Nachan, nakan, kan (can), naga - to vše znamená
jediné - had. Mayské město, v současnosti podle blízké vesničky
"Ohrady" známé jako Palenque, bylo podle názoru prvních
Evropanů, kteří ho spatřili v pralese, označováno domorodci jako místo, kde
kdysi sídlil sám Opeřený Had - Cucul Can.
Přestože s městem spojená tradice naznačuje, že
bylo "místem vzdělaných", lépe řečeno "místem, kde
byly uchovávány a pěstěny znalosti" mayských kněží -
astronomů,
bylo šmahem zařazeno mezi ostatní domnělá "religiózní
centra". "Ateistická věda" totiž s nesmírnou
oblibou připisuje vše neznámé a nevysvětlitelné nač narazí
"službě bohům", což
je za dané situace pochopitelné a nejjednodušší.
Na druhou stranu je dnes již známo, že mayští kněží ovládali
matematický systém, který byl úzce spjat s velmi zvláštním,
pečlivě udržovaným a neobyčejně dokonalým kalendářem (ovšemže "kultovním"...). Zapomeneme-li
na alibistický postoj ctihodné vědy neubráníme se pocitu, že tento národ
po dlouhá staletí, pravděpodobněji tisíciletí, uchovával a rozvíjel
předky předaný obsáhlý soubor velmi důležitých
matematicko - astronomických dat, která se vztahují k jakýmsi
dodnes ne zcela pochopeným cyklům.
Co s tím vším má společného
had? A ještě k tomu opeřený? Co je skryto za touto napohled
úplně nesmyslnou alegorií?
Víme, že
Egypťané symbolu hada mnohdy použili ke znázornění dráhy známých
nebeských těles, většinou znázorňovaných jako větších či menších bárek
(podle poměru délky jejich oběhu) osazených příslušnými božstvy. Ve
vzácných případech znázorňuje dráhy mimořádných těles,
patrně komet nebo jasných, Zemi míjejících asteroidů a
podobně, okřídlený
had. Přesněji řečeno had s křídly, ale vždy neopeřený.
Vynechejme pro tuto
chvíli veškeré
dosavadní vědecké i alternativní interpretace a zkusme se
na dávnou symboliku opeřeného hada podívat doslova dětskýma očima.
To, co nás spontánně napadne jako první je, že peří mají jen ptáci.
Ovšem ptáci, a to děti vědí, létají po obloze, zatím co hadi se na rozdíl od
nich plazí po zemi. Spojíme-li tyto
dvě vlastnosti, dospějeme k závěru, že musí jít o alegorické
znázornění čehosi, co
se v jakýchsi hadích smyčkách "plazí" po obloze. I
dítě ví, že na Zemi nic takového není k vidění. Pojďme tedy výše. Nemusí to být
k nalezení na denní obloze, může jít o viditelná nebesa, potažmo kosmický
prostor. Ovšem, i když pustíme ze zřetele zřídkavé egyptské
vyjádření oběžných drah známých planet, ani zde nenajdeme
nic, co by byť přibližně odpovídalo uvedenému přirovnání.
Pátrejme tedy ještě výše po čemsi, co se vine kosmickým prostorem jako neviditelný had.
Jde snad o oběžnou dráhu samotné Země?
Asi málokdo z lidí pravidelně navštěvujících tento web nečetl nějakou práci Maurice Cotterella. Tento britský badatel se dlouhodobě věnuje srovnávání mayských kalendářních propočtů a cyklů Slunce. Sesbíral úctyhodnou dávku dat a objevil překvapivé shody a podrobnosti, zejména ve vztahu mezi působením Slunce a biologickými procesy v lidském těle. Přitom ovšem vycházel z tehdy platného základního myšlenkového modelu, který o Slunci a způsobu jeho fungování vytvořila heliofyzika. Jenže toto schéma, jak před nedávnem zjistila sonda Ulysses (Odysseus), v podstatě neplatí. Nechme tedy vědce v klidu koumat nad novými možnostmi, o tom tento článek není. Na skutečnosti, že Sluneční činnost cyklicky kolísá v rytmu, z nichž některé se Cotterellovi podařilo podchytit, to totiž nic nemění.
V čem spočívá skutečná podstata periodických změn v činnosti naší hvězdy?
