PŘEDCHOZÍ STRANA

3.0 NÁSTUP NOVÝCH PODMÍNEK A KONSEKVENCE

S ohledem na celkové a následné souvislosti pozadí přechodu a nově se formující procesy, které s sebou nese uvedená kosmogonická a antropogenezní planeto-fyzikální transformace, včetně změny našeho počasí a klimatických systémů, bude rozumné rozdělit tyto záležitosti podle jejich manifestačního (explicitního) a skrytého (implicitního) vlivu na pozemské prostředí.

3.1 Zjevné nebo explicitní důsledky.

Třídy nebo kategorie účinků způsobených současným stupněm reorganizace planety Země jsou velmi rozdílné. Nejčastěji, se však, vztahují na přechodné vysoceenergetické události. Na základě závěrů Yokohamské konference (1994) je lze nazývat "signifikantními (významnými) katastrofami". Rozeznáváme devět typů takovýchto "signifikantních katastrof":

Perioda 1963-1993

Kromě toho, musíme poukázat na prudký růst počtu meteorologických/povětrnostních katastrof v posledních letech. Jen v samotné atlantické oblasti se v roce 1994 utvořilo 19 cyklón a z 11 z nich se zrodil hurikán. To byl stoletý rekord [60]. Letošní rok (1996) je obzvlášť obtěžkán zprávami o záplavách a jiných druzích meteo-katastrof. Dynamický nárůst signifikantních katastrof ukazuje důležitý vzestup rychlosti jejich produkce od roku 1973. Generelně vzrostl počet katastrof mezi lety 1963 a 1993 o 410%. 
Zvláštní pozornost musíme věnovat rostoucímu počtu a rozmanitosti těchto pohrom a jejich následkům.

Škody >1% při ztrátách na životech >1%
poměr národního produktu k populaci > 100 úmrtí

Nesmíme zapomenout na to, že rostoucí složitost klimatických a povětrnostních modelů signalizuje transformaci směřující k novému stavu, nebo, jak říká akademik Kondratijev: "Údaje indikují, že se pohybujeme směrem ke klimatickému chaosu." Ve skutečnosti tento přechodný stav našeho klimatického stroje klade nové požadavky na celou zemskou biosféru, do níž patří i lidský druh. 
Z Antarktidy přicházejí hlášení o dramatických reakcích vegetace na nedávné změny podnebí; v roce 1960 v Antarktidě rostlo 700 odrůd, ale už 17 500 v roce 1990 [61]. Toto zmnožení vegetační pokrývky Země poskytuje důkaz reakce biosféry na proces klimatické přeměny.

Také celkový model tvorby a pohybu cyklón se změnil. Například počet cyklón pohybujících se k Rusku od západu se v průběhu posledních deseti let zvýšil 2,5 × . Zvýšení oceánské hladiny zapříčiněné snášením a táním ledu z polárních oblastí povede ke značným změnám pobřežních linií, k redistribuci vztahů mezi pevninou a mořem a k aktivaci významných geodynamických procesů. Toto je hlavní charakteristika procesů směřujících k novému uspořádání klimatu a biosféry .

3.2 Skryté či implicitní důsledky.

Mezi implicitní lze zahrnout zejména procesy, jejichž projevy leží pod prahem běžného lidského vnímání, a proto neupoutávají veřejnou pozornost. Přístrojové záznamy nebo přímé pozorování těchto skrytých fenoménů v celém zemském elektromagnetickém poli poskytují důkazy o tom, že právě probíhá obrovská transformace pozemského životního prostředí. Tuto situaci navíc zostřuje fakt, že antropogenezní (lidská) produkce/spotřeba energie v 1990-tých letech dosáhla (1-9)E+26 ergů ročně, což znamená, že hladina uměle vyrobené energie dosáhla hodnoty klidové energetické produkce/spotřeby, produkované naší planetou. 
Pro srovnání: roční energetické "výdaje" Země zahrnují (1-9)E+26 ergů za zemětřesení, (1-9)E+24 za geomagnetickou bouři a (1-9)E+28 vyzářeného tepla [54].

