Totalita v USA. Bushovou válkou k ropě.
Miliardy Bushova a jiných klanů
Autor Ladislav Zajicek
Stačí se trochu proběhnout po Inetu ve faktických údajích a hned se vám kontext posledních událostí jeví v dost jiném světle. Bush
& spol. moc nepočítali právě s Inetem - ten za předchozích válek neexistoval.
Americký senát odmítl všechny dodatky antiteroristického zákona, navrhované senátorem
Feingoldem, který se snažil zachovat minimální zdání ústavnosti - ale jen zdání. Senát poslal všechny jeho pokusy o zdání ústavnosti ke všem čertům poměrem hlasů 96:1 a propustil návrh zákona do Kongresu - ten o něm bude jednat a hlasovat asi ještě dnes.
Jak píše redaktor Slashdotu v úvodním odstavci k diskusi Senate Trashes Civil Liberties;
House to Vote
Today, návrh zákona vidí teroristy pod každým kamenem. Jde o likvidaci občanských svobod.
Podle vlády USA je zřejmě třeba zničit svobodu, aby se svoboda zachovala (Hi, George O.). Ve jménu upevnění moci vládců USA.
Nátlak vládní oligarchie USA jde i proti novinářům. Vládní panáci trdlující při svých prohlášeních před kamerami, už novináře zcela přímo dehonestují.
Do "zajímavé" situace se dostal redaktor NBC. Ten v jednom pořadu řekl, že když někdo cíleně zemře v letadle, není zbabělec. Zbabělejší je ten, který hází rakety někam
2000 mil daleko. Redaktor tak reagoval na jednoho vládního činitele, který to vidí opačně. Jistě, dá se o tom diskutovat donekonečna... Podstatné ale je, že se
dotyčný vládní činitel těžce rozbrežněvil a zahájil proti redaktorovi tažení. Dvě korporace
nato odvolaly inzerci v NBC. Protože NBC patří korporaci Disney, vyšlápla si na redaktora a přinutila ho k veřejné omluvě. Redaktor je teď na tiskovkách vítán neskrývanými posměšky vládních papalášů
(viz také článek v Britských listech). Jiný redaktor řekl, že je v "public" rádiu nucen k podpoře válečné propagandy. Totalita propuká.
Velmi "zajímavé" jsou vazby v soukromých podnicích George Bushe seniora. Největším z
jeho finančních podniků je Carlyle Group. Jedny z prvních miliónů USD do ní investovala
ben Ladinova rodina. Část pozadí odhaluje článek It Helps To Have Connection
na serveru "Eyes On America".
Dallaský státní zástupce Robert Jordan byl tento čtvrtek jmenován vyslancem USA v Saúdské Arábii (sídlo v Rijádu). Jordan nemá vůbec žádné diplomatické zkušenosti. Ale má zásluhy za Bushův klan. V roce 1990 hájil G. W. Bushe proti obžalobě z manipulace akciovým trhem. Bush
senior tehdy odprodal 60% akcií své firmy Harken Energy Corp., a to pouhé dva měsíce předtím, než jejich cena spadla o čtvrtinu. V době vyšetřování už byl Bush presidentem USA. Šéfem úřadu pro dohled nad akciovým trhem (SEC) byl
jeden z největších Bushových fanoušků, J. Breeden. Po něm nastoupil Bushův soukromý právník J. R. Doty, který koupil část akcií Bushova baseballového týmu Texas Rangers (Bush
sen. ho koupil i se stadiónem).
Zpět k Jordanovi ten je koproračním právníkem firmy Baker Botts. Ta sídlí v Dallasu. Má úřad i v
Riádu - a ejhle!, náhle je jasné proč je vyslancem v Saúdské Arábii právě
on. Jordan právně zastupuje polovinu ze stovky (Fortune 100) největších korporací. Mezi nimi i
Bushovy Carlyle Group (G. W. Bush má křeslo v jejím vedení).
Odkud název Baker Botts? Od Jamese Bakera, ministra zahraničí Bushovy vlády. Nyní je konsultantem Carlyle Group. Baker
je spolužákem nynějšího ministra obrany USA, D. H. Rumsfelda a spolubydlícím F. C. Carlucciho
na koleji Yalské university. Carlucci byl ministrem obrany USA za Reagana, dnes
je předsedou Carlyle Group.
