|
q
|
Síla
geparda
Ve stěně šachty vidíme schematický řez jednou z
obrovských cívek s pravděpodobně zevnitř chlazenými vodiči
(supravodič?). Několik na sebe položených cívek společně tvoří
stěny 350 metrů dlouhého vertikálního tunelu - "hlaveň"
lineárního katapultu. Legendou opředený "sloup Ded" pak
skutečně plní funkci jakési "výtahové šachty". Texty
nelžou.
Tahem kontinuálně spínaných magnetických polí sedmi stále delších
cívek byla loď zpočátku relativně měkce a dynamicky urychlována.
V ústí kanálu už letěla téměř stejnou rychlostí, jaké naše
nosné rakety dosahují po spotřebování paliva těžkého a zbytečně
zvedaného prvního stupně. To rázem vyjasňuje záhadu symboliky
gepardů a potvrzuje shora uvedenou úvahu:
Jde o grafické znázornění dynamicky působících
elektromagnetických sil!
Všichni známe ladný způsob běhu geparda, nejrychlejší kočkovité
šelmy. Rozbíhá se s neuvěřitelným zrychlením, ale běží jen krátce
a poměrně rychle se vyčerpá! Je na místě složit hlubokou poklonu
umělci, který tohoto přirovnání použil. Dokonaleji to opravdu
vystihnout nelze. Tyto síly opravdu "otevíraly ústa země",
jak to při pozdějších obřadech možná naznačovali kněží oblečení
do (podle egyptologů) "leopardích" kožešin.
Pruhovaný háček (žezlo faraónů), "klíč k ústům země",
symbolizoval "kabel, který musí být připojen". Zajímavé
je, že i dnes zakreslujeme vysokonapěťové kabely v technických
výkresech proužkované...
Loď na obrázku je v pohybu - nádrže natankovány, kabina je
nad zemí a "gepardí síla" působí! Zážeh raketových
motorů následoval v okamžiku, kdy počáteční urychlovací impuls
lineárního motoru ztrácel účinek, tedy v poměrně velké výšce.
Pro nezasvěceného pozemského pozorovatele zůstal význam podivných
nástaveb pod kabinou, zaklopených motorů, které zblízka nikdy neviděl
v činnosti, navždy nevysvětlenou záhadou.
Schemata
v "Knize mrtvých"
Schematické znázornění principu činnosti "kočičího
výtahu" najdeme i na dosud nevhodně interpretovaném obrázku
"otevírání dvojité brány nebes" - podle Sitchina
"vrat ústí raketového sila". Domnívám se, že
"dvojitou bránou nebes" je míněna až vstupní (přechodová)
komora mateřské lodi, připravené přijmout přilétající loď!
Obrázek
je podle mého názoru velmi zdařilým znázorněním působení
kontinuálních elektromagnetických sil, které postavou Hora
symbolizovanou loď netlačí, ale doslova vytahují
z podzemní šachty. Po stranách šachty symetricky rozmístěné
postavičky (pravděpodobně v sedmi patrech nad sebou) napínají symbolická
"lana" přes imaginární kladky. Sám o sobě jako velmi
potentní zobrazený Horus (někdy sokol) je synchronizovaným
tahem zdvihán ke hvězdám! Po stranách šachty jsou
vyobrazeny podzemní prostory se službu konající obsluhou odpalovacího
zařízení.
Aby se pomyslná "lana" neslila v jedinou čáru, a smysl působení
postavičkami zosobněných sil zůstal zachován, musel kreslíř zešikmit
stěny šachty. Nákres tedy není věrným zobrazením činnosti otevírání
jakýchsi neexistujících vrat (navíc směrem dolů a dovnitř!), ale
schematickou obrazovou nápovědou, umožňující pochopit princip.
Hřmící "Setova křídla" se rozprostřela až vysoko nad
zemí.
Myslím, že v této souvislosti a z tohoto pohledu je bezpodmínečně
nutné nově interpretovat doprovodné hieroglyfy, a nejen u tohoto obrázku!
Také kořeny Echnatonovy "monoteistické náboženské
revoluce" je pravděpodobně třeba hledat jinde než ve
"slunečním kultu". Atonův
disk není symbolem slunečního boha! Na některých
reliéfech zobrazené ruce, patřící kulovitému objektu považovanému
za Slunce, možná demonstrují možnost zachycení ze Země přilétajících
těles, nebo jde o určitou variantu vyjádření "kultu
kargo". Oporou první verze je "ankh", zobrazený poblíž
vstupního otvoru (brány nebes?)...
Jak
provrtat vzduch
"Horovým okem", měnícím barvu z modré na červenou,
je pravděpodobně míněna vysokým napětím nabitá hlavice lodě! Na
originálu má oranžově červenou barvu.
Na tomto místě je vhodná zmínka o několika nedávných pokusech
ruských vědců. Podle názoru fyzika V. A. Ažaži není
vyloučeno, že před tělesem vyzařujícím oblak plazmy dochází k
anihilaci elementárních částic iontů, čímž vzniká jakési umělé
vakuum. To by umožňovalo dosahovat neuvěřitelně vysokých rychlostí
i v atmosféře!
Roman Avramenko uskutečnil na fyzikálně-technickém ústavu
Ruské akademie přírodních věd přesvědčivý experiment: Ze zvláštního
zařízení při něm byly rychlostí 2m/s (7200 km/h) vystřelovány
kovové kuličky v ionizovaném prostředí. Podle dosud všech známých
zákonů by takovou rychlostí letící objekt musel vytvořit mohutnou
rázovou vlnu. Jenže kuličky v daném případě letěly aniž by je něco
brzdilo. Bylo zjištěno, že se kolem nich vytvořil plazmový
plášť, který odpor vzduchu minimalizoval.
Vypovídají slova "...bohové dole hovořili s bohy nahoře..."
o spojení mezi základnou a posádkou mateřské lodě, nebo o
komunikaci mezi obsluhou podzemního pracoviště a energetickou centrálou
na povrchu? |
|