Árónův efod zdobilo dvanáct vyjmenovaných drahokamů. Bible uvádí jejich přesné pořadí:

"A vysadili jej (efod) čtyřmi řady kamení pořádkem:
sardius, topazius, smaragdus v řadu prvním;
v řadu pak druhém karbunkulus, zafir a jaspis;
a v řadu třetím linkurius, achates a ametyst;
a v čtvrtém řadu chrysolit, onychin a beryl,
vložení a vsazení do zlata v svém pořádku." (M.II. 39. 10 až 13)

Otázky pro odborníky:
Jaké jsou vlastnosti krystalických mřížek těchto kamenů? Mohly by -- po potřebné úpravě a seřazení v udávaném pořadí -- posloužit jako krystalový násobič kmitočtu? 

První řada (v závorce tvrdost a krystalická soustava):
rubín (9; klencová),
topaz (8; kosočtverečná),
smaragd (7.5 -- 8; šesterečná).

Druhá řada:
tyrkys (5.6; trojklonná),
safír (9; klencová),
jaspis (6.5; kryptokrystalický).

Třetí řada:
linkurius (hyacint?) (7.8; čtverečná),
achát (7; vláknitý křemen),
ametyst (7; klencová).

Čtvrtá řada:
chryzolit (6.5 -- 7; kosočtverečná),
onyx (7; vláknitý křemen),
nefrit (5.6; jednoklonná).

Možné zapojení:
• Vhodný piezoelektrický krystal byl uložen v sekundárním vysokonapěťovém jiskřišti, umístěném ve víku Archy. Výboj vysokého napětí jím proskočil poté, když při dosažení potřebného náboje kondenzátoru došlo k výboji v primárním jiskřišti -- ve štěrbině mezi "křídly cherubim". Energie mechanického nárazu výboje na piezoelektrický krystal byla přímo úměrná kapacitě kondenzátoru.
"Těla" ke slitku na arše připevněných "cherubim" byla zhotovena z taženého zlata (tedy z drátu!). Byly to bifilární cívky vysokofrekvenčního obvodu.

• "Nadpozemskou součástkou" generátoru mikrovln byl budič a násobič kmitočtu, sestavený z piezoelektrických krystalů ("drahokamů"...) s vhodnými vlastnostmi. "Ta věc", jak nám sděluje Kebra Negest, nebyla uvnitř truhly -- byla zabudovaná pod kovovou deskou -- "slitovnicí". Název nepochází od "slitování", ale plně vystihuje jeho podstatu -- byl to kovový odlitek; slitek!

Pokud někdo namítne, že zlato je pro vysoké kmitočty příliš měkké, musím upozornit, že "primitivní předkové" uměli dělat slitiny zlata a mědi. Podle amerikanistů dokonce ještě předtím, než se naučili dělat dokonalou keramiku... (Viz Miloslav Stingl: Indiáni bez tomahavků; str. 163, odst. 2.) Dosud nevíme, jaké bylo složení legendárního kovu, po němž dostal název právě elektron! Nešlo náhodou o slitinu zlata, cínu a měďi? Zlatobronz?

• Mezi křídly cherubim bylo primární jiskřiště samonabíjecího kondenzátoru, které současně tvořilo štěrbinu vyzařující do okolního prostoru mikrovlny. Proces využívá elektronové afinity kovových membrán (křídel). (Elektronová afinita je stav, za kterého se atomy s nenasycenými elektronovými obaly snaží nahromaděním elektronů vytvořit negativní ionty.)

Záhadnou "chorobu", která se projevila když Archu ukořistili chudáci "Filištíni", lze vysvětlit mikrovlnným zářením, které emitovala. Popisované potíže -- nádory, lupénce podobné kožní problémy, vypadávání vlasů, zvracení a smrt -- přesně odpovídají potížím po kritickém vystavení organismu vlivu vysokofrekvenčního záření (mikrovln!). Postižení v podstatě tančili před otevřenou výkonnou "mikrovlnkou"! Podle popisu výskytu "boláků" byli nejvíce zasaženi v oblasti od hýždí do pasu. Tím si lze doplnit představu o tom, v jaké výšce byla umístěna patrně všesměrová štěrbina zářiče mezi "křídly cherubim".

