Mapa "Tvůrců"
Stepan Krivošejev, Dmitrij Plenkin
02.04.2002


Baškirští vědci udělali nález, který zcela odporuje tradiční představě o lidské historii: Kamenná plotna, stará možná 120 miliónů let, nese plastickou mapu Uralské oblasti.

Ač se to zdá být nemožné, vědci z Baškirské státní university nalezli nezpochybnitelný důkaz existence prastaré, vysoce vyvinuté civilizace. Jde o velkou kamennou desku, nalezenou v roce 1999, na níž je dosud nezjištěnou technologií vyobrazen celý region. Jde o skutečnou plastickou mapu, jaké dnes má třeba armáda. Jsou na ní zobrazeny inženýrské stavby: síť kanálů o celkové délce asi 12 000 km, přehradní konstrukce a mohutné hráze. Nedaleko kanálů jsou umístěny jakési kosočtverečné útvary, jejichž účel je neznámý. Na mapě jsou i popisky; velké množství nápisů. Zprvu si vědci mysleli, že jde o staročínštinu, jenže brzy se ukázalo, že jde o hieroglyfy připomínající slabikové znaky neznámého původu. Zatím se je nepodařilo přečíst...

"Čím víc se učím, tím více chápu, že nic nevím," připouští doktor fyzikálních a matematických věd a profesor Baškirské státní university Alexander Chuvyrov. Zásluha za tento vzrušující objev náleží především jemu. Již v 1995 se profesor a jeho čínský postgraduální student Huan Hun rozhodli studovat hypotézu pravděpodobné migrace dávné čínské populace na území Sibiře a Uralu. Při expedici do Baškirie nalezli několik staročínských skalních nápisů. Tyto nálezy, které utvrdily hypotézu o čínských přistěhovalcích, byly dobře čitelné. Obsahovaly převážně záznamy o obchodních záležitostech, sňatcích a o úmrtích.

V průběhu tohoto hledání byly v archivech generálního guvernéra Ufy nalezeny jisté poznámky z 18. století. Hovořily o 200 neobvyklých kamenných plotnách, které se nacházely nedaleko vesnice Chandar v Nurimanovském regionu. Chuvyrov a jeho kolega ihned usoudili, že by mohly souviset s čínskými přistěhovalci. Poznámky v archivu navíc oznamovaly, že v 17. a 18. století studovala expedice ruských vědců zkoumajících Uralskou oblast 200 bílých reliéfů pokrytých značkami a vzorci, mimo to se archeolog A. Schmidt rovněž zmiňuje, že viděl v Baškirii na počátku 20. století jakési bílé reliéfy. Věc vypadala nadějně, takže se Chuvyrov v roce 1998 pustil s týmem svých studentů do práce. Najali helikoptéru a první expedice uskutečnila vzdušný průzkum míst, kde se dal předpokládat výskyt hledaných reliéfů. Jenže starověká díla nebyla přes všechno vynaložené úsilí k nalezení. Zklamaný Chuvyrov už byl dokonce ochoten věřit tomu, že jde jen o krásnou legendu.

Štěstí přišlo znenadání. Při jedné z Chuvyrovových návštěv Chandaru za ním přišel bývalý předseda místní zemědělské rady Vladimir Krainov (mimochodem, v domě jeho otce kdysi bydlel archeolog Schmidt) a pravil: "Vy tu hledáte nějaké kamenné plastiky? Já mám jakousi zvláštní kamennou desku doma na dvoře."
"Zpočátku jsem ho nebral vážně," vzpomíná Chuvyrov, "jenže pak jsem se přece jen rozhodl a šel se k němu podívat. Pamatuji si dodnes, že to bylo 21. července 1999. Pod verandou domu skutečně byla v zemi zapadlá kamenná deska s nějakými boulemi. Byla ovšem tak těžká, že jsme ji nedokázali sami vytáhnout. Takže jsem šel do Ufy požádat o pomoc. Po týdenním plahočení jsme desku dostali do Chandaru: je sice jen 148 cm vysoká, 106 cm široká a 16 cm silná, ale váží takřka tunu. Krainov udělal speciální dřevěné válce, abychom ji dostali ze země."

Nález dostal jméno "Daščin kámen" (na počest vnučky Alexandra Chuvyrova, narozené den předtím) a byl posléze dopraven k výzkumu na univerzitu. Když vědci kamennou desku očistili od hlíny, nechtěli věřit svým očím... "Na první pohled jsem pochopil, že toto není ledajaký kus kamene, ale opravdová trojrozměrná mapa. To nakonec sami vidíte," říká Chuvyrov.

