Symfonie o Novém světě

Články v našem i světovém tisku nepříjemně připomínají hrdinské ódy známé z dřívějších let... Moc se v nich mluví o odvetě za prolitou nevinnou krev. Každý, kdo se kdykoli pro jakoukoli ideologii snažil "spasit svět", kupodivu VŽDY prolil krev nevinných obětí. Jenže dějiny píší vítězové a ani tentokrát to nebude jinak. Těžko také hovořit o tom, zda je někdo zbabělý nebo ne. Nebojí se jen hlupáci. Vojáci potáhnou na bojiště, i když se hrozně bojí, vládnoucí nebudou zbabělí, protože budou jako vždy jen tlouct hubou a na bojiště nemusí... Lidé, kteří zůstanou doma a budou chodit jako obvykle do práce také nebudou zbabělí, protože bojovat za ně budou jiní... "a všechno je přece tak hrozně daleko, až kdesi na druhém konci světa"... Nikdo se nad tím pořádně nepozastaví - prostě je to tak, jako vždy.

Zvykli jsme si analyzovat události, vydávat a diskutovat komentáře, sestavované na základě zjevného i domnělého, přeme se o naprosté hlouposti a k radosti těch, jimž by měla platit naše pozornost, překrýváme skutečnosti stále větší hromadou nesmyslů a prázdných slov.

Zkusme to jednou jinak a začněme chápat všechny věci v širokých dějinných souvislostech. Skrytý "mločí" systém totiž má jednu ohromnou vadu, podle níž lze ledasco vystopovat. Vyjdeme-li ze zkušenosti, že se propagandistický aparát soustředí především na to, co je třeba ukázat v jiném, požadovaném světle, můžeme se chopit příležitosti, která se nám tímto nabízí. Berme tedy každou omílanou zprávu a priori jako lež a snažme se zjistit, co se jí má zakrýt. K tomuto uvažování mne přivedlo pár náhod a pár starších poznatků, které se čirou náhodou jaksi setřásly dohromady při čtení několika nahodilých článků.

Kdo za tím stojí
Chceme-li se dobrat k jádru věci, musíme začít myslet studeně racionálním způsobem. Lidé neexistují, jsou jen živé pracovní jednotky, jejichž hodnota, spotřeba a použitelnost je vyčíslitelná. Pomineme tedy populistické řečičky o "právu", "bezpráví", "obětech" a podobné excesy. 
Je naprosto evidentní, že veškeré dřívější i moderní války, a dokonce i některé strašlivé epidemie, vyvolali aktéři skrytí v pozadí. Je jedno, zda nosili oblek, bílý plášť či sutanu -  jejich společným božstvem byla je jediná hodnota - MOC. Moc symbolizují peníze. Peníze, jichž moc trochu pohodí svým sluhům, aby si za ně, podle kasty, mohli pořídit symboly, které je odliší od jiných sluhů. Máme co do činění z něčím, co není vázáno náboženstvím ani ideologií - to obojí je jen pastvou pro "chudý lid". Oba tyto nástroje vždy sloužily a nadále slouží jen jako krytí; jde pouze o víceméně rafinovanými způsoby zneužívané velké myšlenky, schopné nadchnout "široké masy". Manipulátorům přitom vůbec nezáleží na obsahu ideologie jako takové (může to být křesťanství, islám, komunizmus, fašismus), ale na její použitelnosti ve smyslu dosažitelnosti skrytých záměrů. 

Samozřejmě - dnes nelze "oprášit" historickými událostmi diskreditovaný komunizmus nebo fašizmus. Události, které s sebou přinesly, jsou v povědomí ždímaných mas dosud velmi živé. Je tedy nutné začít s něčím jiným. A zde se v první řadě nabízí v posledních desetiletích poněkud zanedbávaný náboženský aspekt. Síla náboženství spočívá v hluboce zakořeněných dogmatech, udržovaných vysoce organizovaným a rozvětveným administrativním aparátem, jehož funkce jsou více než aspektům víry podřízeny světské ekonomice. Vzhledem ke zmíněnému úpadku pozornosti a senzibility vůči křesťanským církvím je infiltrace "mloků" do systému velice snadná. Nesmí se ovšem stát jeho součástí - pevným spojovacím článkem jsou i zde především PENÍZE. Na druhé straně je zde náboženství, vycházející ze v podstatě stejných myšlenek a tradic, provozované převážně v zemích, programově označovaných za "zaostalý třetí svět". 