• Mikrovlny vyvolávaly spontánní koncentraci elektronů. Elektrony urychlené srážkami s fotony odpuzoval náboj stěn "svatyně" (vnitřní "desky" kondenzátoru připojeného na střešní sběrače) a určoval směr jejich proudění.

Dvir -- "místo, které hovoří". Místo, kde je slyšet "...šepot, vycházející z místa mezi křídly cherubim..." a kde se zjevuje "... obláček neviditelné síly..." 
Pozor! Delší pohled do tváře tohoto "božstva" skutečně zabíjí!

Proud urychlených elektronů byl z rezonanční komory (svatyně) vypuzován pětistranným průzorem do prostoru, "vyzdobeného" zlatými "štíty". Vnější stěna Dviru odtud odrážela elektronový paprsek k anodě; uzemněnému kovovému oltáři před chrámem. Přitom paprsek kolmo protínal geomagnetické siločáry a cestou musel minout dva kovové sloupy. V cestě mu ještě stály "dveře" předsíně. Ve skutečnosti to byly čtyři kovové plochy, otočné ve svislé ose. S největší pravděpodobností plnily funkci mřížky, spínané pomocí jiskřiště k zemnícímu pólu.

Vnitřní prostor (Dvir) Šalomounova chrámu i stánku Úmluvy byl postaven jako velmi pečlivě propočítaná "reproduktorová skříň"; dutinový rezonátor. Použití oscilátoru, původně navrženého pro potřeby stánku, v podstatně větším prostoru chrámu, si vyžádalo přizpůsobení. Huram Abi zvolil velmi "jednoduché" technické řešení -- postavil rezonanční transformátor.

• Zjednodušeně: cívky, "velcí cherubim", jejichž zářiče (křídla) byly propojeny se stěnami místnosti, zesilovaly energii oscilátoru ve víku archy.

• Kondenzátor napájely kolektory na střeše budovy. Archa byla pozlacenými tyčemi připojena na svorky stejného zdroje, jinak by kondenzátor oscilátoru v odstíněném prostředí svatyně nezískal startovní náboj.

Zesilovač
• Vnější stěna rezonanční komory byla opatřena pětihranným průzorem a plnila funkci odrazového zrcadla. Lichý počet úhlů hlubokého "dveřního rámu" měl dvojí účel:
-- propouštěl zúžený elektronový paprsek "vytlačovaný" z komory;
-- účinně zamezoval vzniku nežádoucích efektů, zejména možným interferencím a tvorbě "stojatých vln" ve výstupní štěrbině.
Žádná plocha pětistranu neodráží záření přímo proti jiné ploše, ale vždy v jiném úhlu, takže konečným efektem je něco, co vypadá jako vějířová clona fotoaparátu zužující otvor do jakési "trysky".
Pokovení stěn prostřední místnosti bylo připojeno k hlavnímu kondenzátoru. Náboj stěn tlačil vysoce energetický elektronový svazek do paprsku v ose místnosti a směrem k žaluzii. Ve směru zemské rotace, abychom byli přesní.

• Prostor (hechal) před hlavní svatyní měl všechny vlastnosti elektronové lupy. Jisté množství volných elektronů, doslova vyražených z kovových zrcadel umístěných v této místnosti, přitom bylo strženo s sebou. Skutečnost, že si odtud Egypťané odnesli sto velkých zlatých "štítů", napovídá, že prostor mezi předsíní a Dvirem sloužil jako násobič elektronů -- zesilovač!

Nárazy elektronů uvolňovaly z vhodně umístěných kovových elektrod velké množství dalších elektronů... (Méně výkonný Stánek měl dvě komory a roli žaluzie -- mřížky -- v něm zastávala kovová mříž ve tvaru sedmiramenného svícnu!)
Hala sloužila jako dvoustupňový zesilovač elektronového záření. Dvir byl velmi "nezdravý" prostor, naplněný "oblakem špinavého záření". Nechtěl bych tam "sloužit" ani za nic! Počítám, že druhý den bych už do práce nepřišel...

