Vědci varují před příchodem extrémních 
 klimatických změn! 
Jenže, má lidstvo, které se chová takovýmto způsobem ještě vůbec nárok na nějakou šanci?

NASA Science News, 17. května 2001

Severní Amerika zasažena úderem z Asie!

3. května 2001

PŘITUHUJE!

"Trojka" EU složená z ministrů životního prostředí Švédska a Belgie a komisařky Margot Wallströmové vyjádřila značné znepokojení postojem Spojených států i naději, že se jednou vrátí k jednacímu stolu. Naléhavě vyzvala ostatní země, aby nezaváhaly a plně se zapojily do překonávání posledních překážek a umožnily tak dokončení a posléze ratifikaci protokolu.

Unie vedla v posledních týdnech intenzívní konzultace s řadou zemí s cílem zabránit, aby se inspirovaly americkým příkladem nebo kvůli neúčasti USA "hodily flintu do žita".

Spojené státy vypouštějí čtvrtinu emisí plynů odpovědných za tzv. skleníkový efekt; jejich odchodem ztrácí celý proces do jisté míry smysl. "Trojka" dnes prohlásila, že našla značné porozumění se zeměmi světa a připravuje nový návrh, který jménem EU předloží nizozemský ministr životního prostředí Jan Pronk. Chce v něm zohlednit nezbytnost poskytnout značné prostředky rozvojovým zemím, aby mohly protokol naplňovat, vyjádřit nedůvěru v systém kompenzací emisí za jejich "lapače" v podobě lesů a zdůraznit odpovědnost rozvinutých zemí za snížení emisí. 
Sama "patnáctka" totiž zatím vůbec nesměřuje k naplnění cílů z Kjóta, které jsou v jejím případě snížení emisí skleníkových plynů, zvláště pak oxidů uhlíku, o osm procent do období 2008 - 12 ve srovnání s rokem 1990. 
V posledních letech je znečišťování ovzduší v EU opět na vzestupu - podle nedávné zprávy Evropské komise by mohlo dojít do roku 2012 nikoli k osmiprocentnímu snížení, ale naopak nárůstu.

Evropská unie bojuje, aby sehnala souhlas 55 procent průmyslově vyspělých zemí, jež podepsaly Kjótský protokol, s jeho ratifikací. Nadále doufá, že se podaří napřesrok prosadit jeho vstup v platnost, ačkoli si je vědoma toho, že bez účasti Spojených států bude postup proti globálnímu oteplování vážně ochromen.

8. dubna 2001

George Bushe nezvolila Amerika pobřeží, oceánů a volnosti. Zvolila ho Amerika vnitřní, Amerika víry, půdy a výroby, ta, "jakou chtěl a vytvořil Bůh". A teď je to vidět na všech frontách -- ruské, čínské, evropské, korejské, ekologické, píše francouzský týdeník L'Express, a pokračuje:

    Teď se oceány kolem amerického ostrova prohlubují, protože tato Amerika, která zaměňuje své zájmy a zájmy světa, chce ty vlastní prosadit o to víc, že jí hrozí recese a že konec studené války rozptyluje její spojence. Stává se strnulejší, zapomíná na formy a myslí si, že může všecko.
    S Ruskem zachází hrubě, protože už ho nepotřebuje a chce mu to dát najevo. S Čínou zvyšuje sázky protože s tímto obrem, jehož hospodářství zaznamenává osmiprocentní roční nárůst, nehodlá jednat jako rovný s rovným, ale pouze si otevřít cestu na odbytiště s 1,2 miliardy lidí.
    Staví se proti dialogu mezi oběma Korejemi, protože raději chce mít dál možnost strašit svět hrozbou severokorejských raket, než aby jednoho dne musela vzít na vědomí nového asijského giganta. Odtahuje se od izraelsko arabského konfliktu, protože se jí její ropné zájmy zdají důležitější než tato Stoletá válka. Diskuse už se nevede. Je to tak a hotovo.

    Tato na jednopólovost zaměřená Amerika bude brzy uzavřena v protijaderném štítu, který se ke všeobecnému rozhořčení, vzdor všem smlouvám a bez ohledu na riziko nových závodů ve zbrojení, rozhodla nad sebou rozevřít. Protože už nechce vyjednávat, chce být nedotknutelná.