Studiem historie zřetelně nadnárodního, celosvětového finančního impéria, dospějeme k jedinému závěru: jsou zde tací, kteří byli schopni mocí peněz dosadit k moci Lenina a penězi podávanými toutéž rukou byli financováni Hitler a současně i Stalin. Tací, kteří jen proto, aby vtáhli různé země do dluhů, a tím i područí moci peněz, vyvolali první i druhou světovou válku i válku Severu proti Jihu, přičemž vždy podněcovali a financovali obě strany k vlastnímu prospěchu. Tito "lidé" se nikdy neštítili a nebudou štítit ničeho, co jim pomůže k definitivní světovládě. 

Geneaologie klanu odpovědného za uzurpaci světových financí i s tím spojené neomezené moci, bez ohledu na původ či barvu kůže těchto osob, naprosto průkazně dokladuje, že vše podstatné se děje v rámci dlouhodobých dynastických plánů, vytýčených a sledovaných několika málo zasvěcenými jedinci. Veškeré a především ty největší a mocné národy jsou svými vůdci už po nějméně dvě staletí udržovány v představách ani v nejmenším neodpovídajících skutečnostem. 

"Filištýnský klan" v pozadí světových financí postupně skoupil, ovládl a takřka neomezeně řídí a cenzuruje veškeré významné sdělovací prostředky planety, uvnitř jejichž nesnadno rozmotatelného propletence je dodáváno zdání pravdivosti vysloveným lžím. Nyní dostal chuť i na stovkami malých podnikatelů vybudovaný Internet! Záminkou je napadání státních institucí hackery, možnost výměny informací v rámci světové teroristické organizace a ochrana úředních informací. Kdo nebo co vlastně brání vládám států a světových institucí v tom, aby pro své účely vybudovaly vlastní, uzavřenou a bezpečnou síť?!

Dezinformacím se daří zejména proto, že Filištýni zneužívají chytrých, inteligentních lidí, které omotávají chválou a společenským pozlátkem. Všeobecné ohlušení a zaslepení už zašlo tak daleko, že dnes jako "důkaz" stačí názor mediálně známé osoby, byť otázka jí položená směřuje do sféry, o níž nemá ani ponětí a nemůže si tedy o dané věci utvořit žádný vlastní, natož relevantní úsudek. To, co tyto osoby vypouštějí z úst, ovšem přesně odpovídá pravidlům s goebbelsovskou vytrvalostí opakovaného vzorce. Hlasy uměle nafouknutých "celebrit" z prostředí sportu a showbyznysu mají dnes větší váhu a je jím poskytováno mnohem více sluchu než výpovědím nezávislých vědců a varovným hlasům "nekonformních" politiků, kteří jako celek už tak či tak nic neřídí. 

Zářným symbolem úděsné efektivity počínání tohoto klanu je samotný americký lid, jehož hodnoty nespočívaly na vědomostech (ty jsou výsadou několika tisíc, a ty detailní vlastnictvím snad několika stovek lidí), ale na imaginaci, neúnavně vytvářené sdělovacími prostředky. Dokonalost s níž je tato mozková masáž prováděna je obludná - toho komunistické hlásné trouby nikdy nedosáhly, naopak - jejich zjevné "překlepy" nutily lidi k přemýšlení. Spojené státy se staly zemí neomezených možností... ... jediným omezením je zde nedostatek základního všeobecného vzdělání, izolacionismus a neschopnost vnímat Zemi jako celek. 
Priorita otázky proto nikdy neleží v rovině: Co může technologicky nejvyspělejší země světa udělat pro svět?, ale v tom, co je pro Spojené státy ekonomicky výhodné, případně co v oblasti public relations zvedá jejich celosvětové renomé. A co je evidentně "dobré pro ně", musí, při tomto způsobu myšlení, být zákonitě dobré i pro zbytek planety. Jenže ono to tak není, což ale těžko pochopí lidé, jejichž pohled usměrňují neviditelné klapky na očích, nasazené všudepřítomnými usměrněnými médii. 