Současný president, G. Bush jun., byl v letech 1990-94 ředitelem firmy Caterair, patřící Carlyle Group. A kdo sedí ve vedení Carlyle Group? Budete překvapeni:
Bývalý premiér Británie, John Major, bývalý president Filipín, Fidel V. Ramos,
bývalý president Jižní Koreje, Park Tae Joon, bývalý president Deutsche Bundesbank, Karl Otto Pohl, jeden
bývalý generál, předseda SEC, předseda Světové zdravotnické organizace
(WHO), atd. Tržní hodnota Carlyle Group je odhadována na cca 12 miliard USD.
Článek The Carlyle Group: ex-government officials cash in odhaluje finanční pozadí Carlyle Group. Tato korporace patří k těm, které skupují hluboce podceněné (ev. záměrně
"na kolena sražené") firmy "za babku" a pak je se ziskem prodávají.
Tento "byznys" mohou provozovat jen ti největší boháči. Zisk z tohoto přeprodeje činil za posledních 10 let 34%. Carlyle Group se díky
vybranému osazenstvu stala jednou z nejmocnějších korporací ve světě miliard (USD).
Její dveře jsou otevřené všem bývalým i stávajícím vládním papalášům. Bush
sen. se nedávno jménem Carlyle Group setkal s králem Saúdské Arábie a nato s
jihokorejským premiérem, který Bushově Carlyle Group uhlazuje cestu ke koupi KorAm Bank, která patří k nejsilnějším v regionu.
Za každé vystoupení ve prospěch Carlyle Group dostává Bush až 100 000
USD. Zájmy Carlyle Group jsou úzce spjaty se zájmy současné Bushovy administrativy, jakož i
se zájmy jiných vlád a korporací po celém světě. Carlyle Group vlastní většinové podíly 164
firem, které loni měly 70 000 zaměstnanců a obrat 16 miliard USD. Do Carlyle Group investuje kolem 450 subjektů - převážně velkých penzijních fondů a bank. Je jedenáctým největším dodavatelem zbraní v USA (např. tanků). Hodně investuje
také do telekomunikací, samozřejmě spravovaných státní administrativou. Carlyle Group má
rozpracováno několik "obranných" vojenských projektů, o nichž má
rozhodnout US vláda (čili kamarádi Carlyle Group).
O úzkém sepětí mocenské vládní špičky s korporacemi se dočtete v článku
The Bush cabinet: a government of the financial
oligarchy. Lítají tam stovky miliónů USD snad z každého kouta. Takzvaný antiteroristický zákon,
jehož smyslem je lidi umlčet a udržovat v permanentním strachu, přesně zapadá do celkového scénáře dalšího vývoje ve stylu Carlyle Group.
Zaujaly mě některé komentáře a analýzy "neviditelných" cílů současné,
Bushem rozpoutané války (Bushův klan mj. patří k texaským naftařským klanům). Abych se nenechal unést pouhými komentáři, hledal jsem fakta.
Zcela nestranná jsou k nalezení například v přehledu budoucích ropných toků, viz
The Geopolitics of Oil in Central
Asia.
Ropné a plynové zdroje střední Ásie prošly od 18. století mnoha proměnami. Hrály svou roli i v
Hitlerově tažení na Kavkaz, především na Baku. Po ukončení 2. světové války se SSSR soustředil hlavně na těžbu na Sibiři. Po
jeho rozpadu, a získání jakés takés nezávislosti na Kremlu, se naleziště v Kaspickém moři, Ázerbájdžánu, Kazachstánu a Turkménii opět stala středem různých zájmů. Důvodem je i to, že naleziště na Aljašce a v Severním moři
budou od roku 2015 postupně vyčerpána. V postsovětské Střední Ásii jsou obrovská naleziště,
jenže ve větších hloubkách, než kam se byla schopna dostat sovětská technologie. Protože místní spotřeba ropy a plynu je malá, většina
vytěžených surovin může být exportována (40 miliónů tun už v roce 2005).
Ropu a plyn je ovšem nutné dopravit na místa určení. Proto už delší dobu
existuje několik projektů na stavby ropovodů. Z nich budou těžit nejen
zdrojové, ale i země přes jejichž území povedou. A samozřejmě překupníci.
Ropovod v dimenzích střední Ásie není levná záležitost,
přijde na několik miliard USD. Pro transport ropy ze střední Ásie existují čtyři základní směry.
