla v teple. Také naučila ženy dělat nádoby z jílu, takže mohly mít v zásobě vodu a jídlo, ale neuměli je vypalovat a snadno se rozbíjely.

Jednoho dne přiletěl za nějakými lidmi pracujícími na poli kolibřík a řekl: "Můj pán, Maa'saw, Vládce Horního světa, Strážce Místa smrti a vlastník ohně vidí, že vaše úroda neroste dobře, protože tu nemáte teplo. Poslal mne tedy, abych vás naučil tajemství tepla." A ukázal jim jak rozdělat oheň pomocí ohňové vrtačky. Ti, kteři od Maa'saw-ova posla přijali tajemství ohně pak vešli ve známost jako Ohňový lid.

Tito lidé pak dělali ohně kolem svých polí a teplo dělalo jejich kukuřici silnější. Ale jednou byli neopatrní a oheň strávil blízký dům. Když popel vychladl lidé zjistili, že jejich hliněné hrnce v ohni ztvrdly a nepraskaly tak snadno, jako dřív. Tak se naučili tajemství vypalovaného hrnčířství. Od té doby lidé začali vařit své pokrmy, místo aby je jedli syrové. Teď už jim bylo na Třetím světě lépe.

Byli to nakonec powakové, zlí kouzelníci, kteří přinesli rozkol a konflikty. Dělali kouzla zraňující ty, které měli v nelibosti a odvrátili lidského ducha od chvályhodných věcí. Místo toho, aby usilovali o porozumění smyslu života, začínali mnozí věřit, že vznikli sami od sebe. A pak se věci začínaly měnit. Kukuřičné stvoly chřadly ještě dřív, než se mohly vytvořit klasy. Tok řek zlenivěl a prameny vyschly. Mraky se sice dále honily nad poli, ale nevydávaly svůj déšť. Dýně a melouny přestaly růst a přišly nemoci.

Lidé dobrého srdce se setkávali v kivách a debatovali o zkaženosti Třetího světa. Povzbuzovali líné k práci, napomínali ženy kvůli promiskuitě, hrozili powakům tresty a snažili se dát věcem řád, ale nedokázali nic změnit.

Dawa pozoroval, co se děje se světem, který udělal. Pak poslal Gogyeng Sowuhti, aby lidem řekla: "Dawa je nespokojen s tím, co vytvořil. Powakové vás nechali zapomenout na to, co jste si měli neustále připomínat. Všichni lidé dobrého srdce by měli odejít a opustit ty špatné."

Lidé ale neznali žádné jiné místo a ptali se: "Kam můžeme jít?" Jakýsi stařec potom řekl: "Neslýchali jsme snad kroky na obloze?" Jiný stařec odpověděl: "Ano, slýchali jsme někoho procházet nad námi, když bylo ovzduší klidné." Jiní lidé mínili: "Pojdme tedy a prozkoumejme, co tam je."

Náčelníci zavolali šamany, aby s nimi zasedli a zvážili tu věc. Jeden z nich pak řekl: "Musíme někoho poslat nad oblohu. Jestliže je tam dobré místo, náš posel požádá o svolení abychom tam mohli jít. Musíme tedy vytvořit posla, který může splnit takový úkol." 
Šamani tedy zformovali ptáka z jílu a udělali z něj živou vlaštovku. Pak náčelníci nařídili vlaštovce: "Jdi nahoru a zjisti, jestli je nad oblohou ještě jeden svět. Jestli ano a pokud tam někoho najdeš, zeptej se ho, zda tam smíme přijít a začít náš život znovu." Vlaštovka vzlétla do nebe tak vysoko, že ji lidé už nemohli vidět. Síla z ní rychle proudila pryč, ale nakonec našla otvor v obloze. Byla ale příliš vyčerpána, aby mohla pokračovat. Proto se vrátila zpět k náčelníkům a šamanům a řekla jim: "Vyletěla jsem nahoru a nalezla otvor v obloze. Ale síla mne opustila, takže jsem se musela vrátit."

