Atmosférická elektřina
Šalomounův chrám (stejně jako přenosný stánek Úmluvy) jakýmsi způsobem využíval atmosférickou elektřinu (což je ale patrně jen zástupný pojem pro cosi jiného). Konstrukce mají mnoho společných prvků. Jedním z nich je vnitřní prostor Dviru, nejsvětějšího svatostánku -- místnosti, v níž stála Archa.

Desky z pryskyřicí prosyceného cypřišového dřeva představují dielektrickou vrstvu, oboustranně potaženou zlatými plechy. Stejně jako v případě Archy tvoří elektrický kondenzátor. V popisu prací je zdůrazněno, že žádný trám vestavby nesměl procházet zdivem. To je v tomto případě logické, protože otvory by výrazně narušily izolační funkci obvodových zdí stavebního jádra. Zdi proto z čelního pohledu vypadaly jako obří schodiště. Uvnitř byla zavěšena vestavba, na jejíchž vnějších stupních spočívaly podlahové trámy přístaveb. Předpokládám, že obdobně byly vestavěny i blíže nepopsané vnitřní místnosti nad svatyní.

Šalomounův chrám; možný čelní pohled

Podle údajů v Kebra Negest lemovaly obvod a hřeben střechy zubaté kovové lišty. Hroty těchto hřebenovitých kolektorů "odsávaly" náboj z okolí. Témuž účelu sloužila i "koruna" -- zubatá lišta po obvodu víka Archy, kterou řecké překlady degradovaly na "zlaté lemování". Svody byly připojeny na vnější kovovou vrstvu obložení stěn místností a uzemněny ve vodních cisternách.

Zapálení obětin na oltáři v den kolaudace zařízení ("zasvěcení chrámu") "ohněm z nebe", bleskem, lze vysvětlit vybitím elektrického náboje nashromážděného v obrovské hmotě kondenzátorů a obou kovových sloupech.
Šalomoun, který v chrámu uložil Davidův poklad, si mohl být jist před zloději. Ale egyptští a později po nich babylonští plenitelé se zmocnili chrámových pokladů až podezřele snadno. Pomohl jim někdo, nebo s sebou měli někoho, kdo se zařízeními tohoto typu uměl zacházet?

Z bible víme, že důležití řemeslníci byli vždy "importováni". Měli Egyptští, kteří Šalomounovu elektrárnu "vyklidili" jako první (pravděpodobným cílem byla loupež know how, protože později mnohé zase vrátili!) jednoho s sebou? V druhém případě to asi nebylo nutné, protože podle některých zdrojů v noci před vpádem babylonských plenitelů prý odnesl velmi podstatnou součástku -- Archu -- Jeremiáš . Ukryl ji "na boží příkaz" uvnitř nebo poblíž Jeruzaléma v tajné jeskyni, která dosud nebyla nalezena... To ovšem znamená, že se Egypťané ani Babyloňané Archy vůbec nezmocnili!

Použití statické elektřiny nastřádané v kondenzátorech k vyvolání několikametrového výboje (na pečlivě izolovaném nádvoří!) výmluvně svědčí o naprosto nečekaných znalostech. Odborník samozřejmě může namítnout, že tak dlouhý výboj je možný jen v silně ionizovaném prostředí. Má pravdu. Ale prosím o malinké strpení, i tato nesrovnalost se vysvětlí.

Na rozdíl od historiků nepovažuji všechny naše předky za pobloudilce, propadlé kultům a pověrám vycucaným z palce. Začal jsem tedy pátrat po hlubším smyslu věci. Bylo zřejmé, že hlavní důvod ke stavbě geniálního technického zařízení, jímž tento "chrám" nepochybně byl, nelze hledat v laciném efektu metání blesků za účelem kultovního grilování hovězího na obětním stole. Popsaná událost byla poze test; zkouška izolace a výkonu nově vybudovaného energetického zařízení.

Přidružený efekt: případní nenechavci dostali na vědomí, že na poklady v po čertech nebezpečné svatyni je lépe zapomenout -- a Šalomoun se stal v očích národa chráněncem Nejvyššího...

Chrámy?
Mnoho "chrámových staveb" zjevně mohlo plnit svůj účel jen na pečlivě vybraných, komplikovaným měřením potvrzených místech. Lidé tehdy nestavěli napřed města a potom (v nich) chrámy. Naopak -- města vyrostla v blízkosti chrámů až později, pokud ovšem vůbec lze hovořit o městech jako takových. Archeologové nejspíš považují zbytky skladišť a ubytoven stavebních dělníků za pozůstatky trvalé městské zástavby. Na staveništích chrámů budovaných na odloučených místech (zikkuraty, pyramidy a podobně) se poměrně dlouho zdržovalo až několik set tisíc dělníků, včetně hýčkaných specialistů a řemeslníků z dalekých zemí. Tito lidé jistě nejezdili do práce autobusy...

Vydedukovali jsme, že areál, včetně nutného zázemí, který s obrovským úsilím postavil Gudea, skrýval podzemní základnu sloužící ke kosmickým letům. Pilný Sumeřan popsal lesklou kovovou "výzdobu" zikkuratu, ve skutečnosti nedílnou součást velmi účinného energobloku, schopného nárazově dodat ohromné množství energie. Šlo patrně o obrovský kondenzátor, jehož deskami byly přísně normované obvodové zdi obří sedmipatrové budovy.