"Jak se nám podařilo identifikovat zobrazené místo? Zpočátku jsme se nedomnívali, že mapa je až tak prastará a reliéf Baškirie se během milionů let naštěstí příliš nezměnil. Podařilo se nám rozpoznat Ufskou výšinu, přičemž hlavním podpůrným bodem našich důkazů je Ufský kaňon. Provedli jsme příslušné geologické studie a nalezli jeho stopu tam, kde v souladu se starověkou mapou musí být. Jeho mírný posun zapříčinil pohyb tektonických desek, které se sem tlačí z východu. Skupině ruských a čínských specialistů na poli kartografie, fyziky, matematiky, geologie, chemie a staročínštiny se podařilo přesně zjistit, že na desce je mapa uralské oblasti s řekami Belya, Ufimka a Sutolka," říká Alexandr Chuvyrov, zatímco ukazuje novinářům příslušné linie v kameni. "Zde vidíte Ufský kaňon - trhlinu v zemské kůře, která se táhne od Ufy až k městu Sterlitimak. Momentálně jím protéká řeka Urshak. Ta mapa je v měřítku 1 : 1,1 km."

Alexander Chuvyrov je seriózní přírodovědec a má ve zvyku důvěřovat jen výsledkům výzkumu. Teď má taková fakta k dispozici.

Při určování struktury materiálu bylo zjištěno, že deska sestává ze tří vrstev. Čtrnáct centimetrů silný základ je z hutného dolomitu. Druhá, a pravděpodobně nejzajímavější vrstva, je "vyrobena" z křemičitého skla (křemičitan vápenatohořečnatý). Technologii, jíž byla zpracována, ovšem moderní věda dosud nezná. Ve skutečnosti je reliéf vyznačen právě do této vrstvy. Třetí vrstva je pouze dvoumilimetrová, rovněž umělá a pozůstává z vápenatého porcelánu, který mapu ochránil před vnějšími vlivy.

"Musím na tomto místě zdůraznit," říká profesor, "že pradávný kameník nemohl tento reliéf vytvořit ručně. To je jednoduše nemožné. Tento ´kámen´ nepochybně byl opracován strojem." Rentgenové snímky potvrdily, že kamenná deska je umělého původu a byla opracována nějakými precizními nástroji.

Vzhledem k vertikálním nápisům vědci zprvu předpokládali, že mapu mohli zhotovit staří Číňané. Je známo, že vertikální záznam byl ve staročínštině používán až do třetího století. Aby prověřil tuto domněnku, navštívil profesor Chuvyrov Čínskou císařskou knihovnu. Během 40 minut, které zde mohl ve shodě s povolením strávit, si prohlédl několik unikátních knih, ale žádná z nich neobsahovala ani jediný znak, který by se podobal těm na desce. Po schůzce s kolegy z Hunanské univerzity definitivně upustil od verze "čínské stopy". Závěr čínských vědců byl jednoznačný: V Číně se nikdy neužívalo krytí desek vrstvou porcelánu. I když veškeré úsilí rozluštit obsah nápisů bylo bezvýsledné, bylo zjištěno, že použité znaky podobné hieroglyfům vyjadřují slabiky. Chuvyrov uvádí, že se mu jeden znak na mapě podařilo dešifrovat: Označuje zeměpisnou šířku, na níž leží dnešní Ufa.

Čím déle je deska pod lupou, tím více otázek se vynořuje. Na mapě je vyznačena gigantická irigační síť: kromě řek zde jsou dva systémy 500 metrů širokých odvodňovacích kanálů, dvanáct 300 až 500 metrů širokých hrází o délce asi 10 km, z nichž každá je asi 3 km hluboká. Tyto přehradní hráze s největší pravděpodobností pomáhaly odvádět vodu stranou. Během stavby každé z nich musel být přemístěn více než kvadrilión kubických metrů materiálu. Ve srovnání s touto irigační sítí vypadá Volžsko-Donský kanál na současných plastických mapách jako pouhý škrábanec. Fyzik Alexander Chuvyrov předpokládá, že by dnešní lidstvo dokázalo postavit jen zlomek staveb zobrazených na mapě. Podle mapy původně tekla řeka Bjelaja v umělém řečišti.