    V týdnu, kdy americké ministerstvo zahraničí oznamovalo vyhoštění 50 ruských diplomatů, byl Vladimír Putin přijat na summitu Evropské unie ve Stockhomu. Bez ohledu na Kaliningrad, Ukrajinu nebo Čečensko si Rusko a Unie uvědomují, že tvoří dva pilíře společného světadílu a zahajují dialog o Velké Evropě.  
    Současně se Unie ujímá uprázdněné role zprostředkovatele v Koreji a především se sjednocuje proti bushismu. Když už i Velká Británie, spojenec dosud nejspojencovatější, hájila nezávislost evropské obrany tak pevně, že bylo jasné, že Londýn neustoupí, smířil se Bílý dům s nevyhnutelným.

    Unie s Francií a Velkou Británií v čele spontánně, okamžitě a bez dlouhých předběžných konzultací protestovala, když americký prezident vypověděl protokol z Kjóta. Německo pokáralo Spojené státy prostřednictvím svého kancléře, který byl zraněn tím, že toto rozhodnutí bylo oznámeno v den jeho přijetí ve Washingtonu.

5. dubna 2001

Mezinárodní organizace na ochranu životního prostředí Greenpeace vymezila týdenní ultimátum stovce největších amerických firem. Do vypršení této doby od nich očekává vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím prezidenta Bushe, který hodlá odstoupit od ratifikace Kjótské dohody. V opačném případě hodlá Greenpeace jmenovitě veřejně poukazovat na odmítavá stanoviska jednotlivých společností, ve snaze vyvolat vlnu nevole v okruhu jejich zákazníků.

V čele uvedeného seznamu je ropný gigant Exxon Mobil, jehož vedení nesouhlasí s názorem, že spalování fosilních paliv vede ke globálnímu oteplování. Greenpeace tvrdí, že Exxon a další americké ropné a uhelné společnosti jsou hlavními architekty politiky Bushovy administrativy v otázce klimatických změn.

4. dubna 2001

 "NESPRAVEDLIVÁ DOHODA"  Z  KJÓTO

Rokování o Kjótské dohodě, k němuž se sešli představitelé Evropské komise s administrativou amerického prezidenta George W. Bushe ve Washingtonu 3. dubna, skončilo neúspěšně.                      
Bílý dům nadále trvá na tom, že medinárodní dokument o snížení emisí skleníkových plynů je vůči USA a ostatním průmyslově vyspělým zemím "nespravedlivý". V očích Washingtonu zůstává dohoda z  japonského Kjóta bezvýznamným kusem papíru. Washingtonské setkání tedy skončilo ve slepé uličce.                               
Lídři Evropské unie slíbili, že tuto mezinárodní dohodu přijatou v Kjótu roku 1997 dokončí a ratifikují příští rok, zatím co americká strana uvedla, že napřed musí vyselektovat některé nejasné alternativy, zaměřené na hledání  způsobů jak se vyrovnat s působením klimatických změn.                         
  Christine Whitmanová, šéfka amerického Úřadu na ochranu životního prostředí (EPA), po schůzce prohlásila, že Spojené státy neztrácejí optimismus při hledání cest k řešení problému globálního oteplování a přislíbila "konstruktivní spolupráci" při vývoji nových technologií a inovačních postupů, které by zabránily dalšímu prohlubování "skleníkového efektu".                  
                                       
 Podle Whitmanové je Kjótská dohoda vůči USA a ostatním průmyslově vyspělým zemím "nespravedlivá", protože méně rozvinutým zemím světa neukládá povinnost participovat na jejích závěrech.
                      
  Spojené státy, největší světový "producent" oxidu uhličitého, odmítají plnění dohody s odůvodněním, že je proti ekonomickým zájmům USA. Toto prohlášení Bílého domu vyvolalo celosvětovou vlnu protestů. 

Tak tak. Zloděj křičí: "Chyťte zlodějíčka!"

3. dubna 2001

GLOBÁLNÍ OTEPLENÍ - 2

Rusko se připojilo k mezinárodní kritice amerického prezidenta George W. Bushe, protože zrušil souhlas USA s kjótskými dohodami o boji proti globálnímu oteplování. Cílem těchto smluv je mimo jiné především snižování produkce oxidu uhličitého.

