ANTÉNNÍ DIPÓL

... obrázek Hertzova dipólu, který říká vše...
 Přerušovanou čarou nakreslený kruh představuje Zemi.

Původní anglický návod ke stavbě je, velmi mírně řečeno, pro kočku!!! Bůh ví, kdo to psal... 
Naštěstí je na stejných stránkách fotoreportáž ze zřizování třicetimetrové(!) antény jedné dnes už plně funkční holandské stanice. Tato stránka je tedy kompletně změněná! 
(Budete ji muset prostudovat znovu, ale myslím, že teď už to je úplně jasné. Především zmizely ty stovky metrů...)

Nezbytné je správné umístění antény. Nejedná se totiž o žádný běžný typ. Toto anténní pole tvoří PŮLVLNNÝ DIPÓL, umístěný pod zemí. Každé rameno musí mít stejnou délku, která se pohybuje mezi 15 až 30 metry (výsledná délka je tedy 30+ až 60+ metrů).

Máte-li tedy k dispozici pozemek o délce asi 35 metrů, nebo delší, budete schopni detekovat signály. Budete potřebovat pomůcky k určení polohy. Pak v jedné linii zřídíte dvě samostatná ramena anténního dipólu. Čím dále budou (při dodržení zemního odporu!) od sebe ramena polí 1 a 2 ( "×" mezi svorkami), tím lépe. 
Máte-li na vybranou, pak je samozřejmě vlhká hlinitá lokalita lepší, než suché místo se skalnatým podložím.

Pohled shora

Po dokončení vznikne pole, vytvářející jakousi "parabolu" obrácenou ke středu Země

Prvním krokem při konstrukci anténního detektoru (dipólu) je určení geomagnetické orientace. Použijte dobrý kompas k určení geomagnetického severu. Absolutní puntičkáři mohou použít korekturu, viz - Corrected GeoMagnetic (CGM) coordinates (vhodné také pro ty, kteří si chtějí postavit experimentální pyramidu...). 
Pak vytyčte linii, směřující přesně od severu k jihu. 
Musíme si opatřit několik asi 2,5 metru dlouhých kovových zemnících tyčí, které musí být úplně zaraženy kolmo do dna 60 cm hlubokého výkopu.  

 Pohled od středu na severní rameno dipólu

Můj tip: Pravděpodobně nejlepší budou tyče používané k uzemnění vojenských radiostanic nebo vysloužilé vrtné tyče, používané v dolech. (Jiný materiál takové zatloukání těžko vydrží.) 
Vyhlubte dva úzké výkopy, hluboké 45 až 60 cm. Do jejich dna vražte kovové tyče tak, aby nad zemí zůstalo právě dost místa k jejich elektrickému zapojení. Zemnící svorkou připojte k tyči plný měděný vodič o průřezu nejméně 6 mm² a natáhněte ho až k místu, kde umístíte další zemnící tyč (v odstupu asi 2,5 m). Spoje musí být naprosto dokonalé! Vodiče využijeme k měření DC odporu mezi sousedícími zemnícími tyčemi.
Takto pokračujte až na druhý konec naměřené trasy; ke každé tyči připojte stejný vodič o stejné délce. Nakonec použijte ohmmetr a změřte odpor mezi sousedícími tyčemi na otevřených koncích vodiče. Poznamenejte si výsledek, obraťte polaritu ohmmetru a měření opakujte.  Zprůměrováním výsledků obou měření získáte přibližný údaj o DC odporu mezi sousedícími zemnícími sondami. Pokud nemá půda výjimečně dobrou vodivost, bude to s největší pravděpodobností *několik tisíc(?) ohmů. Čím je naměřený odpor nižší, tím lépe.

Pohled od středu na rameno směřující k jihu 

Je li to nutné, přidávejte do každé větve další mezityče, tak, aby naměřený odpor mezi nimi poklesl na 50* a mezi koncovými tyčemi uvnitř ramen dipólu (na výstupních svorkách!) na 600* ohmů. Mějte na paměti dvě věci: Čím větší rozestup mezi rameny (výstupními svorkami) tím více tyčí v nich bude muset být (aby nakonec bylo dosaženo oněch 600 ohmů na výstupu), a tím nižší je výsledný odpor mezi tyčemi. Zkušenost (prý) ukazuje, že "ke splnění nutných požadavků většinou postačí 5 zemnících sond pro rameno". (Doporučuji průběžně sledovat stav baterií ohmmetru, aby... :-)

Jinou možností, než použití hloubkových půdních sond, zejména při skalnatém nebo extrémně tvrdém podloží, je zakopat místo každé sondy v ose každého anténního pole do hloubky asi 60 cm (24 coulů) kříže z tlustého měděného drátu. Jejich příčky by měly být nejméně 8,5 m dlouhé. Napájecí kabel je pak připojen k vodivému spoji křížení obou ramen (které musí protínat osu pole v místě, kde by normálně byla zaražená kovová tyč! Je samozřejmé, že žádné z ramen nesmí být souběžné s výkopem...).

(Také zde hovoří původní anglický text jako Pythia. Je jasné, že třicetimetrový a delší dipól nelze nahradit jediným drátěným křížem... :-) 

Výstupní svorka jedné strany dipólu (chráněná lahví)

Z nejhoršího jsme uvnitř... Ještě jeden krok a náš anténní systém bude kompletní. Tato část konstrukce není složitá, ale musí být provedena přesně podle instrukcí.

Pořiďte si kvalitní stíněný (opředený, ne ten v hliníkové fólii) kabel, třeba RG-11 nebo RG-59 (75 - 50 ohmů). Připojte ke každému anténnímu poli pouze střední vodič (stínění musí  zůstat nepřipojené!; oba kabely by měly být stejně dlouhé). Oba konce přiveďte až k místu, kde později bude umístěn přijímač a opatřete je vhodnými konektory. Tyto dva kabely představují vstupní napáječe vašeho přijímače.

( * Údaje v ohmech jsou podle některých odborníků poněkud matoucí. Osobně nabývám dojmu, že ke všem údajům, zveřejněným na originální stránce, nějaký vtipálek přidal jednu nulu! Na obrázku nahoře jsou hodnoty 5 mezi tyčemi a 60 ohmů na svorkách dipólu, což jsou čísla, která považuji za reálná) U všech kontaktů pamatujte na bezvadnou čistotu provedení - žádná rez! - potřebujeme přece měřit zemní, a ne přechodový odpor mezi drátem a zemnící tyčí...!