Přibližné stáří kamenné desky bylo těžké zjistit. Nejdříve byla provedena radiokarbonová analýza, později byla deska skenována uranovým chronometrem. Obě šetření ovšem vykazovala velmi odlišné výsledky, takže stáří nálezu zůstalo neobjasněno. Při podrobném zkoumání struktury kamene však byly nalezeny dvě vložené ulity měkkýšů. Stáří jednoho z nich, Navicopsina munitus z čeledi Gyrodeidae, je asi 500 miliónů let, zatímco druhý, Ecculiomphalus princeps z podčeledi Ecculiomphalinae, žil asi před 120 milióny let. Toto stáří tedy bylo přijato jako "pracovní verze". "Mapa pravděpodobně vznikla v době, kdy zemský magnetický pól ležel na území Země Františka Josefa, což bylo právě před 120 milióny let," říká profesor Chuvyrov. "Tento artefakt se zcela vymyká všem tradičním představám o lidských dějinách a budeme potřebovat hodně dlouho, než si na to zvykneme. My zde už jsme si na tento div zvykli. Nejprve jsme mysleli, že tato práce je stará asi 3000 let. Jenže tento údaj se pozvolna posouval dál a dál, až jsme nakonec identifikovali škeble, vložené do kamene k označení některých objektů. Jenže, kdo může garantovat, že tito měkkýši ještě žili v době, kdy byly jejich ulity vloženy do mapy? Možná, že její tvůrci prostě jen použili nalezené zkameněliny."

Jaký mohl byl účel této mapy? To je asi nejzajímavější otázka. Materiály z baškirského nálezu již byly prozkoumány v Centre of Historical Cartography ve Wisconsinu. Američané byli ohromeni. Podle nich mohla mít takováto trojrozměrná mapa jen jediný smysl - navigaci, a jednoznačně mohla být vypracována jen za pomoci vzdušného průzkumu. To je ohromující, zejména teď, když byly v USA zahájeny práce na vytvoření obdobné, trojrozměrné mapy světa. Američané zamýšlejí dokončit tuto práci v roce 2010. Hlavní problém totiž spočívá v tom, že pro kompilaci podrobných prostorových map je nezbytné zpracovat obrovské množství údajů. "Pokuste se takto zmapovat třeba jen jedinou horu!," říká Chuvyrov. "Technologie kompilace těchto map vyžaduje supervýkonné počítače a snímkování povrchu Země ze space shuttle."

Takže, kdo tedy mapu vlastně vytvořil? Když přijde řeč na neznámé kartografy, je Chuvyrov opatrný: "Nemám rád, když se mluví o UFO a mimozemšťanech. Říkejme autorům mapy jednoduše: Tvůrci."

Vypadá to, jakoby ti, kteří zde tehdy žili a stavěli, používali jen vzdušný transport: na mapě nejsou žádné cesty. Snad využívali jen vodních cest. Je zde ovšem také možnost, že autoři starověké mapy zde vůbec nežili, a toto místo pouze připravovali k pozdějšímu osídlení vysušováním terénu. To se z toho všeho jeví jako nejpravděpodobnější, i když prozatím nelze tvrdit nic jistě. Ale proč nepředpokládat, že tvůrci patřili k dávné pozemské civilizaci?

Nejnovější výzkumy mapy přinášejí jednu senzaci za druhou. Vědci už jsou si jisti, že mají pouze fragment mapy celého dávného zemského povrchu. Podle některých hypotéz zde je až 348 zlomků jako tento. Další by pravděpodobně mohly být nablízku. Vědci v okolí Chandaru odebrali na 400 vzorků půdy a zjistili, že mapa původně s největší pravděpodobností byla v roklině u hory Sokolnaja (Sokolí hora). Jenže za ledové doby byla roztrhána na kousky a roznesena ledovcem po kraji. Pokud se vědům podaří shromáždit "mozaiku", měla by mít asi 340 x 340 metrů.
Chuvyrov prověřováním archivních materiálů zjistil přibližná místa, kde by měly být k nalezení další úlomky: jeden by mohl ležet pod jistým obytným domem v Chandaru, jiný pod domem obchodníka Chazanova, třetí pod vesnickými lázněmi a čtvrtý pod mostním pilířem místní úzkokolejky.

Baškirští vědci mezitím už zaslali informaci o nálezu různým vědeckým střediskům na světě a ohlásili na několika mezinárodních kongresech: "Existuje prastará mapa inženýrských staveb na jižním Uralu, vytvořená neznámou civilizací."

Nález baškirských vědců nemá obdobu. S jedinou výjimkou. Právě když výzkum vrcholil, dostal se na stůl profesora Chuvyrova malý kámen, chalcedon, obsahující podobný reliéf. Možná, že kdosi, jenž viděl tuto kamennou desku, ji chtěl okopírovat. Jenže kdo a proč?


Zdroje:
http://www.itogi.ru/paper2002.nsf/Article/Itogi_2002_04_01_10_0237.html
http://english.pravda.ru/main/2002/04/30/28149.html
http://www.therussianissues.com/topics/55/02/04/02/14403.html

Překlad gewo, 3.5.2002