"Aby smlouva o ochraně ovzduší uspokojila všechny signatáře, je potřebná velice pečlivá příprava," uvádí se v prohlášení ruského ministerstva zahraničních věcí, které současně kritizuje jednostranný krok USA.

(předcházelo 30. března 2001)

GLOBÁLNÍ OTEPLENÍ - 1

Mezi kritiky záměru nového amerického prezidenta George Bushe odstoupit od Kjótského protokolu o omezení emisí skleníkových plynů se dnes zařadila i šéfka Evropského parlamentu Nicole Fontaine. Postoj USA odsoudila a Bushe označila za nezodpovědného. 

"Rozhodnutí prezidenta Bushe odstoupit od ratifikace Kjótského protokolu je vysoce znepokojivé. Naznačuje, že americké úřady nesdílejí vůli většiny mezinárodního společenství zahájit účinné kroky proti globálnímu oteplování," prohlásila Fontaine.

Bush ve středu prohlásil, že Spojené státy neratifikují protokol z roku 1997, v němž se 38 průmyslových zemí světa dohodlo, že do roku 2012 sníží v průměru o pět procent své emise skleníkových plynů oproti úrovni z roku 1990. Ratifikace, podle jeho slov, není v ekonomickém zájmu USA. Spojené státy se nyní potýkají s hospodářským útlumem, který je zřejmě vážnější, než se zdálo. 
"Argument, že tento krok by byl příliš drahý, mě konsternuje, neboť nemohu pochopit, že první ekonomická mocnost planety se zříká mezinárodní solidarity a vážně tak ohrožuje světový ekosystém a tím i budoucí generace," dodala Fontaine.

Od neformálního víkendového setkání ministrů životního prostředí zemí EU ve švédské Kiruně očekává, že ukážou vůli pokračovat v ratifikaci Kjótského protokolu. Americký krok totiž vyvolal obavy, že by jej mohly následovat další země, což by vedlo k naprostému rozptýlení protokolu.

V pondělí (2.4.) se do USA vypraví jako členka takzvané trojky EU komisařka pro životní prostředí Margot Wallström. EU hodlá podle belgického prohlášení vyslat diplomatické mise do Ruska, Číny, Japonska a Íránu, aby o nastalé situaci jednaly. Wallström protestovala proti námitce USA, že do protokolu nejsou zapojeny rozvojové země, což jej činí neúčinným.

"Rozvojové země nejsou vyňaty z Kjótského protokolu. Ač nemají kvantitativní závazky na snižování emisí skleníkových plynů v krátkodobém termínu, počítá se s nimi," prohlásila komisařka s tím, že nejlepší cestou jak zapojit třetí svět do globální ochrany klimatu je poskytování technické podpory a pomoci při výstavbě institucionálního zázemí.

(ČTK)

(předcházelo 15. března 2001)

Má lidstvo šanci?

Zejména evropské ochranáře životního prostředí rozhořčil svým čerstvým prohlášením U.S. prezident George W. Bush, který míní, že "snížení emisí oxidu uhličitého z amerických elektráren by mohlo vážně poškodit americký průmysl". Bush se tímto zřekl svých populistických slibů z předvolební kampaně, v níž sliboval výrazné omezení emisí, konstatoval komentátor britské BBC.

Průměrné teploty v posledních sto letech na naší planetě stouply o půl stupně Celsia. K tomu významně přispěly průmyslové emise. Pokud se tento proces nezastaví či aspoň významně neomezí, za dalších sto let stoupne průměrná teplota planety o více než šest stupňů Celsia. Následné tání ledovců a stoupání mořských hladin by mělo nedozírné následky; mimo částečné zaplavení pobřežních oblastí by se změnil celkový klimatický model. Znamená to například mnohem divočejší a častější bouře a orkány s rychlostí větru, proti nimž jsou ty současné pouhý průvan...

Další alternativou je napumpování oxidu uhličitého přímo k oceánskému dnu. Pod obrovským tlakem by plyn zkapaliněl a posléze se pomalu rozpustil ve vodě. Nikdo si ovšem netroufá odhadnout, co by se stalo s některými mořskými živočichy a rostlinami.