Bude-li za normálních okolností někdo oslňovat rozumem a úsudky, které budou "dobré pro tento svět", měl by narazit na nepochopení snad jen u diktátorů a vlád terorizujících své země - ostatní by ho měli respektovat, a to bez ohledu na velikost jeho saka. Bude-li někdo šířit evidentní blbosti a nepravdy, budou ho všichni ignorovat - pokud ovšem neimponuje ostrými lokty a šířkou ramen a zmíněné blbosti nebudou ovlivněny mlhou, stoupající z bažiny dezinformací. Jistě. Neškodí mít za zády nebo k nastrčení velkého, silného a v podstatě dobromyslného a bezelstného hlupáka. Tento případ dokonale ilustruje Bible v příběhu o Filištýnech, Davidovi a Goliáši... Později se k němu vrátíme.

Uvedený stav se po 11. září 2001 během několika minut naprosto změnil. Amerika se bude muset naučit reálně vnímat zbytek světa.

Vypustím teď ostatní velké kultury a zahrnu část světa, až kousek za Ural, do evropské. Střední Evropa vždy byla tyglíkem, v němž se přetavovaly nesčetné proudy a názory. Zde vzniklo a zaniklo několik vládních systémů, od evropské formy více či méně osvíceného království či samoděržavného carství, přes různé formy demokracie, vlády teokraticie až po fašistické a komunistické diktatury. Odtud také odcházeli lidé do "zámořských kolonií" z nichž později vznikly Spojené státy, země, která převzala a upravila pravidla nejstarší evropské demokracie, kterou je Helvétská konfederace (Švýcarsko).

Ukazuje se, že zatím nejschopnějším způsobem vlády je jakási variabilní směsice, která vykrystalizovala z dřívějších postupů, vlastních uvedeným systémům. Proto, i když neustále hovoříme o občanské svobodě a demokracii, jsme-li vystaveni vnějšímu tlaku jsme po patřičné masáži vhodnými bubáky ochotni přistoupit na málo demokratická opatření, hodná spíše diktatur, jsme tedy ochotni "ubrat na těžce vybudované svobodě". To je samozřejmé a do jisté míry přirozené, ale musí se s tím zacházet velice opatrně! Je to jako v oblasti daní - nově vymyšlená a zavedená daň téměř nikdy nebývá zrušena! Záleží-li nám na svobodě a jsme-li ochotni převzít velký díl odpovědnosti do vlastních rukou, musíme si položit následující otázky: 

1/ Co situaci, vyžadující podobná opatření, předcházelo? 
2/ Komu/čemu poslouží vyvolaný stav, a kdo tedy mohl mít hlavní zájem na vyvolání krize, která si vynucuje a do jisté míry dokonce i v rámci demokratického systému zdánlivě opravňuje jejich zavedení? 
Pokud náš rozum není zcela zatemněn hučením všudepřítomné propagandy, z historických souvislostí snadno zjistíme (viz Sever proti Jihu, komunizmus proti carismu a aristokracii, fašismus proti komunismu... ... a k tomu, aby nám to sdělili snad máme historiky...), že ŽÁDNÁ z uvedených událostí nebyla náhodná, a že úplně všechny měly jediného společného jmenovatele! Všichni kontrahenti byli VŽDY skrytě financováni "z jedné ruky"!  

Stav světa po studené válce. Po počátečním nadšení se ukazuje, že světová ekonomika, dosud spočívající na konfrontační nerovnováze rozděleného světa, je slepou uličkou. Domněle ekonomicky nejsilnější země na světě se doslova topí v neskutečných, umělých dluzích, jejichž historický počátek lze hledat před před padesáti lety, kdy se její finanční systém dostal díky neuvážené politice a lobování do rukou nenasytných filištýnských prospěchářů. Kdyby v tom byla sama, moc by to nevadilo, mohla by se otřepat jako pes a zbavit se obtížných blech. Jenže ono to nejde. mezitím v obdobné pasti uvízl celý svět. A dlužníci jsou vydíratelní věřiteli, jimž se pak velmi snadno diktuje. 
Filištýni skrytí za "širokými rameny" Goliáše, tvořeného masou obyvatelstva udržovaného těsně na hranici alfabetické i zeměpisné negramotnosti, vmanipulovali zbytek světa do situace, z níž se už nedalo vycouvat. Pod dojmem hrozícího obrovského ekonomického kolapsu zbývala jen cesta vpřed...
Zajímavá je v této souvislosti reakce Ruska.