Jakou roli hrálo dioritové obložení? Sytily se desky kondenzátoru nábojem z piezoelektrických krystalů? Fungovalo "světle modré kamenné" obložení, které, ač dopravené z ohromné vzdálenosti, bylo z jinak těžko pochopitelných důvodů překryto kovovou vrstvou, jako zesilovač? Proto ta důsledně vyžadovaná přesnost, kvůli níž byla podle "božské šablony" normována každá cihla? Proto ne jeden, ale hned tři páry s největší pravděpodobností rovněž kovových sloupů Gunnu (Gunnu; Chunnu: svíce -- trubice; roura -- světélkující dutý válec)?

Mám důvodné podezření, že na zdroje jako Eninnu a "horu bohů" v Duatu nebyl připojen jen odpalovací katapult. Dodávaly také energii potřebnou k výrobě paliva.
Z čeho a jak? Úvodem několik zajímavých poznatků.

Kosmická energie
Kosmonautika si vyžádala důkladný fyzikální výzkum prostředí v okolí Země. Některé satelity se totiž z nevysvětlitelných důvodů náhle vymykaly kontrole. Nad zemskými póly byla zjištěna přítomnost nepřetržitého proudu energetických částic, jejichž tok směřuje do atmosféry. Energie tohoto toku se pohybuje mezi 0,1 až 1,0 W/m² a jeho působením dochází ve výškách mezi 600 až 800 km nad zemským povrchem k silným poruchám místních geomagnetických polí. Hlavní příčinou rušení funkcí pozičních systémů je proud elektronů s energií okolo 10 keV, které na povrchu satelitů vyvolávají statický potenciál. Satelity s inklinací dráhy pod 45° kolem pólů neprolétají a s tímto jevem se proto setkají jen výjimečně.

Co je elektron?
Elektron je negativně nabitá elementární částice s nábojem e = 4,803 . 10^-10 elektrostatických jednotek (CGS).
CGS = 1,602 . 10^-19 C (elementární náboj -- kvant). Klidová hmotnost elektronu mo = 0,9108 . 10^-21 g. Elektrony tvoří "obal" atomu složený z valenčních slupek a jsou nositeli náboje a proudu, tekoucího především kovovými vodiči. Tolik, velmi zjednodušeně, suchá teorie.

Plyny rozžhavené na teplotu okolo 3000 °C nazýváme plazmou. Při této teplotě se uvolňují elektrony z valenčních slupek atomů; plazma emituje (vyzařuje) volné elektrony.
Vedeme-li proud z plazmy uvolněných elektronů magnetickým polem, dochází k jeho vychýlení. Když do okrajů plazmového jazyka procházejícího mezi póly magnetu vsuneme odběrové elektrody, teče vodičem jímž jsou propojeny použitelný stejnosměrný proud. Přitom je na elektrodě umístěné u severního pólu magnetu přebytek záporně nabitých částic. Soustava pracující na popsaném principu je magneto- plazma-dynamický generátor (MPDG). Z magneto-hydro-dynamického generátoru (MHDG) lze získat elektrický proud z jistými přísadami "znečištěných" rychle proudících horkých tekutin nebo kovů (např rtuti).

Proč se tedy namáháme se složitými generátory poháněnými parou či vodou a nečerpáme energii elektronů přímo -- vždyť je jich všude plno? 
Dobrý nápad, ale až tak jednoduché to zase není.

Elektrony odevzdávají energii jen jsou-li donuceny proudit (téct) jedním směrem. Existuje několik způsobů jak toho docílit. Baterie v podstatě funguje jako spojené nádoby. Strana označovaná jako (-) je jako válec s přebytkem tekutiny (více záporných částic) a strana (+) je zpočátku prázdná. Spotřebičem umístěným dole mezi nádobami protéká po otevření ventilu voda, a to tak dlouho, až se hladiny v nádobách vyrovnají. Obdoba: Baterie je "vybitá", když potenciál na obou stranách dosáhne stejné hodnoty (hladiny).

Uměle urychlenému proudu elektronů říkáme elektronový svazek (paprsek). 
V elektronkách (například v televizní obrazovce) vyzařuje takový proud elektronů katoda. Paprsek dopadající na stínítko obrazovky je někdy viditelný jako jasná tečka uprostřed obrazovky těsně po vypnutí, nebo v okamžiku, kdy uprostřed zajímavého pořadu "vypustí duši" generátor řádkování obrazu.

Katoda je elektrickým proudem žhavená tyčinka vhodného materiálu, například vápníku. Elektrony proudí k protipólu, který je přitahuje -- k anodě. Tento proces ovšem umíme vyvolat a řídit jen ve vakuu, mimo skleněnou baňku to prostě nefunguje. Vakuová elektronika zná několik způsobů, jak původní slabý proud elektronů obohatit o částice strhávané z takzvaných přídavných elektrod a jiné rafinovanosti. (Zájemci nechť nahlédnou do odborných příruček, opravdu to není až tak složité.)

Kromě potřeby vakua je zde ještě jeden háček. Proud elektronů emitovaných katodou má mnohem menší energii než je ta, kterou musíme dodat aby vůbec vznikl! Také přídavné elektrody potřebují energii, což se například u zesilovačů zvuku projevuje zvýšeným odběrem ze sítě.

Takže tudy cesta k získání energie nevede. Ale...

další strana