Jiným spůsobem, jak "pochovat" oxid uhličitý, je dostať ho pod zem. Pokusy s touto metodou zahájili v roce 1996 Norové, kteří oxid uhličitý extrahovaný z ovzduší "napumpovali" pod zemskou kůru. Tam v důsledku tlaku zkapalněl a zabírá mnohem méně místa. Podle expertů se v zemské kůře nabízí prostor k uskladnění všech škodlivých emisí, které dokáže Evropa vyprodukovat za 600 let. Nevýhodou jsou obrovské náklady, spojené s extrakcí plynu z ovzduší.

Oni skutečně myslí podobným způsobem! Všechny shora uvedené způsoby by si vyžádaly mnohonásobně vyšší náklady než požadované omezení. Jenže průmysl by patrně velmi vydělal na jejich uskutečňování, takže by vše opět bylo v pořádku -- není důležité, co dýcháme ale to, jak roste ukazatel ekonomického růstu... Jsou zde ovšem i mnohem realističtější návrhy na používání katalyzátorů a membrán na továrních komínech, atd. Ale jistě nejjednodušším a nejlevnějším řešením by bylo výrazné omezení produkce škodlivých emisí. 

Zdá se, že ne Příroda a planeta Země, ale lidstvo v současné době nemá jinou možnost. Jde totiž pouze a jen o lidstvo a typ životního prostředí, které nezbytně potřebuje k přežití. Příroda se dokáže přizpůsobit -- až nás a ostatní savce vyhubí různé mikroby, vybojují si své místo na slunci jiní živí tvorové, všechno bude jinak a nebude to poprvé. Země, jak ji dnes známe, nás nepotřebuje. Ale my potřebujeme ji! Je to naše kosmická loď a jinou nemáme...
Otázkou je, zda osádka této lodě, lidstvo, a ne několik "veledůležitých politiků", vozících se pár směšných let na vlně slepoty národního egoismu, opravdu hodlá připustit.

Zdroje: Radio BBC, MF Dnes a http://www.stv.sk 

21. ledna 2001

Skupina vědců z 99 zemí upozorňuje, že se problém klimatických změn stal naléhavým, protože průměrná teplota Země by v tomto století mohla stoupnout o více než 40 stupňů Fahrenheita.

Zprávu zveřejnili mezivládní odborníci sledující klimatické změny; skupina odborníků soustředěných u OSN. Její závěry vyznívají daleko hrozivěji než počáteční úvahy o míře a příčinách globálního oteplení.

"Tento vědecký konsensus by měl u vlád všech národů rozezvučet poplašné zvonce," řekl bývalý německý ministr životního prostředí Klaus Töpfer, který se nyní u OSN stará o stejný resort.

Několik set expertů, kteří se sešli na čtyři dny v Šanghaji, odsouhlasilo konečné znění zprávy předpovídající plošné zvýšení průměrné teploty zemského povrchu v rozmezí mezi 5 a 21°F. Odhady z roku 1995 nepředpokládaly více než 12.6°F.

Takto dramaticky rychlé ohřívání by zpustošilo mnoho zemí, zahubilo ohromné množství lidí a způsobilo ohromné materiální škody. Promítnutý přírůstek teploty by měl za následek stoupání hladiny oceánu, větší výskyt záplav, sucha, požárů a značný posun povětrnostních vzorců. Globálnímu oteplení lze připsat výpadky v rybolovu a zemědělství, stejně jako stále rozsáhlejší úhyn korálových útesů na celém světě.

Zpráva uvádí globální tání ledovců jako mocný důkaz toho, že se Země skutečně rozehřívá. Od šedesátých let minulého století už ubylo 20 procent sněhové pokrývky, došlo ke 40 procentnímu zeslabení arktického ledového příkrovu, a k průměrně dvoutýdennímu zkrácení období zimního zamrzání jezer a řek.

"Hladina kysličníku uhličitého v atmosféře, jde o nejběžnější skleníkový plyn, bude v příštím století vyšší než před 42,000 lety," řekl sir Jan T. Houghton, jeden z místopředsedů šanghajské konference. "Rychlost klimatických změn v tomto století bude podle očekávání vyšší než za uplynulých 10 000 let."

Studie rovněž vypichuje vinníky, urychlující celosvětové oteplování emisemi skleníkových plynů a přináší "nové a přesvědčivější důkazy o tom, že největší míru viny za pozorované oteplení v posledních 50 letech lze přisoudit lidské činnosti." Předchozí zpráva hovořila pouze o "rozpoznatelném lidském vlivu" na globální oteplování.