K obrázku "Svět podle Ameriky": 
See how America valiantly defends itself by bombing small countries - tady lze vidět jak Amerika hrdinsky brání sama sebe před bombardováním menšími národy; Commies - "komouši"; COLD Santa Claus lives here - ZIMA tady bydlí Santa Claus (děda Mráz); Theme parks (go see the Queen) - Tématické rezervace v nichž lze vidět královnu; YUROP - Evropa; No TV or escalators - tady neznají televizi a pojízdné schody; Stay out commies - ochrana před komouši; Vietnam over here somewhere - tady někde je Vietnam; USA, land of the free and the brave etc. - USA, země svobody, dobra atd.; Commies are our enemies they must be destroyed - Komouši jsou naši nepřátelé a musí být zničeni; (Austrálie a NZ) HERE BE SOMETHING ELSE - tu je něco jiného (také něco); MEXICO Smelly people with big hats - Mexiko. Země smradlavých lidí s velkými klobouky; (KUBA) COMMIES, They want to destroy our great demokracy with their... cigars - Komouši, kteří chtějí zničit naši velkou demokracii svými ... doutníky...; (Jižní Amerika a Afrika) HERE BE DRAGONS. No civilisation. People eat other here. TADY JSOU DRACI. Žádná civilizace. Lidé se jedí navzájem.

Přelidnění.

Matematicky viděno - společenství mocných dospělo do situace, kdy třeba živit čím dál více lidí, kteří musí vytvářet hodnoty tak, aby uživili sami sebe, vytvářeli požadovaný zisk a zvyšovali "procento hospodářského růstu". Cílem všech je jistá povolená úroveň "materiálního blaha". 
Křesťanská, islámská i budhistická společnost, vedená institucemi zavrhujícími dokonce i rozumovou kontrolu porodnosti, ovšem musí živit stále více těch, kteří se rodí do plánované nezaměstnanosti a ty, jejichž produktivní doba vypršela. Dnešní progresívní podnikatel se ovšem velmi liší od člověka Baťova typu, zřizujícího svůj podnik s vědomím, že potřeby lidí, kteří donedávna ještě byli výrobním prostředkem číslo jedna, mohou a musí být uspokojeny. Příčinou této změny je fakt, že v dnešní přetechnizované době lze peníze, už dávno nekryté skutečnými hodnotami (v podstatě existují už jen jako poukázky, za něž si pořizují základní potřeby lidé bojující o skrovné přežití na nejnižší úrovni společenského žebříčku) vydělávat na derivátech imaginárních hodnot, jejichž konečné "zhmotnění" je v rukou nemnoha vyvolených. Tato skutečnost se velmi výrazně projeví v krizovém období - modrozelené papírky ztrácejí na hodnotě, zatím co cena cenných kovů stoupá. "Hliníkový monetární systém", včetně zdánlivých úspor běžných jednotlivců, udržuje v chodu dosud jakýmsi zázrakem ještě stále "samoopravitelné" soukolí. 

Americký prezident Abraham Lincoln kdysi řekl: "Privilegium vytvářet a vydávat peníze je nejen svrchované a neodvolatelné právo, ale je také největší tvořivou příležitostí vlády. Přijetím těchto principů ušetří daňoví poplatníci nesmírné sumy peněz, které by jinak zaplatili na úrocích."
Stalo se jinak... ... a zisky, pocházející úroků z půjček a "finančních derivátů", včetně zisků dosahovaných nákupem a prodejem kolísajících světových měn, tečou bez jakékoliv kontroly a bez možnosti zdanění v podstatě neznámo kam. Z těchto peněz mohou Filištýni financovat prakticky cokoli - od techologií a tajných letů do kosmu až po vyzbrojování skrytých armád a spiknutí, iniciovaných za účelem získání definitivní světovlády.