Protože už od
počátku až dodnes beru vážně Sitchinovu interpretaci sumerské
kosmogonie, nabízela se možnost vyvolávání periodických
poruch přítomností dvanáctého velkého tělesa, přesněji
řečeno desáté planety sluneční soustavy, Nibiru. Vzhledem k
dlouhé eliptické dráze může v období jeho přítomnosti
mezi známými tělesy docházet k různým konstelacím, které větší
či menší měrou narušují všední rovnováhu Slunce, už i
tak neustále stresovaného pohybem stávajících planet (viz
Newton). Když pak Slunce
koncem 2000 a počátkem 2001 začalo doslova bláznit a síla X-flares
dosahovala hodnot přesahujících X16, bylo na čase vrátit se k
Cotterellovým úvahám a grafům. Mezitím už ovšem zmíněný
Odysseus poslal Ithačanům z JPL zprávu, že dlouho užívaný fyzikální model sluneční činnosti neplatí...
Tatáž otázka mne zdánlivě nelogicky opět polechtala v mysli, poté, když
se mi poprvé dostal před oči Dmitrijevův článek o transformaci sluneční soustavy.
Po chvíli mi došlo, co vlastně vyvolalo kdesi zasutou
asociaci. Vypadá to, že v tomto článku nabízená data
poskytují možné, velmi racionální řešení pendentního mayského problému.
Otázka zní: Může být, že popisovaný ´proud interstelární hmoty/energie´, o němž
Dmitrijev doslova říká: "Tento druh plazmy rozptýlené v
mezihvězdném prostoru se jeví jako zbrázděná, zmagnetizovaná
pásová struktura" je ztělesněn v mayské symbolice "opeřeného kosmického hada"?
Tento "energetický
had" se zde neobjevil jen tak, z ničeho nic,
nepochybně zde je už
"odpradávna". Zatímco naše věda, která o tuto překvapivou
skutečnost zatím
pouze zavadila, neví o dimenzích jeho "těla"
prakticky vůbec nic, je možné, že tu dávno
před námi žil někdo, kdo byl se stavem věcí v naší heliosféře
seznámen poněkud lépe, než "naše - vyspělá - moderní
- civilizace". I v tomto ohledu však
můžeme zůstat v dosahu non-fiction, protože ani znalosti
tohoto druhu není nutné hned připisovat
na vrub omnipotentní návštěvy mimozemšťanů. Protože, ač jsme
vůči hypotetické kosmické civilizaci, schopné překonávat interstelární vzdálenosti,
na dosti primitivní úrovni, o kosmické zásobárně energie už
víme a podrobnější ujasnění efektů a vlivů vyvolávaných její přítomností
lze považovat jen za otázku času.
Vezmeme-li v úvahu "zbrázděnou, zmagnetizovanou energetickou strukturu" tohoto energetického útvaru je zřejmé, že "kolize" s ním musí mít vždy poněkud jiný průběh; jinak řečeno - záleží na tom, do jaké míry se heliosféra vnoří do "těla" hadí struktury, jejíž hustota směrem k centru patrně roste. Je to asi tak, jako když se horské vrcholy, tu víc tu méně, halí do oblaků. Mám pocit, že mayský kalendář obsahuje stupnici několika možných událostí, k nimž dochází v rámci širší nebeské mechaniky. Myslím tím pohyb heliosféry (slunečního systému) v galaktické struktuře a společně s ní. Tato představa se nijak nevzdaluje Cotterellovým závěrům, a ač tuto energii Dmitrijev nazývá interstelární, nijak nevylučuje její možný intergalaktický původ. Uvážíme-li důsledky jejího vpádu do kterékoliv, a to i do vnitřně poměrně stabilizované heliosféry, lze na ni pohlížet jako na "tvůrčí kosmickou energii", Tvůrce, poskytujícího příliv energie, která do jisté míry eliminuje účinky entropie a vyvolává transformace ve "starších" systémech.
Připusťme tedy,
že "nebeský had" (či drak?) je "pruh" energie, která se
občas ve větším či menším množství přelévá
do meziplanetárního prostoru, kde vyvolává celou řadu efektů
a událostí, z nichž část je popsána v Dmitrijevově práci,
jejíž přečtení je patrně nezbytné k pochopení zde rozváděných úvah.
Musíme si uvědomit, že Dmitrijev ve
svém vědecko-populárním shrnutí vychází z obrovské spousty dílčích vědeckých
údajů, neustále shromažďovaných specializovanými pracovišti na celém
světě. Přitom si nelze nepovšimnout, že ze slov, jimiž tento
střízlivě uvažující badatel líčí současný stav tak, jak ho chápe
věda, vyznívá místy až nábožně hluboký obdiv k přírodě
a moci sil, průběžně modelujících naše kosmické prostředí.
