Nomen is omen...
Své příjmení máte zapsané v genech!
Tento "překvapivý objev" potvrzuje, že z DNK, získané z biologického důkazu zanechaného na místě zločinu, může být v laboratoři vyčteno pachatelovo jméno, nebo alespoň vymezen užší okruh výběru pachatele. Profesor Bryan Sykes z oxfordské univerzity zahájil tento výzkum zpočátku "z legrace", ale pravděpodobně to bude mít dopad jak v soudnictví, tak i v genealogii (zkoumání rodokmenu). Aby získal spojovací článek mezi příjmením a typickými znaky DNK, použil Sykes vzorky 61 dobrovolníků, s nimiž sdílí rodinné jméno. Objevil podobnosti i u dalších tří jmen, ale domníval se, že toto spojení nemůže platit u běžných jmen, jako třeba Jones nebo Smith.
Praotci
dynastií
První
výzkum ukázal, že existuje možné přímé spojení mezi geny
a rodokmenem a naznačil, že následné generace jedné rodiny
mohou zdědit jedinečné profily DNK. S nejvyšší pravděpodobností
to znamená, že lidé sdílející stejné příjmení mají
jediného (společného) praotce.
Geneaologové
si dlouho mysleli, že stejná příjmení pocházejí od více
zakladatelů. "Protože jsme schopni sledovat genetickou
stopu až k původnímu zakladateli, dostává se každá rodina
na stejnou úroveň s aristokracií," říká profesor Sykes.
Jméno Sykes znamená pomezní potok, říčku, které jsou běžné
v hrabství Yorkshire. To naznačuje, že ho řada lidí mohla přijmout
ve 13 - 14 století, když se stávala běžnými odvozená příjmení.
Dějiny
nevěry
V Anglii bylo běžným zvykem, že děti přebíraly jméno
po otci, a tak prof. Sykes s kolegyní Catherine Irven začali pátrat
po chromozomech "Y", přecházejících pouze z otce na
syna. Namátkou vybrali 250 lidí s příjmením
Sykes a požádali je o vzorky DNK. Získali tak 61 použitelných
vzorků výtěru ústní sliznice.
Polovina lidí v této skupině vykazovala čtyři unikátní profily, které nebyly nalezeny ani v Yorkshire, ani ve zbytku Británie. Druhá polovina neměla Sykesovu DNK, což je jistý náznak nevěry v sykesovské dynastii. Avšak takto odhadovaná "míra nevěry" je za 700 let existence tohoto jména velice nízká. Jestliže bylo jen 1.3% sykesovských dětí v každé generaci zplozeno kýmsi jiným než Sykesem, pak by nahromadění "cizích" genů znamenalo, že asi polovina současných Sykesů nemá specifickou DNK.
Z toho
ovšem vyplývá, že "jméno zjištěné podle DNK" nemůže
být u soudu použito jako usvědčující důkaz , ale mohlo by
docela dobře posloužit ke zúžení pátrání po pachatelích zločinů.
Je také pravděpodobné, že rodiny s nejběžnějším příjmením
mají více zakladatelů.
Výzkum byl publikován v americkém Žurnálu lidské genetiky
(Journal of Human Genetics).
Sedm
pramatek
Profesor Bryan Sykes tvrdí, že všichni Evropané pocházejí
ze sedmi žen, které sem přišly v různých dobách v průběhu
uplynulých 45 000 let. Přežily vlky a medvědy, ledové doby a
daly základ mnoha klanům, z nichž časem vznikla dnešní
populace. Říká jim "sedm Eviných dcer" a dal jim jména
Ursula, Xenia, Tara, Helena, Katrine, Valda a Jasmine. Sykes dospěl
k tomuto závěru studiem mt-DNK, předávané matkami pouze na děti ženského
pohlaví.
Ze 6000 náhodně vybraných vzorků DNK, s ohledem na výskyt přirozených
mutací, stanovil sedm odlišných skupin.
Po
stopách předků
Z
toho vyplývá, že každá z těchto sedmi skupin musí vycházet
od jediné ženy. Předkové 99% Evropanů tak mohou být vysledováni
zpět, až k zakladatelkám sedmi původních klanů. Sykes si
brzy uvědomil komerční aspekty svého objevu a založil
společnost "Oxford Ancestors", nabízející za 120
britských liber každému
zájemci vystopování jeho předků v mateřské linii. Profesor Sykes ovšem upozorňuje, že ačkoli
jeho práce genetika spočívá na faktech, jsou jména, která
dal těmto sedmi ženám vybrána naprosto náhodně. Je to pokus
o jakousi "personifikaci" genetického klíče v DNK,
tradičně užívajícího velkých písmen abecedy. Podle toho
například velmi rozšířená skupina "T" představuje
potomky ženy jménem Tara.
Genetický výzkum vnáší nové světlo do lidské historie.
Prastaré
dědictví
Sykesovu
studii lze považovat za další důkaz správnosti cesty genetického
výzkumu, který může významně napomoci v bádání po naší
dávné historii. Jména sedmi žen mají původ mimo jiné v keltštině,
skandinávském a perském dědictví. Zrcadlí se v nich obrovská
zeměpisná oblast, z níž pochází obyvatelstvo dnešní
Evropy. Objev rovněž významně podpořil teorii, podle níž mají současní
lidé původ v dávné Africe. Ukázalo se, že všech sedm
evropských pramatek má silné pouto s jedním ze tří rodových
klanů, které žijí v Africe dodnes.
Zdroje: BBC a agentura Hello
* Rodové záznamy v bibli sledují "linii prvorozených" a slouží k podchycení po tisíciletí předávané "genetické zprávy" ! Tato informace možná obsahuje v "junk genech" ještě i docela jiné, než pouze genetické poselství!