Předpoklad 2.
Legendy o egyptských pravládcích se zmiňují o kvetoucích územích pod jejich správou. Po zbytcích legendárních nádherných královských paláců pátrají egyptologové už odedávna - a přesto dosud neobjevili ani jediný. Jejich sídla zmizela stejně tak záhadně, jako celá pohoří a paláce Nebeských Vládců z čínských legend! Obdobně není k nalezení ani "Pole Réovo" (o němž jsou mlhavé zmínky ještě v souvislosti se Sahurem; "5. dynastie"), v němž egyptologové vidí další "sluneční chrám".
Přeložíme-li však výraz "pole" jako "země" a Ré jako "slunce", máme zde "Zemi slunce", která je možná znázorněna v pozadí Sennedžemovy mapy, tedy západně od Egypta!
Archeologové, vedení útržky ztrouchnivělých papyrů nalezených v Neferirkareově chrámu v Abydos, pátrají už hezkou řádku let po pravěkém sídelním městě Cinev. Samozřejmě, že poblíž řeky - a marně. Toto pod tlakem klimatických změn už před mnoha tisíciletími opuštěné město je zřejmě třeba hledat v horách Východní pouště, daleko od jejích dnešních břehů. Kromě toho je velmi pravděpodobné, že se domnělými dobovými informacemi prolínají dávné a věky rozostřené vzpomínky na velkolepá sídla v legendární Pravlasti, nebo v místech kdysi dávno zavlažovaných vodami zaniklého druhého ramene Nilu.
Panovníci "1. dynastie" údajně ve 13. až 12. stol. př. n. l. vládli z Bílých zdí, pevnosti na území města Memphis, která však nebyla nikdy nalezena. Ze samotného města, které tehdy údajně bylo egyptskou metropolí, byly na levém břehu Nilu zhruba třicet kilometrů jižně od Káhiry nalezeny ubohé zbytky jakýchsi staveb, připomínajících spíše skromné účelové sídliště postavené na přechodnou dobu. Jde prokazatelně o historický Memphis, o osadu stejného jména, anebo se i zde stalo přání kmotrem pojmenování nálezu? Mimochodem: někteří lingvisté soudí a celkem rozumně dokladují, že název Memphis je odvozen od jména faraóna Pepiho, jenže to je přece úplně jiné období!?...

Předpoklad 3.
Otcové egyptologie si už zmíněným "retro-postupem" "ulehčili práci" se sestavením velmi subjektivního "obrazu" egyptské společnosti jen zdánlivě. Výsledek jejich mnohaleté záslužné činnosti odpovídá zhruba dílu malíře, který namaloval obraz na surové plátno a nato ho přetřel vrstvou základní barvy... Člověk by řekl, že se věda časem poučí. Omyl!
K vysvětlení počátků je totiž dodnes se zpětnou platností využíváno poznatků, získaných z už naprosto zkreslených představ lidí, žijících v období posledních dynastií. Z těchto období se pochopitelně zachovalo nepoměrně více informací než z éry prvních králů, nebo dokonce panovníků legendárního "zep-tepi" - Prvopočátku (také "období Prvotního pahorku").
Po "božských vládcích" na egyptské půdě žádné fyzické stopy nejsou a ani být nemohou. Tak jako čínský Fu Si žili na legendárním kontinentě; v Zemi slunce dávných "bohů", která dávno spočívá kdesi na dně oceánu.
V počátcích egyptologie snad měl uvedený postup jakési opodstatnění, třebaže touto cestou nebyl nikdo schopen vysvětlit historická temna "přechodných období", nepochybně spojených se značnou ztrátou tradic, znalostí a především cenných archivů, obsahujících záznamy udržující historickou kontinuitu. Oprávněnost tohoto přístupu však definitivně zpochybnil nález cihlových hrobek "dvanácti předdynastických" panovníků v Abydos!
Tato událost, která je svým dosahem srovnatelná snad jen s publikováním Einsteinovy obecné teorie relativity, by za normální situace musela v každém jiném vědním oboru vyvolat radikální posun v myšlení. Jenže zde, namísto celkového přehodnocení, došlo jen k trapným pokusům "napasovat" nový objev do předchozích schémat, ve zřejmé snaze nezpochybnit egyptologii jako takovou! Věda pro vědu?
Příkladů lpění na nesprávných interpretacích je habaděj. Například jméno jednoho z až příliš mnoha domnělých "sjednotitelů Horního a Dolního Egypta" - Hetepsechemvej - znamená "Obě mocnosti jsou usmířeny". Egyptologové to stále ještě považují za důkaz správního sjednocení dvou částí území, což je zjevný nesmysl - každému takovému sjednocení by totiž musel předcházet rozpad! Jenže dokonce i všechny kopie známého Manethova seznamu vykazují v inkriminovaných obdobích kontinuitu vlád jednotlivých faraónů.

Předpoklad 4.
Užití symbolických korun Horního (Nebes) a Dolního (Podnebesí) Egypta naznačuje, že vyobrazení panovníci jednali buď v duchovním anebo ve světském smyslu. Ve výjimečných případech byli zobrazováni s oběma korunami současně. Tyto osobnosti tedy byly buď veleknězi, za jejichž vlády se o světské záležitosti starali správci a guvernéři, anebo světskými vládci - symbolickým zástupci pánů Per-aa, "Velkého domu-lodi". Panovník nesoucí dvoukorunu tedy byl veleknězem a světským vládcem současně! Totožná varianta výkonu moci existovala i v Sumeru. Užití sloučeného symbolu tedy vyjadřuje, že uvedený panovník reprezentoval absolutní jednotu Nebes i Podnebesí, nebo to o sobě alespoň s úspěchem tvrdil. Na obdobnou úroveň staví Číňané své tři Velké Vládce, mezi nimi legendárního Jü, představující po mnoho následujících generací ztělesnění "principu jednání ve smyslu správnosti a spravedlnosti", zahrnujícího základní body nedotknutelného Zákona a s ním spojené etiky. Z těchto tradic vzešla pozdější čínská filosofie.