Ladění
Prostor vstupní síně (ullam) před žaluzií plnil jiný úkol.
• Proměnná kapacita náboje obložení vzájemně elektricky oddělených stěn vstupní haly sloužila k usměrnění (vychýlení) toku energetického paprsku v prostoru těsně před sloupy u vchodu (tak, jako vychylovací elektrody obrazovky). Úhel vychýlení byl regulován změnou potenciálu náboje na řídících elektrodách (pokovených stěnách).

A/ Hrubě: Dolaďováním kapacity změnou masy, připojované k jedné z nich v závislosti na ročním období.
Provedení: jedna z pokovených stěn vstupní haly byla vodivě spojena s měděnými odlitky býků, nesoucích na zádech "moře" -- obrovskou vodní nádrž. Pokud tyto masivní bloky kovu byly vzájemně odizolovány (každý odlitek zvlášť), mohlo jejich postupné připojování a odpojování velmi dobře sloužit k hrubému ladění v průběhu roku.
Sloužila řada průběžně prováděných pozorování Slunce (a podle posunu zemského magnetického pole přizpůsobený kalendář!) dolaďování energetických zdrojů tohoto typu?

B/ Jemné, plně automatické doladění: Došlo-li na kterémkoli sloupu (sběrné elektrodě) k nežádoucímu přepětí, vybil se nadbytečný potenciál mezi hlavicí a košem, který ji obepínal. Kulový povrch vybíjecích elektrod, "zlatých jablek", bránil nežádoucímu opotřebení jejich povrchu "sršením" výbojů. Hlavice sloupů zřejmě v noci slabě světélkovaly. Koše byly vodivě spojeny s kovovou deskou příslušné strany obložení předsíně. Zvýšený elektrický potenciál desky na straně přebytku "potlačil" paprsek opačným směrem. (Docházelo-li k tomu stále častěji, bylo třeba "připřáhnout" nebo odpojit jednoho měděného býka...)

• Svazek elektronů byl na celé trase vystaven působení geomagnetického pole. Při nepřesném nasměrování osy chrámu by hrozila ztráta účinnosti nebo nefunkčnost zařízení. Je nabíledni, že jakékoli železo zapomenuté v konstrukci zařízení pracujícího s vysokými frekvencemi mohlo způsobit katastrofu. Proto ten přísný zákaz.
Otevřenou otázkou zůstává, jaký vliv měla na činnost zařízení přítomnost velkého množství meteorického železa pod chrámem? (Stavební místo bylo speciálně vybráno, protože zde kdysi dopadl obrovský meteorit!) Jak se projevuje dnes? Je zde dodnes měřitelná magnetická anomálie?

• Proud polarizované energie procházel v optimálně doladěném úhlu a byl odchytáván sběrnými elektrodami -- měděnými sloupy.
Vodiči napojenými na sběrné elektrody (sloupy) protékal použitelný, pulzující stejnosměrný proud o poměrně vysokém napětí!

Závěr: "Chrám" BYL kombinací zářiče a "elektronového děla". K separaci proudu elektronů bylo využito geomagnetického pole! O opaku tohoto tvrzení mne musí někdo přesvědčit velmi pádnými důkazy! Mávání rukou a povídání o nemožnosti dosáhnout něčeho podobného mimo vakuum nestačí...

Aby se kolem střešních sběračů neustále obnovoval potřebný potenciál, stoupal z anody ("obětního oltáře") na nádvoří sloup kladnými částicemi nabitého ionizovaného horkého vzduchu, smíšeného s párou a kouřem. "Obětiny" navíc byly vydatně soleny (druh použité "soli" neni udáván, ale mohlo jít o potaš)! Sloup dýmu vytvářel jakousi obří "anténu", která byla dokonalou pastí na záporné ionty: Ve snaze o dosažení přirozené rovnováhy se sem stahovaly ze širokého okolí -- a velkou část jich nutně musely zachytit kolektory na střeše podivuhodného "chrámu"... Oltář současně likvidoval zbytek elektronového záření nezachyceného sloupy. Oba okruhy se uzavřely...
Totožný princip využíval i stánek Úmluvy.

