Fotony, kvanty a slunovrat
Elektronové záření vzniká spontánně při rozpadu fotonů na kvanty. Foton, který se srazí s elektronem mu předá část energie, což se současně projeví snížením jeho frekvence. Bývalý foton se stane neviditelným -- září teď na jiné, nižší frekvenci. Elektron tedy získal energii a byl značně urychlen v podmínkách bez vakua! Průvodním jevem je mimo jiné i emise záření gama.

Zkušenost říká, že většina fyzikálních procesů funguje i obráceně! Tak tedy. Rozkmitáme-li prostor nasycený elektrony, například mechanickým vlněním, vyvolávaným oscilátorem pracujícím na odpovídající frekvenci, musí na plochách vhodného materiálu vznikat fotony, které (už mimo dosah působnosti oscilátoru) -- při vzniku gama záření -- budou opět urychlovat elektrony a uvolňovat kvanta energie.
Tok takto získaného elektronového záření lze usměrnit zrcadly nabitými shodným nábojem a "zahustit" do paprsku pomocí elektronové lupy, jejíž princip je základem každé televizní obrazovky.

Paprsek musí být vyslán k vhodnému protipólu -- anodě -- nejlépe k uzemněnému kovovému předmětu s opačným, lépe řečeno nulovým nábojem, umístěnému v požadovaném směru vyzařování. K polarizaci paprsku, nutné k vychýlení za účelem dosažení elektronové nerovnováhy v prostoru odběru a následnému odběru energie elektronového proudu elektrodami (jako u MPDG), scházi už jen magnetické pole.

A jsme zřejmě u konce dlouhého hledání!

Zde se skrývá původní příčina přísně dodržované podmínky orientace chrámů na východ Slunce. V daném místě, poblíž třicáté rovnoběžky, probíhá požadovaná osa ze severovýchodu na jihozápad.

Představíme-li si zeměkouli jako obrovský magnet, najdeme v optimální zemské šířce (nejlepší možný poměr mezi vzdáleností geomagnetických pólů a linií rotace) pásmo s téměř vyrovnaným vlivem působení severního a jižního geomagnetického pólu. 
Tato ideální linie je geomagnetický rovník. Ten ale sám o sobě nestačí. Musíme ještě najít dynamický rovník, to znamená pásmo s největší intenzitou geomagnetického pole. 

Protože Země není koule, ale bramboru podobný "geoid" (viz přiložený obrázek naší planety bez vody a atmosféry) tato pásma se nikdy nesetkají. Proto je třeba určit linii, na níž platí rozumný kompromis. V takto vymezeném pásmu můžeme postavit nejúčinnější "past na lapání elektronů".

Jistě už tušíte, že popis stánku Úmluvy (i pozdějšího Šalomounova chrámu) neobsahuje nic jiného než detailní návod k její stavbě!

Myslím, že na světě je i dlouho hledané řešení hádanky nasměrování předhistorických a historických chrámových komplexů podle Slunce! 
Důvod přesného nasměrování je zcela prozaický:
Orientace osy na Slunce, vycházející přesně uprostřed úsečky, která vymezuje dráhu pohybu bodu jeho východu na horizontu (mezi obratníky), tedy v den rovnodennosti, zajišťovala dobrou střední účinnost energetických zdrojů tohoto typu po celý rok. Mimo to umožňovala i jejich ladění.

Zdá se, že v době kdy byly stavěny pyramidy v Gizeh, mezopotamské zikkuraty a obdobná zařízení, která dnes považujeme za kultovní stavby starých civilizací, byly zemské magnetické póly v pozici, kdy požadovaná linie probíhala přibližně třicátou rovnoběžkou. (Zde "kupodivu" dopadlo i největší množství velkých meteoritů…)

"Obřady zasvěcení" -- kolaudační kontroly elektrických a ostatních vlastností PŮVODNÍCH "chrámů" u třicáté rovnoběžky -- zcela logicky probíhaly v den jarní rovnodennosti, kdy se dala očekávat nejvyšší účinnost.