Šamani se rozhodli vytvořit silnějšího ptáka a udělalli bílého holuba. Pak náčelníci řekli holubovi: "Proleť otvorem v obloze a podívej se, jaký svět je tam nahoře. Kdyby tam někdo bydlel zeptej se, jestli smíme přijít." Holub vyletěl nahoru a prošel tím otvorem. Spatřil tam rozlehlou zemi, ale neviděl na ní nic živého a vrátil se. Řekl: "Je pravda, že v obloze je otvor, a že na druhé straně je země rozprostřená všemi směry, ale neviděl jsem tam nic živého."

Náčelníci a šamani znovu diskutovali o těch záležitostech a připomínali zvuk kroků na obloze. A pak šamani vyrobili dalšího ptáka z jílu a tentokrát to byl jestřáb. Jestřáb proletěl skrz oblohu a zkoumal tu zemi nahoře, ale i on se vrátil, aniž by objevil, co lidé potřebovali vědět.

Šamani to zkusili ještě jednou a tentokrát vytvořili drozda. Náčelníci řekli drozdovi: "Vlaštovka, holub a jestřáb nebyli schopni vypátrat kdo to to nad námi chodí. Vyleť nahoru a najdi ho. Řekni mu, že lidé dobrého srdce prosí o svolení vstoupit do jeho země." Drozd letěl vzhůru a letěl až daleko za místo odkud se s nepořízenou vrátil jestřáb. A pak dospěl k místu kde byl jen písek a stolové hory a viděl velké ohně, hořící podél zahrad s dýněmi, melouny a kukuřicí. Za zahradami byly domy zhotovené z kamene. Seděl tam nějaký člověk, se skloněnou hlavou a spal. Když pak vzhlédl drozd viděl, že má hluboko propadlé oči, nemá žádné vlasy a jeho tvář byla sežehnutá ohněm a povlečená zaschlou krví. Přes kořen nosu a lícní kosti měl namalované dva černé pruhy. Kolem krku nosil dva těžké náhrdelníky, jeden ze čtyř kusů tyrkysu a druhý z kostí a drozd rozpoznal, že je to Maa'saw.

Drozd řekl: "Přiletěl jsem zdola abych se podíval, čí kroky jsou slyšet na obloze. Dolní svět je zamořený špatností, ale je tam hodně lidí dobrého srdce, kteří si přejí odejít. Žádají o tvé povolení, aby mohli vstoupit do Horního světa a vystavět si tu své vesnice." Maa'saw odpověděl: "Vidíš sám jaké je to místo. Je tu jen šeď a žádné teplo, takže musím dělat ohně aby mi úroda rostla. Ale je tady půda i voda. Pokud si lidé přejí přijít, ať přijdou."

Drozd se vrátil dolů, kde na něj čekali náčelníci a šamani a řekl jim: "Našel jsem tu osobu žijící tam nahoře. Je to Maa'saw a jeho tvář je napohled děsivá. Říkal, že tam není světlo a teplo, ale že je tam hojnost země i vody, takže pokud lidé chtějí přijít, mohou."

Když to slyšel náčelník Ohňového lidu řekl: "Maa'saw je náš spřízněný duch. My jsme ti, komu kdysi poslal tajemství ohně. Jsme ochotní tam jít."

I ostatní řekli: "Ano, všichni si přejí uniknout před špatností, pojdme tam. Ohňový lid nás může vést a přimluvit se za nás u Maa'sawa. Ale jak máme vůbec dosáhnout k sipapuni, dveřím na obloze?"

Náhle se na náměstí objevila Gogyeng Sowuhti se svými mladými vnuky, válečnými božstvy Pokanghoya a Polongahoya a řekla: "Pomůžeme vám projít přes sipapuni." Pak poslala válečné bohy najít chipmunka, sadaře. Když přišel Gogyeng Sowuhti mu řekla: "Musíš lidem zřídit cestu do oblohy." A vysvětlila mu, co musí udělat.