Ověřovací zkouška

"A tak vnesli kněží truhlu smlouvy Hospodinovy na místo její, do vnitřního domu, do svatyně svatých, pod křídla cherubínů. Nebo cherubínové měli roztažená křídla nad místem truhly, a přikrývali cherubínové truhlu i sochory její svrchu. A povytáhli sochorů, tak že vidíni byli koncové jejich z truhly, k předku svatyně svatých, vně však nebylo jich viděti." (Par. II. 5. 7 až 9)

"...tedy oblak naplnil dům ten, dům Hospodinův. Tak že nemohli kněží ostáti a sloužiti pro ten oblak; nebo sláva Hospodinova byla naplnila dům Boží." (Par. II. 5. 13 a 14)

Oscilátor byl v prostoru odstíněném kovovými stěnami. Citát výslovně uvádí, že tyče sloužící ke zkratování kondenzátoru (obr.), zůstaly zasunuty do zadních průvlaků (tedy směrem k čelu místnosti) -- nebyly vyjmuty úplně! Sloužily jako vodiče, napájející kondenzátor Archy, která stála podélně, v symetrále chrámu a její zářiče tedy byly kolmé k téměř tři metry širokým membránám "velkých cherubim", stojících mimo osu po jejích stranách.

Vypínač
Zařízení v chrámu se vypínalo zvenčí, uzemněním sběrných kolektorů, zkratováním, nebo přerušením vodičů přivádějících na kontakty po stranách archy náboj zvenčí.
Ve stánku Úmluvy byla Archa vypínána jinak. Také tento postup je v celém rozsahu zveřejněn v bibli, je však, jako mnoho jiných racionálních úkonů, dokonale skryt za zástěrku složitého obřadu.

zpět do textu

Dlouho mne trápil účel speciálního kadidla, užívaného levity při bohoslužbách. Až když se z Archy definitivně vyklubal oscilátor, napájený samonabíjecím kondenzátorem získávajícím energii z atmosféry, se mi definitivně rozsvítilo. Teď už bylo jasné, co hledat. A opravdu, řešení je patrně velice prosté.

V šestnácté kapitole třetí Mojžíšovy knihy (Leviticus) se dozvíme, jak a kdy směl kněz vcházet do svatyně. Tato pravidla byla přesně stanovena ihned po nehodě, při níž zahynuli dva chlapci. Dostali se s kadidelnicemi naplněnými kadidlem až do blízkosti sloupů stánku (nebo pod cosi, co se vznášelo nad ním; viz UFO, bible...). 
A tu "... sstoupil oheň od Hospodina" a oba zabil.
Překlad bible tuto událost komentuje záhadnými slovy, že se tak stane "... každému, kdo se pokusí obětovat Hospodinu cizí oheň." (M.III.10. 2).
Co znamená pojem "cizí oheň"? Čím se liší oheň v jedné kadidelnici od jiného ohně ve stejné kadidelnici, nota bene naplněné stejným kadidlem? Po prostudování dále uvedeného postupu je zřejmé, že překlad měl znít: Toto se přihodí každému, kdo bude zacházet s ohněm a kadidlem nesprávně!
Řešení hádanky: u sloupů (elektrod) tedy v dosahu proudu urychlených částic (v ionizovaném prostředí mezi předsíní a vnějším oltářem stánku nebo chrámu) se kadidlo zvláštního složení -- nesmělo být vyráběno pro jiný než tento přesně stanovený účel (M.II.30. 34 až 38) -- používat nesmělo! Důvod je zřejmý. 
Za provozu zařízení byl na sloupech u vchodu přebytek vysokého napětí.
Je tedy jasné, že kadidlo, jehož kouř výrazně snižuje dielektrickou konstantu vzduchu, smělo být zapáleno až ve vnitřní svatyni, u oscilátoru. Nikdy předem!