Severní by se nejvíc líbil Rusku - stačilo by ho napojit na stávající síť na
jeho území. Tento ropovod by ale musel vést přes nepokojné území Čečenska. Západnímu směru fandí Ázerbajdžán, Turesko, Gruzie
i USA. Turecko by chtělo přivést ropovod až ke Středozemnímu moři. Jenže
odhadované náklady činí 3 miliardy USD a ropovod by vedl přes nepokojná území Kurdů. Jižní cesta je nejekonomičtější. Vedla by do sítí ropovodů Íránu,
což se ovšem nelíbí USA, a proto tuto variantu vetovaly. Východní cesta Čínou by byla nejdelší a nejdražší. Ale Číně by se líbila.
A teď pozor - jihovýchodní cesta, na niž sází americká korporace Unocal, vede přes Afghánistán (až do Indie). Ještě koncem minulého desetiletí byla považována za geograficky smysluplnou, ale politicky nemožnou. Po rozbombardování Afghánistánu, podřízení
Pákistánu, příchylnosti Indie a novém velkém přátelství Ruska a zemí střední Ásie s USA se
vše jeví docela jinak. Americké korporace by mohly vést ropovod přes Afghánistán. A protože zatím nic nenasvědčuje tomu, že by USA nechtěly zabrat sítě ropovodů a
jihoíránská naleziště ropy a plynu, mohlo by něco téci i tamtud.
Ale to stále ještě není všechno! Nemálo geologických průzkumů naznačuje, že pod povrchem Afghánistánu
mohou být velmi bohaté, dosud nikdy nevyužité zásoby (velká naleziště jsou
zejména na severu země). Afghánistán by tedy nebyl pouhou tranzitní zemí
pro cizí ropu a plyn, ale i jejich zdrojem.
Nemohu si pomoci, ale k této verzi kořistnické imperiální války bych se velmi klonil (bude toho v ní mnohem víc, především zavedení globální totality ve prospěch státních a korporačních mocenských kruhů).
Zdroj: BAJT
Co zřejmě nebudete
- ale měli byste - vědět
o skutečném Afghánistánu
Článek Limbs of no body na serveru The Iranian je předlouhý, ovšem zevrubně informativní a po všech stránkách vynikající. Četl jsem ho snad dvě hodiny s očima navrch hlavy. Otevřel mi je. Popisuje krušnou historii Afghánistánu v kontextu se vším možným, co ho kdy ovlivňovalo a ovlivňuje. Představím jen heslovitý výtah podstatných faktů vypovídajících o tom, v jakých kleštích Afghánistán je, jak se s ním v cizích zájmech bezohledně manipuluje a jaký dopad to má na životy jeho obyvatel. Na ty svět kašle, protože sevření Afghánců do kleští se skvěle hodí parazitům, kteří je drží ve svých rukou na mnoha místech světa.
Autor článku Mohsen Makhmalbaf natočil dva filmy o Afghánistánu ("The Cyclist" v roce 1988 a letos "Kandahar"). Procestoval celou zemi a poznal ji velmi důkladně. Autor hned na začátku článku uvádí příklad prapodivného přístupu k Afghánistánu - zatímco po vyhlášení Talibanu o chystaném zničení největší sochy Buddhy na světě se mohla OSN a celý Západ zbláznit, milión lidí umírajících hladomorem nikoho nebere, ani co by se za nehet vešlo.
Jak vznikl Taliban? Manipulací hladových Afghánců v mocenských zájmech Pákistánu. Ještě před získáním nezávislosti Pákistánu na britské Indii Britové stanovili, že za 100 let bude Afghánistánu vráceno jeho území Paštúnestán. Nedlouho poté Pákistán vyhlásil svou nezávislost na Indii (mj. náboženské důvody) a Paštúnestán připadl jemu. Mezinárodní společenství uznává, že Afghánistán má dostat své území zpět. To se mělo stát už před šesti lety. Paštúnestán je ovšem polovinou území Pákistánu. Ten o ně přijít nechce. Proto si vymyslel podrazáckou fintu. Pro hladové Afghánce zakládal fundamentalistické školy, kde dostali najíst. Cílem bylo, vytvořit hnutí, jehož prostřednictvím by Pákistán ovládal Afghánistán, který by pak "zapomněl" na Paštúnestán. To hnutí dostalo název Taliban. A velmi rychle se začalo prosazovat v občanské válce, až ovládlo většinu Afghánistánu.