Prostá matematicko-ekonomická úvaha bez oblíbených sociálních příchutí klade základní otázku: 
Proč vlastně stavět stále nové továrny a dělat si starosti o sociální prostředí, umožňující život lidem potřebným k jejich provozu, když se kapitál dá přeskupovat a kupit naprosto jiným, "čistším" způsobem v systému, kde neexistuje žádný nástroj nutící účastníky z takto získaných prostředků přispívat na sociální a jiné potřeby společnosti? 
Racionálně viděno je totiž holý nesmysl založit firmu, která je díky nutně průhlednému účetnictví nucena odvádět většinu zisku na hromadu, tající pod sociálním sluncem jakž-takž vysušujícím zárodky sociálního neklidu jako jarní sníh... ... když na druhé straně existuje dostatek příkladů, že legálně se dá "přijít k penězům" i jinak, i když na úkor toho, že příčky společenského žebříčku směrem vzhůru neustále řídnou. 

Pokračováním v těchto úvahách nutně musíme dospět k jedinému závěru - svět je plný ZBYTEČNÝCH LIDÍ! Jakési úvahy v tomto směru dospěly k číslu 200 000 000 lidí, jimž by využití dnes užívaných i dosud "v šuplících" uchovávaných technologií zaručovalo doslova ráj na zemi... Bude-li někdo stavět továrnu na jeřáby holýma rukama, potřebujem k tomu možná stovky lidí podávající jednotlivé cihly. Co však s nimi, mohou-li být už na příštím staveništi nahrazeni dvěma novými jeřáby? 
Racionálně smýšlející lidé, jako například prof. Z. Brzezinski v sedmdesátých letech minulého století, a mnozí už dávno před ním, začali hovořit o nutnosti "racionalizovat" počet lidí na Zemi. Takového úkolu se ovšem nemohou ujmout bohabojní humanisté, protože už jen pomyšlení na něco podobného je nad jejich síly. Jedinou silou, která to dokáže a dosud vždy uměla myslet naprosto chladně, odlidštěně, bezohledně a skutečně racionálně, je skrytá filištýnská finanční moc. 

Nutný přerod stávajícího systému začal stvořením imaginace, myšlenky, již média nazývají "globalizací". Veškeré úvahy, snahy a konfrontace ohledně této racionálně neodůvodnitelné chiméry jsou bezpředmětné. Jakákoliv skutečná globalizace totiž vyžaduje nevyhnutelné, absolutní rozředění veškerých zdrojů soustředěných v rukou států a "finančních skupin" (včetně zrušení politických hranic státních území a zrušení lokálního či korporačního vlastnictví surovinových zásob), to vše spravedlivě přepočítáno na hlavu jednoho každého pozemšťana. Tento krok by znamenal celosvětový návrat na úroveň 17. století, což je v rámci hodnot, které současný systém klade do popředí, naprosto nepředstavitelné... Hlasité úvahy o globalizaci poskytly velmi účinnou kouřovou clonu, do níž lze zahrnout i nesmyslné, "antiglobalistické demonstrace" provokující okázalé schůzky figurantů zastupujících nositele skutečné moci, provázené vítanými excesy rozličného druhu, záměrně vyvolávané mezinárodními tlupami kočujících profesionálních chaotů...  Nic nebylo opominuto, vše bylo pečlivě analyzováno a zkoumáno na možné využití a v pozadí se postupně a nenápadně přeskupovaly síly. 

Už po tisíciletí použitelnou a velmi účinnou pákou je latentní náboj řevnivosti soupeřících náboženských institucí. Zde nejde o víru, ale skutečně jen o instituce, na jejichž půdě je přes všechna ujištění o opaku úspěšně pěstován slepý náboženský fanatizmus (příkladem za všechny je celá řada křesťanských "svatých", kteří byli "pro zářné myšlenky víry ochotni položit vlastní život"... Dnešní sdělovací prostředky by je bez rozpaků nazvaly "zaslepenými náboženskými fanatiky"...). 

