Očkování a infekční teorie
Poměr velikosti základního kamene obsaženého v DNK a viru je zhruba stejný, jako poměr mezi kopacím míčem a Matterhornem. Noviny a časopisy takřka denně přinášejí zprávy o nových exaktních objevech vědy na poli genomu. Věda ukazuje, že je schopna velkých výkonů. Viděno z tohoto pohledu patří zjišťování virů do "kamenné doby vědy". Postup je tak jednoduchý, že ho ve věku genové technologie zvládnou i gymnazisté. Důkaz přítomnosti virů prostě patří k bádání včerejška...

Jenže. Virus, o němž se tvrdí, že je jejich původcem, nebyl nikdy prokázán nejen v případě AIDS a Hepatitis C, ale těžko bychom mohli jmenovat jedinou nemoc, u níž byl paralelně s onemocněním objektivně prokázán, nikoli pouze konstatován výskyt zvýšeného množství virů. Zda u nemocných zjištěné viry skutečně jsou původci chorob jimiž trpí, nebo zda se pouze ve větším množství vyskytují v jejich organizmu zásluhou prostředí vytvořeného samotnou nemocí, nebylo ve skutečnosti nikdy prokázáno.

 To, že základní tvrzení o infekcích a v důsledku toho tedy i celá infekční teorie spočívá na záměrném vědeckém podvodu, prokázal Dr. Greyson, který podrobil srovnávací analýze soukromé a oficiální záznamy Pasteurových pokusů. (Viz také Ethel Hume a R. B. Pearson) Očkování proti virům, které nebyly nikdy prokázány, to už není hloupost ani šílenství. Ve věku genové technologie je to doslova zločin.

Kdybychom se ve škole naučili pouze číst a psát, a nebyli současně vedeni k tomu, abychom rychle zapomněli samostatně myslet a chápat, mohli bychom dnes z téměř každých novin nebo časopisu "vyčíst", v jaké společnosti žijeme. Člověk, kterého by škola naučila pouze číst a nechala mu samostatné myšlení, by dnes rychle přestal doufat v budoucnost. Náš výchovný systém je velmi úspěšný. Nikdo nerozumí tomu, co čte; navíc lze úspěšně pochybovat o tom, zda šílenostem, které píší, rozumí samotní autoři...

Cirkus rozpoutaný kolem BSE politikou, pseudovědou a médii, je exemplární ukázkou sebevražedného šílenství naší společnosti. Tvrzení Ivana Illicha o "hlouposti lidstva" se v tomto světle jeví jako značné přikrášlení mnohem tristnější skutečnosti. Psychologie ovšem poukazuje na to, že člověk je schopen snášet "blbost" a "šílenství" jen po jistou "hranici bolesti", pokud u něj ovšem nejde o biologicky podmíněný stav. 
"Kdyby blbost bolela, ...", říká jedno z lidových přísloví, která mnohdy ví víc než profesoři. Lidová moudrost ví, že člověk snese vlastní hloupost a šílenství jen po určitou mez - pak buď propadne totálnímu šílenství - anebo začne myslet.

Karl Krafeld in MuM 8
(výtažek z článku)

Translation © gewo 23.6.2001