Správnost úvahy lze ihned ověřit rozborem postupu v bibli. A hle! Zdánlivě nesmyslný obřad najednou získává neuvěřitelně logický smysl:

"Vezme také plnou kadidlnici uhlí z oltáře před tváří Hospodinovou, a plné obě hrsti své vonných věcí stlučených, a vnese za oponu." 
"A vloží kadidlo to na oheň (až!) před Hospodinem (tedy uvnitř svatyně), a dým kadění přikryje slitovnici, kteráž jest nad svědectvím a neumře."
"Žádný pak člověk ať není v stánku úmluvy, když on vchází k očišťování do svatyně, dokudž by on zase nevyšel..." 

Moc chytré. Kouřové částice v uzavřeném prostoru neutralizovaly negativní ionty a kondenzátor se přestal nabíjet. Kouř kadidla tak oklikou přerušil výboje v jiskřišti a produkce mikrovln se zastavila (M.III. 16. 12, 13, 17). Pak už Árón mohl bezpečně zasunout zkratovací tyče -- a zařízení bylo mimo provoz. Vypnuto -- a beze svědků... Běda tomu, kdo nedodržel správný postup...

A řekl Hospodin Mojžíšovi:

"Mluv Áronovi bratru svému, ať nevchází každého času do svatyně za oponu před slitovnicí, kteráž jest na truhle, aby neumřel..." a pokračuje: "... nebo (já) v oblace ukážu se nad slitovnicí." (M.III.16.2)

Slovo "já” není původní. Jeho užití mění smysl v nesmysl: výraz "oblak" se mění na "v oblace" a "ukáže" na "ukáži"! Správný překlad musí znít:
"... ať nevchází často do prostoru za oponou svatyně ... ... neboť oblak smrtícího záření bude nad slitovnicí". Slovo oblak je v tomto smyslu třeba chápat jako terminus technicus, s jehož smyslem byla zasvěcená obsluha nepochybně obeznámena! Výstraha je formulovaná velmi detailně, doslova přímo "po lopatě", aby bylo naprosto jasné o čem se tu mluví.

Při vstupu do rezonanční komory byl návštěvník vystaven vlivu mikrovln a záření gama. Jak potvrdili "Filištínští", není to zrovna zdraví prospěšná kombinace (Sam. 5. 6, 9, 11 a 12). (Do Dviru se vcházelo takřka po břiše, protože vstupující se musel držet pod úrovní zářiče; ergo pod hladinou nebezpečného záření.) 

Kvůli ochraně obsluhy byl vymyšlen složitý rituál. Každý zbytečný vstup do svatyně přišel Áróna pěkně draho. Kromě složité tajuplné procedury se dvěma obětními kozly a beranem, určené "laické veřejnosti", musel podstoupit oběť vlastního volka! To omezilo nadměrnou horlivost, touhu po meditacích a zbytečném laborování v blízkosti "Boží truhly" na minimum.

Důležitější než popis průvodního rituálu je proto text v odstavcích M. III. 16. 12, 13 a 17. Kněz si musel obléci lněnou košilku, ne složitý obřadní oděv, který ho jako Faradayova klec chránil před nebezpečím u oltáře před stánkem! Ten by se v blízkosti mikrovlnného zářiče hezky rychle nažhavil a mohl by v něm i uhořet...
(Předem varuji před podobnými pokusy, ale -- zkuste položit do mikrovlnné trouby třeba lžičku či kus neizolovaného drátu a krátce ji zapněte. Za okýnkem se dějí moc zajímavé věci. Praskání a záblesky, které uvidíte, provázejí vznik a rozpad fotonů na kovovém povrchu. Současně vzniká elektronové záření. Totéž lze pozorovat u pozlacených talířů a hrníčků.)

Přechod od ve "svatyni" uměle vytvořené "neviditelné smrtící síly" fyzikálního charakteru k "božské síle", energii, zprvu zaměňované s neviditelnou všudepřítomnou Vyšší Mocí a později proti všem příkazům přestylizované do postavy Jahve -- je vynikající demonstrací toho, jaká směs matoucích pojmů může vzniknout ve snaze o náboženský (i vědecký!) výklad nepochopených textů. Ostatně navlas stejnou obdobou takového mechanizmu je i jaderná elektrárna, která prostřednictvím smrtícího záření v reaktoru nakonec produkuje čistou elektrickou energii...

