"Růžice" uprostřed obrazce v El Fuerte, který badatelé bonnské univerzity mezitím už zařadili do kategorie "krajinných skulptur"(!) nesouhlasí se žádnou světovou stranou a nepodařilo se jí "přisoudit" pražádný účel. Není divu - obsahuje údaje o středové a dalších prokladových osách gigantického anagrafu! Šipka osy protíná čtverec uvnitř kruhu a vybíhá vrcholem trojúhelníku ležícím na jeho vnější protilehlé straně. Trojúhelníků je přesně tolik, kolik je čtverců uvnitř kruhu. Ústřední část obrazce obsahuje i cosi jako miniaturu, podobnou "okřídlenému kruhu". V pozadí vidíme stylizovaný "letoun" (viz dole "UFO z El Fuerte") a v popředí známou postavu v kulovité helmě. Uprostřed je umístěna stylizovaná "růžice". 

Překrytím anagrafů, vytvořených z obou polovin obrazce první úrovně, vznikne anagraf druhé úrovně. Informace už je daleko zřetelnější a nabude na plastičnosti, kterou lze dále umocnit tím, že obraz znovu rozdělíme v symetrále a jednu z takto vzniklých polovin opět přezrcadlíme na sebe. Toto je anagraf třetí úrovně. Zde ovšem běžným počítačem vybavený smrtelník končí - narazí na bariéru rozlišovací schopnosti obrazovky. Se špičkovým vybavením jsme se u bitových map dostali pouze na pátou úroveň, další cesta zřejmě povede přes vektory - matematickou simulaci čar podle vypočtených bodů; tedy podobným postupem jako při vytváření postskriptových písem. Jistou pomocí je zeslabení jasu a kontrastu bitové mapy překrývané předlohy o vždy 50% (to umí třeba Adobe Photoshop ve funkci Vrstvy), ale pak se obrázek stává nejasným; připomíná cosi jako filmový negativ. Mnohé obrazce se proto vyplatí invertovat. Ukáží se nečekaně přesné detaily.

Plasticky zpracovaná díla skrývají ve vrstevnicích zdánlivě nesmyslných sochařských ozdob a "kudrlinek" další sady informací.

V některých anagrafech druhé úrovně, jako například u "náhrobní desky" z Palenque, se kolem zvýrazněného centrálního bodu objeví předtím neviditelná úhová stupnice, podle níž se předlohy dají natáčet! Uvedený reliéf je jednoznačně klíčem pro práci se skrytými obrazci; proto byl tak pečlivě ukryt a zabezpečen v podzemní kryptě. Zvolený materiál, andezit (zvonivec), patří k těm vůbec nejtvrdším horninám na světě. Mnohatunový monolit zde byl dopraven neznámo odkud a pohřben ve speciální kryptě, dávno předtím, než nad ním vznikla "Pyramida nápisů". Na místě samém je k dispozici pouze vápenec. Samotná schránka původně sloužila něčemu jinému a byla otevíratelná pomocí poměrně jednoduchého pákového mechanismu. Poté, když posloužila jako místo posledního odpočinku muži, který s největší pravděpodobností není bájný Pacal, byl manipulační mechanizmus odstraněn. Tehdy také byly uraženy úchyty na přední straně monolitu . Neopravené (a tehdejšími prostředky zřejmě neopravitelné) hrubé poškození víka je dobře viditelné. (Detaily viz Bestseller v kameni, díl I.)

Je tu ještě jeden aspekt, který určitě stojí za pozornost. Amerikanisté tvrdí, že mayským symbolem krásy a dokonalosti bylo - šilhání! Myslím, že znám pravý důvod proč nacházíme tolik vyobrazení šilhajících mužů.
Díváme-li se upřeně na nějaký obrazec a přinutíme oči šilhat, posunutá zorná pole se překryjí. Vyobrazení šilhajících kněží je patrně návodem, jak zacházet s kryptografikami, abychom v nich po dosažení jisté koncentrace byli schopni spatřit ukrytou postavu "božstva" (první úroveň) prostým okem. Obdobného efektu využívají známé, zdánlivě nic neříkající obrazce složené z barevných skvrn, skrývající třídimenzionální obrázky.

Podrobnější rozbor anagrafů získaných z předloh na monolitech v Gavrinis (materiálů, které máme v současné době k dispozici, vynesl na světlo šokující poznatky. Ostatně - přesvědčte se sami. Gavrinis je skrytá obrazárna!
Fotografie vzorců vybroušených do monolitů, pro jistotu pohřbených pod uměle navršeným kopcem hlíny a kamení, jsou k nerozeznání od interferenčních čar, které vykouzlí laser na holografickém negativu!