Už od invaze SSSR do Afghánistánu před dvaceti v zemi vypukl silný proud emigrace. Šla dvěma směry. Do Íránu, kde se dalo vydělat na živobytí, nebyla tam ale moc velká svoboda a Afghánci tam byli lidmi druhé kategorie. A do Pákistánu, kde je obrovská chudoba, ale mnohem větší svoboda. V Pákistánu jsou nejvyšší mzdy nižší, než nejnižší platy v Íránu. Hranice nejvyšších mezd v Pákistánu se blíží 50 centům denně.
Podnes emigrovala třetina Afghánců, jejich velká část nechce žít v nekonečných válkách, chce žít normálně (2,5 miliónu uteklo do Íránu, 3 milióny do Pákistánu). Země je zplundrovaná, nemá infrastrukturu, nedá se tam živit ničím, co je obvyklé ve všech zemích kolem. Hladomor. Takřka výhradním produktem jsou drogy, především opium (islám zakazuje užívání drog - ty se berou i jako nástroj likvidace Západu). "Díky" touze lidí emigrovat a obchodu s drogami je Afghánistán plný velmi nebezpečných překupníků, pašeráků a převaděčů.
Za převedení do íránského Teheránu převaděči chtějí takřka $5,000 za osobu. Pokud na to zájemce nemá, může poskytnout jako rukojmí dceru ve věku 12-14 let. Tyto dívky jsou ve svém zajetí zcela k dispozici gangsterům. Málo z nich se ze zajetí dostane (jejich počet se odhaduje na několik desítek tisíc). Rodina dívky musí splácet dluh převaděčům (to se týká i těch, kteří se upsali, protože gangsterům nemohli nabídnout ani tak mladou dívku). Pokud se placení zadrhne, následují únosy členů rodin a vydírání. A lichvářská procenta rychle narůstají.
Autor popisuje, jak jel autobusem z Afghánistánu směrem k Íránu. Byli v něm chudí Afghánci a drogy. Autobus několikrát měnil řidiče v naprosté pustině vždy, když se odněkud vynořila skupina překupníků, která od momentálního řidiče koupila celý autobus se vším všudy i s cestujícími. Prodejce odjel na kole, kupec se ujal řízení a směřoval na území pod kontrolou další skupiny překupníků, se kterými všechno zase vyšmelil. Cena šla stále nahoru.
Únosy, terorizování i zabíjení běžných obyvatel gangsterskými skupinami je dost běžné. Nikdo si nemůže být jist doslova hodinou ani minutou. V jednom příhraničním městečku u Íránu gangsteři zavraždí průměrně jednoho obyvatele týdně. Za posledních 20 let ale byl zastřelen průměrně jeden Afghánec každých pět minut.
Strašnou věcí, pro kterou má spousta odporných parazitů po světě zájem na současném zbídačeném stavu Afghánistánu, je ilegální obchod s drogami z Afghánistánu. Jeho příjem z drog je půl miliardy USD ročně. Ale po světě se prodá za 160-násobnou cenu, tj. za 80 miliard USD (celkový obrat černého obchodu s drogami je 400 miliard USD ročně, takže Afghánistán je v tomto směru na čelných pozicích). Drogy jdou ze země hlavně do kapitalistických zemí, včetně USA. Mafie, které s nimi kšeftují, potřebují udržet Afghánistán v totální bídě, tj. i rozvratu. V tom si notují s Pákistánem. Jedině decimovaný Afghánistán jim bude dodávat drogy tak lacino, že na nich budou mít neskutečné zisky (na afghánských drogách mají 79,5 miliardy USD ročně). Tyto mafie údajně podplácejí politiky v mnoha zemích. Ti pak hájí zájmy mafiánů ve státních institucích. Co mafiány (i Pákistán) ohrožuje, je stabilita a prosperita Afghánistánu.
Drogy po Afghánistánu přenášejí nejčastěji lidi na svých zádech. Kromě pytlů s drogami mají na zádech kalašniky, aby ochránili svou lidskou karavanu před zlodějskou konkurencí. Karavany ale necestují jen po území Afghánistánu - nesou svůj náklad i přes další země. Část drog se přepravuje letecky. Kolem transportu drog je spousta únosů a vražd.