Dostali jsme se o hezký kus dále, ale ještě stále zbývá sada nezodpovězených otázek:
• Kdo a k čemu potřeboval energii, vyrobenou ve stánku? Nabíjela snad akumulátory či čerpala energii pohánějící motory Hospodinova stroje ("oblaku"), který u ní často parkoval (viz UFO, bible a konec světa)?

• Provedl výpočty jednotlivých prostor "chrámu" Huram Abi, Chíram, který znal "mistrovské formule"? Vypočítal podle nich i rozměry ploch zářičů a cívky přizpůsobovacího transformátoru v rezonanční komoře?

• K jakému účelu byla užívána, a jak byla skladovaná takto získaná energie? Jistě tu nebyla k rozsvícení lampičky na Šalomounově nočním stolku...

• Sloužily obrovské duté měděné sloupy s kulatými hlavicemi pouze jako jiskřiště a elektrody? K tomu by přece postačily i kovové desky nebo tyče. K čemu tedy byly obrovské duté válce? 
Nezbývalo, než znovu pečlivě prostudovat veškeré texty, včetně apokryfů. A znovu se potvrdilo, že se vytrvalost vyplatí.

Létající král

"A daroval jí vozidla jezdící po zemi a také jeden létající vůz, který sestrojil podle vědomostí, které mu svěřil Bůh." (Kebra negest, kap. 30)
Pisatel zřetelně rozlišuje mezi dvěma různými typy vozů!
Opravdu krásný, i když na tu dobu přece jen jaksi neobvyklý dar vyhlášeného milovníka žen sličné návštěvnici. Jeho příjemcem patrně nebyl nikdo jiný než tajemná královna ze Sáby, kterou dnes ovšem někteří "badatelé" řadí do rodiny bájných "obrů" s číslem boty 80...

Šalomouna uctívají Hebrejci, Arabové a kupodivu i Indové. Všude, od Egypta až po Indii, se zachovaly legendy o tom, jak cestoval s četným doprovodem na jakési létající platformě. Jak legenda stárla, našli na ní místo i jejich koně a velbloudi... Dělala pěkný randál a při průletu byly strhávány střechy domů...
Archou úmluvy a létajícím králem Šalomounem se podrobně zabýval Erich von Däniken (v knize Věštec minulosti). Pátral však po stopách posvátné truhly z jiných důvodů. Hledal "zařízení na výrobu many, napájené plutoniovým minireaktorem"... 
K vyřešení záhady mu scházelo jen málo! Kdyby se tehdy držel vlastní intuice a neuklouzl na slepičinci cizích myšlenek...

Vedlejší výsledky Dänikenova bádání, zejména rozbor legend o Šalomounově létajícím stroji, potvrzují následující hypotézu o účelu Stánku i chrámu:
Oba "svatostánky" sloužily jako zdroje energie pro elektrolytickou výrobu kyslíku a vodíku -- pohonných hmot pro mechanické (létající) dopravní prostředky!

Čerpací stanice Jeruzalém
Doposud jsem vycházel z logiky a biblického popisu. Teď, když už máme k dispozici hypotézu a spoustu indicií, se vyzbrojeni školní znalostí základního principu elektrolýzy můžeme pustit do rekonstrukce způsobu získávání paliva, popohánějícího pověstné Šalomounovy "létající vozy".

• Bible se obsáhle věnuje popisu výroby jakýchsi zvláštních "podstavků" -- v podstatě ovšem zpevněných kotlů, vybavených čtyřkolovými podvozky s mohutnými kovovými koly. Způsob vyztužení a mohutnost jejich konstrukce neodpovídá udávanému účelu "rituálního umyvadla". Ani náhodou! "Podstavky" ze všeho nejvíc připomínají zvláštním ventilem vybavené pojízdné tlakové nádoby. (Král. I. 7.27 až 38)
Proč by sem vlastně měla být dopravována voda tak pracným způsobem? Podle apokryfických zdrojů byl v blízkosti chrámu vydatný pramen, vedený dokonce několika kanály a potrubími přímo pod nádvoří! (Dost podivné tvrzení, které nutí myslet na jakási čerpadla.)
Vodou totiž musela být plněna obrovská nádoba, kterou bible nazývá "mořem" (Král. I. 7.23 až 26)? Pojízdná "umyvadla" prý sloužila k mytí kněžím nižšího svěcení, zatím co "moře" tu bylo "k mytí kněží vyššího svěcení". Více už se z biblického textu nedovíme, ale v souvislosti s tím, co dnes už opět známe, to postačí.