Náznaky, že
ve věci identifikace kosmického hada nemusíme být daleko od
pravdy, najdeme na spoustě středoamerických, ale i čínských
a středomořských vyobrazení. Tento obrázek,
který Cotterell stejně jako mnoho jiných interpretoval docela
jinak, například ukazuje muže,
vztahujícího ruce k jakési kouli.
Jeho hlavu zdobí atribut
hada. Koule
na podstavci nápadně připomíná glóbus, na němž
jsou vyznačeny pouze rovnoběžky. Nejde tedy o symboliku pozemského
času, symbolizovaného poledníky. Záležitost bezpochyby má něco
do činění s "nebeským počasím", což ostatně dokládá
přes "nebeský pás" převěšený tlustý had, chrlící dolů na
Zemi vodní příval. Patrně před
touto skutečností se bezmocně sklání i "sokolí bojovník",
jehož atributy a symboly mají širší význam, jejichž výklad
by nás ovšem v této fázi odvedl daleko od věci. ("Nebeská
páska" s největší pravděpodobností představuje záznam
jakési konstelace, jde tedy o určení astronomického data události.
[1, 2]
Nepochybuji o tom, že zde
vyobrazená scéna symbolizuje předem předpovězenou klimatickou změnu! Otázkou
zůstává, jde-li o záznam nebo varování. Podobných
vyobrazení existuje několik, ale žádné z nich není tak výmluvné.
Postavy ozdobené
symbolem hada patrně představují osoby seznámené s příslušným
učením, případně ty, o nichž se předpokládalo, že dovedou
"zaříkat" či předvídat jisté události. Tento obrázek
ukazuje muže (údajně Pacala), který evidentně "rozmlouvá
s hadem". V žádném případě s ním nebojuje.
V tomto světle se ovšem mayská hadí symbolika jeví docela
jinak.
Při interpretacích Mayských textů a vyobrazení se s největší
pravděpodobností lze opřít o zvláštnosti v myšlení a
jazyce Hopi, kteří tvrdí, že Mayové patří k "odpadlíkům
od pravdivé cesty", a proto dopadli jak dopadli. Jazyk Hopi
nemá žádná slova, gramatické formy, konstrukce či výrazy,
které by se byť vzdáleně vztahovaly k tomu, co naše kultura vnímá jako
"tok času". Čas
a prostor chápou jako nedílnou jednotu, a přesto dokáží precizně
popsat veškeré dění v Univerzu.
Naše mysl je fixována třídimenzionálně vnímaným prostorem a
samostatnou dimenzí neustále a rovnoměrně plynoucího času.
Obojí považujeme za samostatné a nespojitelné aspekty reality. Zatímco
takto vnímaný tok času dělíme do tří úrovní, na minulost,
přítomnost a budoucnost, zná hopijská metafyzika pouze dva
pojmy - projevené a projevující se; objektivitu a
subjektivitu. Za objektivní považuje vše, co bylo nebo je vnímáno
smysly, přičemž nerozlišuje vnímání současné a minulé.
K
subjektivnímu, opět bez zařazení do minulosti či přítomnosti,
patří vše, čemu říkáme budoucnost, a navíc i veškeré myšlenky
a přání nejen lidí, ale i zvířat a přírody jako celku. V
tomto smyslu si Hopi něco přeje nebo očekává, s tím, že se
jeho přání nebo očekávání manifestuje jakýmkoliv způsobem
(doufání jako aktivní proces). Toto "přání si"
probíhá v dynamické rovině, přičemž není považováno za
časový, ale čistě fyzikální proces. Hopi hovoří o
budoucnosti stejným způsobem, jako když našinec sděluje:
"Jdu spát" nebo: "Začnu psát"; tedy jako o něčem,
co začíná být prováděno či vykonáváno.
Hloubka myšlenek
hopijské metafyziky je cizincům nepřístupná. Přitom nejde o
"utajení", ale obdobně jako
Kabala je svázána s intimně rodinným a klanovým prostředím
a řádem a především s jazykem, jehož je nedílnou součástí.