Chipmunk pak zasil uprostřed náměstí slunečnicové semínko, které rostlo a sílilo mocí lidského zpěvu. Když však stonek slunečnice dosáhl nebe, ohnul se pod váhou květu a neprošel přes sipapuni. Chipmunk tedy zasil jedlové semeno a naučil lidi zpívat jinou píseň. Když ji zpívali vyrostl strom až do nebe, ale když nakonec přestal růst pořád ještě nebyl dost vysoký. Takže chipmunk zasil semínko cedru a moc zpěvu ho opět nechala růst do výše. Ale ani cedr nedosáhl až k sipapuni. Nakonec chipmunk zasadil stvol bambusu. Lidé usilovně zpívali a bambus rostl rovně do výšky, výš a výš. Konečně Gogyeng Sowuhti zvolala: "Podařilo se! Bambus prošel přes sipapuni!"

Cesta k Hornímu světu byla otevřená, lidé odpočívali a Gogyeng Sowuhti vyprávěla. Povídala jim o věcech, které na ně čekají a řekla: "Ta cesta bude dlouhá a nesnadná. Když dosáhneme Horního světa, budete muset objevovat nové způsoby jak dělat různé věci. Cestou se musíte pokoušet objevit význam života a naučit se rozlišovat dobré od špatného. Dawa neměl v úmyslu stvořit lidi proto, aby žili v chaosu a rozbrojích. Z Třetího světa proto mohou odejit jen lidé dobrého srdce. Proto až polezeme nahoru po bambusu do Horního světa dohlédněte, aby s sebou nikdo nenesl špatné kouzlo, a aby s námi nešli žádní powakové. Neberte si nic, co byste museli nést v rukou, ruce budete potřebovat ke šplhání. Až dorazíme do Horního světa, povím vám víc o tom, co vás očekává. Prozatím si pamatujte tohle: V Horním světě se musíte naučit být skutečnými lidmi." Pak poslala lidi domů, aby se připravili na cestu, na niž se vydají po čtyřech dnech.

Čtvrtý den se všichni shromáždili u bambusu. Gogyeng Sowuhti dorazila s mladými válečnými božstvy, Malými válečníky. Starší Pokanghoya si v pravici nesl bleskové a v levici hromové šípy. Mladší Polongahoya měl v levé jelenicový míč a v vpravé ruce držel nahoydadatsia, hrací tyč. Následovali Gogyeng Sowuhti, která stoupala po bambusu jako první. Po nich začali nahoru vystupovat i lidé. Lezli zvolna , takže lidská těla časem pokrývala celý bambusový stonek.

Když první lezci vystoupili až k sipapuni a prostoupili do Horního světa, čekal tam na ně Yawpa, drozd, který je třídil: "Vy budete Hopi a hovořit hopijsky," řekl jedněm: "Vy jste Apači a budete mluvit apačsky," řekl dalším. Tak přiřadil každého člověka k jeho kmeni a jazyku a každému kmeni určil kam má jít.

Když se lidé utábořili, náčelníci řekli: "Všichni lidé dobrého srdce už přišli. Nenechme už nikoho projít přes sipapuni." Náčelník vesnice tedy šel a volal dolů: "Vy, kteří ještě šplháte, vraťte se zas dolů." Ale když lezci nedbali a vytrvale pokračovali, oba váleční bohové pevně uchopili bambusový stonek a vytáhli ho ze země. Zatřásli jím a všichni, kteří se ho drželi, spadli zpátky na Dolní svět. Náčelníci řekli: "Tak, teď už jsme v bezpečí před vším špatným."

