PRVNÍ DŮSLEDKY!

http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/articles/A42760-2001Dec30.html (E)

Ochránci velryb alarmují:
Zabraňte použití a celosvětovému rozšíření sonarového systému LFA!
Oč tu jde? 

LFA je nízkofrekvenční odposlouchávací podmořský systém s velkým dosahem, vyvinutý americkým válečným námořnictvem ke sledování supertichých ponorek. Základem a hlavním problémem vyvolávaným užitím technologie, která má v konečném důsledku z 80% pokrýt plochu světových moří, je produkce velmi hlasitých podvodních zvuků, které, jak tvrdí mnoho výzkumníků, mohou poškodit sluch velryb i ostatních mořských živočichů, nebo je zcela ohlušit či dokonce zabít. 
Jak suše konstatoval jeden z vědců zkoumajících mořské savce: “Hluchá velryba je mrtvá velryba.” 

Tak jako se my spoléháme na zrak, jsou kytovci (delfíni a velryby) žijící v akustickém prostředí odkázáni zejména na sluch. Na zvucích je zcela závislá jejich komunikace, navigace, vyhledávání potravy i odhalování dravců. Každý a zejména hlasitý nízkofrekvenční hluk, zavedený do prostředí, v němž poslouchat znamená přežít, je masivním zásahem do jejich života.

Mnozí kytovci, včetně kosatek, plejtváků, šedých, a modrých velryb, využívají nízkofrekvenčních zvuků k dorozumívání na ohromné vzdálenosti. Před zavedením umělých produkovali kytovci nejhlasitější přirozené zvuky na světě. Studie prokázaly, že velryby ve svých zimovištích u Havaje, Báji i Japonska, "zpívají" všechny stejný nápěv, který všechny současně mění. To znamená, že se navzájem slyší, i když je dělí tisíce mil. Jiná teorie předpokládá, že modré velryby v arktické oblastí slyší modré velryby v Anktartidě a naopak. 

Několikrát hlasitější zvukový signál LFA sonarů, který poputuje v hlubinách oceánů kanálem evidentně přenášejícím dorozumívací signály těchto i ostatních kytovců, by mohl překrýt nebo přerušit jejich komunikaci. Nadto hrozí, že tyto zvuky dezorientují, ohluší, zraní, nebo dokonce budou přímo zabíjet velryby a všechny mořské živočichy, kteří jsou taktéž odkázáni na rozpoznávání zvukových zdrojů. 

Sonary LFA produkují velmi hlasitý zvuk (500 Hz a více než 215 decibelů). Výzkum ovšem prokázal, že se kytovci začínají vyhýbat zvukům jejichž síla se blíží 120 dB. Na popud a zásluhou zvýšeného tlaku členů environmentálních a vědeckých společenství, zahájilo válečné námořnictvo roční výzkumný program, studující účinky nízkofrekvenčních zvuků na mořské savce, zejména velryby. 

Ovšem na rozdíl od skutečných sonarových polí LFA , na nichž je používána řada do série zapojených zvukových zdrojů o hlasitosti 215dB, proběhly tyto testy pouze s jediným zdrojem, produkujícím zvuk o síle 150dB či spíš méně. Ale dokonce ač byly vystaveny mnohem nižším než skutečně užívaným zvukovým úrovním, testované velryby ve významném počtu okamžitě změnily chování:

•    Přes 70% zpívajících velryb přestalo zpívat. 
•    Přes 50 % modrých velryb a 30 % plejtváků přerušilo komunikaci. 
•    Stěhovavé šedé velryby změnily obvyklou trasu svého tahu, aby se zvuku vyhnuly. 

Výzkumníci Navy přesto vyslovili následující závěr: 

“Nebyla pozorována žádná biologicky významná reakce.” 
“Doporučujeme pokračovat v rozmisťování LFA sonarů”.

Čelní experti na mořské savce, včetně členů Komise pro mořské savce, urgují, že takto limitovaná studie není schopna vypovědět nic o dlouhodobých účincích vystavení kytovců a ostatních mořských druhů působení LFA sonaru na jejich komunikaci, navigaci, stravování a stěhovací modely. Experti tvrdí, že přesně tyto dlouhodobé vlivy na jejich životní činnosti představují obrovské riziko pro už i tak kriticky ohrožené druhy, balancující na pokraji vyhynutí. 

