Často se mne ptají, odkud tohle mám... 
Takže jednou provždy: "Odnikud, anagrafy jsem nalezl a pojmenoval sám." 
(Viz knihy Bestseller v kameni I. a II.)

Anagraf

 
je obrazec, který vznikne zrcadlením předloh (také "matric", "kryptografik" nebo "klamných obrazů"), opatřených celosvětově platnými atributy nebo symboly. Anagrafy skrývají především gravury a reliéfy na monolitech a stélách, které jejich autoři zřetelně označili nezaměnitelnými globálně užívanými znaky. Převážná většina zobrazuje nepochopitelně strnulé postavy, přizdobené složitými "okrasnými" vzorci. Existují  i ve formě terénních úprav a plastik přehlédnutelných pouze ze vzduchu. K jejich vytyčení byly velmi vyspělé znalosti triangulace absolutní nutností; mnohdy, jako v případě El Fuerte, byl přetvořen hřeben celého kopce. Bolívijskou raritu lze však i přes její jedinečnost zařadit mezi maličkosti. Například mayské stavby a cesty jsou ve skutečnosti liniemi obrovského anagrafu, položeného mezi dva oceány. Ale i tento obrazec je pouze zlomkem puzzle rozprostřeného v gigantické mřížce obepínající glóbus...
Vyhodnocení radarových snímků Země, pořízených v tomto roce jednou z misí space shuttle, vynese na světlo světa nemálo překvapení. Obávám se však, že s výsledky ("ze strategických důvodů"...) nebudeme nikdy seznámeni.

Na zde zobrazeném anagrafu lze demonstrovat jeho plastičnost. Budeme-li obrázek zesvětlovat, postava pozvolna splyne s pozadím a vynoří se jiný logický obraz. Tento druh anagrafů je, obdobně jako tomografický model složen, s několika vrstev položených na sebe. Jednotlivé vrstvy lze identifikovat na základě anagrafů vznikajících s plochých předloh. Postava na obrázku je skryta v terénní plastice El Fuerte. Obrazce tohoto typu se vyznačují tím, že celek, obdobně jako na hologramu, je ve zjednodušené formě replikován i v částech původního obrazce.
Anagrafy skládáme výhradně podle návodu, tedy podle původcem přesně určených logických os, vymezených nezaměnitelnými symboly umístěnými v předloze (matrici). Použité symboly a jejich sled ve vertikální ose konečného anagrafu jsou na celém světě stejné. Hlavní osy velkých plošných obrazců přitom současně mohou, ale nemusí souhlasit s polohou světových stran, či s jinými orientačními body (např. obzorovým bodem slunovratu apod.).
Některé matrice (Egypt) dokonce mají svůj protějšek na hvězdné obloze. U takových vnějších signálů jde pouze o upozornění na to, že stavby nebo terénní úpravy nejsou náhodné, a že jejich původce disponoval vysokou inteligencí a rozsáhlými diferencovanými znalostmi matematiky, astronomie a prostorové geometrie. Badatelům dalo nemalou práci přesvědčit "seriózní vědu" (čti brontosaury v establishmentu) o tom, že domněle primitivní mezoamerické národy znaly a užívaly technik, o nichž si v době, kdy, jak se amerikanistika domnívá, tato díla vznikala, mohlo evropské vědě jen snít. Teprve pod tíhou nezvratných matematických důkazů přijala zahanbující okolnost, že mayští astronomové užívající zdánlivě primitivního matematického systému se dopracovali k astronomickým propočtům, kterým se dokázala přiblížit až ve druhé polovině dvacátého století... Jenže případ tím ještě zdaleka není uzavřen! To, co jsme dosud prozkoumali a pochopili je pouze základní matematika, za níž se skrývá dosud opomíjená černá díra tajů užité prostorové geometrie.

Rozeznáváme několik základních druhů předloh: obrazce půlené, jako například mayské reliéfy dělené ústřední postavou či "stromem života" nebo "listovým křížem", a obrazce poloviční, jakým je třeba plastická mapa temene hory, pojmenované El Fuerte - "Mocný". (Je opravdu škoda, že velice hrubá předloha neukazuje detaily. Skutečný obrazec je pokryt směsicí čar a vlnovek, které zde nemohou být zachyceny.)

V půlených obrazcích je zašifrováno několik sad informací, vložených do několika úrovní. Každá polovina, nebo lépe řečeno část předlohy rozdělené v podélné ose, po překrytí vlastním zrcadleným obrazem odhalí velmi logický symetrický obraz první úrovně. Nejčastěji, alespoň v jedné polovině, najdeme postavu, kterou lze s drobnými bezvýznamnými obměnami nalézt na celém světě, a to včetně symbolů, které ji zdobí. Jakoby někoho vůbec nezajímalo, do které "epochy" či kultury jeho dílo zařadí naši historici...
Po stranách umístěné znaky, které velmi často nelze identifikovat jako "písmoznaky" či "-glyfy", náhle zcela logicky zapadnou do obrazu. Ukazuje se, že tyto rozluštění vzdorující znaky vlastně jsou nedílnou součástí grafiky! Byly vyňaty a umístěny po stranách aby nerušily koncepci "klamného obrazu" - tedy toho, co vidí (a vlastně má vidět) neškolený pohled nezasvěcených.