Mimo Šalomounův chrám stojí na této linii pyramidy v Gizeh, kosmické letiště na Sínaji i Gudeův komplex. Dále: sumerské Eridu, Persepolis a Harappa až po tibetskou Lhasu… Tuto linii, tehdejší hlavní energetickou žílu planety, lemuje nekonečné množství prastarých "chrámů a božišť"!

Kolem hlavního symbolu této "moudré síly" bezradně chodíme už pěkných pár let:
Přesně tímto směrem se dívají oči velké egyptské Sfinx…

Další "záhada" je za námi. Vraťme se k Šalomounovi. Náležitě vyzbrojeni můžeme současně rozuzlit hned několik, teď už jen ryze technických problémů.

Jeruzalémské elektronové dělo
Máme-li k dispozici základní sestavu sběračů a kondenzátor náboje o kapacitě, schopné vyvolat umělý blesk popisované intenzity, zbývá jediné -- urychlit "potulné elektrony" a vyslat elektronové záření žádaným směrem.
Co k tomu potřebujeme?

1/ Oscilační jednotku schopnou ostřelovat vhodnou kovovou membránu kmity o požadované frekvenci.

2/ Dutinový rezonátor (prostor, jehož tvar a velikost musí odpovídat frekvenci), který ji zesílí a současně zamezí vzniku nežádoucích interferencí.

3/ "Rozpadový" a urychlovací prostor vybavený odrazovými zrcadly a již zmíněnou elektronovou lupu.

To vše (a mnoho věcí navíc) splňuje konstrukce a vybavení Šalomounova chrámu i stánku Úmluvy! Podívejme se, jak to celé funguje.

Klíčem je Archa úmluvy!
V předešlé knize (UFO, bible a konec světa) jsem mimo jiné vyslovil podezření, že Archa možná fungovala jako oscilátor komunikačního zařízení. Její lépe doložitelná funkce byla daleko důležitější: obsahovala jedinečně konstruovaný budič, který byl využit v obou geniálních energetických zařízeních!

Řešení tohoto způsobu získávání "energie Zero" je "prosté". Spočívá ve využití vysokofrekvenčního pole, schopného "vypudit" potřebné elektrony z atomů krystalové mřížky vhodného kovu, v daném případě zlata. Takto ochuzené (ionizované) atomy září tak dlouho než se jejich valenční slupky doplní o elektrony, stažené z okolní atmosféry. O ostatní se postará "lavinový efekt". Bází tohoto energetického stroje je oscilátor, produkující stabilní mechanické vlnění velmi vysoké frekvence (mikrovlny). Jeho srdcem je krystalem řízený kmitavý obvod, rozšířený o krystalový násobič základní frekvence.

Takové zařízení skutečně existovalo a nemusíme po něm dlouho pátrat -- jeho popis je znám už více než 2800 let!
V Kebra Negest, "Knize o slávě králů" jejíž originál byl napsán okolo roku 850 před naším letopočtem, čteme:

"Udělej skříň z nehnijícího dřeva; musíš ji potáhnout čistým zlatem a dovnitř vložit slovo Zákona, které jsem vlastnoručně zapsal…"

Jde tedy jednoznačně o Archu. A dále:

"To nebeské uvnitř pod slitovnicí, ta věc má nádhernou barvu a je to zázračná práce, podobná jaspisu, lesklé rudě, topasu, drahokamu, křišťálu a světlu, potěšuje oči a mate smysly, udělaná podle myšlenky Pána, a ne rukou lidského umělce. On sám z ní (archy) udělal místo, kde sídlí jeho nádhera." (KEBRA NEGEST, kap. 17)

Z jakých krystalů sestával oscilátor a násobič frekvence, popisovaný v Kebra Negest?
I na tuto otázku existuje odpověď. A znovu leží doslova přímo na očích, i když na jiném místě!

další strana