"Musíme rapidně snížit emise, ale jen několik zemí, jako Británie a Německo, je na cestě vyhovět tomuto cíli," řekl Robert T. Watson, předseda OSN odborníků. "Naproti tomu Spojené státy jdou cestou, která se od něj odklání." USA jsou největším producentem skleníkových plynů a jsou zodpovědné za celou čtvrtinu světového úhrnu, zatímco na druhém místě je Čína. Watson k tomu dodává: "Je velmi nepoctivé poukazovat na to, že rozvojové země neplní své povinnosti v rámci snižování emisí. Země jako Čína podle mého soudu udělaly více, než země jako Spojené státy, chvátající kupředu v ekonomickém vývoji, zatímco k otázkám týkajícím se životního prostředí přistupují s nedůtklivostí."

Druhý místopředseda, Ding Yihui, konstatoval, že Čína již účinky globálního oteplení pocituje. Pravděpodobně bylo příčinou rekordního sucha, které snížilo čínské výnosy obilí o celých 10 procent.

Z U.S. tisku

Přehled přírodních katastrof a ekologických havárií
15 - 22. září 2000

Záplavy v jihovýchodní Asii

Rozsáhlé oblasti v okolí řeky Mekong byly zasaženy nejhoršími záplavami za posledních 40 let. Povodně postihly téměř čtyři miliony obyvatel Laosu, Kambodže a Vietnamu. V Kambodži přinesla velká voda smrt 120 lidem, ve Vietnamu zahynulo 43 lidí, dalších 28 obětí si řádění živlu vyžádalo v Thajsku. Úřady se obávají o osudy přibližně půl milionu lidí, kteří táboří na nejrůznějších hrázích a vyvýšeninách. Náspy by se mohly zřítit pod náporem stoupající vody.

Tornáda

Nejméně dva lidé zemřeli a 300 dalších utrpělo zranění, když se centrální částí Bangladéše prohnalo tornádo. Bouře poškodila velký počet domů a zničila úrodu poblíž hlavního města Dháky. Tornádo, které se přehnalo přes město Xenia v Ohiu, zabilo nejméně jednoho člověka a 100 dalších lidí zranilo. Silná bouře značně poškodila celou řadu budov. Jedno z nejhorších tornád v historii USA postihlo Xenii v roce 1974.

Tropické cyklony

Tropická bouře Gordon udeřila na rybářské středisko Cedar Key na západním pobřeží Floridy. Oblast zasáhly lijáky, vlny dosahovaly až dvoumetrové výšky. Nejméně sedm lidí zahynulo, když se přes Korejský poloostrov přehnal tajfun Saomai. Území zasáhly prudké lijáky a silný vítr. Tajfun Sonamu těsně minul východojaponské pobřeží a ztratil na síle nad ruským poloostrovem Kamčatka. Tajfun Shanshan se přehnal nad severním a východním územím korálového ostrova Wake v Tichém oceánu. Nezpůsobil žádné škody. Zato tropická bouře Norman přinesla náhlé záplavy, poté co se zformovala u jihozápadního pobřeží Mexika. Krátká tropická bouře Miriam zasáhla jižní výběžek Kalifornského poloostrova.

Medúzy obsadily pobřeží Mexického zálivu

Hejna velkých medúz zaplavila v posledních týdnech pobřeží Alabamy, Floridy, Louisiany a Mississippi. Medúzám začali rybáři začali "terminátoři", neboť ve velkém požírají rybí jikry a larvy garnátů. Tisícová hejna medúz dorazila k americkým břehům ze svého přirozeného sídliště v Austrálii. Jak mohli tito živočichové překonat tak velkou vzdálenost, vysvětluje Jim Cowan, odborník na oceánský život z University of Alabama, dvěma domněnkami. K americkým břehům se medúzy mohly dostat buď současně s vodou, která se čerpá do komor v zaoceánských lodích a udržuje stabilitu plavidel. Případně se jako polypy (jedno z vývojových stádií medúzy) přisály na trupy lodí, které propluly Panamským průplavem.

Zemětřesení

Zemětřesení o síle 5,4 stupně zasáhlo Ekvádor. Jeden člověk zahynul. Země se chvěla také v jižní Kalifornii, na severovýchodě Íránu, v jižní Indii a na Tchaj-wanu.