Registrovány a zaznamenány byly dokonce už i technogenní účinky přesahující funkční stav zemského elektromagnetického skeletu. V roce 1985 byl odhalen sedmidenní technogenní cyklus, vyvolávající variace dynamických parametrů geomagnetického pole [62, 63]. Tento cyklus ovlivnil mnoho krátkodobých cyklů ve vztahu Země-Slunce. Více než 30% magnetosférických poruch středního rozsahu bylo, a je, způsobeno naší produkcí, přenosem a spotřebou elektrické energie. Van Allenův radiační pás se prudce snížil nad východní pobřeží Spojených států (ze 300 na 10 km). Tento proces je úzce spojený s přenosem elektřiny z Great Lakes směrem na jih, podél magnetického poledníku, a s použitím ionosférické rezonanční frekvence (60Hz) v US energetickém rozvodu [63]. Existuje rovněž registrovaná souvislost mezi "odtokovými" vlastnostmi Brazilské magnetické anomálie a elektrárnami "Hydro-Quebec". Také velmi komplexní kombinace techno-naturálních elektromagnetických procesů v supermetropolích dosud nikdo neprostudoval. Studie úmrtnosti na kardiovaskulární nemoci, provedená v roce 1996 v ST. Petersburgu, obnažila přímé spojení mezi městskou spotřebou elektrického proudu a úmrtností.

Mimoto - měli bychom se konečně probrat a začít si všímat rostoucí frekvence a rozsahu přirozených světélkujících formací v atmosféře a těsném okolí Země [64, 65, 66]. Procesy generující a "živící" takovéto formace, rozprostřené nad celou Zemí, představují pozoruhodný fyzikální fenomén. Nanejvýš neobvyklé na těchto světélkujících formacích je, že zatímco zdánlivě vykazují zřetelné rysy známých fyzikálních procesů, jde o naprosto neobvyklé kombinace provázené procesními rysy, které nemohou být objasněny na základě stávajících fyzikálních znalostí. Tyto neobvyklé rysy intenzivních elektromagnetických procesů byly pozorovány v prostoru uvnitř a poblíž těchto přirozených samostatně světélkujících objektů. 

Tyto rysy zahrnují:

3.2.1. Intenzivní elektromagnetické emise v rozsahu od pásma milimetrových vln, přes viditelné světlo, až po televizní a rozhlasové vlnové délky.

3.2.2. Změny elektrického a magnetického pole, vyvolávající například elektrické poruchy, magnetizaci skal i technických objektů.

3.2.3. Ničivé elektrické výboje.

3.2.4. Gravitační účinky, jako například levitaci.

3.2.5. Ostatní projevy.

Všechny vlastnosti úkazů tohoto druhu přímo volají po založení nového odvětví moderní fyziky, zejména po vytvoření "nehomogenního fyzikálního vakuového modelu" [67]. Rozvoj vědy v tomto směru by nám dovolil odhalit skutečnou povahu těchto objektů, které, jak se zdá, skrytě působí na naše geologicko-geofyzikální a biosférické prostředí, i na lidský život [68].

Ze všech těchto důvodů tedy nejprve musíme vzít v úvahu všechny nově rozvinuté procesy a stavy v našem geologicko-geofyzikálním prostředí. Tyto se většinou manifestují v obtížně registrovatelné a pozorovatelné kvalitě v zemském elektromagnetickém skeletu. Údaje o nich se rovněž úzce dotýkají geofyzikálního a klimatického významu solárně-pozemských a planetárně-pozemských interakcí. Obzvlášť to platí o Jupiteru, s nímž je naše planeta v magnetické konjugaci. Jako celek se tyto planetárně-transformační procesy vyvíjejí ukvapeně, všudypřítomně a mnohotvárně. Je proto kriticky potřebné, aby státníci byli informováni a cvičili se chápat globální souvislosti jako součet přírodní a lidské činnosti, a podstatu jejich příčin a účinků [69]. 
Je zde závažná potřeba zahájit vědeckou studii, která by plasticky zobrazila problematiku sdruženou se současnými pozemskými transformačními procesy a účinky, které budou mít na globální demografickou dynamiku [70]. Po prudkém vzepjetí zhoubných sil našeho technogenního systému na planetární i kosmické úrovni, teď máme otevřený prostor k řešení otázky dalšího přežití naší technokratické civilizace [33, 7]. 
Skutečnost, že základní princip svrchovanosti přírody [72] stojí vysoko nad lidstvem i se všemi jeho současnými techno- a psychogenními aktivitami a jejich plody, je stále víc a více zjevnější.

DALŠÍ STRANA    PŘEDCHOZÍ STRANA

Translation © gewo 2001