Členové Whaleman Foundation tvrdí:

"Dokonce už i podle výsledků vlastního výzkumu NAVY musí každý soudný člověk dospět k jedinému závěru: došlo ke značné změně chování významného počtu testovaných velryb, přestože byly vystaveny pouze působení  jediného nízkofrekvenčního zvukového zdroje o síle menší než 150dB. O tom, jak mohou tito tvorové reagovat v konfrontaci se skutečným výkonem systémů LFA, se můžeme pouze dohadovat, neboť účinky při vystavení mořských živočichů vlivu konkrétní aparatury nebyly vůbec nikdy testovány. Proto tedy musíme trvat na tom, aby NAVY rozmísťování sonarů LFA zastavila." 

Translation © gewo 2001

ZDROJE

The Whaleman Foundation

http://www.surtass-lfa-eis.com/ 

http://www.surtass-lfa-eis.com/DiversStudies/

Každý soudný člověk, když dočte něco takového, pochopí, že lidstvo je nesmírně ničivá, vše požírající a likvidující bestie. Odporná všežravá plíseň, pokrývající povrch Země a oceánů, pomalu měněných ve smradlavé stoky... Nestačí. Ještě musíme zabít i to, co se před námi dosud ukrývalo v hlubinách.

Ale je tady ještě něco.

Prozraďte mi, prosím, o čem to vlastně je? Studená válka skončila. Odzbrojuje se a na obou stranách začíná rezivět spousta zbytečné vojenské techniky. Včetně ponorek. Která země světa dnes disponuje natolik vyspělými podmořskými zbraněmi, že si obrana vyžaduje položení posledního zbytku mořských savců na obětní stůl?
Analogicky s tímto počínáním se Spojené státy chtějí přikrýt novým protiraketovým deštníkem, jehož součástí má být i systém HAARP. Sonarové systémy LFA mají pokrýt více než 80% plochy světových moří!?  
A někdo se nám vehementně snaží namluvit, že to vše má být budováno jen kvůli "několika nebezpečným teroristům, kteří by mohli vlastnit jaderné zbraně"? Dnes, kdy satelity umí přečíst značku piva podle loga na korunkové zátce?...! 
Nebo snad už opravdu všechno v tichosti přešlo do nové, ještě "technologičtější" fáze, kdy jediná zbraň může rozhodnout o porážce jednoho z protivníků, kteří si na veřejnosti s úsměvem potřásají rukama? To už tady také bylo... 
Něco tu smrdí... ... a moc.

Největší technologické mocnosti světa možná "cviká u zadku" z něčeho úplně jiného. Bylo pozorováno příliš mnoho nesmírně rychlých objektů, pohybujících se v pozemské vodosféře a ztraceno příliš mnoho superponorek se špičkovým technologickým vybavením a bezvadně vycvičenými posádkami.
V lednu 1968 zmizely ve Středozemním moři hned dvě najednou; izraelská Dawar a francouzská Minerva. Přes rozsáhlá pátrání po nich nebyla nalezena jediná stopa. Hned nato, v únoru 1968, se v Atlantiku u Azor cestou do Středozemního moře k 6. flotile takřka "vypařila" americká ponorka Scorpion. Hned poté, co odeslala zprávu o své pozici. Další francouzská ponorka, Eurydice, stihač ponorek na jaderný pohon, rovněž beze stopy a doslova "bezhlesně" zmizela i s padesátičlennou posádkou přímo v zálivu Saint Tropez (1970). Rozsáhlá pátrání po všech těchto lodích byla bezvýsledná. Před nedávnem potkala neobvyklá a dodnes nevysvětlená "nehoda" i pýchu ruského ponorkového loďstva Kursk, vysoce moderní ponorku vybavenou nejmodernějšími superrychlými torpédy Granit... Byla snad (nebo mohla by být) její výzbroj někomu nebezpečná?

Příliš mnoho často pozorovaných a po čertech rychlých objektů brázdí pozemskou atmosféru, přičemž dbají o hranice států asi tak, jako ptáci... 
Jsou zapíraná a zesměšňovaná UFO a USO (Unidentified Submarine Objects), a ne jacísi imaginární teroristé, z jakéhosi běžným smrtelníkům neznámého důvodu příčinou obav vůdců nejbohatší a vojensky nejsilnější země na světě?

Možná ano. A i kdyby ne, má to všechno i přesto jakousi zvrácenou logiku. 
Kdo nic nemá, necítí potřebu zamykat...

-gewo, 1.8.2001-