• K dispozici byly dva obrovské duté sloupy. Přímo se tu vnucuje myšlenka spojených nádob, jejichž hladina musela být doplňována a udržována pomocí vyrovnávací nádrže. Soudím, že i přes úctyhodný objem byla tato nádoba nazývána mořem kvůli vlastnostem svého obsahu. Moře je slané stejně jako elektrolyt! Ovšemže - "nižší kněží" se nestarali o přísun vody, a už vůbec se nemohli mýt v dobře utěsněných sudech! Jejich úkol musel být úplně jiný -- připravovali elektrolyt (nebo přepravovali výsledný produkt?) a "vyšší kněží" se starali o hladinu ve vyrovnávací nádrži.
Mimochodem: v nádobách určených k židovské obřadní koupeli dodnes udržují přesnou hladinu, která nikdy nesmí klesnout pod určenou mez (zhruba metr šedesát). Dávno zapomenutý prvek kdysi smysluplného počínání přežil tisíciletí jako rituál...

• Předpokládám, že oba válce pod úrovní nádvoří nebo schodiště spojovalo vodivé kovové potrubí, které do nich zespoda vstupovalo přes nevodivou, možná asfaltovou zátku. Na tento vodič byly uvnitř válců nasazeny elektrody.

• Názvy sloupů pak už nejsou záhadné! Obsahují výstižný popis fyzikálních vlastností získávaných plynů. Bible neuvádí, z jakého pohledu (zda zevnitř chrámu nebo při pohledu zvenčí) stál sloup zvaný Boas vlevo. Podle názvu se v něm ale nejspíš vyvíjel VODÍK -- "to, v čem sídlí síla". Název Jachin znamená "to, co dává sílu -- udržuje život" -- KYSLÍK.
Bez tohoto plynu se nemůže projevit ve vodíku skrytá síla!
S ohledem na polaritu geomagnetického pole, využitého k separaci proudu záření vycházejícího z chrámu, musela katoda, Boas, stát vpravo od vchodu, na sever od osy zařízení, viděno zvenčí.

Co se dále dělo s oběma takto získanými plyny, které jak vidno neobjevila moderní evropská věda (už stará Indie je znala pod názvy prananaváju a udanaváju)?
-- Kapalný vodík a kyslík lze "spalovat" katalytickým slučováním v palivových článcích. Vzniká elektrický proud a voda. Takovéto články jsou nepostradatelnou, životně důležitou součástí kosmických lodí.
-- Směs těchto plynů užíváme jako palivo v moderních raketových motorech.
-- ...

Úkolem jedné z mnoha misí k Marsu bude dopravit na Zemi vzorky materiálu z povrchu. Návratová část sondy má jednu zvláštnost: poveze s sebou jen palivo -- žádné okysličovadlo nezbytně nutné pro návrat k Zemi! Potřebný kyslík má být získán přímo z marsovských hornin a vodních par, obsažených v tamním ovzduší. Takto "vytěženým" zkapalněným plynem bude automaticky plněna nádrž tak dlouho, až sonda získá dostatek paliva potřebného pro start a zpáteční cestu návratového modulu...

Z různých rekonstrukcí Šalomounova chrámu vyplývá, že k jeho západní (zadní) stěně přiléhala vyvýšená terasa podepřená nezvykle velkým počtem sloupů. Zde, vysoko nad zemí, na ní mimo dohled a dosah zvědavců zřejmě spočívalo něco hodně těžkého. Šalomounova legendární "létající platforma"?