Z uvedených důvodů je zřejmé, proč je z pozice našeho chápání světa takřka nemožné porozumět kodexům, reliéfům a nápisům starých Mayů, takže ani zápisy účastníků conquisty nemají v tomto směru valnou hodnotu. Kronikáři zapisovali to, co chtěli vidět a to, co si mysleli, že chápou. Přitom ale nikdy nemohli pochopit skutečný význam vyprávění domorodých obyvatel, protože se nedokázali vžít do původního způsobu jejich myšlení. Tímto způsobem bylo vynalezeno množství "božstev", jejichž názvy a vlastnosti původně patřily k popisům a vysvětlení astronomických, fyzikálních a přírodních zákonů...
Tradice Hopi hovoří o dvou nebezpečných hadech na obou zemských pólech. Na hlavě a ocasu každého z nich sedí jeden bojovník. V případě, že lidé nebudou následovat zákony Tvůrce, přikáže svým bojovníkům aby hady uvolnili. Ti se vztyčí a zahubí celý svět. Nesmyslné? Ba ne. Myslím, že analogii k tomuto vyprávění nabízí Dmitrijev ve formě "rozevírání vrcholových úhlů geomagnetického pole", ve skutečnosti jde o změnu sklonu (rozevírání) stěn jakýchsi obrovských nálevek, jimiž k nechráněné Zemi proudí energie "velkého opeřeného hada"... Její příliv, mimo výrazného oteplování polárních oblastí, pravděpodobně nemálo urychluje i posun zemských magnetických pólů, zatímco se ústí řečených nálevek logicky pohybují spolu s nimi. Hopijskými "hady" jsou v tomto případě magnetické siločáry, úzce svázané se světovými magnetickými póly, jejichž náhlý přeskok může vyvolat obrovskou katastrofu. Opatrně a diplomaticky formulující Dmitrijev se takřka jedním dechem zmiňuje o anomáliích vyvolávaných naší produkcí a spotřebou energie. Země je sice obrovské tělo, ale i tělo obra mnohdy sklátí malinkatý virus... O katastrofě vyvolané Atlanťany zneužíváním energie se zmínil i Edgar Cayce.
V posledních měsících putuje atmosférou
stále větší množství prachových částic, hravě překonávajících
prostor mezi Afrikou a Severní Amerikou i mnohem větší vzdálenost
s čínských pouští přes Pacifik na "nový
kontinent". Přitom to vypadá, jako by prachová mračna žila vlastním životem.
V podstatě totéž zažívá v těchto dnech i Mars, nad jehož
povrchem zuří dosud nevídaná prachová
bouře. Obrázky podle údajů citlivého přístroje
TES, neseného sondou Mars Global Surveyor (MGS), naznačují, že
nevypukla kdesi na teplejším rovníku, ale naopak na studeném
území poblíž Martova
jižního pólu téměř nedotčeného slunečními paprsky. Přiložený obrázek pozemské analogie šíření
hlavy prachového mračna naznačuje, že hnací silou jevu není
vítr, ale síly úplně jiného charakteru, jimž se přizpůsobuje
model počasí. Lze považovat za štěstí,
že Země má své obrovské oceány, které po jistou dobu mohou
fungovat jako termostat. Neustálým odtáváním ledovců a příměsí
sladké vody ovšem klesá hustota slané vody, a tím i její
tepelná jímavost.
Teď už ale slyším až sem: "DOBRÁ, ALE CO TO VŠECHNO U VŠECH VŠUDY MÁ SPOLEČNÉHO S ANAGRAFY A PALENQUE!?"
Jen klid, brzy se k tomu dostaneme.
Mezisoučet
• Kdysi, kdosi, kdo byl obeznámen s vyšší nebeskou mechanikou, vypočítal cykly, v nichž heliosféra tečuje nebo prochází tělem "nebeského hada".
• Znalosti sdělované z generace na generaci byly mimo jiné uchovávány v místě, později víceméně přiléhavě nazývaném "Nachan Can" národem, který se TEHDY snad nazýval Maya. (Jak si předkové tohoto lidu říkali předtím a ještě předtím, to už se ve spletité džungli pojmů vymyšlených vědou asi nikdy nedozvíme. Jisté je - nebo není?-, že Mayové nespadli jen tak, z ničeho nic, z nebe...) Šlo o místo, na němž byly soustředěny informace a poznatky o útvaru v kosmu, občas výrazně zasahujícího do běhu veškerého života této planety. Byla to tradovaná moudrost o existenci Opeřeného Hada!
copyright © gewo 2001