Probouzejí se sopky

Vulkanologové varovali obyvatele v okolí sopky Asama v centrálním Japonsku, že poslední otřesy mohou být předzvěstí blížícího se výbuchu. Kromě několika obláčků páry se tento 2568 metrů vysoký vulkán v uplynulých 217 letech neprojevoval. Poslední exploze v roce 1783 zabila 1151 lidí. Mexické úřady oznámily, že v sopce Popocatépetl se vytvořila nová lávová kupole, proto panují obavy z velkého výbuchu. Úřady varovaly, že exploze by mohla dosáhnout intenzity výbuchu z roku 1994, kdy se vulkán probudil k životu po 67 letech nečinnosti.

Rekordní teploty

Nejvyšší teplota 46 °C byla v uplynulém týdnu v Údolí smrti v Kalifornii. Nejchladněji bylo v Antarktidě, kde teplota klesla na minus 70 °C.

Steve Newman (c) Los Angeles Times Syndicate

LONDÝN - Lidstvo se nedožije konce příštího tisíciletí. S touto obavou se minulý týden svěřil novinářům fyzik Stephen Hawking, autor několika známých knih zpřístupňujících složité astronomické i fyzikální problémy široké veřejnosti. "Dělá mi starosti skleníkový efekt. Teplota atmosféry může stále stoupat, až se nakonec bude ovzduší na Zemi podobat spíše atmosféře Venuše, s horkými oblaky obsahujícími vroucí kyselinu sírovou," uvedl Hawking.

Hawking přednáší fyziku na renomované britské universitě v Cambridgi. Mimo jiné se věnuje teorii superstrun, která bývá také nazývána "teorií všeho". Pokud by totiž byla potvrzena, sjednotila by dvě stěžejní teorie dnešní fyziky: Einsteinovu teorii obecné relativity a kvantovou teorii. Lidstvo musí kolonizovat jiné planety, doporučuje Hawking. "Pokud lidé neosídlí vesmír, pochybuji, že přežijí příštích tisíc let."

Není zcela jasné, z čeho světoznámý fyzik usoudil, že se zemské ovzduší začne v průběhu příštího tisíciletí podobat právě atmosféře Venuše. Na této planetě se lze setkat s hustými mračny o teplotě 450 stupňů Celsia. Podle astronoma Jiřího Duška z Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně se události mohou odvíjet mnoha směry. "Stejně dobře by se mohlo stát, že by zemská atmosféra v důsledku oteplování částečně unikla. Země by následně ochladla a podobala by se tak spíše našemu druhému nejbližšímu kosmickému sousedu - Marsu," říká Dušek. Přesto jsou však některá fakta příliš výmluvná na to, aby je bylo možné ignorovat. Zvyšující se koncentrace skleníkových plynů je prokázaným faktem a o celkovém oteplování zemského povrchu už dnes prakticky nikdo nepochybuje. Nelze však jednoznačně říci, jaké budou konkrétní důsledky tohoto jevu. "Může se například stát, že některé oblasti se budou ochlazovat inavzdory globálnímu oteplování. Pokud by například došlo ke změně oceánického proudění, Evropanům by bylo chladněji," říká docentka Jaroslava Kalvová z katedry meteorologie a ochrany prostředí MFF UK.

Ať už k prohlášení o neradostném osudu lidí na Zemi vedlo Hawkinga cokoli, je jisté, že si ničením životního prostředí lidé zahrávají s ohněm. V budoucnu se můžeme potýkat s obrovskými problémy, které si sami vyrábíme již nyní. Aby to tak nedopadlo, je nutné něco dělat. Všechny negativní důsledky lidské činnosti se totiž na přírodě neprojevují okamžitě. Ekosystémy fungují se zpožděním. A tak by se mohlo stát, že si Zemi zničíme dřív, než se nám podaří osídlit jakoukoli jinou planetu. "Na Mars by mohli první lidé reálně vkročit sice již někdy po roce 2020, jejich mise však bude stát desítky miliard dolarů," podotýká astronom Dušek. "Na druhé straně však není možné vyloučit, že přijdeme na vynálezy, o nichž se nám zatím ani nesní, a vesmírné cestování si v mnohém usnadníme," dodává.

Lidové noviny