Pokanghoya a Polongahoya se pak poohlédli po Horním světě a viděli, že tam nebylo nic, než bahno. Začali hrát nahoydadatsia (míčová hra, pp.). Kdekoli se nohama dotkli měkké hlíny, zpevněla a vznikaly na ní tráva a stromy. Pak nahrnuli bláto na velké hromady a změnili je v pohoří. Na severu vytvořili Tokonave, což znamená Černé hory, jimž běloši později začali říkat Navajské hory. Na jihu nakupili Neuvatikyaovi, běloch později nazvané Sanfranciské hřebeny. Pak odešli na východ a cestou dělali kopce, hory a stolové hory. Nakonec dospěli až k Muyovi, jíž běloši říkají Rio Grande a poblíž místa, kde dnes žijí Zuni, vytvořili solná ložiska. Když to všechno dokončili, vrátili se k sipapuni.

Gogyeng Sowuhti se jich ptala: "Kde jste byli chlapci?" Odpověděli: "Trochu jsme si hráli. Udělali jsme Horní svět pěknějším pro pohled." Jenže světlo v Horním světě bylo šedivé, takže bylo těžké posoudit, co vlastně udělali. Pokanghoya pak řekl: "Potřebujeme tady světlo." A Polongahoya dodal: "Ano, a potřebujeme také teplo."

Gogyeng Sowuhti tedy shromáždila náčelníky a šamany a řekla: "Pojďte, přinesme na toto místo světlo a teplo," a pak lidem řekla, co je třeba udělat. Vzali kus jelenice a vyřezali z ní velký disk, který připevnili na velký dřevěný prstenec. Obarvili ho bílým jílem a trochu pokropili černou. Když to dokončili poslali ten disk aby se vznášel na nebi. Udržovali ho ve výši zpěvem až do doby, než jim zmizel z dohledu. Po chvíli pak uviděli na východním obzoru světlo a jelenicový disk vystupoval zpoza okraje věcí a pozvolna stoupal nad jejich hlavy.

Teď už lidé sice viděli trochu více, ale to pořád ještě nestačilo, protože země ještě nebyla dost teplá, aby na ní mohla růst kukuřice. Gogyeng Sowuhti řekla: "Zkusíme to znovu." Udělali tedy stejným způsobem další disk, ale o něco větší a tentokrát ho obarvili vaječnými žloutky a posypali zlatě zbarveným pylem. Namalovali na něj černou a červenou barvou ještě tvář a vůkol připevnili třásně z kukuřičného hedvábí. Nakonec přidali ještě škebli na čelo. Pak opět poslali disk aby plul po nebi a zpívali za ním jak stoupal vzhůru dokud jim nezmizel z očí. Po chvíli se objevilo jasné žhnutí na východním obzoru a o chvilku později se objevil disk, který jasně zářil a celá země se stala viditelnou. Teď už lidé mohli vidět hory i další věci, vytvořené oběma válečnými bohy. Disk také vyléval teplo na zemi a lidé měli radost. Teď už měli Měsíc a Slunce.

Slunce se pohybovalo po obloze a rozprostíralo své světlo a teplo ze svých boků z kukuřičného hedvábí. Když pak zapadalo za obzor a jeho světlo vybledlo, objevil se Měsíc, takže bylo světlo, i když Slunce spalo. Lidé šli také odpočívat, ale zapomněl uklidit věci, které potřebovali, když dělali nebeské disky. V tichu noci přišel mezi těmito věcmi slídit Kojot. Když neobjevil nic jedlého, nebo co by pro něj bylo užitečné, roztrpčeně vzal hrst drobných předmětů a mrštil jimi do vzduchu. Zanedlouho se začaly třpytit na obloze. A tak teď lidé měli kromě Slunce a Měsíce i množství hvězd. Kojot také sebral hrnce s barvami použitými k jejich vyzdobení a rozlil je všemi směry. Barva pocákala skály a kopce a těmi barvami jsou označeny dodnes.

