|
q
|
Oko
Ré
"Osirisova křídla" nesla dopravní prostředek přidělený
"synovi Atena". Toto patrně vyklápěcími křídly vybavené
letadlo nacházíme na jediném, zato mnohokrát opakovaném
vyobrazení.
Je to atmosférický létající stroj, poháněný náporovým
tryskovým motorem. Pohonná jednotka patrně měla vícestupňový
límcovitý difuzér, klapkou uzavřenou spalovací komoru se zapalováním,
do které bylo vstřikováno palivo a výstupní trysku.
Motory pohánějící tyto letouny neobsahují ani jedinou rotující
součástku a lze s nimi dosáhnout velmi vysokých rychlostí.
Jedinou nevýhodou je neschopnost samostatného startu. Nejdříve je třeba
dosáhnout rychlosti, při které nápor vzduchu doslova ucpe ústí
difuzéru. Teprve pak lze pohonnou jednotku nastartovat. Motor tohoto
typu poháněl i německou V-1.
Stíhací letoun s náporovým motorem zkoušel roku 1947
francouzský konstruktér Leduc.
Letadlo typového označení LEDUC
010-01 (na dalším obrázku je mnohem rychlejší typ
022-01 s kabinou umístěnou v centru difuzéru),
dosahovalo rychlosti 900 km/h. Výkon motoru 15,7 kN (1600 kp); rozpětí
křídel: 10,5 m; délka: 10,25 m.
Prototyp, vážící i s palivem 3000 kg, byl vynášen pod trupem jiného
letadla. Po odpoutání od nosiče se při střemhlavém letu vyvinul ve
spalovací komoře dostatečný tlak a pilot nastartoval motor.
Stroj se nakonec neuplatnil v soutěži s letadly poháněnými turbínovým
tryskovým motorem pro malou manévrovací schopnost, danou minimálním
rozpětím pracovního režimu motoru, a neschopnost samostatného
startu. (Armáda měla vyšší požadavky a Leduc projekt neprosadil
proti známé Mirage firmy Dassault.) Pro přímý kontinuální
let z místa na místo bylo toto letadlo docela vhodné.
V indické Kalidase je popsán 2800 km dlouhý let Rámova
vimanu, pilotovaného "opičím králem Hanumanem" z
Indie na Srí Lanku (Cejlon). Zajímavý byl zejména jeho způsob letu
- pilot vyvedl stroj vysoko nad mraky, nato opět klesal a znovu nabral
výšku... Je docela možné, že i tento stroj používal náporové
tryskové motory a pilot šetřil palivo dlouhými pasážemi klouzavého
letu. Na konci klesání, kdy dosahoval nejvyšší rychlosti, opět
nastartoval motor, vystoupal do patřičné výšky atd.
Teď je ovšem jasné, proč se farao setkal s Atenovým synem v podzemních
prostorách Duatu. Cestující, "vtělený" v pyramidových
textech do faraa, nakonec použil - k cestě do prostoru mimo atmosféru
- loď na "Setových křídlech" (poháněnou raketovými
motory), zatímco jeden
z "bohů", který právě přistál na
Zemi, čekal na stroj poháněný náporovým tryskovým motorem (užíval,
jak bychom dnes řekli: "křídel typu Osiris").
Ke startům v podstatě stačilo letiště vybavené katapultem, například
vodicí drážkou osazenou lineárním motorem, aby letadlo ještě na
zemi dosáhlo potřebného startovního zrychlení.
Tato pasáž obsahuje ještě jedno velmi významné sdělení: přítomnost
Atenova syna je dokladem toho, že jde o původní reportáž,
mytologizovanou až později! Nelze očekávat, že by zde dotyčná
osoba, která tu byla náhodou a také nikde jinde v egyptské mytologii
nefiguruje, čekala na každou "duši" libovolného adepta na
"cestu do jiného Světa"!
Fantastické? Přitažené za vlasy? Ani ne.
S modely podobných letadel se setkáme v Muzeu zlata v jihoamerické
Bogotě. (Jeden z nich se stal symbolem Ancient Astronaut Society
- Archeoastronautické asociace.)
Ale nejen v Jižní Americe! Podle popisu vzdušného souboje Setha a
Hora létal Horus, jehož erbovním ptákem byl sokol, na stroji zvaném
"NAR" - "ohnivý sloup". Je vyobrazen jako křídly
vybavený válec bez ocasních křídel a směrovky. Podívejme se ještě
jednou na stylizovaný obrázek,
zřejmě jediný, který se zachoval.
V přední části vidíme dvě "oči" a vzadu čáry naznačující
pohyb. "Oči Naru rudě zářily", praví legenda. Před narem
proto jsou znázorněny paprsky... říkají egyptologové. Jiní v
tomto vyobrazení vidí "zlého sumce"...
Z popisu průběhu souboje se dovídáme, že po zásahu paprskem ze
Sethova létajícího stroje přišel Horův "nar" o jedno
oko. Horus pak k dalšímu boji musel použít jiný stroj, velmi záhadný
"Raúv disk". Je škoda, že pro popis Sethova "přibližovadla"
nezbylo v historii zaznamenané Horovými příznivci místo. O tom, jak
asi ve skutečnosti vypadalo, a kdo vlastně byl Seth, se můžete dočíst
v knize Bestseller v kameni.
Prohlédneme-li si obrázek "ohnivého sloupu" opravdu důkladně,
v první řadě zjistíme, že dosavadní výklady podávali odborníci
na mumie, kteří nemají o technice ani ponětí! I z velmi stylizovaného
náčrtku je totiž na první pohled zřejmé, že zobrazený předmět
je tryskové letadlo, aerodynamicky i stylově velmi moderní koncepce.
-- Má dvě paralelně umístěné pohonné jednotky, jejichž opláštění
tvoří trup. Takzvané "oči" jsou evidentně sací otvory
motorů.
-- Domnělé "paprsky" před přídí znázorňují proudění
nasávaného vzduchu! S největší pravděpodobností jde o náporové
reaktivní motory s vzájemně asynchronním zážehem. Klapkami nasávacích
otvorů prošlehávaly plameny ze spalovacích komor a... "...oči
Naru rudě zářily..." Ten, kdo nakreslil původní obrázek,
musel princip pohonu znát, jinak by proudění vzduchu do difuzérů a
z trysek motorů neznázorňoval!
Při vzdušném souboji došlo k vyřazení jednoho z motorů (...jedno
"oko" osleplo...). Výkon pohonu značně poklesl a Horus -
Sokol - tehdy musel přistát a přesedlat na zapůjčený stroj.
|
|