• Z koulí na vrcholech sloupů (plynojemů) odebírané plyny procházely v potrubích (která možná sloužila i jako vodiče energie) do nemnoha zasvěceným přístupných prostor nad svatyní. Zde byly pravděpodobně zkapalňovány a posléze plněny do nádrží jakéhosi na zmíněné na terase parkujícího stroje.

• Výrobní systém byl dokonale samoregulační. Když při zastavení odběru vzrostl ve válcích tlak plynů , byl elektrolyt vytlačován do vyrovnávací nádrže ("moře"). Po obnažení jedné z elektrod se proces přerušil. Pravděpodobně existoval i jakýsi bezpečnostní tlakový systém, který jednoduše odpojil a uzemnil přívod od sběračů k hlavnímu kondenzátoru, aby na nádvoří nedošlo k zbytečnému neštěstí.

• K výboji, který při obřadu zasvěcení "chrámu" zapálil oběť na oltáři, došlo z jednoduchého důvodu: v "moři" a ve sloupech, které pochopitelně nesměly být uzemněny, nebyl elektrolyt. Na nezatíženém zařízení došlo k obrovskému přepětí. Po dosažení plné kapacity vyrovnávacího systému (stěn předsíně) dopadal velmi ostrý paprsek energie přesně na uzemněný oltář. Přeskok nashromážděného výboje ionizovaným kanálem byl jen otázkou času...
Lišák Šalomoun si pro tuto příležitost oblékl ochranné kněžské "roucho" (Faradayova klec) a pro jistotu vylezl na vysoký, dobře izolovaný podstavec... (M.II. 28. 1 až 38)

Skrytý odkaz bohů
"Bohové" žárlivě střežili klíčová technologická tajemství. Dokonale ovládali psychiku člověka a za pomoci vybraných lidských spolupracovníků dovedně maskovali skutečný význam různých činností pečlivě narežírovanými "divadelními" kulty. Dosáhli toho, že druhořadé (obřadní) úkony jsou v očích mnoha lidí dodnes považovány za podstatné a "posvátné".
Kněží, potomci a zprvu ještě učni původních "techniků", si po generace předávali sady nesrozumitelných dílčích znalostí, které stále považovali za důležité. Tito strážci replik, například zcela nefunkčních babylonských chrámů, dodržovali tajné rituály předávané jen ústně z velekněze na velekněze. Byly to tajné části "modliteb", které nikdy nesměly opustit okruh zasvěcených.

V psaných návodech k obřadům se často objevují místa jako: "...jedenadvacet řádků, které obsahují tajemství Esagilu. Vyznavač boha Marduka je smí sdělit jen dalšímu veleknězi." Text těchto jedenadvaceti řádků se nový velekněz musel naučit nazpaměť. Jaký asi byl rozsah zbytkových znalostí, které směli sdílet jen vyvolení kněží urigallu?

Domnělá racionalita a takzvaně "vědecký přístup" jsou klapkami na očích badatelů. V zajetí konvenčních přístupů a "zásad" nejsou schopni, ba ani nesmí připustit, že ohromné množství "náboženských rituálů", praktikovaných starověkými národy, kopíruje kdysi racionální úkony. Zdánlivě nesmyslné náboženské obřady kamuflují věci a techniky, o nichž se nám zatím nezdá ani v nejdivočejších snech.

Slepá víra v církevní výklady, nesmyslná pravidla scholastiky, později otupující konformismus a pohrdání intuitivním myšlením úspěšně nahrazeným axiomy, to vše zahnalo dosud každou snahu po poznání do slepé uličky. Kdo z ní vybočí, jakoby omylem s úžasem objevuje po tisíciletích to, co kdysi bylo pro členy úzkého kruhu zasvěcených naprosto samozřejmé.

Odborníci na kamufláž a dezinformace, jejichž posláním bylo skrýt před hlupáky poznání určené inteligentním lidem, kteří pochopí, by byli s reakcemi dnešních "moudrých" navýsost spokojeni -- nic nechápou a chápat nechtějí. To je dobře!

Nenažraným, rvavým, hloupým a nevypočitatelným opicím totiž nůž do ruky nepatří!

zpět na první stranu