Po dalších čtyřech dnech byli lidé připraveni opustit tábor u sipapuni a pustit se na další etapu své pouti. Ale syn kikmongwi, náčelníka vesnice, náhle onemocněl a zemřel. Kikmongwi truchlil a prohlásil: "Mezi námi musí být zlý čaroděj," a dal lidem instrukce jak najít člověka se zlým srdcem, který zabil jeho syna. Nakonec zjistili, že to byla mladá žena; ta úplně poslední osoba, která prošla skrz sipapuni. Kikmongwi ji vzal za paži a chtěl ji svrhnout otvorem do Dolního světa, ale ona prosila: "Počkej, neházej mne zpátky dolů. Tvůj syn dole žije dále. Prohlédni skrz sipapuni a uvidíš to sám."

Kikmongwi se podíval dolů a opravdu viděl svého syna, jak si hraje s dalšími dětmi ve vesnici v Dolním světě. Řekl: "Ano, vidím, že je to tak. Ale v Horním světě není místo pro powaka. Musíš se vrátit do Dolního světa." Žena prosila a říkala: "Nechte mě tady. Kdyby věci šly špatně, mohu použít své schopností a pomáhat lidem." Lidé o tom pak dlouho diskutovali a jakýsi starý muž řekl: "Nechme ji. Ať zůstane v Horním světě. Je pravda, že je to powaka. Ale dobro a zlo je všude a od začátku do konce časů spolu musí zápasit. Nechme tu ženu ať tu zůstane, ale s námi jít nesmí." A tak se také stalo.

Když se přiblížil čas kdy lidé měli opustit místo u sipapuni, Yawpa, drozd, řekl: "Musíme teď přebrat kukuřici." Lidé se shromáždili kolem, zatímco on položil na zemi několik kukuřičných klasů a řekl: "Každý z těchto klasů s sebou nese jeden způsob života." Pak popsal způsob života, který doprovázel každý klas a nakonec je nechal, aby si vybrali. Vůdce Navajů rychle chňapl po žlutém klasu, 
který přinášel krátký život, ale hodně radosti a blahobytu. Sioux si vzal bílou kukuřici. Supaiové si vybrali klas kropený žlutí, Komančové červený, a Utu kukuřici pazourkové barvy. Vůdce Apačů viděl, že zbyly už jen dva druhy kukuřice, vybral si tedy tu nejdelší - trávu kwakwi se semeny na vrcholku. Pro Hopi zbylo to poslední, pahýlovitý klas modré kukuřice. A tak ho vůdce Hopi zvedl a řekl: "Byli jsme pomalí při výběru, takže si musíme vzít ten nejmenší klas. Budeme žít život plný strádání, ale bude to dlouhotrvající život. Ostatní kmeny mohou zahynout, ale Hopi přetrvají všechny nepřízně osudu." Tak se Hopi stali lidem krátké modré kukuřice.

Gogyeng Sowuhti pak pokryla sipapuni vodou, aby se místo podobalo obyčejnému rybníku a nikdo nevěděl, že je místem, z něhož se lidé vynořili z Dolního světa. Pak řekla: "Až zítra vstane Slunce, kmeny se rozejdou."

Když se objevila záře vycházejícího slunce, započal hromadný odchod. Paiutové, Apači a Navajové odešli, po nich šli Zuni, Supaiové, Pimové a Utové. Zbyli jen Bahanové, čili bílí lidé a Hopi.

Když se Bahanové chystali odejít, vůdce Hopi si povšiml, že ta kouzelnice je ještě stále v táboře. Řekl jí: "Jdi a hledej si vlastní cestu, protože my chceme nechat všechno zlé za sebou." Náčelník Bahanů pak ale řekl: "Nechme powaku jít s námi. I kdyby byla zlá, má velké znalosti, které nám jednou mohou být k užitku." Bahanové pak odtáhli z tábora a odešli na jih a ta powaka odešla s nimi.