Před invazí SSSR byli Afghánci převážně zemědělci. Po napadení země se chopili zbraní. Odchod SSSR je ale nevrátil k farmaření. Zvykli si na nové "zaměstnání" - partyzánství. Po krachu sovětské agrese si okolní země, USA a Rusko rozebraly mezi bojovými skupinami své favority, které podporovaly. Afghánci se začali vyvražďovat mezi sebou. Jejich snem se stalo ovládnutí zcela rozvrácené země. Taliban teď vyhrává k velké radosti Pákistánu a celosvětových drogových mafií. Afghánistán je už mnohem zplundrovanější, než byl po skončení agrese SSSR.
Taliban nejen zavádí nejextrémnější formu islámu, ale i extrémní tresty za různá provinění. Afghánci někde Taliban vřele vítají. Např. obchodníci s různým běžným zbožím byli nestále přepadáni hladovými lidmi a ozbrojenými skupinami. Po příchodu Talibanu mají takřka úplný pokoj od rabování. Za krádež čehokoli následuje useknutí ruky. Na území pod správou Talibanu se skoro zcela přestalo krást. Taliban mj. odzbrojuje všechny obyvatele na "svých" územích - tím skončilo nekonečné násilí a vraždění obyvatel bojovými skupinami i různých skupin a sekt mezi sebou. Zbraně mají jen příslušníci Talibanu.
Podle analýzy OSN milión Afghánců čeká smrt hladem během několika dalších měsíců. Na Afghánských ulicích jsou ležící, zcela vyčerpaní lidé. Protože už nemají zbraně, nemohou loupit, aby se najedli. Nemohou vůbec nic, čekají jen na příchod smrti.
Nejpočetnějšími oběťmi vlády Talibanu jsou ženy. Všechna možná práva jsou jim odebrána. Na sobě musejí nosit "černý pytel", nesmějí chodit do škol. To ovšem nemohly ani předtím (95% dívek/žen nepoznalo školu před Talibanem, teď je to 100%). Muž si může vzít ženu, když si ji koupí. Kupují a prodávají se 10-leté dívenky. Dokonce tak, že tytéž dívky jdou od jednoho muže ke druhému (takový kupně/prodejní kolotoč). Věkový rozdíl mezi spolužijícími muži a ženami je 30 až 50 let. Mnoho domů je harémem jednoho muže. Nějak provinivší se žena může být kamenována až k smrti. Doktorky neexistují. Jen doktoři. Pokud chce žena vyšetřit, smí s doktorem jen mluvit, ale nikoli ona sama, leč prostřednictvím svého otce, manžela nebo syna. Souhlas ke svatbě nedává nevěsta, ale otec nebo bratr. Podle některých zpráv vznikají tajné dívčí školy v domácnostech, aby se dívky naučily aspoň číst a psát.
Afghánistán potřebuje jedno - zbavit se všech vnějších manipulantů a starat se o jídlo pro všechny. Ne o dovoz sušenkových milodarů, ale o sázení a sklizeň plodin i chov zvířat. Teprve po nakrmení lidí lze uvažovat o dalším. Taliban lidi nenakrmí, i když jim poskytuje rapidně větší bezpečí ve srovnání s tím, v čem žili celé dvacetiletí válek. Dokud bude Afghánistán považován jen za hrozbu světu a bude se brečet nad každou sochou, kterou Taliban rozbije, leč všem bude liž pic, že manipulovanými válkami a hlady umírají milióny lidí, dotud se budou v Afghánistánu dít samé tragédie. Ty se mohou občas stát infekčním agens.
Afghánci už nemají kam ustupovat, čeho se vzdát, než vyprahlé, zdevastované země. Teď jim tam ještě nasypat rakety, bomby, tlupy Rambů apod., by byla trefa hodně mimo, s dalšími děsivými důsledky. Afghánistán je v oprátce. Sám se do ní nezahnal. Před invazí SSSR to byl jeden z ideově modernějších islámských států. Co je z něj teď, si mohou připsat sami sobě politici a kšeftsmani okolních zemí i tzv. světových mocností. Měly by se chytit za nos a udělat něco pro to, aby smyly svou vinu a nerozjížděly další kolotoč hrůz, pomst a nejhroznějších odvet.
Pokud si tedy budete chtít odpovědět na otázky
kolem finančně spekulativního pozadí teroristického ataku na USA, máte
informací k přemýšlení víc než dost. Manipulace, drogy, zločinnost,
miliardy USD mafií, cizí zájmy... ... a uprostřed toho všeho umírající
milióny Afghánců, z nichž někteří mohou spatřovat "řešení"
tragédie své i svého lidu ve svaté válce.
Zdroj: BAJT