Test hranice snesitelnosti
Dlouhodobý test, v němž byli Arabům vyznávajícím islám předhozeni z půlky světa stažení konfliktní netolerantní Chasidé (národ z okolí Kaspického moře, který přijal židovskou víru) v hranicích uměle vytvořeného státu Izrael, kde předtím židé a Arabové žili v naprosté shodě (i navzdory tureckému útlaku i pozdější britské nadvládě), se ukázal jako málo průkazný. Zde dosažené násilí nikdy nepřesáhlo jistou hranici, i když míra násilí, deklarovaná a provozovaná oběma stranami, je nezměrná. Proto bylo vyvoláno velké tažení proti bývalému příteli Husainovi, předtím důkladně vyzbrojenému a posléze animovanému k osudné chybě. Tažení do Zálivu prokázalo, že použije-li se správné ideologie, vrhnou se po obrově boku do války i trpaslíci... Jen největší evropská mocnost, Německo, moudře váhala. Akce byla přerušena, což Husajnovi mimo jiné umožnilo pokračovat v genocidě svobodymyslných kavkazských Kurdů... 
Bylo na čase vyzkoušet, jak dalece lze na jedné straně vybičovat a posléze mediálně zpracovat etnickou nenávist a jak se zachovají kultivovaní Evropané, když se "lokálně omezená neomezená válka" přesune až k nim. Současně ovšem nesměl být narušen chod evropských struktur. To by ve fázi slučování vyspělých evropských zemí patrně neprošlo. 
Kdesi ve stínu tedy padlo moudré rozhodnutí: další velkoplošný test neproběhne ani v Německu ani ve Francii (to má ještě chvíli čas, přijdou na řadu později, kdyby hrozilo ochladnutí povinného "nadšení"), ale zpočátku jen v osvědčeném výzkumném ústavu na jihu Evropy... 
Na Balkáně proto byly uvolněny veškeré pojistné ventily a potenciální protivnící byli řádně vyzbrojeni. Následně došlo na púdě bývalé Jugoslávie k etnickému konfliktu, místy probíhajícímu za hranicí genocidy, který se kromě příslušné rétoriky obešel bez jakýchkoli vnějších zásahů... Vyděšení Evropané reagovali tím, že rychle uznali samostatnost Chorvatska, aby válečné běsy udrželi co nejdál od vlastních tradičních hranic. 
O něco později, po průběžném zhodnocení situace a dovyzbrojení jiné oblasti, byl vyvolán další etnický konflikt. Poté, samozřejmě oprávněně a ke všeobecné úlevě, zasáhla na základě nesplnění nesplnitelných požadavků "světová policie", a to všemi dostupnými prostředky. (Mimochodem - skvělý zisk, ohňostroj spojený s vrháním tomahawků k obětnímu kůlu přišel na sto miliard dolarů, což jistě není k zahození. "Ke kase" byli opět přizváni i nezúčastnění, ale přesto to vedlo k ještě vyššímu zadlužení ramenatého Goliáše.) 
Dřívější spojenec, jeho ekonomika a hlavně konkurenční podniky, byl ekonomicky zlikvidován a někteří "vůdci", ochotné nástroje dřívější politiky, kteří ledaco věděli byli pod zástěrkou domnělého politického boje fyzicky zlikvidováni. Přisluhovači přisluhovačů, kteří neměli ani ponětí o tom, oč vlastně šlo, teatrálně popohnáni před "spravedlivý soud". Liberální svět opracovaný zglajchšaltovanými médii nadšeně tleská "vítězství spravedlnosti a svobody", až na "nepěkné výjimky" nemnoha opovrženíhodných nevděčných intelektuálů... 
Goliáš, který v obou případech nepřišel ani o vlásek, opticky opět povyrostl, ale k tíži mu v kapsách přibylo nemálo olova...
Po velkoplošných zkouškách byla opět vyhodnocována situace. Vojenské úspěchy či neúspěchy přitom byly považovány za druhořadé, to, co se skutečně dosud pečlivě zkoumá, je míra dosažitelné nenávisti mezi vyznavači dvou světových náboženství vystupující na světlo z masových hrobů... Ukázalo se, že animalita obou skupin je víc než dostatečná.

V balkánském kotli ovšem probíhalo i něco jiného - byli zde testováni budoucí vůdci, aktéři a současně i vyhlédnutí a předem určení obětní beránci neuvěřitelné brutálně nelidské akce, která během několika minut zvrátila dosavadní celosvětový klid a opravňuje volání po nové strategii. Bylo jasné, že svět unavený studenou válkou po jejím ukončení, byť už jen z čistě ekonomických důvodů, nutně potřebuje nepřítele zcela nového charakteru. Dnes už nestačí rozdělit svět na černo-bílý blok - prosazení nadnárodních zájmů vyžaduje nadnárodního, všudepřítomného protivníka, jímž se podle potřeby může stát v podstatě každý.

GeWo 12.10.2001

Davidův prak
(pokračování)