Vůdce Hopi řekl: "Protože powaka odešla s Bahany, vyrostou v mocný lid. Naučí se zlu stejně tak jako dobru a budou znát tajemství, která nám budou cizí. Proto kdykoli se setkáme s Bahany opatrně naslouchejme tomu, co říkají, ale stůjme stranou jejich cesty. Nicméně, říká se, že ve vzdálené době jistý Bahana, jehož jméno dosud neznáme, přijde mezi nás od východu slunce a přinese přátelství, soulad a štěstí. Vyhlížejme ho. Nechť jsou mrtví pohřbíváni tváří k východu, aby ho poznali až se objeví."

Jeden ze starších Ohňového lidu se staral: "Když ten člověk přijde, jak máme vědět, že je opravdu tím, koho očekáváme?" Pak vzal malý plochý kámen, vyryl do něj obraz muže a orámoval to vzorky. Když skončil, rozlomil kámen na dvě části. Část s hlavou figury podal náčelníkovi Ohňového lidu a řekl: "Necht si Bahanové ponechají tento kus jako svědectví pro bílého bratra, který k nám přijde."

Náčelník Ohňového lidu pak dal druhý úlomek Bahanům a řekl jim: "Až Bahana, jehož jméno dosud není známo, který má přijít a přinést soulad a štěstí, půjde k Hopi, ať s sebou přinese tento kámen. Přiložíme ho k té druhé části. Když se rozbitá tabulka opět scelí, poznáme v něm toho, jehož očekáváme."

Když migrace začala Gogyeng Sowuhti řekla Hopi: "Vzpomínejte na sipapuni, kterou už nikdy znovu neuvidíte. Čeká vás dlouhé putování. Budete budovat vesnice a opouštět je kvůli novým přesunům. Ale kdekoli se zastavíte k odpočinku, zanechte tam své značky na skalách a útesech, aby ostatní poznali, že jste tam byli. Dawa na vás bude dohlížet. Nezapomeňte na něj. Zde je také Maa'saw. Tohle je jeho země, a tak lidé musí stále žít v přítomnosti smrti. Mluvte o něm dobře, ale vyhýbejte se mu. Kdyby se vás dotkl, dech života odejde z vašeho těla a půjde dolů k Maski, zemi smrti, z níž se nikdo nemůže vrátit. Je zde také Muyingwa, duch, který nechává klíčit rostliny a dělá všechny věci plodnými. Je tu Huruing Wuhti, Žena pevných substancí, která vlastní všechny ulity, korály a kovy. Také zde žije Balolokong, Velký vodní had, který řídí prameny a nosí déšť. Na cestách se budete učit o silách přírody. Hvězdy, Slunce, mraky a ohně noci vám budou ukazovat směr, kterým máte jít. Ale vašim průvodcem bude také krátká modrá kukuřice, kterou jste si vybrali. Pokud dospějete na nějaké místo kde vaše kukuřice neporoste, nebo když poroste nedozraje, budete vědět, že už jste zašli 
příliš daleko. Vraťte se cestou, po níž jste přišli, postavte si jinou vesnici a začněte znovu. Časem tak najdete zemi, která je vám určena. Ale nikdy nezapomente, že vás sem z Dolního světa přivedl jistý záměr. Když budete stavět svá kiva na náměstí, malá sipapuni ve stropě vám bude připomínat kdo jste, odkud jste přišli, a co hledáte. Skládejte písně, které vám budou budou připomínat jak byly udělány Slunce a Měsíc, jak byli lidé odděleni jeden od druhého a zpívejte je při vašich obřadech. Jen ti, kteří zapomenou proč dospěli na tento svět ztratí svou cestu. Pak zmizí v divočině a budou zapomenuti."

Podle "The Four Worlds" z The Foutrh World of the Hopis, Harold Courlander, University of New Mexico Press, Albuquerque, 1971.

Originál: http://www.hopi.nsn.us/Pages/Culture/emergence.html

Překlad © gewo 2003